OSPH05 16 C 152/2025-86

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Hronovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 25 285,61 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 232,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 232,61 Kč od 29. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 19 053 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 685,77 Kč od 29. 5. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 152,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 253 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 5.6.2025 ve znění doplňujícího podání ze dne 29.8.2025 domáhala po žalované zaplacení částky 25 285,61 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 24.7.2024 distančním způsobem Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 23.8.2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 14.1.2026. Žalovaná čerpala úvěr dne 24.7.2024 v částce 11 500 Kč, dostala se však do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Žalobkyně proto podle čl. 7 odst. 1 Smlouvy vypověděla Smlouvu, o čemž žalovanou informovala e-mailem ze dne 28.5.2025. Na předmětný dluh byla žalovanou uhrazena pouze dne 11.9.2024 částka ve výši 5 267,39 Kč, kterou žalobkyně v žalobě zohlednila započtením na jednotlivé dlužné nároky. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 11 468,43 Kč, dále z nesplaceného poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 210,37 Kč, smluvního úroku ve výši 13 326,58 Kč a rovněž sjednaných poplatků za službu „Klidné spaní“ ve výši 69,54 Kč, za službu „Presto“ ve výši 151,80 Kč a za službu „informační SMS servis“ ve výši 18,24 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalobkyně poté rovněž požaduje po žalované v souladu s čl. VIII odst. 1 Smlouvy zaplacení smluvní pokuty ve výši 40,65 Kč, a to za období od 7.10.2024 do 5.1.2025-

2. Žalovaná má za to, že předmětná úvěrová smlouva je smlouvou absolutně neplatnou a strany se musí tedy vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení; v této souvislosti žalovaná poukázala na částečnou úhradu ve výši 5 267 Kč, dále s tím, že žádá, aby zbývající dluh na jistině mohla hradit v měsíčních splátkách po 500 Kč. Důvody absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy žalovaná spatřuje jednak v nezákonně sjednaných a nemravných sankcích, kdy RPSN činí 1818,92 %, přičemž obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů na domácnost v době čerpání úvěru byla ve výši 9,44 % ročně, dále v té skutečnosti, že žalobkyně jako věřitel nesplnila svou povinnost prověřit s odbornou péčí schopnost žalované jako dlužníka.

3. Ve věci bylo nařízeno prvé jednání na 7.10.2025. Žalobkyně sdělila ve svém podání ze dne 1.10.2025, že se z jednání soudu omlouvá s tím, že má za to, že účast žalobkyně na jednání není nezbytná, a to i z důvodu procesní ekonomie. Žalobkyně dále v rámci uvedeného podání uvedla, že v případě, že by nadepsaný soud na jednání konaném v nepřítomnosti žalobkyně nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět, kupříkladu proto, že žalovaný na nařízeném jednání tvrdil a prokázal zcela nové podstatné tvrzení, které dosud součástí jeho podání a vyjádření nebylo, žádá žalobkyně v souladu s principem předvídatelnosti postupu a rozhodnutí soudu zdvořile nadepsaný soud, aby byla před konáním jednání vyzvána zejména pro doplnění tvrzení a důkazních návrhu, resp. aby jí byla k tomuto na jednání poskytnuta přiměřená lhůta. K uvedenému podání soud podotýká, že toto podání je třeba posoudit jako úkon účastníka, který je vázán na splnění podmínky, přičemž k takovému úkonu se v souladu s ustanovení § 41a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) nepřihlíží. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila, ač řádně a včas obeslána, soud proto s ohledem na výše uvedené skutečnosti jednal a ve věci rozhodl dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti obou účastníků.

4. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy.

5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Mezi žalobkyní jako „Věřitelem“ na straně jedné a žalovanou jako „Dlužníkem“ na straně druhé byla dne 24.7.2024 uzavřena prostřednictvím internetových stránek www.Anonymizováno.cz Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 80 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v pravidelných denních splátkách; RPSN byla mezi účastníky sjednána ve výši 1818,92 %, úroková sazba ve výši 0,983 % denně; celková výši poplatku za vyplacení tranše úvěru činila 1,99 % z čerpané částky; sjednána byla dále možnost aktivace volitelných služeb „Klidné spaní“, „Presto“ a „informační SMS servis“; uvedené skutečnosti má soud za prokázané označenou smlouvou ve spojení se Všeobecnými obchodními podmínkami, Předpisem denních splátek, Údaji po Poskytovateli spotřebitelského úvěru a Informacemi pro spotřebitele. Byť žalobkyně do spisu založila Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti Jméno žalobkyně, dále pak své prohlášení, že „v souladu s pravidly společnosti Jméno žalobkyně a zákonnými požadavky pro posuzování úvěruschopnosti byl na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele ve výši 62 700 Kč“, z těchto listin není nadále dostatečně zřejmé, potažmo není nijak doloženo, jakým způsobem byla žalobkyní ověřována před uzavřením samotné smlouvy schopnost žalované úvěr splácet tak, jak má na mysli ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalobkyně v tomto směru do spisu nezaložila žádné listiny (např. výpisy z účtu žalované, potvrzení o pobírané mzdě apod.), ze kterých by bylo možné tyto skutečnosti jakkoli zjistit či ověřit. Samotná deklarace zjištěných údajů, žalovaným nijak nepotvrzena a nepodepsána (viz výše označené listiny), dle soudu v tomto směru neobstojí. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání soudu dne 7.10.2025, nemohla jí býti ani poskytnuta v tomto směru poučovací povinnost dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. uvedená skutečnost zůstala ze strany žalobkyně nedotvrzena a neprokázána. Výpisem z účtu žalované má soud za prokázané, že žalobkyně na účet ve vlastnictví žalované poukázala dne 24.7.2024 částku ve výši 11 500 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 21.5.2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne pak bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky v celkové výši 25 285,61 Kč, dále k úhradě nákladů právního zastoupení ve výši 8 857,20 Kč. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaná žalobkyni v souvislosti se Smlouvou zaplatila doposavad toliko částku ve výši 5 267,39 Kč.

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 o.z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle ustanovení § 1820 a násl. o.z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ustanovení § 562 odst. 1 o.z.).

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou bylo dne 24.7.2024 přistoupeno k uzavření smlouvy o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a násl. o.z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1820 o.z., tedy prostřednictvím webových stránek žalobkyně. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výši 80 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu se sjednanými úroky a poplatky. Žalobkyně žalované poskytla částku ve výši 11 500 Kč, žalovaná však dosud žalobkyni uhradila toliko částku 5 267,39 Kč. Nicméně nelze v daném případě přehlédnout, že byť byl žalované poskytován spotřebitelský úvěr a bylo třeba postupovat rovněž v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, tj. i v intencích shora citovaného ustanovení § 86 tohoto zákona, žalobkyně dostatečně nedoložila, jakým způsobem a v jakém rozsahu byla zjišťována a posuzována úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele. Byť je z obsahu založených listinných důkazů zřejmé, že žalobkyně dílčím způsobem majetkové poměry žalované posuzovala, dle soudu tak však očividně nečinila s náležitou odbornou péčí. V tomto směru není především nijak patrné, jakým způsobem byla tato její povinnost splněna co do ověření příjmu žalované a dále její výdajové stránky. Žalobkyně nezaložila do spisu žádné listiny, na základě kterých by bylo možné úvěruschopnost žalované v tomto ohledu posoudit a ověřit, přičemž z provedeného dokazování nelze učinit ani žádný závěr, zda žalobkyně takovými doklady disponovala v době předcházející uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Žalobkyně se poté nedostavila k jednání soudu dne 7.10.2025, soud proto nemohl ani přistoupit k poskytnutí poučovací povinnosti dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. za účelem doplnění a prokázání těchto skutečností. S ohledem na tuto skutečnost proto soud dospěl k závěru, že Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 24.7.2024 je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobkyni pouze částku poskytnuté jistiny ve výši 11 500 Kč, poníženou o již uhranou plnění ve výši 5 267,39 Kč, nikoli tuto částku dále navýšenou o další poplatky dle smlouvy včetně sjednaných smluvních úroků, a to s přihlédnutím k ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo k ustanovení § 2991 o.z. Ze všech shora uvedených skutečností proto soud dospěl závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze co do částky 6 232,61 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku); ve své zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná soudem zamítnuta (výrok II. rozsudku).

14. Soud dále doplňuje, že danou úvěrovou smlouvu je třeba posoudit jako smlouvu absolutně neplatnou rovněž z důvodu ustanovení § 588 o.z. Je tomu tak proto, že daná smlouva se zjevně příčí dobrým mravům, a to s ohledem na zjevnou nepřiměřenost ve smlouvě sjednaných úroků, potažmo RPSN, jejichž výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, když v tomto směru lze v souladu s konstantní judikaturou přihlížet k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěru (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/20004 či 33 Odo 236/2005). Na rozpornost sjednaných úroků a RPSN s dobrými mravy lze usuzovat i z judikatury Nejvyššího soudu ČR, týkající se exekuční problematiky (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 20 Cdo 2884/2019 či 20 Cdo 3844/2018).

15. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl dle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z předžalobní výzvy ze dne 21.5.2025, kdy byla žalovaná poprvé průkazně vyzvána k úhradě celé zažalované částky; v rámci této korespondence dané k přepravě dne 21.5.2025 (viz podací lístek) byla žalovaná požádána o úhradu dluhu do 3 dnů. Vycházeje z třídenní zákonné fikce, byla tato výzva žalované doručena dne 25.5.2025; žalovaná byla tak povinna částku bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat do 28.5.2025; pokud tak neučinila, do prodlení s úhradou se dostala dne 29.5.2025. Od tohoto data byl žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta.

16. O nákladech řízení (výrok III. rozsudku) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalovaná byla ve věci úspěšná v převážné části zažalovaného nároku, a přísluší jí tedy právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Úspěch žalované je dán co do částky 19 053 Kč (tj. úspěch co do 75,4 %), její neúspěch pak co do částky 6 232,61 Kč (24,6 %); žalované proto náleží právo na úhradu 50,8 % jí vzniklých nákladů řízení. V daném případě se výše náhrady nákladů řízení odvíjí od 1 náhrady hotových výdajů v částce 300 Kč (sepis vyjádření žalované), a to v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Vzhledem k úspěchu žalované co do 50,8 %, přísluší jí právo na úhradu nákladů řízení ve výši 152,40 Kč (50,8 % z částky 300 Kč).

17. O povinnosti žalobkyně zaplatit České republice soudní poplatek v částce 253 Kč (výrok IV. rozsudku) bylo rozhodnuto s přihlédnutím k ustanovení § 9 odst. 1, odst. 4 písm. a) a odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyně uhradila v souvislosti s podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu pouze soudní poplatek ve výši 1 012 Kč podle Položky 2 bodu 1. písm. b) Sazebníku poplatků, který tvoří nedílnou přílohu označeného zákona. Vzhledem k tomu, že k vydání elektronického platebního rozkazu nebylo možné soudem přistoupit, je třeba doplatit soudní poplatek do výše Položky 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku, tj. do částky 1 265 Kč, a to v souladu s Položkou 2 bod 2. Sazebníku. Proto byla žalobkyni stanovena povinnost zaplatit České republice část soudního poplatku ve výši 253 Kč (1 265 Kč – 1 012 Kč = 253 Kč).

18. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení. Požadovala-li žalovaná uložení splátkové povinnosti, jejímu návrhu soud nevyhověl, neboť žalovaná své tvrzené tíživé finanční problémy nijak neosvětlila ani nedoložila. K jednání soudu se poté žalovaná nedostavila a soudu takto neumožnila své poměry zjistit ani v této souvislosti.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.