OSPH06 19 C 178/2021-90

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Hrčkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích za vzniklou nemajetkovou újmu

I. Žaloba o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 32 800 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne datum domáhá poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích za vzniklou nemajetkovou újmu, a to ve výši 32 800 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil mimo jiné tím, že rozhodnutím Vyšší přezkumné komise u stát. instituce ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací (dále též„ rozhodnutí VPK“) bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Přezkumné komise, zřízené u anonymizována dvě slova obec, ze dne datum k Osvědčení o nemoci č. protokolu číslo (dále též„ rozhodnutí Přezkumní komise“), kterým byla žalobci stanovena zdravotní klasifikace„ Neschopen“ a rozhodnuto o jeho neschopnosti k vojenské činné službě ve smyslu přílohy číslo k vyhlášce číslo Sb., o zdravotní způsobilosti k vojenské činné službě. Právní mocí rozhodnutí VPK dne datum došlo k zániku služebního poměru žalobce ztrátou zdravotní způsobilosti. Proti rozhodnutí VPK podal žalobce správní žalobu, o níž rozhodl název soudu rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací (dále též„ rozsudek“). Tím bylo rozhodnuto tak, že se rozhodnutí VPK zrušuje a věc vrací Vyšší přezkumné komisi (dále též„ VPK“) u žalované k dalšímu řízení. Ta rozhodnutím ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací (dále jen„ rozhodnutí VPK II“) rozhodnutí Přezkumné komise zrušila a věc jí vrátila k novému projednání. Služební poměr žalobce však zanikl dle výnosu ve věcech personálních ředitele Agentury personalistiky anonymizováno ze dne datum, sp. zn. číslo, uplynutím stanovené doby trvání dnem datum, přičemž žádné nové zkoumání zdravotního stavu již probíhat nebude a nové rozhodnutí v tomto ohledu nebude vydáváno. Před skončením služebního poměru byl žalobce naposledy služebně zařazen na služební místo anonymizována dvě slova v úseku anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova sil anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizováno – anonymizována dvě slova. Svou profesní dráhu věnoval žalobce celou vojenské kariéře, když se po ukončení základní vojenské služby stal od datum vojákem z povolání. S ohledem na to, že rozhodnutí VPK bylo správním soudem pro nezákonnost zrušeno a rovněž rozhodnutí Přezkumné komise bylo pro nezákonnost zrušeno VPK, vznikla žalobci újma. Tuto požadoval žalobce žádostí ze dne datum uhradit žalovanou v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon o odpovědnosti státu“). To však žalovaná vyjádřením ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, odmítla s tím, že z dostupných podkladů vznik nemajetkové újmy žalobce neplyne. Žalobce s tímto nesouhlasí, neboť rozhodnutí VPK mělo značné dopady do osobnostní, profesní, ekonomické a sociální sféry. Tímto nezákonným rozhodnutím byl žalobce zbaven celoživotního povolání, byl dehonestován v profesním okolí a s ohledem na důvod zániku jeho služebního poměru došlo i ke snížení vážnosti a důstojnosti jeho společenského postavení. Samotný rozsudek a konstatování porušení práva nepředstavuje pro žalobce dostatečnou satisfakci. Služební orgány nadto neprojevily žádnou ochotu připustit své pochybení, žalobci se omluvit či zjednat nápravu. S ohledem na výše uvedené proto žalobce po žalované požaduje poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle § 31 odst. 1 a 2 zákona o odpovědnosti státu, a to ve výši 100 Kč za každý den, kdy byl žalobce v důsledku nezákonného rozhodnutí VPK připraven o své zaměstnání, tj. od datum do datum, celkem ve výši 32 800 Kč. Výši této částky odůvodnil mimo jiné s přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, s tím, že v případě žalobce nešlo o průtahy v řízení, ale o nezákonné pozbytí zaměstnání. Žalobce je tak přesvědčen, že v jeho případě jde o vyšší zásah do osobnostní sféry a měl by proto být odškodněn vyšší částkou, než jaké je odškodnění nepřiměřeně dlouhého civilního řízení.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila podáním došlým zdejšímu soudu dne datum, v němž v prvé řadě zdůraznila, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně splnění podmínek pro přiznání přiměřeného zadostiučinění dle zákona o odpovědnosti státu leží na žalobci. Dále uvedla, že rozhodnutí VPK bylo zrušeno rozsudkem z důvodu procesních vad řízení způsobených v řízení před správním orgánem I. stupně. Správní soud tedy případ skutkově neřešil. Morálního zadostiučinění se žalobci dostalo již rozsudkem a jeho odůvodněním popisujícím pochybení žalované, žádné mimořádné újmy či útrapy, které by zdůvodňovaly přiznání finančního zadostiučinění, žalobce netvrdí a nedokládá. Ačkoliv bylo rozhodnutí VPK zrušeno jako nezákonné, není zde automaticky dána příčinná souvislost mezi tímto rozhodnutím VPK a nemajetkovou újmou spočívající ve ztrátě povolání žalobce. Žalobce totiž nemohl vykonávat službu vojáka z povolání pro svůj zdravotní stav a zrušením rozhodnutí VPK by se na dané skutečnost nic neměnilo. Žalovaná z výše uvedených důvodů navrhuje, aby soud žalobu zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů řízení.

3. Žalobce se k vyjádření žalované vyjádřil podáním došlým zdejšímu soudu dne datum, v němž zejména uvedl, že rozhodnutí VPK i rozhodnutí Přezkumné komise, která obě byla zrušena jako nezákonná, prokazatelně vedla k negativním dopadům v osobnostní sféře žalobce, který v přímém důsledku s rozhodnutím Přezkumné komise pozbyl své povolání, jemuž se věnoval po celý svůj profesní život. O příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a tímto negativním dopadem na žalobce není pochyb, neboť následek (ztráta povolání) uvedené příčiny (rozhodnutím Přezkumné komise) nastal přímo ze zákona (§ 18 písm. h) zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání). Negativní dopady ztráty povolání se u žalobce projevily především v oblasti psychické (pocity nejistoty, obavy o budoucnost, zásah do sebevědomí, pocit prázdnoty, stres vedoucí až ke ztrátě tělesné hmotnosti a další.), sociální (zpřetrhání profesní kariéry, sociálních vazeb, negativně vnímaný způsob ztráty povolání, ztráta prestiže aj.), ekonomické (ztráta ekonomické jistoty, pokles životního standardu, nemožnost přípravy na jiné zaměstnání aj.). Ze strany žalované v rámci jejího vyjádření ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, je popírána jakákoliv možnost, že by v důsledku nezákonné ztráty povolání mohlo k nějaké nemajetkové újmě na straně žalobce dojít, respektive pokud by k ní došlo, nemá zde být dána příčinná souvislost s nezákonným rozhodnutím. Žalovaná tuto možnost nezkoumala, a priori jí odmítla, a stejně činí v rámci jejího vyjádření ze dne datum. Důvody nezákonnosti rozhodnutí Přezkumné komise bagatelizuje, kdy je označuje toliko za procesní vady. V důsledku daného nezákonného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí VPK, vznikla žalobci značná majetková a nemajetková újma. Rozsudek, který zrušil rozhodnutí VPK pro žalobce nepředstavuje dostatečnou satisfakci.

4. Soud nařídil na den datum jednání, k němuž se dostavil zástupce žalobce a žalovaná, a aniž by bylo zahájeno řízení o věci samé, byla poskytnuta účastníkům lhůta pro pokus o mimosoudní vypořádání nároku žalobce, které nebylo úspěšné.

5. Soud dále ve věci nařídil jednání na den datum, k němuž se dostavil zástupce žalobce a žalovaná. Žalobce se pro svou nekontaktnost k jednání nedostavil. Na jednání soud sdělil, že musí přihlédnout k okolnostem, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy došlo. Žalobce byl proto v souladu s § 18a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzván, nechť tvrdí a prokáže skutkové okolnosti, za nichž mělo ke vzniku nemajetkové újmy dojít. Dále byl žalobce poučen, že bude proveden jeho výslech, nebude-li možné prokázat jinak, v čem konkrétně došlo k zásahu do jeho osobnostní sféry a ztrátu možnosti zaměstnání.

6. Podáním došlým zdejšímu soudu dne datum žalobce zopakoval předchozí argumentaci a rozvedl problémy způsobené nezákonnými rozhodnutími žalobci. Z hlediska psychického stavu zavládly u žalobce v důsledku ztráty povolání především pocity nejistoty, obavy o budoucnost, objektivně vnímal omezené možnosti na trhu práce a s tím spojené obavy obstarat si živobytí a schopnost dostát svým závazkům. Došlo k zásadnímu zásahu do jeho sebevědomí a sebeúcty, pocitům prázdnoty, potížím v oblasti motivace, nechutenství, pocitu stresu spojenému se ztrátou váhy a další. V oblasti sociální došlo ztrátou povolání k předčasnému ukončení profesní kariéry žalobce, ztrátě osobních i sociálních vazeb. Závěr o zdravotní nezpůsobilosti vedoucí k okamžité ztrátě povolání představuje navíc pro vojáka značné ponížení, což vedlo ke ztrátě jeho prestiže. Žalobce tak vnímal pokles vážnosti své osoby. Navíc tato náhlá ztráta povolání způsobila, že mu nebylo umožněno s předstihem se připravit na přechod do civilního prostředí, kdy žalobci nebylo umožněna rekvalifikace na náklady státu v souladu s § 64 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání a hledání nového zaměstnání s předstihem. V oblasti ekonomické došlo na straně žalobce nejen ke ztrátě životní a ekonomické jistoty ze služebního poměru, ale i poklesu životního standardu žalobce a omezeným možnostem hospodaření s majetkem či investic. Pro žalobce jako bývalého vojáka z povolání bývá velice obtížné najít si uplatnění mimo ozbrojené složky. Žalobce dále poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2865/2015, dle něhož nelze dokazovat vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci, neboť jde o stav mysli poškozené osoby. V řízení se proto obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tj. zda by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Vzhledem k obtížnému prokazování stavu mysli a psychického rozpoložení se provedení důkazu účastnickou výpovědí žalobce jeví nezbytným.

7. Žalovaná se k podání žalobce ze dne datum vyjádřila vyjádřením ze dne datum, v němž předně konstatuje, že žalobce měl sjednaný závazek do datum. Rozhodnutím VPK, kterým byl žalobce shledán zdravotně nezpůsobilý a které žalobci bylo doručeno dne datum, tak došlo k zániku služebního poměru žalobce jen o několik měsíců dříve. Žalobce se tak musel vyrovnat se skutečností, že jeho služební poměr skončí a bude si muset hledat uplatnění v civilním sektoru. Žalobce musel mít na paměti, že služební poměr je stanoven na dobu určitou a délka tohoto poměru je ovlivněna potřebou ozbrojených sil, kdy mu nemůže být státem garantováno, že bude dané povolání vykonávat do konce života. Tyto skutečnosti jsou navíc vyváženy benefity (preventivní rehabilitace, sociální příspěvky, výsluhové náležitosti aj.). Žalobci byly tyto benefity (výsluhové příspěvky) při zániku služebního poměru poskytnuty, kdy mu bylo přiznáno odchodné ve výši 193 446 Kč, tedy 6násobek jeho průměrného hrubého služebního platu. Současně byl žalobci přiznán výsluhový příspěvek ve výši 13 219 Kč měsíčně. Žalobce tak nebyl ze dne na den bez finančního zabezpečení a nemusel se obávat, že si nezachová svůj životní standard. V této době si žalobce i mohl hledat nové zaměstnání či se rekvalifikovat. Údajné problémy s najitím odpovídajícího zaměstnání nemusí nutně souviset s tím, že žalobce je bývalý voják, nadto toto žalobce nijak neprokazuje. Žalobci se dostalo již rozsudkem morálního zadostiučinění, které žalovaná považuje v daném případě za dostačující. Žalovaná dále akcentuje, že není dána příčinná souvislost mezi nemajetkovou újmou a nezákonností rozhodnutí VPK, kdy žalobce nemohl nadále pro jeho zdravotní stav vykonávat službu vojáka z povolání a tato skutečnost se zrušením rozhodnutí VPK nemohla změnit.

8. Další jednání soud nařídil na den datum, k němuž se dostavil zástupce žalobce a žalovaná. Ti opětovně navrhli poskytnutí lhůty pro mimosoudní jednání. Žalobce se pro svou nekontaktnost k jednání nedostavil. Pro nekontaktnost žalobce však ani tento pokus o mimosoudní vyřešení věci nebyl úspěšný.

9. Soud proto nařídil na den datum jednání, ke kterému se opětovně dostavil pouze zástupce žalobce a žalovaná. Žalobce byl na jednání poučen dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aby do konce jednání tvrdil takové okolnosti, které vylučovaly vydání nezákonného rozhodnutí, a navrhl důkazy k jejich prokázání. Žádosti zástupce žalobce o delší lhůtu nebylo soudem s ohledem na setrvalou nekontaktnost žalobce jakož i z důvodu, že žalobce se i přes poučení v průběhu předchozích jednání o nutnosti jeho výslechu k jednání nedostavil, vyhověno.

10. Mezi účastníky byla nesporná skutková zjištění o průběhu správního řízení před správními orgány tak, jak byly popsány v rozsudku. Dále učinili nesporným skutkový stav pokud jde o průběh řízení před správními soudy a následné řízení po zrušení rozhodnutí VPK.

11. Z provedeného dokazování, a to z rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, soud zjistil, že výrokem I. daného rozsudku bylo rozhodnutí VPK zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení, a dále výrokem II. daného rozsudku bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Rozhodnutí správní soud odůvodnil mimo jiné tím, že v rámci procesního postupu správních orgánů obou stupňů byly shledány takové vady, že v souhrnu nelze z hlediska přezkumu zákonnosti jejich postup akceptovat jako takový, který by vedl k přijetí zákonného rozhodnutí. Procesní pochybení správních orgánů porušují obecné zásady správního řízení dle § 4 odst. 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, kdy správní orgány musí s dostatečným předstihem uvědomit dotčené osoby o úkonu, který učiní, je-li to třeba k hájení jejich práva neohrozí-li to účel úkonu. Žalobce byl totiž informován o tom, že probíhá přezkumné řízení a z jakého důvodu až v den vydání prvostupňového správního rozhodnutí. Dále byla zjištěna procesní pochybeni týkající se nemožnosti do doby vydání prvostupňového správního rozhodnutí seznámit se s členy VPK žalované, žádostí o provedení posouzení zdravotního stavu, velitelsky zpracovanou Charakteristikou vojáka pro přezkum, a proti jejich obsahu se žalobce nemohl řádně bránit.

12. Z personálního rozkazu ředitele agentury personalistiky anonymizováno ze dne datum bylo soudem zjištěno, že žalobce byl dnem datum služebně zařazen na služební místo anonymizováno 18 slov.

13. Z rozhodnutí o odvolání a žalobě ze dne datum VPK žalované soud zjistil, že rozhodnutí Přezkumné komise se ruší a vrací se správnímu orgánu prvnímu stupně k novému projednání. V něm mimo jiné uvedl, že v souladu se závěry správního soudu, byly shledány v rozhodnutí Přezkumné komise procesní vady, kdy především není ze správní dokumentace dohledatelný doklad kdo, kdy a jakým způsobem zahájil přezkumné řízení a jakým způsobem byl žalobce se zahájeným řízením seznámen. Žalobce se dále nemohl seznámit s podklady pro vydání rozhodnutí, tj. s velitelsky zpracovanou Charakteristikou vojáka pro přezkum, žádostí o provedení posouzení zdravotního stavu, a dále ani se členy VPK žalované.

14. Z výnosu ředitele agentury personalistiky anonymizováno, sp. zn. číslo, bylo zjištěno, že služební poměr žalobce zaniká dle § 18 písm. a) zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání dnem datum, a to uplynutím stanovené doby jeho trvání.

15. Z výnosu ředitele agentury personalistiky anonymizováno, sp. zn. číslo, bylo zjištěno, že služební poměr žalobce zaniká dle § 18 písm. h) zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání dnem datum, a to ztrátou způsobilosti na základě rozhodnutí přezkumné komise.

16. Z žádosti o náhradu škody žalobce ze dne datum adresované žalované bylo soudem zjištěno, že žalobce odeslal žalované žádost, kterou se domáhá přiznání náhrady škody spočívající v nahrazení ušlého zisku plynoucího ze služebního poměru vojáka z povolání, náhradě částky 111 Kč neoprávněně započtenou žalovanou na neexistující dluh žalobce, přepočet a doplacení výsluhových náležitostí, nahrazení nákladů právního zastoupení a náhrady ušlé preventivní rehabilitace. Dále po žalované žádá poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích za vzniklou nemajetkovou újmu, a to ve výši 32 800 Kč, a to z důvodu vymezených v žalobě.

17. Z vyjádření k žádosti anonymizována tři slova ze dne datum bylo soudem zjištěno, že žádosti žalobce nebylo anonymizována tři slova vyhověno, neboť z dostupných podkladů nevyplývá, že by ke vzniku nemajetkové újmy skutečně došlo.

18. Dle výkazu dob a kategorií funkcí pracovních kategorií ze dne datum bylo zjištěno, že žalobce nastoupil od datum do anonymizována čtyři slova obec a od datum byl vojákem z povolání.

19. Z vložky výkazu dob bez uvedení data a z přehledu o stanovených a dohodnutých dobách trvání služebního poměru a dobách, o které se služební poměr prodlužuje bez uvedení data, byly zjištěny doby služebního poměru počínaje datum do dne propuštění a vyhodnocení dob trvání služebního poměru.

20. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci řízení. Z dalších provedených důkazů, které nejsou v tomto rozsudku zmíněny, soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti. Návrh žalované na vyhotovení znaleckého posudku z oboru psychiatrie soud zamítl pro nadbytečnost, neboť žalobci se i po poučení soudem nepodařilo prokázat níže uvedené skutečnosti a žalobu bylo nutné již z tohoto důvodu zamítnout. Účastnický výslech žalobce nebyl soudem proveden pro opakovanou nekontaktnost žalobce (viz níže).

21. Na základě nesporných prohlášení účastníků a provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce byl počínaje datum vojákem z povolání. Počínaje datum byl personálním rozkazem ředitele agentury personalistiky anonymizováno ze dne datum zařazen na služební místo anonymizováno 9 slov. Služební poměr žalobce měl skončit dne datum uplynutím doby jeho trvání. Než se tak stalo, rozhodla žalovaná o zániku služebního poměru žalobce dnem datum z důvodu ztráty způsobilosti na základě rozhodnutí přezkumné komise. Toto rozhodnutí bylo následně potvrzeno VPK. Na základě žaloby podané žalobcem správní soud toto rozhodnutí zrušil rozsudkem a věc vrátil VPK, která výše uvedené rozhodnutí ředitele personalistiky ze dne datum rovněž zrušila a věc vrátila správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení. S ohledem na uplynutí doby, na kterou byl služební poměr žalobce sjednán, nedošlo již ve věci k dalšímu rozhodnutí žalované.

22. Podle § 1 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 357/2016 Sb., o zdravotní způsobilosti k výkonu vojenské činné služby, posuzování zdravotní způsobilosti k výkonu vojenské činné služby se provádí při lékařské prohlídce v rámci odvodního nebo přezkumného řízení, není-li stanoveno dále jinak.

23. Podle § 22 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 357/2016 Sb., o zdravotní způsobilosti k výkonu vojenské činné služby, na posuzování zdravotní způsobilosti vojáků k vojenské činné službě v přezkumném řízení se použijí obecné postupy posuzování zdravotní způsobilosti k vojenské činné službě stanovené podle § 4. Dle odst. 2 daného ustanovení, přezkumná komise pro stanovení stupně zdravotní způsobilosti a rozhodování o schopnosti nebo o neschopnosti vojáka vykonávat vojenskou činnou službu vychází z dokumentace pro přezkumné řízení a lékařské zprávy doručené přezkumné komisi.

24. Podle § 98 odst. 4 písm. e) zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, jsou služební orgány dále povinny nepřipustit, aby voják vykonával vojenskou službu, jejíž výkon by neodpovídal jeho zdravotní způsobilosti.

25. Podle § 18 písm. h) zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, služební poměr vojáka zaniká ztrátou zdravotní způsobilosti na základě rozhodnutí přezkumné komise.

26. Podle § 1 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

27. Podle § 5 tohoto zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

28. Podle § 7 odst. 1 tohoto zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

29. Podle § 8 odst. tohoto zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

30. Podle § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.

31. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvádí, že v souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1230/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005). Tento závěr je rovněž potvrzován judikaturou Ústavního soudu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. III. ÚS 3622/12, usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 541/08 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. II. ÚS 1015/10). Jinými slovy řečeno, řízení odškodňovací není ve vztahu k posuzovanému řízení řízením přezkumným, přičemž soud v rámci občanského soudního řízení při nalézání podmínek odpovědnosti státu za škodu (újmu) způsobenou při výkonu veřejné moci nemůže nahrazovat či obcházet rozhodovací činnost příslušných orgánů, v jejichž působnosti je rozhodování o opravných prostředcích či jiných účinných právních prostředcích nápravy ve vztahu k posuzovanému řízení a v něm vydaným pravomocným rozhodnutím. Právě z toho důvodu je esenciální podmínkou odpovědnosti státu z nezákonného rozhodnutí, že pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem (§ 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu).

32. Ve světle shora citovaných právních norem a citované judikatury Nejvyššího soudu lze v poměrech projednávané věci vyslovit následující závěry.

33. Soud nemá v souladu s výše uvedenými skutkovými závěry pochyby o nezákonnosti zrušených rozhodnutí správních orgánů, avšak spornou otázkou v daném případě zůstává jak intenzita újmy žalobce odůvodňující poskytnutí zadostiučinění v penězích, tak příčinná souvislost této tvrzené újmy s vydáním nezákonných rozhodnutí žalované. V takové situaci leží břemeno tvrzení a důkazní ohledně obou z výše uvedených podmínek nezbytných pro vznik odpovědnosti státu za škodu (újmu) na žalobci. Pokud jde o příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou újmou, je nutné přihlédnout k tomu, že v navazujícím řízení po zrušujícím rozsudku a rozhodnutí VPK II nebylo ve věci zdravotní způsobilosti žalobce opětovně rozhodnuto. Je proto na žalobci, aby prokázal existenci takových okolností, které vylučovaly vydání nezákonného rozhodnutí, tudíž vyvrátily závěr o zdravotní nezpůsobilosti žalobce. Pokud jde o prokázání skutkových okolností, za nichž mělo ke vzniku nemajetkové újmy dojít, bylo rovněž na žalobci, aby prokázal, v čem konkrétně došlo k zásahu do jeho osobnostní sféry, když ten pouze obecně tvrdil, že přišel o možnost povolání, čímž byl zasažen v osobnostní, profesní, ekonomické a sociální sféře, a toto ničím nedokládal. K prokázání těchto skutečnosti byl žalobce soudem vyzván, v případě prokázání intenzity vzniklé újmy na jednání konaném dne datum, v případě příčinné souvislosti na jednání konaném dne datum.

34. S ohledem na opakovanou nekontaktnost žalobce, který v řízení nebyl nijak aktivní, nařízených jednání se nezúčastnil a nejevil žádnou snahu dosáhnout vyřešení sporu, kdy současně nemohl být proveden jeho výslech, jakož i s ohledem na neprokázání okolností, které by vydání nezákonného rozhodnutí vylučovaly, neunesl žalobce důkazní břemeno, a soud proto žalobu zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (a s přihlédnutím k vyčíslení nákladů řízení žalovanou na jednání konaném dne datum) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka představující 300 Kč za každý ze 13 úkonů (vyjádření ze dne datum, vyjádření ze dne datum, účast na třech jednáních, 2 mimosoudní jednání mezi účastníky, 5 příprav na jednání) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Soud žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení za sdělení ze dne datum, datum a datum, neboť nešlo o podání ve věci samé, resp. žalovaná pouze shrnula již dříve řečené, a v případě podání ze dne datum šlo nadto o neúčelný úkon, neboť žalovaná svým návrhem tam uvedeným reagovala na stav řízení v době, kdy byla sama v prodlení s odpovědí na výzvu soudu ze dne datum a bránila tak svou nečinností v pokračování v řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí či exekuce.