OSPH06 19 C 29/2020-64

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Krojovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení částky částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku částka spolu s úrokem ve výši 2,79 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částka s příslušenstvím jako dlužných závazků žalované ze smlouvy o hypotečním úvěru uzavřené mezi žalovanou jako dlužníkem a žalobkyní jako poskytovatelem úvěru (věřitelem) dne datum.

Žalovaná ve vyjádření prostřednictvím původního právního zástupce namítala, že žalobkyně svou pohledávku přihlásila do konkurzu vedeného na majetek bývalého manžela žalované, který za závazky z předmětné úvěrové smlouvy odpovídá solidárně se žalovanou. Konkurzní správce přihlášenou pohledávku uznal. Tato skutečnost má být dle žalované neodstranitelným nedostatkem podmínek předmětného řízení, když o témže nároku nemůže být rozhodnuto víckrát. Žalovaná dále namítala, že insolvenční správce podal proti žalované žalobu o vypořádání zaniklého SJM žalované a jejího bývalého manžela, řízení není dosud skončeno a nelze uzavřít, jak bude SJM vypořádáno a kdo bude odpovědný za pasiva zaniklého SJM.

Žalobkyně se k námitkám žalované vyjádřila tak, že je neshledává pro předmětné řízení relevantními. Nesporovala, že svou pohledávku uplatňuje i v insolvenčním řízení vedeném vůči bývalému manželovi žalované jméno jméno, to ji však nijak neomezuje v uplatnění pohledávky i vůči žalované. Stejně tak není dle žalobkyně podstatné, jak bude v budoucnu vypořádáno zaniklé SJM žalované a jméno jméno, vypořádání dluhů náležejících do SJM má účinky jen mezi bývalými manžely, nikoli vůči žalobkyni coby věřiteli.

Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

Na základě Smlouvy o hypotečním úvěru ze dne datum reg. číslo (dále“ Smlouva“), poskytla žalobkyně žalované a jejímu tehdejšímu manželovi jméno jméno, datum narození úvěr ve výši částka za účelem koupě bytové jednotky číslo kat. území část obce – obec. Nedílnou součástí Smlouvy byly Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele (dále jen“ Úvěrové podmínky“) a Všeobecné obchodní podmínky, které žalovaná obdržela při podpisu smlouvy a jež byly nedílnou součástí Hypotečního úvěru. Podpisem této smlouvy žalovaná potvrdila, že se seznámila se zněním výše uvedených podmínek a souhlasí s nimi. Žalovaná načerpala úvěr ve dvou platbách dne datum a to ve výši částka a částka v souladu s Žádosti o čerpání úvěru ze dne datum. Splátka jistiny a úhrada úroků byla smluvena v čl. IV. Hypotečního úvěru. Splátka jistiny a úhrada úroků měla být prováděna bez dalšího příkazu žalované z běžného účtu č. bankovní účet vždy k 15. dni v měsíci a to v pravidelných měsíčních splátkách. ulice splátka jistiny byla vypočtena ve výši rozdílu mezi částkou částka a úroky splatnými za dané období. Žalovaná se zavázala uhradit dlužnou jistinu a úroky nejpozději do datum. Strany si sjednaly pevnou úrokovou sazbu ve výši 4,40 % p.a. při uzavření Hypoteční smlouvy s datem trvání do datum (čl. 5 Smlouvy). Sdělením ze dne datum byla úroková sazba ponížena na 2,79 % p.a. Žalovaná se zavázala hradit žalobkyni ceny za poskytované služby v souvislosti s úvěrem dle Sazebníku právnická osoba v souladu se smluvními podmínkami. Žalovaná hradila své závazky vyplývající z hypotečního úvěru do 10/ 2016, kdy se dostávala do prodlení s řádným plněním, když nezajistila dostatek finančních prostředků na běžném účtu, ze kterého se strhávaly pravidelné měsíční splátky. Splátka ve výši částka byla řádně uhrazena dne datum, kdy výše čerpané jistiny byla ponížena na částka. Splátky za 11/ 2016 a 12/ 2016 nebyly řádně uhrazeny a následně již došlo pouze ke dvěma úhradám, a to dne datum ve výši částka, dlužná jistina ponížena na částka, a dne datum ve výši částka, dlužná jistina ponížena na částka. O prodlení s řádným hrazením úvěru žalobkyně žalovanou opakovaně vyrozumívala zasíláním upomínek (8 upomínek v rozmezí číslo až číslo). Jelikož žalovaná neprovedla úhradu splátek řádně a včas, přistoupila žalobkyně k opatření v souladu s čl. 9 písm. f) Úvěrových podmínek a požadovala okamžité splacení celé jistiny a příslušenství z Hypotečního úvěru. Žalobkyně zaslala výzvu ke splacení závazku z Hypotečního úvěru ze dne datum na adresu žalované, žalovaná si ji nevyzvedla. Splatnost úvěru nastala dne datum. Následně již nebylo ničeho hrazeno na dlužnou jistinu úvěru a žalobkyně se domáhá touto žalobou uhrazení dlužné jistiny částka. Uvedená zjištění učinil soud z listinných důkazů předložených žalobkyní, a to ze Smlouvy o hypotečním úvěru ze dne datum reg. číslo Sdělení k hypotečnímu úvěru ze dne datum, Úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele, Žádosti o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne datum, Žádosti o čerpání úvěru ze dne datum, Upomínek zasílaných žalované, periodického výpisu, Výzvy ke splacení závazku ze dne datum, Historického výpisu.

Na majetek bývalého manžela žalované jméno jméno byl usnesením ze dne datum prohlášen konkurz, řízení vedeno pod MSPH anonymizováno INS číslo / rok u Městského soudu v Praze. Žalobkyně přihlásila svou pohledávku za jméno jméno vyplývající z předmětné smlouvy o hypotečním úvěru do insolvenčního řízení. U Městského soudu v Praze je jako incidenční spor vedeno řízení o žalobě anonymizována tři slova, insolvenčního správce dlužníka jméno jméno, podané proti žalované o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, předmětem vypořádání je i společný závazek žalované a jméno jméno vůči žalobkyni, vyplývající z předmětného hypotečního úvěru. Ze žaloby vyplývá, že manželství žalované bylo uzavřeno v roce 1998 a bylo rozvedeno rozhodnutím soudu, které nabylo právní moci dnem datum. Uvedené skutečnosti byly zjištěny z veřejně dostupné evidence ISIR.

Provedené důkazy hodnotil soud jako plně průkazné a věrohodné, když skutkový stav nebyl mezi stranami ani sporný.

Soud učinil o skutkovém stavu závěr, že žalobkyní byl dle smlouvy z datum poskytnut žalované a jejímu tehdejšímu manželovi jméno jméno jako dlužníkům úvěr ve výši částka na koupi bytu. Úvěr měl být dlužníky splácen ve splátkách do datum. Až do října 2016 byly splátky hrazeny řádně, později se dlužníci dostávali s úhradou splátek do prodlení, pročež žalobkyně ke dni datum úvěr zesplatnila. Ke dni podání žaloby nebyla uhrazena jistina úvěru ve výši částka, dále splatné úroky částka, splatné poplatky částka a úroky z prodlení částka. Manželství žalované bylo rozvedeno s účinky k datum. Dne datum byl na majetek bývalého manžela žalované jméno jméno prohlášen konkurz, který ke dni vydání tohoto rozhodnutí trvá.

Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odstavce 3 zmíněného ustanovení pak zároveň platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Soud tedy aplikoval právní úpravu účinnou do 31. 12. 2013, tj. zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obchodní zákoník“), neboť smlouva o úvěru je absolutním obchodním závazkovým vztahem, na který se vždy použije právě obchodní zákoník, bez ohledu na povahu smluvních stran, a to podle ustanovení § 261 odst. 3 obchodního zákoníku.

Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Podle ustanovení § 504 obchodního zákoníku, dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy bylo o jejich vrácení věřitelem požádáno. Podle ustanovení § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

Po právním zhodnocení skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná je jako dlužník povinna vrátit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky za sjednaných podmínek a uhradit jí i sjednané úroky a úroky z prodlení. Jelikož žalovaná svým jednáním porušila své povinnosti ze smlouvy, když neprovedla úhradu splátek řádně a včas, přistoupila žalobkyně právem k zesplatnění dluhu a právem požaduje uhrazení dlužné jistiny částka, úroků, úroků z prodlení i poplatků. Žalobkyni bylo přiznáno právo na zaplacení řádných (smluvních) úroků ve výši 2,79 % p.a. ze zůstatku jistiny ve výši částka od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % p.a. ze zůstatku jistiny ve výši částka od datum do zaplacení.

K argementaci žalované ohledně uplatnění pohledávky žalobkyní vůči jméno jméno v konkurzním řízení soud uvádí, že ve smyslu § 511 obč. zák. ve znění účinném v době uzavření smlouvy o úvěru platilo, že jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoliv z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne. Žalobkyně tak může uplatňovat nároky vůči žalované i solidárně odpovědnému spoludlužníku, přičemž žalovaná by ve smyslu § 511 odst. 3 obč. zák. při splnění celého dluhu mohla požadovat po bývalém manželovi jako spoludlužníkovi náhradu jeho podílu.

K námitce žalované, že výsledek tohoto řízení se může odvíjet až do výsledku řízení o vypořádání zaniklého SJM, soud uvádí, že podle § 143 odst. 1 písm. b) SJM tvoří závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. Podle § 144 obč. zák. pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů. Podle § 145 odst. 3 obč. zák. závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně. Závazek vyplývající ze smlouvy uzavřené se žalobkyní je nepochybně závazkem společným, tvořícím (dnes již zaniklé) SJM. Žalobkyně coby věřitel není závislá na tom, jak se manželé vypořádají, popř. jak SJM vypořádá soud (kdy soud vychází z tvrzení manželů a nikoli z tvrzení věřitelů, kteří nejsou účastníky takového řízení). Pokud závazek uhradí ten z manželů, který k tomu dle vypořádání nebyl povinen, zakládá to jeho právo na regresní úhradu vůči druhému z manželů, který hradit měl, avšak neučinil tak (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 823/2013, ze dne 17.3.2015). Pravomocné rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů (tj. žalované a jejího manžela) je totiž závazné jen pro účastníky tohoto řízení, a nikoli též pro věřitele, jenž účastníkem tohoto řízení nebyl.

Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a námitky žalované shledal soud nedůvodnými, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka částka představující částka za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.