OSPH05 13 C 85/2026-24

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Jelínkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 18 153 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 931 Kč, jejíž splatnost se stanoví na 30. den od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 4 307 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 238 Kč od 2. 6. 2025 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a dále částky 2 915 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna žalobkyni nahradit 20 % nákladů řízení žalobkyně v částce 523 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne 18. 4. 2025 prostřednictvím internetové stránky Anonymizováno smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované na její bankovní účet č. č. účtu peněžní prostředky ve výši 11 500 Kč, které se žalovaná zavázala spolu s poplatkem ve výši 3 738 Kč splatit do 1. 6. 2025, což však porušila. Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze částku 569 Kč. Ke dni podání žaloby tak žalovaná žalobkyni dluží částku 15 238 Kč sestávající z nesplacené jistiny a poplatku a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny ode dne 2. 6. 2025 do 1. 4. 2026, a to v částce 3 484 Kč. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní upomínkou, avšak žalobkyni ničeho nezaplatila.

2. K výzvě soudu, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení s tím, že pokud by soud shledal, že je smlouva neplatná, navrhuje, aby soud ve věci rozhodl tak, že je žalovaná povinna žalobkyni vrátit bezdůvodné obohacení a uhradit zákonný úrok z prodlení a dále nahradit žalobkyni náklady řízení.

3. Žalovaná k žalobě uvedla, že skutečnosti uvedené v žalobě jsou pravdivé, nicméně její finanční situace jí neumožňovala dluh splácet, přičemž požádala o možnost zaplatit dlužnou částku ve splátkách.

4. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila, přičemž souhlasila, aby soud jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalobkyně.

5. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.

6. Žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 18. 4. 2025 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 11 500 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet č. č. účtu, jehož specifikaci žalovaná uvedla ve smlouvě, kdy se žalovaná zavázala poskytnuté prostředky splatit spolu s poplatkem ve výši 3 738 Kč nejpozději do 2. 6. 2025 (smlouva o zápůjčce ze dne 18. 4. 2025 včetně dodatků ke smlouvě, všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, informace o účtech a provedené platbě). Žalovaná se však se splacením ocitla v prodlení, pročež ji žalobkyně opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky (upomínky ze dne 8. 6. 2025, 15. 6. 2025, 22. 6. 2025 a 1. 7. 2025). Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána také předžalobní výzvou (předžalobní výzva ze dne 17. 2. 2026 včetně podacího lístku). Dle nezpochybněného tvrzení žalobkyně uhradila žalovaná na svůj dluh pouze částku 569 Kč.

7. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalované bezhotovostním převodem částku 11 500 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu s poplatkem do sjednaného data splatnosti, což však neučinila, když žalobkyni uhradila pouze částku 569 Kč. Úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy nebyla ze strany žalobkyně prověřována.

8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 9. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.

9. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

10. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

14. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

15. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

16. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do nesplacené jistiny ve výši 10 931 Kč.

17. Žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr, neboť žalobkyně zejména nijak neprokázala, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalované tak, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.

18. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaná mohla ponechat poskytnutou finanční částku. Žalovaná je tedy povinna v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 11 500 Kč, přičemž žalovaná, dle nezpochybněných tvrzení žalobkyně, na tuto částku dosud uhradila pouze 569 Kč, tedy výše dlužné jistiny činí 10 931 Kč.

19. Dle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Částku 10 931 Kč soud uložil žalované zaplatit se splatností k 30. dni od právní moci rozsudku, a to vzhledem k tomu, že žalovaná požádala o možnost zaplatit dlužnou částku ve splátkách s ohledem na její aktuální situaci, přičemž soud tomuto žalované nevyhověl, neboť žalovaná byla po celou dobu řízení pasivní a rozhodné skutečnosti tvrdila až při prvním jednání soudu. Soud nicméně dospěl k závěru, že doba 30 dnů plynoucí od právní moci rozsudku pro úhradu dluhu žalované je s ohledem na tvrzenou situaci žalované přiměřená jejím možnostem.

20. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl.

21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud tak přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná částečně, právo na náhradu nákladů řízení v částce 523 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Úspěch žalobkyně s ohledem na výši žalované částky činí zaokrouhleně 60 %, neúspěch 40 %, odečtením úspěchu žalobkyně od jejího neúspěchu činí rozdíl 20 %, tedy z částky 2 615 Kč se jedná o částku 523 Kč. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení a jedná se o standardizované znění žaloby, jenž zástupce žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.