OSPH05 16 C 252/2024-35

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu jako samosoudkyní Mgr. Klárou Hronovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 34 393,50 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 3. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 9 393,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 554 Kč od 20. 4. 2023 do 2. 4. 2024 a z částky 6 554 Kč od 3. 4. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 25 000 Kč od 3. 4. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 613,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20.5.2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 393,50 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 20.3.2023 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr na bydlení ve výši 25 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 19.4.2023. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč, dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 250 Kč a rovněž sjednaných poplatků za službu „Klidné spaní“ ve výši 110 Kč, za službu „Presto“ ve výši 165 Kč a za službu „informační SMS servis“ ve výši 29 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno prvé jednání na 26.11.2024. Žalobkyně sdělila ve svém podání ze dne 19.11.2024, že se z jednání soudu omlouvá s tím, že má za to, že účast žalobkyně na jednání není nezbytná, a to i z důvodu procesní ekonomie. Žalobkyně dále v rámci uvedeného podání uvedla, že v případě, že by nadepsaný soud na jednání konaném v nepřítomnosti žalobkyně nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět, kupříkladu proto, že žalovaný na nařízeném jednání tvrdil a prokázal zcela nové podstatné tvrzení, které dosud součástí jeho podání a vyjádření nebylo, žádá žalobkyně v souladu s principem předvídatelnosti postupu a rozhodnutí soudu zdvořile nadepsaný soud, aby byla před konáním jednání vyzvána zejména pro doplnění tvrzení a důkazních návrhu, resp. aby jí byla k tomuto na jednání poskytnuta přiměřená lhůta. K uvedenému podání soud podotýká, že toto podání je třeba posoudit jako úkon účastníka, který je vázán na splnění podmínky, přičemž k takovému úkonu se v souladu s ustanovení § 41a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) nepřihlíží. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil, ač řádně a včas obeslán, soud proto s ohledem na výše uvedené skutečnosti jednal a ve věci rozhodl dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti obou účastníků.

4. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy.

5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Mezi žalobkyní jako „Věřitelem“ na straně jedné a žalovaným jako „Dlužníkem“ na straně druhé byla dne 20.3.2023 uzavřena prostřednictvím internetových stránek www.Anonymizováno.cz Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tento úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 250 Kč, dále sjednanými poplatky za službu „Klidné spaní“ ve výši 110 Kč, za službu „Presto“ ve výši 165 Kč a za službu „informační SMS servis“ ve výši 29 Kč, a to nejpozději do 19.4.2023; RPSN byla mezi účastníky sjednána ve výši 1410,33 %; uvedené skutečnosti má soud za prokázané označenou smlouvou. Byť žalobkyně do spisu založila Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti Jméno žalobkyně., dále pak své prohlášení, že „v souladu s pravidly společnosti Jméno žalobkyně. a zákonnými požadavky pro posuzování úvěruschopnosti byl na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele. Příjem byl spotřebitelem doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Případné další příjmy byly spotřebitelem doloženy jiným způsobem. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: 89 000 Kč.“, z těchto listin není nadále dostatečně zřejmé, potažmo není nijak doloženo, jakým způsobem byla žalobkyní ověřována před uzavřením samotné smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet tak, jak má na mysli ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalobkyně v tomto směru do spisu nezaložila žádné listiny (např. výpisy z účtu žalovaného, potvrzení o pobírané mzdě apod.), ze kterých by bylo možné tyto skutečnosti jakkoli zjistit či ověřit. Samotná deklarace zjištěných údajů, žalovaným nijak nepotvrzena a nepodepsána (viz výše označené listiny), dle soudu v tomto směru neobstojí. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání soudu dne 26.11.2024, nemohla jí býti ani poskytnuta v tomto směru poučovací povinnost dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. uvedená skutečnost zůstala ze strany žalobkyně nedotvrzena a neprokázána. Výpisem z účtu žalovaného má soud za prokázané, že žalobkyně na účet ve vlastnictví žalovaného poukázala dne 20.3.2023 částku ve výši 25 000 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 24.3.2024 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne pak bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky v celkové výši 35 290,83 Kč. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaný žalobkyni dosud ničeho neuhradil.

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 o.z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle ustanovení § 1820 a násl. o.z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ustanovení § 562 odst. 1 o.z.).

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo dne 20.3.2023 přistoupeno k uzavření smlouvy o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a násl. o.z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1820 o.z., tedy prostřednictvím webových stránek žalobkyně. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu se sjednanými poplatky za poskytnutí úvěru a další sjednané služby. Žalobkyně částku ve výši 25 000 Kč skutečně žalovanému poskytla, žalovaný však dosud žalobkyni ničeho neuhradil. Nicméně nelze v daném případě přehlédnout, že byť byl žalovanému poskytován spotřebitelský úvěr a bylo třeba postupovat rovněž v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, tj. i v intencích shora citovaného ustanovení § 86 tohoto zákona, žalobkyně dostatečně nedoložila, jakým způsobem a v jakém rozsahu byla zjišťována a posuzována úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. Byť je z obsahu založených listinných důkazů zřejmé, že žalobkyně dílčím způsobem majetkové poměry žalovaného posuzovala, dle soudu tak však očividně nečinila s náležitou odbornou péčí. V tomto směru není především nijak patrné, jakým způsobem byla tato její povinnost splněna co do ověření příjmu žalovaného a dále jeho výdajové stránky. Žalobkyně nezaložila do spisu žádné listiny, na základě kterých by bylo možné úvěruschopnost žalovaného v tomto ohledu posoudit a ověřit, přičemž z provedeného dokazování nelze učinit ani žádný závěr, zda žalobkyně takovými doklady disponovala v době předcházející uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Žalobkyně se poté nedostavila k jednání soudu dne 26.11.2024, soud proto nemohl ani přistoupit k poskytnutí poučovací povinnosti dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. za účelem doplnění a prokázání těchto skutečností. S ohledem na tuto skutečnost proto soud dospěl k závěru, že Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 20.3.2023 je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobkyni pouze částku poskytnuté jistiny ve výši 25 000 Kč, nikoli tuto částku dále navýšenou o další poplatky dle smlouvy, a to s přihlédnutím k ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo k ustanovení § 2991 o.z. Ze všech shora uvedených skutečností proto soud dospěl závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze co do částky 25 000 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku); ve své zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná soudem zamítnuta (výrok II. rozsudku).

14. Nad rámec uvedeného soud dále doplňuje, že danou úvěrovou smlouvu je třeba posoudit jako smlouvu absolutně neplatnou rovněž z důvodu ustanovení § 588 o.z. Je tomu tak proto, že daná smlouva se zjevně příčí dobrým mravům, a to s ohledem na zjevnou nepřiměřenost ve smlouvě sjednaných úroků, potažmo RPSN, jejichž výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, když v tomto směru lze v souladu s konstantní judikaturou přihlížet k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěru (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/20004 či 33 Odo 236/2005). Na rozpornost sjednaných úroků a RPSN s dobrými mravy lze usuzovat i z judikatury Nejvyššího soudu ČR, týkající se exekuční problematiky (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 20 Cdo 2884/2019 či 20 Cdo 3844/2018).

15. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl dle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z předžalobní výzvy ze dne 24.3.2024, kdy byl žalovaný poprvé průkazně vyzván k úhradě celé zažalované částky; v rámci této korespondence dané k přepravě dne 24.3.2024 (viz podací lístek) byl žalovaný požádán o úhradu dluhu do 3 dnů. Vycházeje z třídenní zákonné fikce, byla tato výzva žalovanému doručena dne 27.3.2024; žalovaný byl tak povinen částku bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat do 2.4.2024 (30.-31.3.2024 byly víkendové dny, pondělí 1.4.2024 bylo následně státním svátkem – Velikonoční pondělí); pokud tak neučinil, do prodlení s úhradou se dostal dne 3.4.2024. Od tohoto data byl žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta.

16. O nákladech řízení (výrok III. rozsudku) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná v převážné části zažalovaného nároku, a přísluší jí tedy právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán co do částky 25 000 Kč (tj. úspěch co do 72,7 %), její neúspěch pak co do částky 9 393,50 Kč (27,3 %); žalobkyni proto náleží právo na úhradu 45,4 % jí vzniklých nákladů řízení. Výše nákladů řízení je poté odvislá od nákladů na úhradu soudního poplatku ve výši 1 376 Kč a dále od nákladů právního zastoupení, které jsou tvořeny v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. a) a d) a ustanovením § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. 3 úkony právní pomoci po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) a dále 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o 21% DPH. Náklady právního zastoupení tak činí 2 178 Kč, náklady řízení po připočtení částky zaplaceného soudního poplatku činí celkem 3 554 Kč. Vzhledem k úspěchu žalobkyně co do 45,4 %, přísluší jí právo na úhradu nákladů řízení ve výši 1 613,50 Kč (45,4 % z částky 3 554 Kč).

17. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.