OSPH06 11 C 146/2021-143

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl předsedkyně senátu Mgr. Ladou Horákovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované A, Anonymizováno., narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_004⟫ 2. Jméno žalované B, narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: ⟪LB:lb_006⟫ Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_007⟫ o určení vlastnického práva k bytovým jednotkám

I. Žaloba o určení, že žalobkyně je vlastníkem bytové jednotky č. Anonymizováno nacházející se v adresa, v budově č.p. Anonymizováno, na parcele č. Anonymizováno, a to společně se spoluvlastnickým podílem o velikosti Anonymizováno na společných částech domu č.p. Anonymizováno a se spoluvlastnickým podílem o velikosti Anonymizováno na parcele č. Anonymizováno, a bytové jednotky č. Anonymizováno nacházející se v adresa, v budově č. p.AnonymizovánoAnonymizováno, na parcele č. Anonymizováno, a to společně se spoluvlastnickým podílem o velikosti Anonymizováno na společných částech domu č. p. Anonymizováno a se spoluvlastnickým podílem o velikosti Anonymizováno na parcele č. Anonymizováno, to vše zapsáno pro obec adresa, katastrální území adresa, u Katastrálního úřadu pro Anonymizováno, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit 2. žalované náhradu nákladů řízení ve výši 32 670 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce 2. žalované.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované náhradu nákladů ve výši 600 Kč.

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 22. 4. 2021, ve znění jejího doplnění a opravy dle podání ze dne 11. 11. 2021, doručeného soudu dne 12. 11. 2021, domáhala vydání rozsudku, kterým by soud určil, že je vlastnicí bytových jednotek č. Anonymizováno a Anonymizováno společně s příslušnými spoluvlastnickými podíly na společných částech domu, vše specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku (dále také jen „Bytové jednotky“). Bytové jednotky se nacházejí v budově č. p. Anonymizováno, která leží na parcele č. Anonymizováno (dále také jen „Bytový dům“), a dříve byly označeny jako byt č. 3 v 1. patře, 2. nadzemním podlaží, budovy čp. Anonymizováno, č. o. Anonymizováno, na adresa, k. ú. adresa. Dle žalobních tvrzení byl původním vlastníkem Bytových jednotek dědeček žalobkyně, jméno FO, nar. datum (dále také jen „jméno FO“), který vlastnické právo k nim nabyl v roce 1939 od jméno FO na základě kupní (trhové) smlouvy. K historii vlastnictví Bytových jednotek, resp. Bytového domu, žalobkyně uvedla, že dne 13. 5. 1933 koupila právnická osoba jméno FO, která jej 26. 9. 1940 musela prodat Vystěhovaleckému fondu pro Čechy a Moravu, avšak předtím v roce 1939 rozprodala jednotlivé byty nájemníkům, tj. i jméno FO. Dekretem prezidenta republiky č. 108/45 Sb. ze dne 28. 12. 1949 a konfiskačním výměrem ONV v Praze 3 ze dne 28. 12. 1949 přešel Bytový dům jako celek nuceně do vlastnictví Československého státu, a na základě rozhodnutí Osidlovacího úřadu a Fondu Národní obnovy v Praze ze dne 30. 12. 1949 byl tento zkonfiskovaný dům předán do vlastnictví obce hl. m. Prahy, včetně závazku knihovně nezajištěných a vyplývajících z vlastnictví, což byl i závazek plynoucí z předchozího prodeje Bytových jednotek od knihovní vlastnice jméno FO na jméno FO, který Bytové jednotky získal do svého výlučného vlastnictví. Dle výměru ÚNV hl. m. Prahy ze dne 20. 2. 1952 bylo vloženo vlastnické právo pro Československý stát se správou Bytovým podnikem hl. m. Prahy. Na základě zákona č. 172/1991 Sb. přešlo vlastnictví opět na hl. m. Prahu a zákonem č. 72/1994 Sb. byl dům rozdělen na bytové jednotky, které byly následně prodány nájemcům, přičemž aktuálně jsou vlastníky Bytových jednotek žalovaní. Dle žalobkyně nebylo respektováno vlastnické právo potomka (žalobkyně) původního vlastníka Bytových jednotek, jméno FO, a Bytové jednotky byly neoprávněně převedeny na jejich tehdejší nájemce, kteří je následně prodali žalovaným. Žalobkyně odůvodnila naléhavý právní zájem na žalobou požadovaném určení tím, že je dán rozpor ve vlastnických vztazích mezi účastníky řízení k Bytovým jednotkám, kdy v katastru nemovitostí (dále jen „KN“) je veden jako jejich vlastník někdo jiný (žalovaní) namísto žalobkyně. Žalovaní užívají Bytové jednotky neprávem a žalobkyně je nemůže užívat pro své potřeby jako vlastník. Určením vlastnického práva žalobkyně k Bytovým jednotkám bude vyřešen celý obsah sporného práva mezi účastníky a pouze forma výroku rozsudku o určení vlastnického práva může být podkladem pro zápis vlastnického práva do příslušného KN, tj. pouze soudní výrok je způsobilý přivodit změnu dosavadního zápisu vlastnictví v KN.

Žalobkyně své vlastnické právo k Bytovým jednotkám dovozovala z uvedené kupní smlouvy uzavřené mezi jméno FO a jméno FO, kterou však nedoložila, dále z pobytové přihlášky k trvalému pobytu občana vystavené ONV v Praze dne 11. 1. 1950, v níž je jméno FO uveden jako osoba trvalého pobytu od 1. 7. 1939 s poznámkou vl. b, která značí v plném znění vlastní byt, dále z domovního archu domu čp. Anonymizováno, ve kterém je jmenovaný vyznačen jako obyvatel s poznámkou vlastního bytu, dále z policejní přihlášky z 28. 5. 1942, v níž je uveden otec žalobkyně jméno FO coby osoba hlášená k pobytu a v kolonce podpis majitele bytu je uveden podpis jméno FO, a konečně ze sdělení Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 2. 9. 2017, že v archivu evidence obyvatel je v domovním seznamu k Bytovému domu uveden jméno FO coby obyvatel vlastního bytu s trvalým přihlášením až do dne 13. 4. 1964.

2. Žalovaní a vedlejší účastník na straně žalovaných (dále také jen „vedlejší účastník“) nesouhlasili s podanou žalobou a navrhli její zamítnutí. Žalovaní původně namítli neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v tom, že v prvotním znění žaloby označila žalobkyně za žalovanou stranu Advokátní kancelář Pavlok, která nemá právní osobnost, právní subjektivitu ani způsobilosti být účastníkem řízení. K věci samé žalovaní shodně namítali, že žalobkyně nepředložila žádný nabývací titul, který by byl schopen osvědčit její tvrzené vlastnické právo žalobkyně, popř. jejích právních předchůdců (jméno FO či otce žalobkyně, jméno FO), k Bytovým jednotkám. Rovněž poukázali na to, že z důvodu právní neexistence samotných bytových jednotek v Bytovém domě bylo u předků žalobkyně vyloučeno vlastnické právo k Bytovým jednotkám až do 17. 1. 2008, kdy poprvé tyto Bytové jednotky vznikly prohlášením tehdejšího vlastníka Bytového domu, tj. vedlejšího účastníka, který provedl rozdělení Bytového domu na jednotlivé jednotky. Zdůraznili, že institut vlastnictví části budovy nebo vlastnictví bytové jednotky byl do českého, resp. československého právního řádu, vtělen až zákonem č. 52/1966 Sb., o vlastnictví bytů, jenž nabyl účinnosti dnem 1. 9. 1966, kdy předci žalobkyně v Bytovém domě již nebydleli. Dále akcentovali, že vlastnické právo k Bytovým jednotkám žalovaní nabyli v dobré víře na základě kupní smlouvy uzavřené s jméno FO a jméno FO, kdy právní účinky zápisu vlastnického práva žalovaných k Bytovým jednotkám do katastru nemovitostí (dále jen „KN“) nastaly s účinností ke dni 9. 3.

Žalovaná 2) doplnila, že kromě absentujícího nabývacího titulu absentuje i zápis vlastnického práva k Bytovým jednotkám do pozemkové knihy, evidence nemovitostí anebo do KN. Dále poukázala na to, že podáním určovací žaloby v této věci žalobkyně může obcházet restituční předpisy, neboť se pokouší získat zpět vlastnictví k něčemu, co mohlo být (pokud by to právně existovalo) odňato za minulého režimu a co by teoreticky bylo možno požadovat zpět na základě restitučních předpisů (konkrétně na základě zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů). Dále z opatrnosti namítla i řádné a mimořádné vydržení vlastnického práva k Bytovému domu hlavním městem Prahou ke dni 24. 5. 2001, resp. 24. 5. 2011. Druhá žalovaná dále odkázala na vyjádření vedlejšího účastníka adresa, s jehož právní argumentací se ztotožnila.

Vedlejší účastník argumentoval shodně jako žalovaní s tím, že vlastnické právo k Bytovým jednotkám přešlo na žalované od soukromých vlastníků (fyzických osob) legitimně a v dobré víře, a tedy nemohou nést důsledky tvrzených křivd, se kterými nemají ničeho společného. Dále namítl, že žalobkyni nesvědčí ani naléhavý právní zájem, který je nutnou podmínkou k úspěchu ve věci žaloby o určení vlastnického práva k nemovitostem.

3. Při jednání dne 21. 9. 2022 učinili účastníci nesporným, že žalobkyně je vnučkou jméno FO (viz rovněž rodný list žalobkyně, oddací list žalobkyně, úmrtní list a opis křestního listu otce žalobkyně tituly před jménem jméno FO, úmrtní list jméno FO a protokol o předběžném šetření Státního notářství pro adresa ze dne 26. 1. 1965, sp. zn. Anonymizováno).

Dále bylo nesporným, že žalobkyně zastala žalovaným předžalobní výzvu (viz rovněž písemná výzva ze dne 27. 11. 2019 včetně doručenky ze dne 4. 12. 2019).

4. Provedeným dokazováním bylo k historii vlastnictví Bytového domu prokázáno, a to knihovní vložkou č. hodnota, katastrální obec adresa Pevnostní obvod (adresa) včetně Obecného výpisu stručného z vložky č. hodnota pozemkové knihy k. ú. adresa (z dříve vl. Anonymizováno Pevnostní obvod), list B, že vlastnické právo k Bytovému domu spolu se stav. parc. č. hodnota bylo na základě trhové smlouvy z 10. 5. 1933 vloženo dne 16. 6. 1933 ve prospěch jméno FO, následně bylo na základě kupní smlouvy z 26. 9. 1940 vloženo dne 12. 10. 1940 Vystěhovaleckému fondu Čech a Moravy, dne 29. 6. 1949 bylo poznamenáno zahájení restitučního řízení k návrhu pozůstalosti po jméno FO, dne 21. 3. 1950 bylo vloženo vlastnické právo obce hl. m. Prahy dle rozhodnutí ze dne 30. 12. 1949, dne 1. 9. 1954 došlo k vložení vlastnického práva na Československý stát – Bytový podnik hl. m. Prahy, a dne 12. 8. 1957 byla poznamenána změna operativní správy na ONV adresa. Na listu B (vlastnický list) není zapsáno žádné omezení vlastnického práva jméno FO či Vystěhovaleckého fondu k Bytovému domu. List C (list závad), do něhož se zaznamenávaly veškeré závazky váznoucí na zapsaných nemovitostech, je bez zápisu. Tedy touto knihovní vložkou bylo, mimo jiné, prokázáno, že jméno FO, od níž měl jméno FO koupit v roce 1939 Bytové jednotky, byla až do roku 1940 (konkrétně ke dni 12. 10. 1940) výlučnou knihovní vlastnicí Bytového domu, tj. i všech bytů v něm nacházejících se (včetně Bytových jednotek), přičemž její výlučné vlastnické právo nebylo až do prodeje Bytového domu ničím omezeno a nedoznalo žádných změn.

5. Jednotlivými doloženými nabývacími tituly bylo prokázáno, a to trhovou smlouvou č. 18424/33 uzavřenou dne 10. 5. 1933 mezi Anglo-československou a Pražskou úvěrní bankou na straně prodávající a jméno FO na straně kupujícího, že jméno FO zakoupila právnická osoba s příslušnou stavební parcelou do svého vlastnictví.

6. Kupní smlouvou uzavřenou dne 6. 10. 1940 mezi jméno FO coby prodávající a Vystěhovaleckým fondem pro Čechy a Moravu coby kupujícím bylo prokázáno, že jméno FO prodala právnická osoba se stavební parcelou do neomezeného vlastnictví kupujícího fondu.

7. Konfiskačním výměrem ONV v Praze 3 ze dne 28. 12. 1949, č. j. 14068-20.7.19-49-XIII-3-čp. 1042/II, bylo prokázáno, že právnická osoba s příslušnou stavební parcelou příslušenstvím byl na základě rozhodnutí Rady ONV pro adresa ze dne 22. 11. 1949 konfiskován, přičemž jméno FO, dcera původní vlastnice jméno FO, neměla nárok na vrácení majetku po své matce. právnická osoba se tedy ke dni 28. 12. 1949 nacházel ve vlastnictví Vystěhovaleckého fondu Čech a Moravy.

8. Rozhodnutím o odevzdání konfiskovaného nemovitého majetku obci ze dne 30. 12. 1949, Č. U. III - 634/49, včetně I. dodatku - Seznam A, bylo prokázáno, že právnická osoba, jehož knihovním vlastníkem byl naposledy Vystěhovalecký fond, byl odevzdán do vlastnictví obce adresa, a to včetně závazků knihovně nezajištěných, vyplývajících z vlastnictví, držby a správy nemovitostí podle stavu ke dni 31. prosince 1949.

9. Výpisem z KN (LV č. 584), prokazujícím stav evidovaný k datu 1. 9. 2011, bylo prokázáno, že vlastnické právo k Bytovým jednotkám bylo zapsáno do KN ve prospěch hl. m. Prahy se svěřenou správou nemovitostí pro MČ adresa na základě zákona č. 172/1991 Sb.

10. Prohlášením vlastníka Hl. m. adresa ze dne 26. 9. 2007 dle ust. § 4 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, zapsaným do KN pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště adresa, dne 18. 2. 2008 s právními účinky vkladu ke dni 17. 1. 2008 pod sp. zn. V-2641/2008, bylo prokázáno, že vlastníkem Bytového domu bylo rozhodnuto o vymezení 17 bytových jednotek, včetně Bytových jednotek. Právní účinky vkladu do katastru nemovitostí nastaly ke dni 17. 1. 2008 (viz rovněž shora cit. výpis z KN ze dne 1. 9. 2011).

11. Smlouvou o převodu vlastnictví ze dne 2. 9. 2011 uzavřené mezi Anonymizováno adresa v postavení převodce a manželi jméno FO a jméno FO v postavení nabyvatelů, a smlouvou o převodu vlastnictví jednotky ze dne 1. 3. 2012 uzavřené mezi manželi tituly před jménem jméno FO a jméno FO coby prodávajícími a manželi žalovanými coby kupujícími bylo prokázáno, že Bytové jednotky prvně prodala Anonymizováno adresa manželům jméno FO, kteří je následně prodali do společného jmění manželů žalovaných.

12. Výpisem z KN (LV č. 696), prokazujícím stav evidovaný k datu 27. 9. 2021, bylo prokázáno, že k Bytovým jednotkám bylo zapsáno vlastnické právo žalovaných v režimu jejich společného jmění manželů ke dni 27. 9. 2021. Nabývacím titulem byla kupní smlouva ze dne 1. 3. 2021 s právními účinky vkladu ke dni 9. 3. 2012.

Žalobkyně své vlastnické právo k Bytovým jednotkám dovozovala z uvedené kupní smlouvy uzavřené mezi jméno FO a jméno FO, kterou však nedoložila, dále z pobytové přihlášky k trvalému pobytu občana vystavené ONV v Praze dne 11. 1. 1950, v níž je jméno FO uveden jako osoba trvalého pobytu od 1. 7. 1939 s poznámkou vl. b, která značí v plném znění vlastní byt, dále z domovního archu domu čp. Anonymizováno, ve kterém je jmenovaný vyznačen jako obyvatel s poznámkou vlastního bytu, dále z policejní přihlášky z 28. 5. 1942, v níž je uveden otec žalobkyně jméno FO coby osoba hlášená k pobytu a v kolonce podpis majitele bytu je uveden podpis jméno FO, a konečně ze sdělení Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 2. 9. 2017, že v archivu evidence obyvatel je v domovním seznamu k Bytovému domu uveden jméno FO coby obyvatel vlastního bytu s trvalým přihlášením až do dne 13. 4. 1964.

13. Dalšími listinnými důkazy bylo prokázáno, že jméno FO bydlel v Bytovém domě od 8. 7. 1939 (viz Domovní arch); v přihlášce trvalého pobytu ze dne 28. 5. 1942 (podávané jeho synem, otcem žalobkyně, jméno FO) je v kolonce pod označením “Podpis majitele bytu“ uveden zjevně podpis jméno FO (viz přihláška k trvalému pobytu ze dne 28. 5. 1942); v dalším domovním seznamu je u jména jméno FO v rubrice pod označením „V případě podnájmu u koho bydlí“ poznamenáno vl. byt (viz Domovní seznam); v pobytové přihlášce jméno FO podané dne 11. 1. 1950 je v kolonce „v podnájmu n:“ uvedeno vl. b. (viz přihláška trvalého pobytu občana ze dne 11. 1. 1950); v konskripční kartě vedené na jméno jméno FO a doložené Odborem Archivu hl. m. Prahy se nachází záznam o přihlášce bytu s uvedenou adresou adresa IV. č. p. 124 v roce 1948 (viz konskripční karta na č. l. 119 spisu); v období od 23. 2. 1943 do 5. 5. 1964 zde byl jméno FO přihlášen k odběru energií (viz písemná žádost žalobkyně ze dne 14. 3. 2018 a sdělení právnická osoba. ze dne 23. 3. 2018, adresované žalobkyni).

Těmito listinnými důkazy bylo tedy prokázáno pouze to, že jméno FO bydlel, popř. byl hlášen k trvalému pobytu, v Bytovém domě v období od 8. 7. 1939 do 5. 5. 1964. Evidenční záznamy uvedené v těchto listinách a týkající se poznámek „vlastní byt“ však nezakládají a zakládat ani nemohou jakékoliv vlastnické právo k bytovým jednotkám.

14. Sděleními Magistrátu hl. m. Prahy, odbor Archivu hl. m. Prahy, ze dne 2. 9. 2017 a Národního archivu ze dne 18. 6. 2021, adresovanými žalobkyni, pak bylo prokázáno, že nedisponují žádnými písemnostmi prokazujícími vlastnictví jméno FO k Bytovým jednotkám (viz písemná sdělení z 2. 9. 2017 a 18. 6. 2021, adresovaná žalobkyni).

15. Z protokolu o předběžném šetření Státního notářství pro Prahu 2 ze dne 26. 1. 1965, sp. zn. spisová značka, soud zjistil, že součástí projednávané pozůstalosti po jméno FO ke dni jeho úmrtí, tj. ke dni 10. 1. 1965, nebyly žádné nemovité věci. Dědici po zůstaviteli jméno FO byli syn jméno FO a 2 tehdy nezletilé děti po zemřelém synovi jméno FO, a to žalobkyně a dále jméno FO, nar. datum.

16. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci, a proto je dále nehodnotil.

17. Žalobkyně, ač opakovaně procesně poučena ve smyslu ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), u jednání soudu dne 21. 9. 2022 a 16. 1. 2023 o nutnosti označit důkazy prokazující jí tvrzené vlastnické právo jméno FO k předmětnému bytu č. 3 (tj. k Bytovým jednotkám), resp. označit důkazy prokazující, že jí samotné svědčí k předmětnému bytu jakékoliv právo, že byt byl předmětem dědického řízení a že žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována, další důkazy neoznačila, a v řízení tak ohledně těchto sporných skutečností neunesla důkazní břemeno.

18. Z důvodu nerozhodnosti, resp. nadbytečnosti, soud při jednání dne 31. 1. 2022 zamítl zbylé důkazní návrhy účastníků, které se nevztahovaly k tvrzenému vlastnictví Bytových jednotek, resp. se netýkaly skutečností významných pro rozhodnutí ve věci.

19. Na základě nesporných prohlášení účastníků a provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého předek žalobkyně, jméno FO, byl hlášen k trvalém pobytu a bydlel v období od roku 1939 do roku 1964 v Bytových jednotkách, nacházejících se v Bytovém domě, který spolu s příslušnou stavební parcelou nabyla do svého výlučného vlastnictví dne 13. 5. 1933 jméno FO, jež jej následně v roce 1940 prodala do neomezeného vlastnictví Vystěhovaleckému fondu pro Čechy a Moravu, kdy v pozemkové knize nebylo po uvedenou dobu toto její výlučné vlastnické ničím omezeno a nedoznalo žádných změn. V roce 1949 byl Bytový dům státem zkonfiskován a odevzdán jako konfiskovaný majetek obci hl. m. Prahy, poté v roce 1954 bylo vloženo vlastnické právo k němu ve prospěch státu se správou Bytového podniku hl. m. Prahy, resp. od roku 1957 se správou ONV Praha 6, a následně v roce 1991 přešel ze zákona zpět do vlastnictví hl. m. Prahy se svěřenou správou MČ Praha 6. V roce 2008 došlo Prohlášením vlastníka k rozdělení Bytového domu na jednotlivé bytové jednotky, přičemž v roce 2011 prodal vedlejší účastník Bytové jednotky jejich tehdejším nájemníkům, manželům jméno FO, kteří je následně prodali žalovaným, jejichž vlastnické právo k těmto Bytovým jednotkám bylo zapsáno do KN s právními účinky vkladu práva ke dni 9. 3. 2012. Bytové jednotky, resp. byt č. hodnota, v Bytovém domě nebyly předmětem pozůstalosti jméno FO, který taktéž nebyl (stejně jako otec žalobkyně či žalobkyně samotná) nikdy zapsán jako jejich vlastník do žádného z katastrálních operátů.

20. K žalovaným namítanému neodstranitelnému nedostatku podmínky řízení spočívajícím v prvotním označení žalovaného subjektu bez právní osobnosti a způsobilosti být účastníkem řízení, soud odkazuje na nález ze dne 6. dubna 2004, sp. zn. IV. ÚS 22/03, v němž Ústavní soud mimo jiné vyjádřil, že „pokud je v podání jako účastník řízení označen někdo, kdo účastníkem řízení nemůže být, má podání vadu, k jejímuž odstranění musí být účastník vyzván.“ V daném případě byla v prvotním znění žaloby, podaném při nezastoupení žalobkyně advokátem, označen za žalovanou stranu adresa, tj. subjekt, který nemůže být účastníkem řízení. V následujícím žalobním podání ze dne 11. 11. 2021, doručeném soudu dne 12. 11. 2021, však ustanovená zástupkyně žalobkyně sama odstranila tuto vadu žaloby, čímž byl odklizen nedostatek podmínky řízení ve smyslu ust. § 104 odst. 2 věta první o. s. ř., a soud tudíž shledal nedůvodným požadavek žalovaných na zastavení řízení v této věci pro nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení.

21. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně založila svůj nárok na určení jejího vlastnického práva k Bytovým jednotkám na tvrzení, že její předek, jméno FO, nabyl vlastnické právo k nim na základě kupní (trhové) smlouvy, kterou v roce 1939 uzavřel s původní vlastnicí, jméno FO, a žalobkyně jako jeho potomek tak má být ve věci aktivně legitimovanou a současně má mít naléhavý právní zájem na žalobou požadovaném určení. Toto primárná sporné tvrzení o nabytí vlastnického práva k Bytovým jednotkám jejím předkem však žalobkyně v řízení nijak neprokázala. Doložila pouze důkazy, které osvědčují v minulosti trvalý pobyt a bydlení jejího předka v Bytových jednotkách. Poznámky v nich uvedené o vlastním bytu jméno FO však nikterak neprokazují, že vlastnické právo k Bytovým jednotkám přešlo na jméno FO. Avízovaná kupní (trhová) smlouva, která by dokládala převod Bytových jednotek na jmenovaného, v řízení doložena nebyla, přičemž žalobkyně nepředložila ani důkaz, že by Bytové jednotky byly předmětem řízení o pozůstalosti po jejím předkovi, v důsledku čehož neunesla břemeno důkazní. Jelikož tedy žalobkyně neprokázala svou věcnou aktivní legitimaci ve sporu a tím tedy ani naléhavý právní zájem na žalobou požadovaném určení ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. (srov. např. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2493/2021, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2506/2008, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2022, sp. zn. 20 Cdo 1866/2000), soud, aniž by se zabýval dalšími námitkami žalovaných a vedlejšího účastníka, žalobu zamítl (výrok I. rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaní měli ve věci plný úspěch. U určovací žaloby, jejímž předmětem je právní vztah k nemovité věci, se za tarifní hodnotu dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) a odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) považuje částka 50 000 Kč, tj. ohledně dvou nemovitých věcí (bytových jednotek) částka 100 000 Kč, a tedy sazba za jeden úkon právní služby činí v dané věci 5 100 Kč. V případě, že účastník není v řízení zastoupen zástupcem dle ust. § 137 odst. 2 o. s. ř., náleží mu náhrada nákladů řízení v paušální výšce stanovená dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., v platném znění (dále jen „PV“).

Žalovanému 1), který pro řízení nebyl zastoupen advokátem, vznikly náklady tvořené paušální náhradou dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 PV vypočtené z paušální náhrady v sazbě á 300 Kč za 5 úkonů (1x písemné podání ze dne 19. 2. 2022, 2x příprava účasti na jednání u soudu, 2x účast na jednání u soudu dne 21. 9. 2022 a 16. 1. 2023), tj. celkem 1 500 Kč (výrok II. rozsudku).

Žalované 2) v řízení vznikly náklady za její zastoupení advokátem dle § 6 odst. 1, § 7 bod. 5, § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 AT za 5 úkonů právní služby á 5 100 Kč a 5x režijní paušál á 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, 2x písemné vyjádření ve věci samé ze dne 9. 2. 2022 a 18. 9. 2022, 2x účast na jednání u soudu dne 21. 9. 2022 a 16. 1. 2023), a DPH 21% ve výši 5 670 Kč, tj. celkem náklady řízení ve výši 32 670 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal tuto náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce 2. žalované (výrok III. rozsudku).

Vedlejšímu účastníkovi na straně žalované, který pro řízení nebyl zastoupen advokátem, vznikly náklady tvořené paušální náhradou dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 PV vypočtené z paušální náhrady v sazbě á 300 Kč za 2 úkony (písemné podání ze dne 1. 4. 2022 a účast na jednání u soudu dne 21. 9. 2022), tj. celkem 600 Kč (výrok IV. rozsudku).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí, popř. návrh na nařízení exekuce.