OSPH05 26 C 130/2025-67

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudcem Mgr. Jindřichem Kyselou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 110 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 282,19 Kč za dobu od 1. 10. 2024 do 31. 10. 2024, s úrokem ve výši 14,2 % ročně z částky 100 000 Kč od 1. 11. 2024 do 6. 12. 2024, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 36 % ročně z částky 282,19 Kč od 1. 11. 2024 do 6. 12. 2024, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 36 % ročně z částky 1 183,33 Kč od 1. 12. 2024 do 6. 12. 2024, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 36 % ročně z částky 101 702,19 Kč od 7. 12. 2024 do zaplacení a dále zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 36 % ročně z částky 10 000 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 70 085,94 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 3. 2. 2025, která byla soudu postoupena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. 4. 2025, č. j. 27 C 80/2025-26, domáhala po žalované zaplacení 110 000 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Smlouvou ze dne 18. 4. 2024, č. Anonymizováno (dále jen „Smlouva“), poskytla žalované úvěr ve výši jistiny 4 982 000 Kč. Strany sporu se dohodly, že jistinu splatí žalovaná jednorázově nejpozději ke dni konečné splatnosti (18. 4. 2026), a měsíčně bude žalovaná žalobkyni splácet úrok ve výši 14,20 % ročně z jistiny, a to vždy nejpozději v poslední den příslušného kalendářního měsíce. Pro případ, že by se žalovaná dostala do prodlení s jakoukoliv splátkou o více než jeden měsíc, si strany ujednaly i) automatické zesplatnění celého úvěru a povinnost jej celý uhradit do 5 pracovních dnů od zesplatnění, ii) smluvní úrok z prodlení ve výši 36 % z dlužné částky. Žalovaná se dne 1. 11. 2024 dostala do prodlení se splátkou úroku za říjen 2024, protože neuhradila jeho část (14.058,50 Kč), a nezaplatila ji dosud. Dne 6. 12. 2024 došlo tedy k zesplatnění celého úvěru.

2. Žalobkyně se rozhodla domáhat nyní projednávanou žalobou jen části své pohledávky, a to pouze co do jistiny v rozsahu 100 000 Kč a k ní upínajícímu se příslušenství, čili: části neuhrazeného smluvního úroku za měsíc říjen 2024 od 1. 10. 2024 do 31. 10. 2024; kapitalizovaný ve výši 282,19 Kč; smluvního úroku za listopad 2024 od 1. 11. 2024 do 6. 12. 2024; kapitalizovaný ve výši 1 183,33 Kč; smluvního úroku z prodlení ve výši 36 % ročně z částky 282,19 Kč od 1. 11. 2024 do 6. 12. 2024; smluvního úroku z prodlení ve výši 36 % ročně z částky 1 183,33 Kč od 1. 12. 2024 do 6. 12. 2024; smluvní úroku z prodlení ve výši 36 % ročně z částky 101 702,19 Kč (poměrná výše celkové zesplatnění dlužné částky) od 7. 12. 2024 do zaplacení.

3. Vedle právě uvedeného se žalobkyně žalobou domáhala též zaplacení částky 10 000 Kč, jež představuje poměrnou část smluvní pokuty, kterou si strany ujednaly v 10% výši z maximální částky jistiny s tím, že ji měla žalovaná zaplatit do 5 pracovních dní od doručení písemného oznámení, tedy do 2. 1. 2025. Ani smluvní pokutu však žalovaná na výzvu neuhradila a žalobkyně proto žádala též 36% smluvní úrok z prodlení ročně z části smluvní pokuty, a to od 3.1.2025 do zaplacení.

4. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí pro absolutní neplatnost Smlouvy. Podle ní jsou ujednání, která ji trestají za prodlení třemi různými sankcemi, nemravná a jejich kumulace nepřiměřeně přísná. Dobrým mravům odporuje též samotné úročení úroku a smluvní pokuty, jejíž výše nadto není stanovena zcela jasně. Sazba smluvního úroku z prodlení je navíc dvojnásobná oproti sazbě zákonného úroku z prodlení v době uzavření smlouvy.

5. V replice ze dne 13. 6. 2025 žalobkyně poukázala na odlišnosti institutů smluvní pokuty a úroku z prodlení a přípustnost jejich paralelního sjednání. Připomněla Nejvyšším soudem aprobovanou výši smluvních úroků a poukázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze, který coby odvolací soud shledal obdobné smlouvy žalobkyně (uzavírané s jinými žalovanými) platnými. Žalobkyně tedy legitimně očekává, že v této věci bude rozhodnuto obdobně.

6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

7. Účastnice řízení podepsaly dne 18. 4. 2024 smlouvu, která obsahovala ujednání o povinnosti žalobkyně poskytnout žalované 4 982 000 Kč, a o povinnosti žalované tuto částku nejpozději 18. 4. 2026 vrátit (čl. 3.1 Smlouvy), a to včetně 14,20% úroku ročně (čl. 6.1 a 3.1 Smlouvy), který měla hradit vždy pro příslušný kalendářní měsíc poslední den tohoto měsíce (čl. 6.3 Smlouvy). Pokud by se žalovaná dostala do prodlení s placením jakékoliv finanční sumy (tedy i smluvního úroku), měla jí vzniknout povinnost hradit smluvený úrok z prodlení ve výši 36 % ročně (čl. 8 a 3.1 Smlouvy), a pokud by byla v prodlení déle než měsíc, mělo dojít k předčasnému zesplatnění jistiny i veškerých souvisejících plateb a vzniku povinnosti žalované uvedené uhradit do 5 pracovních dnů (čl. 12.1 Smlouvy). Dále si strany ujednaly, že bude-li žalovaná prodlévat s placením jistiny či smluvního úroku, bude po ní žalobkyně moci žádat smluvní pokutu ve výši 10 % z jistiny, kterou bude žalovaná povinna zaplatit do 5 pracovních dní od doručení písemného oznámení (čl. 13.1 Smlouvy), a to včetně smluvního úroku z prodlení z ní (čl. 8.1 Smlouvy). Smlouva obsahovala též povinnost žalované zaplatit 353 686 Kč jako první zálohu na úrok (čl. 6.4 Smlouvy), a nedatovanou přílohu č. 1 – Žádost o čerpání úvěru (prokázáno smlouvou ze dne 18. 4. 2024, č. Anonymizováno).

8. Jednatel žalované potvrdil s odkazem na čl. 5.1 Smlouvy, že dne 15. 5. 2024 přijal od žalobkyně částku 4 982 000 Kč (prokázáno Potvrzením o přijetí peněžních prostředků ze dne 15. 5. 2024, ověřeným téhož dne notářským kandidátem tituly před jménem jméno FO a výpisem z Obchodního rejstříku žalované).

9. Žalobkyně počínaje 30. 4. 2024 strhávala měsíčně úrok ze žalovanou zaplacené zálohy ve výši 353 686 Kč, a to v dubnu 2024 ve výši 14 022,50 Kč, v únoru až září 2024 ve výši 58 935,67 Kč, a v říjnu 44 895,17 Kč. Na říjnovém úroku evidovala nedoplatek 14 058,50 Kč (prokázáno prinscreeny interní tabulky žalobkyně).

10. Žalobkyně oznámila žalované, že považuje její dluhy plynoucí ze Smlouvy za zesplatněné k 30. 11. 2024, vyzvala ji k úhradě smluvní pokuty do 5 pracovních dnů a sdělila jí, že je připravena vymáhat dluh soudní cestou. Celkový dluh vyčíslila na částku 5 066 802,90 Kč, která podle ní sestává z nesplacených 4 982 000 Kč, a dále i) části smluvního úroku za říjen 2024, ii) celého smluvního úroku za listopad 2024, iii) smluvního úroku za 1. 12. 2024 do 6. 12. 2024 - kdy došlo k zesplatnění celého dluhu (prokázáno Oznámením o zesplatnění dluhů ze smlouvy o úvěru a výzva k jejich úhradě ze dne 13. 12. 2024). Oznámení bylo žalobkyni doručeno do datové schránky dne 23. 12. 2024 (prokázáno doručenkou ze dne 23. 12. 2024).

11. Soud hodnotil všechny shora uvedené důkazy jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti. Zhodnotil je přitom jako věrohodné, a přesvědčivé, neponechávající prostor pro pochybnosti o následujícím zjištěném skutkovém stavu.

12. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: účastníci uzavřeli dne 18. 4. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 4 982 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit i se sjednaným příslušenstvím do 18. 4. 2026. Úvěr byl žalovanou načerpán dle smluvních podmínek. Mezi účastníky byla sjednána úroková sazba 14,20 % p. a., sankční úroková sazba ve výši 36 % ročně, přičemž úrok z prodlení bylo možné požadovat i z částky smluvního úroku po splatnosti. Po případ porušení smluvních podmínek žalované se účastníci dohodli na tom, že žalobkyně je oprávněna požadovat i zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 % z maximální částky jistiny za každý den porušení smlouvy, kdy se žalovaná zavázala smluvní pokutu uhradit do 5 pracovních dnů od doručení oznámení žalobkyně. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou poskytnutého úvěru, žalobkyně žalovanou oznámením, které bylo žalované doručeno dne 23. 12. 2024, vyzvala k uhrazení dlužné jistiny ve výši 4 982 000 Kč, části smluvního úroku ve výši 14,20 % p. a. z jistiny Úvěru dle Smlouvy o úvěru splatnou v měsíci říjnu 2024, kdy zbývající část smluvního úroku splatná v měsíci říjnu byla uhrazena ze složené zálohy v celkové částce 14 058,50 Kč, smluvního úroku ve výši 14,20 % p. a. z jistiny z jistiny Úvěru dle Smlouvy o úvěru splatného v měsíci listopadu 2024 v celkové částce 58 953,67 Kč a části smluvního úroku za období od 1. 12. 2024 do 6. 12. 2024 ve výši 14,20 % p. a. z jistiny Úvěru dle Smlouvy o úvěru splatnou v měsíci prosinci 2024 v částce 11 790,73 Kč. Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroku z prodlení ve výši 36 % p. a. z každé dlužné částky po splatnosti a smluvní pokutu ve výši 10 % z maximální částky jistiny úvěru, tedy ve výši 498 200 Kč. Žalovaná však žalobkyni ničeho neuhradila. Žalobkyně podanou žalobou požadovala pouze úhradu části jistiny ve výši 100 000 Kč včetně smluvního úroku z prodlení a dále části smluvní pokuty 10 000 Kč včetně smluvního úroku z prodlení.

13. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 1806 věty prvé o. z. úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno.

16. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. V řízení bylo prokázáno, že účastníci jakožto právnické osoby, podnikatelé, uzavřeli dne 18. 4. 2024 smlouvu o úvěru, na základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 4 982 000 Kč a žalovaná se ho zavázala vrátit i se sjednaným příslušenstvím do 18. 4. 2026. Účastníci si sjednali, že úvěr bude žalovanou čerpán tak, že částka odpovídající poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 199 180 Kč a odpovídající poplatku za přípravu smluvní dokumentace a notářské služby ve výši 70 7171 Kč budou čerpány započtením na poplatek dle odst. 4.4. smlouvy, částka ve výši 4 358 417 Kč za účelem úhrady části kupní ceny dle Kupní smlouvy a částka odpovídající záloze na úroky ve výši 353 686 Kč budou čerpány započtením ve smyslu 6.4. smlouvy, kde je uvedeno, že dlužník je povinen uhradit částku ve výši 353 686 Kč jako zálohu na smluvní úroky, které budou vznikat za podmínek této smlouvy z titulu poskytnutého úvěru; a to nejdříve v pracovní den po dni splnění poslední z Odkládacích podmínek čerpání Úvěru dle odst. 4.1. smlouvy. Mezi účastníky byla sjednána úroková sazba 14,20 % p. a. a sankční úroková sazba ve výši 36 % ročně, jíž měla být úročena celková dlužná částka po splatnosti. Úrok z prodlení bylo možné požadovat i z částky smluvního úroku po splatnosti. Žalobkyně žalované částku poskytla, přičemž žalovaná vystavila žalobkyni dne 15. 5. 2024 potvrzení, že částku načerpala. Pro případ porušení smluvních podmínek žalované se účastníci dohodli na smluvní pokutě, kterou je žalobkyně oprávněna požadovat, a to ve výši 10 % z maximální částky jistiny za každý den porušení smlouvy, kdy se žalovaná zavázala smluvní pokutu uhradit do 5 pracovních dnů od doručení oznámení žalobkyně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou oznámením ze dne 13. 12. 2024 vyzvala, aby nejpozději do 5 pracovních dnů od doručení této výzvy uhradila žalobkyni dlužnou jistinu a smluvní úroky ve výši 5 066 802,90 Kč, smluvní pokutu ve výši 498 200 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 36 % ročně z dlužné částky po splatnosti, přičemž dané oznámení bylo žalované doručeno dne 23. 12. 2024. S ohledem na uvedené tedy splatnost částky nastala dne 2. 1. 2025, do prodlení s úhradou se tak žalovaná dostala dne 3. 1. 2025.

19. Soud vzhledem k uvedenému dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru o její platnosti. Žalovaná měla dle tvrzení žalobkyně načerpat úvěr ve výši 4 982 000 Kč. Smlouvu o úvěru žalovaná považovala za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, když se v uvedené smlouvě měla žalovaná zavázat, že v případě prodlení se splácením bude za své prodlení sankcionována současně třemi různými povinnostmi, a to povinností hradit smluvní úrok z prodlení ve výši 36 % ročně z dlužné jistiny a z dlužných smluvních úroků; povinností hradit smluvní pokutu ve výši 10 % z dlužné jistiny; povinností hradit smluvní úrok z prodlení ve výši 36 % ročně ze smluvní pokuty. Žalovaná je přesvědčena, že sankce za prodlení ukládané takto kumulativně jsou nepřiměřeně přísné. Soud se však s tímto názorem žalované neztotožňuje. Účastníci platně uzavřeli v souladu se zákonem § 2395 a násl. o. z., smlouvu o úvěru, v rámci níž mimo jiné sjednali úrokovou sazbu úvěru, smluvní úroky z prodlení a také v souladu s § 2048 o. z. i smluvní pokutu pro případ porušení povinnosti ze strany žalované. Účastníci smlouvu uzavřeli dobrovolně a sjednali si její obsah dle § 1725 o. z., pročež je pro ně smlouva v souladu s § 1759 o. z. závazná. Ačkoli tedy žalovaná načerpala celou výši úvěru v souladu se sjednanými podmínkami ve smlouvě, žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplácela. Žalovaná tedy zjevně porušila své smluvní povinnosti.

20. Soud nepovažuje ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 199 180 Kč, ani ujednání o záloze na smluvní úroky ve výši 353 686 Kč odporující dobrým mravům způsobující neplatnost smlouvy. Za období od 30. 4. 2024 do 30. 9. 2024 vznikl žalobkyni nárok na úhradu smluvních úroků v částce 367 744,50 Kč, kdy vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila, sjednaná záloha na smluvní úroky ve výši 353 686 Kč tak byla zcela za tímto účelem vyčerpána. Sjednanou úrokovou sazbu ve výši 14,20 % soud nepovažuje za odporující dobrým mravům, a to již s ohledem na skutečnost, že žalovaná je podnikatel a veškeré podmínky smlouvy žalovaná v době uzavření smlouvy znala a souhlasila s nimi, nemohly pro ni být nijak překvapující. Ani poplatek za poskytnutí úvěru v částce 199 180 Kč soud nepovažuje v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná opět o tomto ujednání od počátku věděla a souhlasila s ním, kdy tato částka vzhledem k výši poskytnutého úvěru ve výši 4 982 000 Kč představuje 4 % z úvěru, což soud nemá za nemravné ujednání. Dle soudu se jedná o standardní výši poplatku za poskytnutí úvěru zahrnující i náklady, které musela žalobkyně na zprocesování úvěru vynaložit, s ohledem na výši a dobu poskytovaného úvěru či rizikovost dlužníka apod. Soud má za to, že smlouva byla platně uzavřena, v souladu s právními předpisy a její ujednání nejsou v rozporu v dobrými mravy, kdy žalobkyně řádně splnila své smluvní povinnosti, ke kterým se zavázala, žalovaná však nikoli. Ačkoli má žalobkyně nárok na úhradu celé dlužné částky, v řízení vymáhala pouze úhradu části jistiny ve výši 100 000 Kč včetně smluvního úroku z prodlení a části smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč včetně smluvního úroku z prodlení.

21. Ve smlouvě si strany sjednaly smluvní úrok i jeho výši, a pro případ jakéhokoliv porušení smluvní povinnosti (tedy i prodlení s plněním) i smluvní pokutu podle § 2048 odst. 1 o. z. a smluvní úrok z prodlení podle § 1970 o. z., u kterého si v souladu s § 1806 o. z. ujednaly, že na smluvní úrok z prodlení ve výši 36 % ročně má žalobkyně nárok i z dlužných úroků.

22. Nutno předeslat, že korektiv dobrých mravů se uplatní i ve vztazích mezi podnikateli, a jeho porušení má vždy za následek absolutní neplatnost právního jednání, ať už je porušení zjevné či nikoliv (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, uveřejněný pod č. 1/2024 Sb. rozh. st.). Nyní posuzovaná Smlouva neodporuje dobrým mravům, ani z jiného důvodu není neplatná.

23. Žalovaná v průběhu řízení nepopřela, že na úrocích přestala plnit v říjnu 2024. Její procesní obrana spočívá v námitce, že jí ze Smlouvy plyne nemravné množství sankcí, které jsou navíc v nepřiměřené výši.

24. Zaprvé, úročení úroků (tzv. anatocismus) se samo o sobě nepříčí dobrým mravům. Je to institut výslovně předpokládaný zákonem (§ 1806 o. z.); strany si jej však musí výslovně ujednat, což se v nynějším případě stalo (čl. 8.3 Smlouvy). Úročení smluvních úroků úroky z prodlení má kompenzovat věřitelovu nemožnost využít peněžní prostředky, které měl (včasným) zaplacením smluvního úroku získat. Dobré mravy chrání vždy obecný zájem, nikoli pouze zájem individuální (Salač, J. Rozpor s dobrými mravy a jeho následky v civilním právu. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 19). Ujednání čl. 8.3 Smlouvy se obecnému korektivu dobrých mravů nepříčí.

25. Zadruhé, dobrým mravům neodporuje ani kumulace ujednání smluvní pokuty a 36% úroku z prodlení. Přípustnost souběhu smluvní pokuty sjednané pro případ prodlení s úhradou peněžitého závazku a smluvního úroku z prodlení dovodil Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 4. 3. 2002, sp. zn. 33 Odo 47/2002, uveřejněném pod č. 15/2002 Sb. rozh. st.; tento závěr dosud překonán nebyl, srov. např. usnesení téhož soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2559/2017.

26. Zatřetí, dobrým mravům se nepříčí ani, že je smluvní pokuta úročena úrokem z prodlení. Smluvní pokuta je samostatným nárokem plynoucím se Smlouvy, a úrok z prodlení je příslušenství pohledávky (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 1999, sp. zn. 29 Cdo 2495/98). Přestože je smluvní pokuta závazkem akcesorickým (tj. sleduje osud závazku hlavního), v případě jejího vzniku je jistinou sama o sobě. Pokud s jejím hrazením dlužník prodlévá, má věřitel právo na (smluvní) úrok z prodlení.

27. Začtvrté se soud věnoval námitce o nepřiměřené výši smluvní pokuty i smluvního úroku z prodlení. Byť žalovaná moderaci smluvní pokuty výslovně nenavrhla, soud se přiměřeností její výše zabýval, protože z procesního stanoviska žalované je patrné, že přiměřenost její výše popírá (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2023, sp. zn. 1398/2022, uveřejněném pod č. 3/2024 Sb. rozh. st.). Soud nepovažuje 10 % z jistiny za nepřiměřeně tíživou výši smluvní pokuty. Tato výše odpovídá účelu smluvní pokuty – má mít dostatečně sankční efekt a fungovat jako individuální prevence. Soud zohlednil i individuální okolnosti případu – žalovaná čerpala úvěr ve výši téměř 5 milionů Kč, zaplatila jednorázovou zálohu na úroky, k jejichž měsíční úhradě se dobrovolně zavázala, a následně již nehradila žalobkyni ničeho. Desetiprocentní smluvní pokuta spojená s porušením smluvní povinnosti nevybočuje z mantinelů přiměřenosti, soud ji má za adekvátní.

28. Přiměřenost úroku z prodlení soud zkoumat nemůže, to zákon připouští pouze u smluvní pokuty. Výši sjednaného úroku z prodlení může zkoumat pouze optikou dobrých mravů. Pro posouzení souladu s dobrými mravy nepostačí jen srovnání smluvené sazby úroku z prodlení se sazbou zákonnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 32 Odo 468/2003). Soud zohlednil, že žalovaná vystupovala při uzavírání Smlouvy v pozici podnikatelky, přihlédl ke kompenzačnímu charakteru úroku z prodlení. Vzal v úvahu rámcový rozsah očekávané škody na straně žalobkyně v případě platební nekázně žalované. Tyto úvahy vedly soud k závěru, že smluvní úrok z prodlení výši 36 % ročně z dlužné částky není sjednán nemravně. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně příslušenství, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 110 000 Kč. Odměna advokáta spočívá v odměně za sedm úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, žaloba, replika ze dne 13. 6. 2025, podání ze dne 8. 8. 2025, účast na jednání dne 5. 8. 2025 a 10. 9. 2025) po 5 500 Kč; náhradě hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. za každý ze sedmi uvedených úkonů, dva úkony učiněné před 1. 1. 2025 ve výši 300 Kč za každý, pět po tomto datu ve výši 450 Kč za každý; nákladech za 24 promeškaných půlhodin podle § 14 odst. 3 a. t. v celkové výši 3 600 Kč; cestovném za cestu na jednání dne 5. 8. 2025 ve výši 4 667,97 Kč za 562 ujetých km (35,80 Kč za litr paliva, při průměrné spotřebě 7 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.), a za cestu na jednání dne 10. 9. 2025 ve stejné výši 4 667,97 Kč – vzdálenost a vozidlo byly stejné jako v prvním jmenovaném případě; 21% dani z přidané hodnoty z částky 54 285,94 Kč ve výši 11 400 Kč. Celkem je žalovaný povinen na nákladech řízení žalobkyni uhradit 70 085,94 Kč. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 věty prvé o. s. ř.; platební místo plyne z § 149 odst. 1 o. s. ř.

30. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal důvod.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně po jeho právní moci splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.