OSPH06 19 C 265/2020-55

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Krojovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení částky 121 635,24 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 121 635,24 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 22 796,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 121 635,24 Kč s příslušenstvím. Žalovaná částka je nárokována z titulu náhrady škody, jež měla žalobkyni vzniknout v důsledku zneužití práv žalovaného v územním řízení a souvisejících řízeních zahájených na návrh žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že procesní postup žalovaného v rámci územního řízení byl záměrně veden tak, aby žalobkyně byla neúspěšná, nebo aby alespoň došlo k prodlužování řízení. K tomu žalovaný uplatňoval neopodstatněné námitky, jež nesledovaly ani veřejný zájem, ani se netýkaly ochrany přírody a krajiny podle § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, svá podání žalovaný uplatňoval vždy až poslední den lhůty a jako jediný účastník řízení uplatňoval všechny prostředky vedoucí ke zrušení územního rozhodnutí o umístění stavby. Podle žalobkyně takové jednání žalovaného odporuje zásadě„ neminem laedere“ a principu poctivosti vyjádřenému v § 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“). Ustanovení § 8 o. z. též odpírá ochranu zjevnému zneužití práva, proto je zneužití práva třeba vnímat jako zákonem zakázané protiprávní jednání, jež dle názoru žalobkyně může založit odpovědnost za způsobenou újmu. Konečně žalobkyně uvádí, že ačkoli jednání žalovaného obecně není zakázáno, vzhledem k okolnostem bylo učiněno v rozporu s dobrými mravy. Na takové jednání pak dopadá § 2909 o. z. Žalobkyně tedy dovozuje, že žalovaný svým jednáním způsobil žalobkyni škodu spočívající ve vynaložených nákladech na odměnu za poradenské a právní služby, jež žalobkyně využila v souvislosti s ochranou svých práv dotčených jednáním žalovaného.

Žalovaný nárok žalobkyně neuznal. Ve svém vyjádření stručně odůvodnil, proč vznesené námitky nepovažoval za neopodstatněné, upozornil na skutečnost, že délka řízení nemůže být přikládána k tíži pouze jemu, ale že též ze strany úřadu došlo k nedodržení zákonných lhůt. Dále odmítl, že by řízení cíleně prodlužoval a uvedl, že pokud podával svá podání v poslední den lhůty, je to postup zcela v souladu se správním řádem. Žalovaný se naopak domnívá, že požadavek žalobkyně je veden snahou odradit žalovaného od další účasti v územním řízení.

Po skutkové stránce byly mezi stranami nesporné následující skutečnosti: Oznámením ze dne 8. 3. 2018, číslo jednací, SPIS. ZN. SZ anonymizováno číslo OV/Kot, oznámil Úřad městské části obec a číslo, odbor výstavby, zahájení územního řízení, a to na žádost žalobkyně o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby„ Bytový dům na anonymizováno náměstí, obec a číslo“ podanou dne 27. 12. 2017. Na základě oznámení účasti v řízení ze dne 13. 3. 2018 se žalovaný stal účastníkem územního řízení. Žalovaný dne 23. 3. 2018 podal námitky k územnímu řízení a dne 25. 3. 2018 tyto námitky doplnil. Usnesením ze dne 25. 5. 2018, číslo jednací, SPIS. ZN. SZ anonymizováno číslo OV/Kot, přerušil Úřad městské části obec a číslo, odbor výstavby, územní řízení do doby rozhodnutí o předběžné otázce ve věci uplatnění námitky podjatosti úředně oprávněné osoby. Oznámením ze dne 12. 12. 2018, číslo jednací, SPIS. ZN. SZ anonymizováno číslo OV/Kot, oznámil Úřad městské části obec a číslo, odbor výstavby, doplnění podkladů, pokračování územního řízení a pozvání k nahlížení do spisu. Žalovaný dne 11. 1. 2019 podal vyjádření k doplněným podkladům v územním řízení. Úřad městské části obec a číslo, odbor výstavby, vydal rozhodnutí ze dne 15. 2. 2019, číslo jednací, SPIS. ZN. SZ anonymizováno číslo OV/Kot, o umístění stavby s názvem„ Bytový dům na anonymizováno náměstí, obec a číslo“. Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný dne 18. 3. 2019 blanketní odvolání, jež doplnil podáním ze dne 4. 4. 2019 a ze dne 2. 5. 2019 Magistrát hlavního města Prahy, odbor stavebního řádu, jako odvolací správní orgán rozhodnutím ze dne 27. 1. 2021, číslo jednací, sp. zn. anonymizováno číslo, odvolání žalovaného zamítl a rozhodnutí ze dne 15. 2. 2019, číslo jednací, SPIS. ZN. SZ anonymizováno číslo OV/Kot, potvrdil. Dne 7. 5. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k náhradě škody způsobené zneužitím práv žalovaného v územním řízení. Žalovaný dne 10. 6. 2020 požadavek žalobkyně jako neopodstatněný a neoprávněný odmítl. Výše uvedené skutečnosti vyplývaly z provedených listinných důkazů, vůči nimž ani jedna ze stran nevznesla připomínky.

Dále soud z rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odbor stavebního řádu, ze dne 27. 1. 2021, číslo jednací, sp. zn. anonymizováno číslo, zjistil, že odvolací námitky žalovaného byly posouzeny jako nedůvodné.

Z dalších důkazů soud skutková zjištění nečinil, neboť výše uvedená zjištění byla dostatečná pro učinění právního závěru o důvodnosti žaloby. Z uvedeného důvodu soud nehodnotil listinné důkazy - faktury číslo číslo číslo číslo číslo číslo číslo jimiž žalobkyně dokládala vynaložení nákladů za poradenské a právní služby. Další předložené důkazy (prezentace záměru DÚR„ bytový dům na anonymizováno náměstí“, odborná vyjádření a závazná stanoviska, smlouva o zřízení věcného práva stavby, poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. a stejnopis notářského zápisu ze dne 13. 2. 2020) soud neprováděl a nehodnotil, neboť je neshledal relevantními pro projednávanou věc.

Soud v projednávané věci vyšel ze skutečností, které účastníci učinili nespornými a dospěl k závěru o skutkovém stavu tak, jak je uveden výše.

Po právní stránce soud projednávanou věc posoudil následovně:

Soud má v první řadě za to, že mimo správní řízení, v němž žalobkyně i žalovaný působily jako účastníci, nelze hodnotit přípustnost a věcnou opodstatněnost námitek vznesených žalovaným v tomto správním řízení. Námitky byly vypořádány Úřadem městské části obec a číslo, odbor výstavby, v rozhodnutí o umístění stavby a dále v rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odbor stavebního řádu, kterým bylo odvolání žalovaného zamítnuto a potvrzeno rozhodnutí o umístění stavby, přičemž soud tyto správní akty nemůže přezkoumat (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 25 Cdo 4710/2016).

Podle § 2909 o. z. škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, je povinen ji nahradit; vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel poškození jiného.

Uplatněný žalobní požadavek na náhradu škody soud zkoumal ve smyslu § 2909 o. z., kdy nejprve se zabýval naplněním předpokladů odpovědnosti žalovaného za škodu, tedy otázkou, zda žalovaný porušil svou právní povinnost, resp. zda jednal v rozporu s dobrými mravy, případně svá práva uplatňoval šikanózním způsobem. Soud dospěl k závěru, že z nesporných tvrzení účastníků, ani z provedených důkazů nevyplývá, že by se žalovaný takového jednání dopustil. Jednání žalovaného, který v řízení, v němž je účastníkem, využívá (všech) prostředků, které mu zákon přiznává, a tyto prostředky uplatňuje v poslední den lhůty, kterou stanoví zákon, nelze považovat za protiprávní, resp. v rozporu s dobrými mravy, ani šikanózní. Stejně tak nelze za nepřípustné považovat skutečnost, že žalovaný podal blanketní odvolání (srov. Potěšil, L. in: Potěšil L. a kol., Správní řád: komentář. 2 vyd. obec, C. H. Beck, 2020). Tedy jednání žalovaného odpovídalo právním předpisům a nelze je považovat za protiprávní. Soud ani neshledal, že by žalovaný těchto zákonných prostředků úmyslně zneužíval v neprospěch žalobkyně. Pouze je využíval k ochraně svých cílů a zájmů, jimiž je mimo jiné zachování urbanistického rázu a kulturního dědictví na území obec a číslo, přičemž k tomuto účelu byl žalovaný založen. Nadto si žalobkyně musela být vědoma, že bude-li žádat o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby v lokalitě anonymizováno náměstí, bude snaha veřejnosti, zastoupené právě spolky založenými za účelem ochrany přírody a krajiny, se tohoto územního řízení účastnit a kontrolovat jej. Tato skutečnost pak může obecně vést ke zvýšení nákladů žalobkyně v takovém řízení, tyto ale nelze klást za vinu jedinému subjektu, v tomto případě žalovanému.

Protože soud neshledal, že by jednání žalovaného bylo protiprávní, resp. v rozporu s dobrými mravy či šikanózní, nezabýval se z důvodu nadbytečnosti dále ani výší domnělé škody a zkoumáním příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a vznikem této škody.

Pokud se jedná o samotný charakter náhrady škody, soud dospěl k závěru, podle něhož se zjevně jedná o náklady správního řízení, které měla žalobkyně vynaložit v souvislosti s účastí a (procesním) postupem žalovaného v tomto správním řízení. Žalobkyně však přehlíží, že k vypořádání nákladů řízení slouží zásadně samo řízení, v němž tyto náklady vznikly (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. III. ÚS 302/07). Podle § 79 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nestanoví-li zákon jinak, nese správní orgán nebo dotčený orgán (§ 136) a účastník své náklady. Správní řád tedy obsahuje úpravu nákladů řízení a vypořádává je takovým způsobem, že náklady, které vznikly účastníkovy řízení, nese účastník. Tento způsob vypořádání nemůže ve svém důsledku znamenat, že co nelze žádat z titulu náhrady nákladů řízení, lze – bez dalšího – požadovat z titulu náhrady škody (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2928/2006, a výše citované usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 302/07). Tedy promítnuto do poměrů projednávané věci, žalobkyně není oprávněna domáhat se náhrady nákladů správního řízení, jež jí jako účastníkovi takového řízení vznikly, cestou občanskoprávní žaloby na náhradu škody.

S ohledem na závěry shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 796,40 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 121 635,24 Kč sestávající z částky 5 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ze dne 11. 8. 2020, účast u jednání soudu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 840 Kč ve výši 3 956,40 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.