OSPH06 4 C 275/2024-26

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Terezou Vaňkátovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované se sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ pro určení splátky jistiny dluhu

I. Žaloba na určení, že mezi žalovanou a žalobcem nevznikl právní vztah úvěrujícího a úvěrovaného z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo hodnota ze dne 15. 5. 2024 z důvodu její absolutní neplatnosti ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, se zamítá.

II. Žaloba na určení, že splatnost jistiny z neplatného úvěru poskytnutého žalovanou žalobkyni na základě smlouvy uvedené ve výroku I., to je částka ve výši 10 000 Kč, je splatná ve 20 měsíčních splátkách po 500 Kč, a to vždy k 25. dni v kalendářním měsíci počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 11 463,88 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce se žalobou ze dne 12.9.2024 domáhá určení, že mezi žalobcem a žalovanou nevznikl právní vztah úvěrujícího a úvěrovaného z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 15.5.2024 z důvodu její absolutní neplatnosti ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dále určení, že splatnost jistiny z neplatného úvěru poskytnutého žalovanou žalobci, tedy částka 10 000 Kč, je splatná ve 20 měsíčních splátkách po 500 Kč, a to vždy k 25. dni v kalendářním měsíci počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tak, že dne 15.5.2024 jako spotřebitel uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které se žalovaná zavázala žalobci poskytnout finanční prostředky do úvěrového rámce 30 000 Kč a žalobce se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit i se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně, přičemž RPSN činilo 5529,83 %. Žalobce poté, co zjistil, že splácení je nad jeho síly, oslovil dne 22.7.2024 právní zástupkyni k zastupování. Dne 13.8.2024 zaslala právní zástupkyně žalobce žalované přípis, ve kterém informovala žalovanou o tom, že úvěrová smlouva č. hodnota je neplatná. Žalovaná přípisem 14.8.2024 odmítla neplatnost úvěrové smlouvy, navrhla však, aby byla uhrazena dlužná jistina 10 000 Kč a 40 % z dlužných úroků, celkem tedy 14 853,33 Kč. Právní zástupkyně žalobce přípisem z 31.8.2024 setrvala na svém stanovisku ohledně neplatnosti úvěrové smlouvy a navrhla vrácení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč v měsíčních splátkách po 500 Kč, neboť takto stanovená splatnost je přiměřená možnostem žalobce. Žalovaná na to reagovala tak, že navrhla, aby žalobce vrátil pouze jistinu 10 000 Kč, avšak v 10 měsíčních splátkách po 1000 Kč.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Ve svém vyjádření uvedla, že již dopisem z 28.8.2024 navrhla, aby žalobce uhradil pouze jistinu 10 000 Kč prostřednictvím 10 měsíčních splátek po 1000 Kč. Žalobce dopisem z 3.9.2024 tento návrh odmítl a trval na započtení nákladů na právní zastoupení. Žalovaná ve snaze dosáhnout smírného řešení sporu, zaslala žalobci návrh dohody o narovnání, která zcela reflektovala požadavky žalobce, podle které by žalobce byl povinen uhradit zbývající částku jistiny 9000 Kč prostřednictvím měsíčních splátek po 500 Kč.

3. Soud zjistil tyto skutečnosti:

4. Z dopisu právní zástupkyně žalobce ze dne 13.8.2024 adresovaného žalované soud zjistil, že právní zástupkyně žalobce sdělila žalované, že považuje úvěrovou smlouvu č. hodnota za neplatnou z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalobce. Současně uvedla, že žalobce je povinen vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem, současně požádala o započtení nákladů, které žalobce vynaložil na právní zastoupení, a to ve výši 5 400 Kč.

5. Z odpovědi na předžalobní výzvu k zaplacení bezdůvodného obohacení z 14.8.2024 žalované adresované právní zástupkyni žalobce soud zjistil, že žalovaná nesouhlasí s tím, že by měla být úvěrová smlouva neplatná, přesto však ve snaze smírného řešení navrhla žalobci, aby uhradil jistinu ve výši 10 000 Kč a 40 % z celkového úroku, tedy 4 853,33 Kč, celkem částku 14853,33 Kč, a to formou šesti měsíčních splátek.

6. Z dopisu právní zástupkyně žalobce ze dne 21.8.2024 adresovaného žalované soud zjistil, že žalobce setrval na neplatnosti úvěrové smlouvy a uvedl, že je schopen a ochoten jistinu dluhu splatit v měsíčních splátkách po 500 Kč. Současně požadoval zohlednit jím vynaložené náklady na právní zastoupení ve výši 5 400 Kč.

7. Z odpovědi na neplatnost smlouvy z 28.8.2024 žalované adresované právní zástupkyni žalobce soud zjistil, že žalovaná navrhla žalobci, aby uhradil částku 10 000 Kč v deseti měsíčních splátkách po 1000 Kč, přičemž v takovém případě bude zbytek dluhu odpuštěn. Žalovaná odmítla nárok na úhradu náklady na právní zastoupení žalobce.

8. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené mezi účastníky smlouva o úvěru, na základě které se žalovaná zavázala žalobci poskytnout finanční prostředky do úvěrového rámce 30 000 Kč a žalobce se zavázal úvěr splácet měsíčně s úrokem v sazbě 40 % měsíčně (RPSN: 5529,83 %).

9. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalovaná dne 15.5.2024 odeslala na účet č. č. účtu částku 10 000 Kč pod v.s. var. symbol.

10. Z nedatovaného dopisu soud zjistil, že žalovaná zaslala právní zástupkyni žalobce návrh dohody o narovnání.

11. Z návrhu dohody o narovnání (v elektronické verzi uvedena datace 12.9.2024) soud zjistil, že žalovaná navrhla dohodu o narovnání tak, že žalobce splatí žalované částku 9000 Kč v 18 měsíčních splátkách po 500 Kč, kdy první platba bude provedena do 27.9.2024.

12. Z nedatovaného přípisu právní zástupkyně žalobce soud zjistil, že právní zástupkyně žalobce odmítla uzavření dohody o narovnání, neboť její návrh nereflektuje náklady na právní zastoupení žalobce.

13. Z dalších v řízení provedených důkazů soud již nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění ani pro právní hodnocení věci, a proto je dále nehodnotil.

14. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o.s.ř.) a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu:

15. Mezi účastníky byla dne 15.5.2024 uzavřena úvěrová smlouva, na základě které byl žalobci poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalobce považuje úvěrovou smlouvu za neplatnou, proto se prostřednictvím právní zástupkyně obrátil na žalovanou ohledně stanovení přiměřené doby ke splacení jistiny. Žalovaná nejprve navrhovala měsíční splátky po 1000 Kč, přičemž žalobce opakovaně uváděl ochotu a vůli splácet po 500 Kč. Žalovaná následně navrhla uzavření dohody o narovnání, na základě které by žalobce hradil dlužnou částku 9000 Kč v měsíčních splátkách po 500 Kč. Žalobce odmítl návrh dohody o narovnání s odůvodněním, že nezohledňuje jím vynaložené náklady na právní zastoupení.

16. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

17. Podle ust. § 80 os.ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

18. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu podmínka naléhavého právního zájmu nebude splněna, jestliže požadované určení neodstraní stav ohrožení práva nebo nezjedná efektivně jistotu v dotčeném právním vztahu. Jestliže soud dospěje k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení, zamítne žalobu, aniž by se současně zabýval meritem věci. Nedostatek doložení naléhavého právního zájmu je tedy samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát a který sám o sobě bez dalšího vede k jejímu zamítnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2981/2021 a judikaturu zde citovanou). Uvedené závěry však neplatí bezvýhradně. Prokáže-li totiž žalobce, že má naléhavý právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní vztah, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou při možnosti žaloby na plnění lze určovací žalobu pokládat jen tam, kde neslouží potřebám praktického života, tudíž tam, kde spor mezi účastníky řízení neodstraňuje a naopak vede k dalšímu (zbytečnému) množení sporů mezi nimi. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě o plnění), je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2978/2019.

19. Soud s ohledem na citovanou judikaturu dospěl k závěru, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení neplatnosti úvěrového vztahu mezi účastníky, a proto výrokem I. zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal určení, že mezi žalovanou a žalobcem nevznikl právní vztah úvěrujícího a úvěrovaného z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo hodnota ze dne 15. 5. 2024 z důvodu její absolutní neplatnosti ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že v dané věci lze v obecné rovině spor mezi účastníky řešit efektivně žalobou na určení přiměřené doby ke splacení jistiny, pokud jsou k tomu dány hmotněprávní podmínky ve smyslu ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v takovém sporu se otázka platnosti úvěrové smlouvy posoudí jako otázka předběžná. Žalobce se žalobním petitem pod bodem II. takového určení domáhá, přičemž za této situace však není nutné se domáhat samostatně určení neplatnosti právního vztahu úvěrujícího a úvěrovaného mezi účastníky. Soud nadto přihlédl rovněž k tomu, že žalovaná se již od 28.8.2024 (jak vyplývá z jejího dopisu) nedomáhala žádných nároků z titulu úvěrové smlouvy, kromě nesplacené jistiny (tedy vrácení vzniklého bezdůvodného obohacení). Za této situace by tak určení neexistence úvěrového právního vztahu mezi účastníky nikterak nesloužilo potřebám praktického života a jde o zbytečný spor, který žádný pevný základ vztahu mezi účastníky nevytvoří.

20. Podle ust. § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že se spotřebitel může domáhat určení, jaká je přiměřená doba k vrácení poskytnuté jistiny v případě, kdy úvěrující porušil svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, avšak pouze v případě že mezi spotřebitelem a poskytovatelem úvěru existuje spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele. S ohledem na to, že v řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky takový spor není, neboť žalobce tvrdí, že je schopen splácet úvěr v měsíčních splátkách po 500 Kč, přičemž žalovaná s takto stanovenou splátkou souhlasila, což vyplývá jednoznačně ze zaslaného návrhu dohody o narovnání, je žaloba pro absenci splnění předpokladů dle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nedůvodná. Pro úplnost soud pak dodává, že žalobce prostřednictvím právní zástupkyně odmítl dohodu o narovnání uzavřít a přistoupil k podání žaloby. Důvodem pro nepřijetí dohody o narovnání byla neochota žalované zahrnout do dohody o narovnání náklady žalobce na jeho právní zastoupení. K tomu soud konstatuje, že i v případě, že by nárok na úhradu těchto nákladů byl oprávněný, nemělo by to vliv na právní posouzení této věci, ve které je podstatná pouze skutečnost, že mezi účastníky neexistuje spor o přiměřenou dobu ke splacení zbylé jistiny. Z tohoto důvodu pak soudu nezbylo než žalobu i v této části zamítnout, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšnou, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 463,88 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1 a § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, sepis vyjádření k žalobě a účast při jednání soudu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Dále soud přiznal žalované náhradu cestovného za cestu jejího právního zástupce k jednání soudu a zpět (adresa a zpět, 2x 204 km), kdy z předloženého technického průkazu vyplývá kombinovaná spotřeba motorové nafty vozidla Škoda Superb RZ: SPZ litrů na 100 km. Dle vyhlášky 398/2023 Sb. pak cena nafty činí 38,70 Kč/litr a cena náhrady za použití osobního silničního vozidla činí 5,60 Kč/litr. Žalované tak v souladu s citovanou vyhláškou náleží cestovné ve výši 3074,28 Kč (náhrada za pohonné hmoty ve výši 707,88 Kč a za opotřebení automobilu 2 366,40 Kč). Dle ust. § 14 advokátního tarifu pak soud přiznal žalované rovněž náhradu za promeškaný čas strávený na cestě z Brna do sídla soudu a zpět, ve výši 100 Kč za každou z deseti půlhodin (celkem právní zástupce žalované strávil na cestě 4 hodiny a 40 minut), ve výši 1000 Kč. Právní zástupce žalované je plátcem DPH, proto povýšil o DPH odměnu za zastupování žalované, paušální náhradu hotových výdajů, cestovné a náhradu za ztrátu na výdělku v celkové výši 9 474,28 Kč, přičemž náhrada DPH činí 1 989,59 Kč. Celkem tak žalované náleží náhrada nákladů řízení ve výši 11 463,88 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.