OSPH06 7 C 40/2004-93

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Voštovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. celé jméno žalovaného, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ 2. celé jméno žalované, datum narození ⟪LB:lb_006⟫ bytem adresa žalované ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení částky 80 865 Kč s příslušenstvím

I. Řízení vůči žalovanému 1) se zastavu je.

II. Žaloba se žádostí, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 80 865 Kč spolu s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 ‰ denně, nejméně však 25 Kč za každý i započatý měsíc prodlení z titulu dlužného nájemného a plateb za služby poskytované v souvislosti s nájmem bytu za dobu od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal vůči žalovaným 1,2 zaplacení částky 80 865 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobcem a žalovanými byla uzavřena dne datum nájemní smlouva, na základě které žalovaným vzniklo užívací právo k bytu 2+1 s příslušenstvím v anonymizováno patře domu adresa v obec a číslo, ulice a číslo a v souvislosti s tím jim vznikla povinnost platit žalobci nájem ve výši 2 090 Kč a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 2 245 Kč měsíčně. Evidenčním listem z datum byla provedena změna plateb za nájem a za služby od května rok. K další změně - zvýšení nájemného a záloh na služby pak došlo v období července rok do června rok a k dalšímu zvýšení požadovaného předpisu úhrad pak došlo od července rok. Žalovaní však předepsaný nájem a zálohy na služby spojené s užíváním bytu od listopadu rok řádně neplatí a nezaplatili ani vyúčtování za služby za rok rok a rok, čímž jim vznikl celkový dluh ve výši částky žalované.

2. Žalovaný 1) se přes výzvu k žalobě nevyjádřil. V řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod č.j. KSPH- spisová značka usnesením z 3.6.2021 soud vzal na vědomí splnění oddlužení celé jméno žalovaného jako dlužníka a osvobodil ho od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny; pohledávek, ke kterým se v insolvenčním nepřihlíželo; od pohledávek věřitelů, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli.

S ohledem na uvedené vzal žalobce žalobu vůči žalovanému 1) zpět a navrhl, aby o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

3. Žalovaná 2) žádala zamítnutí žaloby a nárok ve vztahu k její osobě neuznávala s tím, že její manželství s celé jméno žalovaného se stalo pouze formálním, docházelo mezi nimi k neshodám a proto se z předmětného bytu a od manžela odstěhovala spolu se dvěma nezletilými dětmi, které se z manželství narodily, byt opustila s tím, že už se do něj nikdy vracet nebude a z bytu si také odstěhovala svoje osobní věci, věci dětí a lednici. Další věci, především bytové zařízení,v bytě ponechala manželovi, který zůstal v bytě bydlet. Toho také informovala o tom, že byt opouští a už se vracet nebude, neboť nadále bude žít se svým přítelem jméno příjmení. Se jmenovaným si také pronajali byt na adrese adresa žalovaného a žalované, ve kterém od té doby vedli společnou domácnost a z jejich vztahu se dne datum narodila dcera anonymizováno Nájemní smlouva na byt v anonymizováno byla uzavřena od datum a na jejím základě také od té doby v bytě bydleli, smlouvu uzavíral jméno příjmení. Nadále však zůstala hlášena na adrese adresa žalovaného a žalované, protože pronajímatel bytu v anonymizováno nesouhlasil s jejich trvalým přihlášením, takže se do tohoto bytu v anonymizováno, kde fakticky bydlela, přihlásit k pobytu nemohla. V souvislosti s rozvodem mezi ní a bývalým manželem k vypořádání SJM písemně nedošlo, neboť neměli vlastně žádný majetek větší hodnoty, měli pouze nábytek a běžné vybavení domácnosti, některé z bytu si odvezla ona a většinu ponechala manželovi. Ten také po jejím odchodu vyměnil zámky u bytu. Své odstěhování z bytu žalobci nenahlásila, tedy neodhlašovala se pro účely nákladů za služby, neboť žalovaný 1) jí řekl, že ji z bytu sám odhlásil poté, když se od něj odstěhovala a nehodlá se vracet, a ona vycházela z toho, že to tak je.

4. Žalovaná 2) k prokázání svého tvrzení předložila čestné prohlášení jméno příjmení, ve kterém uvedl, že dne datum se společně s celé jméno žalované a jejími dvěma dětmi nastěhoval do bytu v anonymizováno ulici anonymizováno rok obec, za účelem trvalého soužití, které trvalo 18 let. V roce 2001 se jim narodila dcera jméno.

Dále čestným prohlášením své matky jméno příjmení, z něhož vyplývá, že žalovaná 2) spolu s dětmi se odstěhovala z bytu v obec a číslo, anonymizováno, před letními prázdninami roku rok do pronajatého bytu na anonymizováno, kde bydlela s jméno příjmení.

Dále čestným prohlášením dcery jméno celé jméno žalované, nar. rok, ve kterém uvádí, že společně s matkou a jejím přítelem jméno příjmení a bratrem jméno příjmení se přestěhovali do obec v období před letními prázdninami roku rok. Téhož roku rok v září nastoupila v anonymizováno do mateřské školy a následně pak studovala základní školu opět na anonymizováno. Po jejich odchodu z bytu v obec a číslo ona a její bratr jméno docházeli za otcem do bytu v obec a číslo na návštěvy, ale již tam nebydleli.

Ke svému tvrzení pak předložila potvrzení dětské lékařky MUDr. jméno příjmení, že v její ordinaci obec, ulice ulice byla registrována v období od datum do datum.

Podpisy výše jmenovaných na čestných prohlášeních byly úředně ověřeny.

5. Žalobce setrval na žalobě vůči žalované 2) s tím, že skutečnost, že žalovaná se z předmětného bytu odstěhovala, v bytě od června rok nebydlela - dle jejího tvrzení, není pro účely tohoto řízení relevantní, neboť zásadní pro posouzení je skutečnost, že žádným způsobem neřešila ukončení nájemní smlouvy, takže žalobce neměl žádnou informaci o tom, že žalovaná v bytě nebydlí a tudíž ji nadále považoval za nájemkyni bytu, proto byla žalovaná povinna nájemné hradit.

6. Soud hodnotil otázku ukončení nájemního práva žalované 2) k předmětnému bytu dle příslušných ustanovení zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný v době rozhodné dle tvrzení žalované 2), že od června rok v předmětném bytě již nebydlela, neboť se z něj odstěhovala s úmyslem se již do tohoto bytu nevrátit.

7. Dle § 700 byt může být ve společném nájmu více osob. Společní nájemci mají stejná práva a povinnosti. Dle § 703/1 jestliže se za trvání manželství manželé nebo jeden z nich stanou nájemci bytu, vznikne společný nájem bytu manžely.

8. Společný nájem bytu manžely byl zvláštním případem společného nájmu bytu oproti § 700. Nevyplývalo-li proto z právní úpravy společného nájmu jinak, použily se i na tento nájem ust.§ 700 až 702. práva společného nájmu bytu se v případě společného nájmu bytu manžely projevovala v omezené možnosti zániku nájmu pouze jednoho z manželů. Jedinou možností za trvání manželství bylo trvalé opuštění společné domácnosti dle § 708 o.z. pozn. pronajímatel nemohl vypovědět nájem pouze jednomu ze společných nájemců/.

Dle § 708 – opouštění společné domácnosti – bylo speciální úpravou platnou toliko pro nedružstevní byty a trvalé opuštění domácnosti mělo z hlediska osudu nájmu tytéž důsledky jako smrt a citované ustanovení uvádí, že jej lze aplikovat i v případě ust. § 706 odst. l, tj. úmrtí nájemce a § 707 odst. 1, z nichž vyplývá, že zemřel-li jeden z manželů, kteří byli společnými nájemci bytu, stane se jiným nájemcem pozůstalý manžel. Tedy v případě opuštění společné domácnosti jsou stejné následky jako v případě úmrtí jednoho z manželů, kdy úmrtím nebo opuštěním společné domácnosti se stává jediným nájemcem bytu buď pozůstalý manžel, nebo ten z manželů, který zůstal v předmětném bytě bydlet. Trvalé opuštění společné domácnosti bylo judikaturou chápáno jako jednání vedené úmyslem domácnost zrušit a již neobnovit. Ve vztahu mezi manželi je to takové jednání, kdy za trvání manželství jeden z manželů byt opustí, přičemž lze dovodit, že tak učinil s úmyslem se již nevrátit a manželské soužití neobnovit. Trvalé opuštění společné domácnosti musí být výrazem svobodné vůle nájemce a lze na něj soudit z konkrétního konkludentního jednání. Nejčastěji jde o odstěhování se za účelem založení nové domácnosti. Bylo konstatováno judikaturou, že odhlášení z trvalého pobytu má pouze evidenční charakter (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu 2 Cdon 1980/1997).

9. V posuzované věci soud vzal za prokázané, že manželé celé jméno žalovaného se stali společnými nájemci předmětného bytu na základě smlouvy uzavřené se žalobcem ze dne datum. Manželství však přestalo plnit svůj společenský účel, manželka, tedy žalovaná 2) navázala novou známost s jméno příjmení a se svým novým přítelem od června rok žila ve společné domácnosti v bytě na adrese ulice a číslo v Kladně, jednalo se o vztah trvalý, ze kterého se v roce rok narodila dcera jméno, a soužití nebylo pouze krátkodobé, ale trvalo řádově 18 let. V předmětném bytě v obec a číslo od doby svého odstěhování žalovaná 2) již neměla žádné své věci, v bytě zůstal bydlet žalovaný 1), který vyměnil zámky bytu, takže do bytu již ani neměla přístup a také ji informoval o tom, že z důvodu jejího odstěhování, kdy byl zřejmý rozpad manželského svazku, tuto skutečnost oznámil žalobci jako pronajímateli. Faktické jednání žalované 2) nevzbuzuje pochybnosti o tom, že od června rok již předmětný byt neužívala, neboť ho opustila s úmyslem ho neužívat nadále, čímž došlo fakticky – konkludentně zániku jejího práva byt užívat ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení.

Soud proto žalobu o zaplacení nájemného za dobu od listopadu rok do června rok zamítl, neboť žalované 2) již v této době nesvědčila povinnost nájemkyně bytu, tj. platit řádně stanovené nájemné a vyúčtování za užívání bytu.

Pokud se žalovaná 2) z předmětného bytu evidenčně neodhlásila a ani tuto skutečnost nesdělila žalobci, nemůže na uvedeném závěru nic změnit.

10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 146 odst. 1 písm.b/o.s.ř. ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) a analogicky dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná 2) náklady řízení nepožadovala a nebyla právně zastoupena.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.