OSPH06 19 C 168/2021-36

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Krojovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_004⟫ pro: vylučovací žaloba

I. Z exekuce vedené soudním exekutorem anonymizováno jméno příjmení, exekutorský úřad anonymizována dvě slova, ulice a číslo, obec a číslo – část obce, na základě exekučního příkazu k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu, č. j. 149 Ex 4998/20-49, ze dne 29. 12. 2020 se vylučuje pohledávka povinného právnická osoba anonymizována dvě slova anonymizováno, IČO, se sídlem adresa, sp. zn. anonymizováno číslo u název soudu, z účtu č. bankovní účet u peněžního ústavu právnická osoba, obec a číslo, ulice a číslo, IČO, a to ve výši aktuálního zůstatku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 10 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum rozhodnutí patrného z výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že uzavřel se společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa. Na základě této smlouvy se společnost právnická osoba zavázala žalobci zajišťovat správu a údržbu bytových a nebytových objektů, pozemků, tepelného hospodářství ve vlastnictví žalobce, a to konkrétně nemovitostí na adrese adresa, ulice a číslo, obec a číslo – část obce a ulice a číslo, obec a číslo - část obce. Společnost právnická osoba se zavázala mimo jiné k těmto činnostem: předepisovat a vybírat nájemné, předepisovat a vybírat zálohy na služby spojené s užíváním bytů a nebytů, vyúčtovávat zálohy oproti skutečným nákladům a provádět vyúčtování nákladů spojených s provozem a údržbou svěřeného majetku žalobce. Na základě dohody žalobce se společností právnická osoba založil účet č. bankovní účet, vedený u právnická osoba pro financování správy a provozu svěřeného majetku žalobce v rozsahu smluv specifikovaných v žalobě. Uvedený účet byl platebním místem, prostřednictvím kterého žalobce přijímal plnění od svých nájemců (nájemné a služby s nájmem spojené) a prostřednictvím kterého se vypořádávaly náklady spojené se správou a údržbou předmětných nemovitostí ve vlastnictví žalobce. Společnost právnická osoba informovala žalobce o exekuci, která je proti ní vedena na základě návrhu žalovaného, soudním exekutorem anonymizováno jméno příjmení, exekutorský úřad anonymizována dvě slova pod č.j. 149 EX 4998/20. Exekučním příkazem k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného (tj. společnosti právnická osoba) z účtu u peněžního ústavu, č.j. 149 EX 4998/20-49, vydaným soudním exekutorem anonymizováno jméno příjmení, byla postižena pohledávka povinného (společnosti právnická osoba) na účtu pro správu ve výši 179 199,97 Kč. Podle sdělení jednatele společnosti právnická osoba se nepodařilo postup exekutora zvrátit, což ve svém důsledku znamená, že se žalobce nedostane k finančním prostředkům, které mu náležejí.

2. Žalovaný žádal zamítnutí žaloby, žalobou uplatněný nárok neuznal. Učinil nesporným, že dne datum byl soudním exekutorem anonymizováno jméno příjmení vydán exekuční příkaz, č.j. 149 EX 4998/20-49, kterým rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného č. bankovní účet (tj. společnosti právnická osoba), vedeného u právnická osoba, zřízeného povinným pro profinancování správy a provozu svěřeného majetku žalobce v rozsahu smlouvy specifikované v žalobě, podle společně uzavřené Smlouvy o obstarání věci ze dne datum. Proti tomuto usnesení povinný podal dne datum ve znění doplnění ze dne datum návrh na odklad a částečné zastavení exekuce a současně i odvolání k Městskému soudu v Praze, v němž zopakoval argumentaci obsaženou již v návrzích na odklad a zastavení exekuce. Podanému návrhu soudní exekutor nevyhověl a ke stejnému závěru dospěl po posouzení návrhu povinného i exekuční soud, který odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1774/99 a ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2501/2004, upravující problematiku majitele účtu. V nich uzavřel, že účet zřizuje peněžní ústav pro majitele zpravidla na základě smlouvy o běžném účtu, přičemž účet sám o sobě nemá majetkovou hodnotu a peněžní prostředky na něm uložené jsou v majetku peněžního ústavu. Z toho mimo jiné vyplývá, že je zcela nerozhodné, čí byly peněžní prostředky, které byly na účet uloženy, přičemž v této souvislosti dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 29 Cdo 48/2009, v němž Nejvyšší soud dovodil, že již ze samotné povahy institutu přikázání pohledávky z běžného účtu u peněžního ústavu je nepochybné, že plní-li banka podle exekučního příkazu, plní vždy„ ze svého“, a to na úhradu dluhu majitele účtu (nikoliv svého dluhu) s tím, že v rozsahu realizovaného plnění zaniká pohledávka majitele účtu za bankou. Argumentace žalobce, že účet byl pouhým platebním místem, prostřednictvím kterého žalobce přijímal plnění od svých nájemců a prostřednictvím kterého se vypořádávaly náklady spojené se správou a údržbou předmětné nemovitosti, nejsou podle žalovaného ve smyslu § 266 odst. 2 o.s.ř. za použití § 52 odst. 1 exekučního řádu v daném případě rozhodnými okolnostmi pro jejich vyloučení z exekuce, neboť okamžikem připsání finančních částek (nájemných a jiných souvisejících plateb) na účet, jehož majitelem je povinný, ztrácí tyto třetí osoby k finančním částkám jakékoliv majetkové právo, protože hodnota těchto peněz se stala majetkem banky. V exekuci se jedná o pravomocný závazek, který má jednoznačnou oporu jak v pravomocném rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, č.j. 11C 28/2019-16 ze dne 27. 5. 2019 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. 28 Co 350/2019, včetně pravomocného usnesení Nejvyššího soudu v Brně, tak i z doložených účetních sestav a účetních dokladů samotného povinného, které jsou součástí příslušného spisového materiálu, a není tak zde žádný důvod, proč opakovaně uplatněnou pohledávku obstrukčně a účelově namítá jako neoprávněnou. Žalovaný se zcela ztotožňuje se závěry, tak jak jsou vyjádřeny v usnesení soudního exekutora anonymizováno jméno příjmení, sp. zn. 149 EX 4998/20-55 ze dne 14. 1. 2021.

3. Žalobce v replice ze dne datum setrval na žalobních tvrzeních, akcentoval nesouhlas se závěry žalovaného, že by skutečnost, že bankovní účet č. bankovní účet byl pouhým platebním místem, byla okolností nerozhodnou pro vyloučení finančních prostředků z exekuce. Žalobce naopak zastává názor, že se jedná o klíčový argument, neboť vysvětluje, jak se na bankovním účtu povinného (tj. společnosti právnická osoba) ocitly finanční prostředky žalobce. Citovaný účet byl zřízen několik let předtím, než měl vzniknout exekuční titul ve prospěch žalovaného vůči společnosti právnická osoba. Finanční prostředky, které na bankovní účet přicházely, byly pouze platby za nájemné a služby spojené s nájmem a na základě příslušných nájemních smluv byly určeny žalobci jako vlastníku nemovitostí. Žalobce poté z těchto finančních prostředků uhradil povinnému, společnosti právnická osoba, odměnu na základě uzavřené smlouvy o obstarání věci. Podle dohody žalobce s povinným zůstávalo vybrané nájemné a zálohy na služby na účtu, neboť byly určeny na údržbu a opravu nemovitostí, kterou prováděl právě povinný na základě smlouvy o obstarání věci. V žádném případě se tedy nejednalo o finanční prostředky povinného – společností právnická osoba

4. Z nesporných tvrzení stran a z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Z rozsudku zdejšího soudu, č.j. 11 C 28/2019-19 ze dne 27. 5. 2019 soud zjistil, že uvedeným rozhodnutím uložil soud žalované společnosti právnická osoba zaplatit žalobci – anonymizována čtyři slova částku 1 268 426,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku a dále povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 104 462 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce. Z rozsudku Městského soudu v Praze, č.j. 18 Co 350/2019-44 ze dne 29. 1. 2020 soud zjistil, že výše uvedený rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudem odvolacím. Obě rozhodnutí nabyla právní moci dne datum.

5. Z exekučního příkazu k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu, č.j. 149 EX 4998/2020-49 ze dne 29. 12. 2020 soud zjistil, že byl vydán soudním exekutorem anonymizováno jméno příjmení, exekutorský úřad anonymizována dvě slova ve věci povinného právnická osoba a oprávněného příjmení anonymizována dvě slova anonymizováno k vymáhání peněžité povinnosti ve výši 1 370 980,20 Kč, když exekučním titulem byl rozsudek zdejšího soudu, č.j. 11 C 28/2019-19 ze dne 27. 5. 2019 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. 28 Co 350/2019-44 ze dne 29. 1. 2020. Tímto exekučním příkazem soudní exekutor rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného mimo jiné i z účtu č. bankovní účet a č. bankovní účet a přikázal peněžnímu ústavu (právnická osoba), aby od okamžiku, kdy mu bude exekuční příkaz doručen, z účtu povinného až do výše vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, nákladů oprávněného a nákladů exekuce nevyplácel peněžní prostředky, neprováděl na ně započtení a ani jinak s nimi nenakládal a přikázal peněžnímu ústavu, aby ve dni, který následuje po doručení vyrozumění o právní moci usnesení o nařízení exekuce nebo o zapsání doložky provedení exekuce do rejstříku zahájených exekucí a vyrozumění o tom, že tento exekuční příkaz nabyl právní moci, odepsal vymáhanou pohledávku nejprve z účtu povinného, mimo jiné číslo účtu bankovní účet a č. bankovní účet a vyplatil je na účet soudního exekutora zde specifikovaný. Z výroku IV. exekučního příkazu se podává, že povinný ztrácí podle § 304 odst. 3 o.s.ř. okamžikem, kdy je peněžnímu ústavu doručen exekuční příkaz, právo vybrat peněžní prostředky z účtu (účtů), použít tyto prostředky k platbám nebo s nimi jinak nakládat, a to do výše vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, nákladů oprávněného a nákladů exekuce. O pověření soudního exekutora rozhodl Obvodní soud pro Prahu 6 pod č.j. 34 EXE 1830/2020-20 ze dne 16. 12. 2020.

6. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že usnesením č.j. 149 EX 4998/20-55 ze dne 14. 1. 2021 soudní exekutor anonymizováno jméno příjmení, exekutorský úřad anonymizována dvě slova odmítl návrh povinného na odklad exekuce ze dne datum, jakož i o tom, že usnesením zdejšího soudu, č.j. 34 EXE 1830/2020-87 ze dne 12. 2. 2021 byl zamítnut návrh povinného na částečné zastavení exekuce.

7. Ze tří smluv o obstarání věci uzavřených mezi žalobcem jako objednatelem a firmou název práv. osoby ze dne datum soud zjistil, že předmětem smluv bylo zajištění správy a údržby bytových a nebytových objektů ve vlastnictví objednavatele, tj. domů adresa, ulice a číslo, obec a číslo – část obce a ulice a číslo, obec a číslo - část obce Smlouvy obsahují závazek obstaravatele vykonávat správu pro odběratele jeho jménem a na jeho účet. V článku III. odst. 4 písm. e) uvedených smluv se společnost právnická osoba mimo jiné zavázala předepisovat, evidovat a vybírat nájemné a zálohy na služby s užíváním bytů a nebytových prostor od jednotlivých nájemců ve výši a v termínech stanovených v nájemní smlouvě, vymáhat nedoplatky nájemného a další platby nájemců, včetně poplatku z prodlení při opožděných platbách a provádět vyúčtování a vést účetnictví pro žalobce. V článku VI. odst. 4 smluv se společnost právnická osoba jako obstaravatel zavázala zřídit samostatný běžný účet u finančního ústavu pro financování správy a provozu svěřeného majetku žalobce jako objednatele.

8. Z výpisu z firemního účtu č. bankovní účet vedeného u právnická osoba za období od datum do datum soud zjistil, že majitelem účtu je společnost právnická osoba, k datu datum činil zůstatek na účtu částku 179 199,97 Kč, přičemž za uvedené období činila suma příjmů částku 657 525 Kč a suma výdajů částku 637 785,24 Kč.

9. Výše uvedené důkazy považuje soud za zcela věrohodné, plně prokazující skutkový stav z nich vyplývající, když ostatně ani žalovaný jejich pravost či věrohodnost nijak nezpochybňoval. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo pro právní posouzení věci, a proto je dále nehodnotil.

10. Po zhodnocení provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu závěr, že mezi žalobcem a společností právnická osoba byly uzavřeny tři smlouvy o obstarání věci, na základě kterých se společnost právnická osoba zavázala a již od roku rok vykonávala pro žalobce správu jeho tří nemovitostí, a to jménem žalobce a na jeho účet, přičemž v rámci správy žalobcových nemovitostí společnost právnická osoba předepisovala, evidovala a vybírala nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytů a nebytových prostor v nemovitostech žalobce. Za tímto účelem zřídila společnost právnická osoba běžný účet u právnická osoba, číslo účtu bankovní účet, na který přicházely výhradně platby spojené s obstaravatelskou činností podle smluv z datum. Zdejší soud uložil pravomocným rozsudkem, č.j. 11 C 28/2019-19 ze dne 27. 5. 2019 společnosti právnická osoba zaplatit anonymizována čtyři slova částku 1 268 426 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Na základě tohoto exekučního titulu pověřil zdejší soud dne 16. 12. 2020 pod č.j. 34 EXE 1830/2020-20 provedením exekuce soudního exekutora anonymizováno jméno příjmení, exekutorský úřad anonymizována dvě slova. Ten vydal pod č.j. 149 EX 4998/20-49 ze dne 29. 11. 2020 exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu, mimo jiné i z účtu č. bankovní účet, usnesením ze dne datum odmítl návrh povinného na odklad exekuce a zdejší soud usnesením, č.j. 34 EXE 1830/2020-87 ze dne 12. 2. 2021 zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce. Na účtu v č. bankovní účet jsou uloženy peněžní prostředky náležející žalobci na základě smluv o obstarání věci uzavřené mezi žalobcem a společností právnická osoba dne datum.

11. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudky sp. zn. 21 Cdo 1774/99 ze dne 14. 4. 2000 nebo 20 Cdo 2501/2004 ze dne 23. 2. 2005), účet zřízený peněžním ústavem sám o sobě nemá majetkovou hodnotu a peněžní prostředky na něm uložené jsou v majetku peněžního ústavu. Oprávnění majitele účtu spočívající v tom, aby jemu nebo jím určeným osobám byly na jeho žádost nebo písemný příkaz, popřípadě při splnění sjednaných podmínek, vyplaceny peněžní prostředky z účtu nebo zůstatek účtu, představuje pohledávku z účtu u peněžního ústavu, kterou lze postihnout výkonem rozhodnutí podle § 303-311 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu se týká pohledávky, kterou má majitel účtu na základě smlouvy o účtu vůči peněžnímu ústavu, vyplývá z toho mimo jiné to, že je zcela nerozhodné, čí byly peněžní prostředky, které byly na účet uloženy. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 48/2009 ze dne 29. 4. 2010 již ze samotné povahy institutu přikázání pohledávky z (běžného) účtu u peněžního ústavu (§ 303-311 o.s.ř.) je nepochybné, že plní-li banka dle exekučního příkazu, plní vždy„ ze svého“ (a nikoliv za použití peněžních prostředků majitele účtu), a to na úhradu dluhů majitele účtu (nikoliv svého dluhu) s tím, že v rozsahu realizovaného plnění (limitovaného výší částky vymáhané exekučním příkazem) zaniká pohledávka majitele (běžného) účtu za bankou. V takovém případě banka plní a oprávněný plnění přijímá s vědomím, že jde (maximálně však do výše pohledávky z titulu smlouvy o běžném účtu) o plnění na dluh třetí osoby (majitele běžného účtu – povinného podle exekučního příkazu). Výše uvedené závěry judikatury však nevylučují oprávnění žalobce, v jehož prospěch byly peněžní prostředky na předmětném účtu povinným- společností právnická osoba shromažďovány, domáhat se vyloučení této pohledávky z exekuce podáním předmětné vylučovací žaloby. Povinný dle dohody se žalobcem vykonával svou činnost jménem a na účet žalobce, byť byl oddělený účet zřízen a veden na jméno povinného. O finančních prostředcích na účtu povinného tak lze bezpečně učinit závěr, že nejsou majetkem povinného, který byl pouze jejich správcem, ale majetkem žalobce jako vlastníka spravovaných nemovitostí. Akceptace právního názoru žalovaného by ve svých důsledcích znamenala, že by žalovaný uspokojoval svou pohledávku v rámci exekuce jako oprávněný nikoli z majetku povinného, ale z majetku žalobce. Žalobci proto svědčí právo, nepřipouštějící exekuci, které lze uplatnit vylučovací žalobou. K témuž závěru dospěl zdejší soud i v usnesení č.j. 34 EXE 1830/2020-87 ze dne 12. 2. 2021, od kterého se soud v projednávané věci nemá důvod odchylovat. Tyto právní závěry byly již dříve aplikovány v rozsudku zdejšího soudu č.j. 6 C 165/2021-27 ze dne 27. 10. 2021, jímž bylo vyhověno vylučovací žalobě jiného žalobce, rovněž vlastníka nemovitosti spravované povinným. Posledně uvedené rozhodnutí nebylo k datu vydání tohoto rozsudku pravomocné, když nebylo rozhodnuto o odvolání žalovaného. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl.

12. V otázce náhrady nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast při jednání soudu dne datum) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

13. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému zaplatit žalobci náklady řízení na účet právní zástupkyně žalobce.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.