OSPH05 25 C 408/2021-998

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Šalamounem jako samosoudcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyň: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_003⟫ b) Jméno zainteresované osoby 1/0Datum narození zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_004⟫ Adresa zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_005⟫ obě zastoupené advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalované: IČO zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_010⟫ zastoupená advokátem Anonymizováno ⟪LB:lb_011⟫ sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_012⟫ o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků,

I. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobkyně domáhaly po žalované uložení povinnosti uzavřít s nimi smlouvu o převodu pozemku parc. č. Anonymizováno, zapsaného na LV č. hodnota pro k. ú. adresa, obec adresa, u Katastrálního úřadu pro Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa, a to části o výměře Anonymizováno, oddělené geometrickým plánem č. hodnota-Anonymizováno ze dne datum, odsouhlaseným Katastrálním úřadem pro Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa, dne datum, kdy tato část je nově vedena pod parc. č. Anonymizováno, a dále části o výměře Anonymizováno, kdy tato část bude podle nového stavu vedena pod parc. č. Anonymizováno.

II. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi tuto smlouvu o převodu pozemků:

Anonymizováno

IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

(dále jen „převodce“) a

Jméno zainteresované osoby 0/0 r.č. Anonymizováno

Adresa zainteresované osoby 0/0 a

Jméno zainteresované osoby 1/0 r.č. č. účtu bytem právnická osoba

(dále jen „nabyvatelé“) uzavírají podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), tuto:

Smlouvu o převodu pozemku:

I.

Anonymizováno jako převodce spravuje mimo jiné nemovitosti (dále jen „pozemky“): pozemek parc. č. Anonymizováno zapsaný na LV č. hodnota pro k.ú. adresa, obec adresa, vedený u Katastrálního úřadu pro Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa.

II.

Nabyvatelům vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě. Nárok nabyvatelů podle § 11a zákona o půdě, plynoucí z rozhodnutí adresa ze dne 27.12.2006, č.j. Anonymizováno, rozhodnutí adresa ze dne 18.12.2009, č.j. Anonymizováno, rozhodnutí Anonymizováno adresa ze dne 31.1.2011, č.j. Anonymizováno, rozhodnutí Anonymizováno adresa, ze dne 31.1.2011, č.j. Anonymizováno, rozhodnutí adresa ze dne 30.8.2012, č.j. Anonymizováno, z rozhodnutí Anonymizováno adresa č.j. Anonymizováno, ze dne 18.9.2014; rozhodnutí Anonymizováno, č.j. Anonymizováno, ze dne 4.12.2014; rozhodnutí Anonymizováno, č.j. Anonymizováno, ze dne 12.1.2015; rozhodnutí Anonymizováno Krajského Anonymizováno, ze dne 25.2.2015; rozhodnutí Anonymizováno, č.j. Anonymizováno, ze dne datum; rozhodnutí Anonymizováno, č.j. Anonymizováno, ze dne 15.3.2016; rozhodnutí Anonymizováno, č.j. Anonymizováno, ze dne 14.3.2016 a rozhodnutí Anonymizováno, č.j. Anonymizováno, ze dne 16.3.2016.

III.

Na uspokojení nároku nabyvatelů dle čl. II. této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatelů pozemky uvedené v čl. I. této smlouvy, včetně součástí, a nabyvatelé je přijímají do svého spoluvlastnictví, a to každý z nabyvatelů v podílu id. ½ k celku pozemků.

Převodce: Nabyvatelé:

________________________________ ___________________ ____________

Jméno zainteresované osoby 0/0

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 15. 10. 2021 domáhaly po žalované s ohledem na svůj dosud neuspokojený restituční nárok ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jiném zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě), nahrazení projevu vůle žalované spočívající v uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k pozemku ve vlastnictví státu podle zákona o půdě s žalobkyněmi, a to ve znění uvedeném ve výroku II tohoto rozsudku s tím, že pozemek, jehož převodu se žalobkyně domáhají, je pozemek parc. č. Anonymizováno zapsaný na LV č. hodnota pro k.ú. adresa, obec adresa, vedený u Katastrálního úřadu pro Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa.

2. Žalobkyně vzaly se souhlasem žalovaného podáním ze dne 26. 3. 2024 žalobu částečně zpět v části, ve které se původně domáhaly uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k pozemku parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa, který byl v průběhu řízení rozdělen a z něho odděleny geometrickým plánem ze dne 24. 5. 2023 části označené nově parc. č. Anonymizováno a Anonymizováno. Důvodem zpětvzetí žaloby byla dohoda s žalovaným na tom, že místo sporného pozemku parc. č. Anonymizováno budou žalobkyně požadovat uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k pozemku uvedenému ve výroku II.

3. Soud proto řízení v tomto rozsahu podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), za použití jeho odstavce 3, zastavil.

4. Žalovaný v době, kdy se žalobkyně touto žalobou domáhaly nahrazení projevu jeho vůle s uzavřením smlouvy ve vztahu k pozemku parc. č. Anonymizováno, proti žalobě vznesl řadu zásadních námitek. Poté, co žalobkyně se souhlasem soudu (a rovněž žalovaného) změnily žalobu tak, že se domáhaly uzavření smlouvy ve vztahu k pozemku parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa, žádné námitky ve vztahu k převoditelnosti tohoto pozemku neměl, zároveň nesporoval tvrzení žalobkyň o existenci jejich nároku, přičemž se s nimi shodoval i v tom, že ocenění pozemku v Anonymizováno bylo provedeno na částku 26 011,60 Kč a zůstatek restitučního nároku žalobkyň je dostačující pro nahrazení projevu vůle způsobem navrženým žalobkyněmi. Soud uvedenou změnu žaloby při jednání připustil, čímž odpadlo řešení prakticky všech předchozích námitek žalovaného.

5. Žalovaný tedy nesporoval převoditelnost výše uvedeného pozemku, nesporoval ani jeho cenu, stejně tak se shodoval se žalobkyněmi, že aktuální zůstatek jejich nároku je dostačující pro postup, který je navrhován změněnou žalobou. Soudu dal k úvaze pouze posouzení otázky své tvrzené liknavosti, kdy poukázal na to, že tato již sice byla dostatečně judikována rozhodnutími Nejvyššího soudu, avšak je sporné, zda liknavost žalovaného přetrvává dodnes. Judikatura, na kterou žalobkyně správně odkazují, byla vydána za situace, kdy k přecenění pozemků došlo bezprostředně před vydáním rozhodnutí. Nejvyšší soud i podle žalované správně dovodil, že by nebylo spravedlivé trvat na účasti žalobkyň ve veřejných nabídkách. V posuzovaném případě je však situace odlišná, neboť k přecenění pozemků došlo ještě před podáním žaloby. Žalovaný totiž k přecenění dobrovolně přistoupil před pěti lety v rámci jiného soudního řízení a má za to, že liknavost a svévoli u něho není možné nacházet donekonečna a je legitimní požadovat, aby žalobkyně postupovaly zákonnou cestou, tedy prostřednictvím veřejných nabídek. Dal proto soudu k úvaze, zda byly splněny mimořádné podmínky pro vyhovění žalobě, kterými jsou dlouhodobá a marná snaha žalobkyň o uspokojení restitučního nároku a naproti tomu liknavost žalovaného.

6. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy a znaleckými posudky předloženými účastníky, které se však vztahovaly k původně uplatněnému návrhu žalobkyň ve vztahu k pozemku parc. č. Anonymizováno. Pro posouzení žalobního nároku však byly po připuštění změny žalobního petitu podstatné pouze ty, které se vztahují k pozemku uvedenému ve výroku. Protože ale byla tvrzení o existenci restitučního nároku žalobkyň, vhodnosti pozemku uvedeného ve výroku k bezúplatnému převodu, jeho ocenění částkou 26 011,60 Kč a vyčíslení aktuálního zůstatku restitučního nároku žalobkyň zcela nesporná, neshledal soud potřebu samostatného hodnocení kteréhokoliv z provedených důkazů (Informace o pozemku parc. č. Anonymizováno, včetně náhledu ortofotomapy, přehled nároku a plnění nároku oprávněné osoby, znalecký posudek č. hodnota), když sporná byla nanejvýše otázka právního hodnocení.

7. Po zhodnocení nesporných tvrzení a provedených důkazů tak soud uzavřel, že žalobkyně jsou osobami oprávněnými dle zákona o půdě, disponují včas uplatněným restitučním nárokem plynoucím z rozhodnutí citovaných ve výroku II odstavec II. tohoto rozsudku, a to ve výši značně převyšující cenu předmětného pozemku (strany se pouze drobně lišily ve vyčíslení nároku, na rozhodnutí soudu to nemělo žádný vliv). Tato cena byla potom potvrzena znaleckým posudkem č. hodnota.

8. Soud se za této zcela přehledné skutkové situace zabýval pouze otázkou, zda postup žalovaného v dané věci stran možného uspokojení restitučních nároků byl vůči žalobkyním liknavý a zda se žalobkyně jako oprávněné osoby nemohly i přes svůj aktivní přístup dlouhodobě domoci svých práv. Žalobkyně (jejich právní předchůdci) uplatnily restituční nárok v roce 1992, jsou oprávněnými osobami dle zákona o půdě a přestože v řízení nebylo sporu o tom, že jejich nárok byl přiznán mnoha rozhodnutími obecných soudů, nebyl dosud zcela vypořádán a jeho zůstatek se pohybuje okolo 150 000 Kč u každé z nich.

9. Žalobkyně v prvé řadě poukazovaly na to, že v roce 1992 (tedy více než před 30 lety) uplatněný restituční nárok nebyl v rozumné době uspokojen především proto, že byl na počátku žalovaným nesprávně oceněn a teprve v důsledku aktivní činnosti žalobkyň došlo k uznání tohoto pochybení a přecenění nároku.

10. Otázka liknavosti žalovaného byla předmětem opakovaného rozhodování soudů vyšších stupňů, kdy jejich závěry lze shrnout tak, že oprávněná osoba podle zákona o půdě může požadovat, aby žalovanému byla uložena povinnost uzavřít s ní smlouvu o převodu určitého pozemku, pokud žalovaný jako veřejnoprávní subjekt neplní svou povinnost udržovat nabídku náhradních pozemků mající takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby při uspokojování restitučních nároků nedocházelo ke zbytečným průtahům a k počínání, které by bylo možno označit za liknavé, či dokonce svévolné (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 28 Cdo 3893/2008, a nálezy Ústavního soudu ČR pod sp. zn. III. ÚS 495/02, či pod sp. zn. III. ÚS 495/05).

11. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, vyplývá, že „okolnosti….případu mohou naplňovat ony předpoklady, za nichž lze nárok oprávněné osoby uspokojit i převodem pozemku mimo veřejnou nabídku podle § 11a zákona o půdě. Nelze přitom ztratit ze zřetele ani okolnost, že žalobkyně sama již vynaložila značné úsilí k uspokojení nároku….S opětovným připomenutím, že žalobkyně…..se svých práv podle restitučních předpisů marně domáhá již od roku 1992, pokládá dovolací soud takový důsledek za obtížně akceptovatelný a neslučitelný s principy právního státu, jenž musí dbát nejen na dodržování právně formálních postupů, ale i principu spravedlnosti v chování a jednání státu (viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3767/2009).

12. Okolnosti posuzované v uvedeném rozhodnutí jsou obdobné okolnostem řešeným v předmětném řízení, neboť předchůdci žalobkyň rovněž uplatnili svůj restituční nárok v roce 1992 a do současné doby není bezezbytku uspokojen. Z toho vyplývá, že postup žalovaného je v daném případě možné posoudit jako liknavý, svévolný či diskriminační, neboť žalobkyně jako oprávněné osoby se i přes své aktivní přičinění nemohou dlouhodobě domoci svých práv.

13. Jak správně žalobkyně poznamenaly, jejich restituční věcí se dovolací soud opakovaně zabýval, když v usnesení ze dne 24. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5249/2016, zhodnotil postup žalovaného jako liknavý ba svévolný, když ….. (odvolací soud) vzal v úvahu právě další okolnosti případu, včetně zjištění o aktivitách žalobců při uplatňování nároků, zatímco žalovaná setrvávala na nesprávném ocenění nároku, čímž reálně ztěžovala žalobcům účast a následné uspokojení nároků zákonem jinak zásadně předpokládaným postupem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků (obdobně odůvodněno usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016). Stejný závěr (opět v restituční věci žalobkyň) dovolací soud vyslovil v rozsudku ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1191/2020, v němž uvedl, že „hodnotící závěr soudů nižších stupňů o liknavém a svévolném postupu dovolatelky při uspokojování restitučních nároků žalobců odpovídá výše citované rozhodovací praxi a není nepřiměřený zjištěným skutkovým okolnostem věci, dle nichž restituční nároky žalobců nebyly uspokojeny od roku 1992 proto, že žalovaná až do roku 2018 ulpívala na nesprávném ocenění odňatých (nevydaných) pozemků, čímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků; srov. § 11a zákona o půdě)….. Závěr o liknavém a svévolném postupu žalované (a naplnění předpokladů pro to, aby se žalobci uspokojení svých restitučních nároků domáhali mimo zákonem stanovený postup) nemůže účinně zpochybnit ani ta skutečnost, že s mnohaletým prodlením žalovaná nakonec v průběhu tohoto řízení sama restituční nároky žalobců přecenila (srov. přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 316/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 282/2020).

14. Žalobkyně přiléhavě odkázaly rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2022, č.j. 28 Cdo 536/2022-1214, který uzavřel, že „….v tomto směru sluší se ze skutkových reálií připomenout nejenom dobu, po níž nebyl restituční nárok žalobců, respektive jejich právního předchůdce, uspokojen, ale též postup žalované (jejího předchůdce) spočívající v nesprávném ocenění restitučního nároku, jež taktéž zásadním způsobem ztížilo jeho uspokojení v plném rozsahu zákonem zásadně předpokládaným postupem, tedy prostřednictvím veřejné nabídky pozemků dle ustanovení § 11a zákona o půdě (k důsledkům lpění žalované na nesprávném ocenění restitučního nároku viz shora odkazovanou judikaturu, včetně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016), přičemž žalovaná na svém nesprávně provedeném ocenění restitučního nároku žalobců setrvala i po zahájení soudního řízení, což jen dokládá, že po žalobcích nebylo možno spravedlivě požadovat jejich další účast v nabídkových řízeních. V této souvislosti lze pak akcentovat, že žalovaná má povinnost evidovat restituční nároky oprávněných osob ve správné výši, neboť výše náhrady musí odpovídat ceně původních odňatých a nevydaných pozemků. Žalobci přitom postupovali ve snaze uspokojit svůj restituční nárok v souladu se zákonem o půdě, neboť si nechali zpracovat znalecký posudek o ocenění pozemků odňatých právnímu předchůdci žalobců, jenž předložili žalované, a vyzvali ji k přecenění pozemků odňatých a nevydaných jejich právnímu předchůdci“.

15. Z těchto citací vyplývá, že soud se shoduje se žalobkyněmi v závěru, že jako svévolný (či přinejmenším liknavý, je-li napraven až s prodlením) postup lze kvalifikovat i ulpívání žalovaného na nesprávném ohodnocení nároku, kdy je značně ztížena možnost uspokojení nároku zákonem předpokládaným postupem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky náhradních pozemků.

16. Pokud žalovaný s dovolacím soudem již dostatečně judikovanou problematikou souzněl, jistě při své argumentaci ohledně sporné skutečnosti, zda jeho liknavost přetrvává v době vyhlášení rozsudku, nepřehlédl, že se s restitučním nárokem uplatněným právní předchůdkyní žalobkyň vypořádal až po uplynutí desítek let. Za této situace nelze přikládat zásadní význam skutečnosti, že k přecenění pozemků došlo ještě před podáním žaloby, neboť i v době jejího podání přetrvávala dlouhodobá a marná snaha žalobkyň o úplné uspokojení jejich restitučního nároku. Žalobkyně v této souvislosti přiléhavě poukázaly na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2023, č.j. 28 Cdo 942/2023-490, v jehož odstavci 11 dovolací soud vysvětlil, že ….“potencialita uspokojení nároku cestou veřejné nabídky náhradních pozemků (§ 11a zákon č. 229/1991 Sb.) je negativně ovlivňována i dobou předchozího řízení před pozemkovým úřadem a pozdější omezenou nabídkou pozemků (k tomu opětovně srovnej důvody již shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1587/2020, a ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2760/2020)“.

17. Obdobně přiléhavé je usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1276/2021, podle kterého „liknavost či svévoli je přitom možno spatřovat v takovém přístupu žalované, který by bezdůvodně a protizákonným způsobem oddaloval možnost uspokojení restitučního nároku konkrétního restituenta v konkrétním případě. Pojmovým znakem liknavosti je tedy určitá neaktivita či zdánlivá aktivita na straně žalované. Liknavost může mít podobu nedostatku veřejných nabídek schopných uspokojit nároky oprávněné osoby (byť postupným čerpáním) či nezařazení vhodného pozemku do veřejné nabídky, byť tomu nebrání žádná zákonná překážka“.

18. Za této skutkové a právní situace soud uzavřel, že žalobkyně aktivně uplatňovaly přístup k vypořádání jejich restitučního nároku, když jednaly s žalovaným, upozorňovaly ho na pochybení při oceňování jejich nároku či zajišťovaly znalecké posudky pro určení jeho výše. V této souvislosti není možné žalobkyním cokoliv vytknout a soud nemá za to, že žalobkyně měly po 30 letech od uplatnění nároku upřednostnit jeho vymáhání cestou účasti ve veřejných nabídkách náhradních pozemků. Naopak u žalovaného v souvislosti s citovanou judikaturou soud shledal liknavý postup, který plně odůvodňuje tímto rozsudkem provedené nahrazení projevu vůle žalovaného.

19. Soud se dále zabýval již jen tím, zda je na místě uspokojit restituční nárok žalobkyň prostřednictvím náhradního pozemku v žalobě aktuálně požadovaného, přičemž v této souvislosti posuzoval vhodnost tohoto pozemku k jeho vydání. A protože tato otázka nebyla mezi stranami sporná, soud žalobě v jejím aktuálním znění vyhověl.

20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 146 odst. 1 věta prvá o. s. ř. a contrario, když žádná z procesně úspěšných stran nepožadovala po straně druhé náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.