OSPH06 27 C 349/2020-32

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem JUDr. Lubomírem Janouškem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení částky 400 euro s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení 400 € spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 12. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 400 EUR, jíž se domáhala po žalovaném s odůvodněním, že žalobkyně měla na den datum potvrzenou rezervaci na let žalovaného č. anonymizováno číslo z anonymizováno do obec, který měl přiletět v čase 17:55 hodin, avšak žalobkyně byla žalovaným převedena na let č. anonymizováno číslo, jenž přiletěl do obec v 23:17 hodin. Celkové zpoždění tak činilo 5 hodin a 22 minut, přičemž vzdálenost mezi anonymizováno a anonymizováno činí 1 618 km.

2. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby s odůvodněním, že dle ustanovení § 2553 odst. 3 občanského zákoníku musí cestující uplatnit právo na náhradu škody bez zbytečného odkladu, nejpozději do šesti měsíců od provedení přepravy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuplatnila svůj nárok včas, nárok dle uvedeného ustanovení zaniknul.

3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

4. Z rezervace číslo má soud za prokázané, že žalobkyně měla rezervovanou palubní vstupenku na let č. anonymizováno číslo z anonymizováno do obec na den datum s časem příletu 17:55 hodin. Z kopie e-mailové komunikace ze dne datum má soud za prokázané, že právnická osoba právnická osoba, jež zastupovala žalobkyni, požádala pracovníka žalované o vyjádření k zpožděným a zrušeným letům. Z uvedené komunikace nevyplývá, že by žalobkyně v zastoupení žádala paušalizovanou náhradu škody. Právní zástupce žalobkyně uplatnil nárok na paušalizovanou náhradu škody vůči žalovanému e-mailem dne datum a dne datum.

5. Z ostatních důkazů soud nezjistil pro věc nic významného.

6. Soud po té posoudil každý důkaz zvlášť, všechny ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

7. Podle ustanovení § 2553 odst. 1 o. z., jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravy, nebyla-li přeprava provedena včas. Podle odstavce třetího práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

8. Podle rozhodnutí Městského soudu v Praze, vydaného pod č. j. 18Co 265/2019 – 62, vydaného dne 23. 10. 2019, otázka, zda Nařízení Rad (ES) č. 261/2004 (dále jen„ Nařízení“) umožňuje aplikaci českého právního řádu v otázce notifikace předpokládané v ustanovení § 2553 odst. 3 o. z., musí být vyřešena tak, že vzhledem k tomu, že Nařízení neupravuje lhůty pro uplatnění nároků, které jsou v něm zakotveny, je třeba aplikovat vnitrostátní právní úpravu, konkrétně pak shora uvedené ustanovení o. z.

9. Argumentace žalobce spočívající v tom, že uvedené rozhodnutí bylo Ústavním soudem dne 10. 3. 2020, pod sp. zn. IV. ÚS 286/20 zrušeno a věc vrácena k novému rozhodnutí a projednání, je lichá a zavádějící, neboť uvedené rozhodnutí nebylo Ústavním soudem zrušeno z důvodu, že v rozhodnutí vyjádřený názor Městského soudu byl nesprávný, ale ke zrušení rozhodnutí došlo z důvodu chybného poučení o opravných prostředcích, čímž došlo dle názoru Ústavního soudu, k porušení ústavního práva na soudní ochranu, pokud jí stěžovatelce bylo (nesprávně) v poučení o dovolání sděleno, že dovolání proti napadanému rozhodnutí není přípustné.

10. Otázka, zda Nařízení umožňuje aplikaci českého právního řádu v otázce notifikace předpokládané v ustanovení § 2553 odst. 3 o. z., přitom (shodně se stanoviskem vyjádřeným ve shora uvedeném rozhodnutí Městského soudu), byla již před Evropským soudním dvorem vyřešena v rozhodnutí sp. zn. C -139/11, Joan Cuadrench Moré proti Koninklijke Luchtvaart Maatschappij NV, tak, že Nařízení musí být vykládáno v tom smyslu, že lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle čl. 5 a 7 tohoto nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se k podání žaloby.

11. Shodně stanoví Evropská komise, ve výkladových stanoviscích (Sdělení Komise – Pokyny pro výklad nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů, a nařízení Rady (ES) č. 2027/97 o odpovědnosti leteckého dopravce v případě nehod ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 889/2002), kdy v bodě 8.2., konstatuje, že Nařízení nestanoví lhůtu pro podání žaloby u vnitrostátních soudů. Tuto záležitost upravují vnitrostátní právní předpisy jednotlivých členských států týkající se promlčení. Dvouletá promlčecí lhůta podle Montrealské úmluvy není pro žaloby podané podle nařízení relevantní a nedotýká se vnitrostátních právních předpisů členských států, jelikož opatření k náhradě škody stanovená v nařízení nespadají do oblasti působnosti zmíněné úmluvy, poněvadž mají odčinit nepříjemnosti způsobené cestujícím, přičemž představují dodatečná opatření k systému náhrady škody stanovenému v úmluvě. Lhůty mezi jednotlivými členskými státy se proto mohou lišit.

12. Z výše uvedeného tak vyplývá, že nároky cestujícího z přepravy nikoliv včasné, se promlčují v šestiměsíční lhůta, počítané ode dne, kdy mohl cestující právo uplatnit poprvé (§ 628 o. z.).

13. Předmětný let se uskutečnil dne datum, šestiměsíční lhůta uplynula marně dnem datum, kdy nárok na paušalizovanou náhradu škody byl uplatněn až právním zástupcem žalobkyně a nikoli právnická osoba právnická osoba, která ve svém e-mailu pouze žádala vyjádření ze strany žalovaného k tam uvedeným letům. S ohledem na tyto skutečnosti, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je dle shora citovaného ustanovení promlčen.

14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl zcela úspěšný. Má nárok na náhradu nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč za úkon dle vyhl. č. 251/2015 Sb. V řízení žalovaný učinil celkem 3 úkony (příprava, vyjádření k žalobě, účast u jednání 2x). Celkem tak náhrada nákladů činí 1200 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.