OSPH06 10 C 112/2024-31

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Miškovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení částky 500 € s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 500 EUR s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 500 EUR od 20. 6. 2023 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 7 099 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k podepsanému soudu dne 5.4.2024 domáhala zaplacení částky 500 € s příslušenstvím s odůvodněním, že na den datum měli jméno FO a jméno FO rezervovaný let č. Anonymizováno provozovaný žalovanou společností na trase adresa, tento let byl zrušen a cestující postoupili svou pohledávku na žalobce smlouvou ze dne 9.10.2023.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala rezervaci letu cestujícím na den datum ani zrušení letu, namítala však promlčení nároku na kompenzaci, neboť předžalobní upomínka ze dne 27.12.2023 jí byla doručena až 4.1.2021 bez založených plných mocí, nadto v upomínce žalobkyně požaduje pouze 250 € nikoliv 500 €.

3. Žalobkyně uvedla, že má za to, že nárok není promlčen a odkázala na předžalobní výzvu ze dne 26.7.2023 a odpověď žalované na tuto výzvu.

4. Soud I. stupně svoji mezinárodní příslušnost dovodil z článku 7 bod 1. písm. b) Nařízení Brusel I bis ve spojení s rozsudkem SDEU C-204/08, když plánovaný přílet letadla byl obvodu soudu I. stupně.

5. Soud se k námitce žalované strany nejprve zabýval promlčením nároku. Z rezervací jméno FO a jméno FO soud zjistil, že měli odletět datum z Anonymizováno do Anonymizováno letem Anonymizováno na základě rezervace č. Anonymizováno, avšak tento let byl zrušen. Cestující udělili plnou moc k zastupování žalobkyni dne 14.7.2023. Žalobkyně výzvou ze dne 22.7.2023 vyzvala žalovanou ke kompenzaci za zrušený let pod rezervací č. Anonymizováno s přiloženými plnými mocemi cestujících s označeným datem i číslem letu a požadovala zaplacení kompenzace 250 € podle čl. 7 odstavec 1 písmeno a) nařízení. Na tuto výzvu reagovala žalovaná emailem ze dne 24.78.2023, úhradu odmítla s odůvodněním, že ji musí podat sami cestující. Následně cestující postoupili svou pohledávku žalobkyni, která dopisem ze dne 27.12.2023 vyzvala žalovanou k zaplacení 500 €.

6. Při vlastním posouzení otázky včasnosti uplatnění nároku ze strany žalobkyně vyšel soud z Nařízení, rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 22. 1. 2012 ve věci C-139/11, § 2553 odst. 1 a 3 a § 2578 o. z., a rovněž se přidržel závěrů plynoucích z rozsudku zdejšího soudu ze dne 23. 10. 2019, č. j. 18 Co 265/2019-62. Lze uzavřít, že povinnost cestujících nárok uplatnit vyplývá z Nařízení (viz odst. 20 preambule a čl. 5 odst. 1 písm. c/ či čl. 12, 14 a 15 odst. 2, které předpokládají další či jinou notifikační aktivitu cestujícího). Pokud jde o lhůty, v níž musejí být podány výzvy, jejichž předmětem je získání náhrady škody dle čl. 5 a 7 Nařízení, SDEU v rozsudku ze dne 22. 11. 2012, věc C-139/11, vyložil, že ty vyplývají z vnitrostátní úpravy každého členského státu. V našem případě se jedná o § 2553 odst. 3 o. z., dle něhož práva cestujícího vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas, musí být uplatněna u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas. Jedná se přitom o lhůtu hmotněprávní, a tedy nestačí, aby v ní byla notifikace pouze odeslána, ale musí být dopravci i doručena. K obdobným závěrům, totiž že právo ze zpožděného letu je třeba u dopravce v každém případě uplatnit a že se tak musí stát ve lhůtě stanovené v § 2553 odst. 3 o. z., dospěl i Městský soud v Praze v již zmiňovaném rozsudku ze dne 23. 10. 2019, č. j. 18 Co 265/2019-62, který byl sice zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2019, sp. zn. IV. ÚS 286/20, avšak důvodem jeho zrušení nebylo nesprávné posouzení otázky promlčení nároku, nýbrž nesprávné poučení účastníků o možnosti podat proti tomuto rozsudku dovolání. V daném případě je nepochybné, že s ohledem na den letu (datum) a dataci výzvy určené žalované (dne datum ), k uplatnění nároku u žalované došlo včas (tj. v zákonné šestiměsíční lhůtě). Námitka žalované, že k této výzvě nejsou založeny plné moci k zastupování, se jeví jako lichá, když v odpovědi na tuto výzvu žalovaná nic takového nenamítala. Pokud se jedná o další námitku, že se v této výzvě požaduje pouze 250 €, nikoliv 500 €, i k této námitce soud nemůže přihlížet, cestující byli označeni číslem rezervace, ze které vyplývá, že se jedná o 2 osoby, rovněž plné moci byly zaslány za více osob.

7. Soud tedy má za prokázané, že žaloba byla podána důvodně, předmětný let byl zrušen, cestující postoupili svou pohledávku na žalobkyni, která řádně a včas požádala o náhradu podle Nařízení evropského parlamentu a Rady č. 261/2004, avšak žalovaná kompenzaci ve výši 500 € nezaplatila.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 099 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 597 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále 2 úkony právní pomoci po 1 620 Kč a 2 režijní paušály po 300 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 1 059 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.