OSPH06 11 C 340/2025-35

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Ladou Horákovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 22 470 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 8. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 470 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 17. 7. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 470 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení se žalobkyně stala nabyvatelkou žalobní pohledávky na základě postupní smlouvy uzavřené dne 12. 12. 2024 se společností právnická osoba, IČ IČO (dále jen „původní věřitel“). Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 5. 3. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalovanému poskytl úvěr ve výši 14 000 Kč dne 5. 3. 2024, který se žalovaný zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Tyto splátky však žalovaný řádně neplnil, v důsledku čehož byl po předchozích žalobních výzvách informován o zesplatnění úvěru ke dni 7. 12. 2024 a vyzván k okamžité úhradě poskytnuté částky spolu se smluvním úrokem ve výši 8 470 Kč. V podané žalobě dále žalobkyně uvedla, že úvěr byl žalovanému poskytnut po předchozím prověření jeho úvěruschopnosti, a že naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu předžalobní výzvou ze dne 15. 1. 2025, avšak bezvýsledně. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru za prokázaný, požádala žalobkyně o přisouzení žalované částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, jemuž byly finanční prostředky ve výši 14 000 Kč poskytnuty. Dále žalobkyně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Na den 17. 12. 2025 nařídil soud ve věci jednání, k němuž předvolal obě strany. Právní zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvil, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Provedeným dokazováním bylo po skutkové stránce v řízení prokázáno, že původní věřitel postoupil žalobní pohledávku na žalobkyni dle postupní smlouvy ze dne 12. 12. 2024 a Dodatku č. 1 ze dne 12. 12. 2024 k této smlouvě, přičemž oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dopisem ze dne 15. 1. 2025 (viz cit. postupní smlouva mezi původním věřitelem a žalobkyní včetně jejího Dodatku č. 1 ze dne 12. 12. 2024 a písemné oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2025 včetně podacího lístku z téhož data).

Ze smlouvy o revolvingovém úvěru hodnota a Obchodních podmínek původního věřitele pro produkt Anonymizováno bylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaný dne 5. 3. 2024 uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 80 % ročně a RPSN ve výši 117,10 %, který se žalovaný zavázal vrátit v dohodnuté minimální měsíční splátce, splatné vždy k poslednímu dni v každém jednotlivém období 30 dnů opakujícím se po sobě po dobu trvání úvěru, a to počínaje dnem uskutečnění prvního čerpání úvěru do jeho úplného splacení.

Výpisem z blíže neidentifikovaného účtu, vedeného u právnická osoba., ze dne 5. 3. 2024 bylo prokázáno, že uvedeného dne byla pod VS var. symbol poukázána platba ve výši 14 000 Kč na bankovní účet č. č. účtu.

Sdělením právnická osoba. ze dne 18. 11. 2025 (č. l. 29 spisu) bylo prokázáno, že majitelem účtu č. č. účtu byl ke dni 5. 3. 2024 žalovaný a dále bylo tímto listinným důkazem prokázáno, že dne 5. 3. 2024 byla na tento účet poukázána platba 14 000 Kč pod VS var. symbol z účtu č. č. účtu - právnická osoba (tj. z účtu původního věřitele).

Dopisem ze dne 7. 12. 2024 bylo prokázáno, že žalovaný byl ze strany původního věřitele vyrozuměn o zesplatnění poskytnutého úvěru ke dni 7. 12. 2024 v důsledku neuhrazení dlužné částky z předmětného úvěru, a to ani po několika upomínkách. Původní věřitel současně vyzval žalovaného k neprodlené úhradě vzniklého dluhu v souhrnné výši 22 620 Kč sestávajícího z neuhrazené jistiny 14 000 Kč, smluvního úroku 8 470 Kč, smluvní pokuty 100 Kč a poplatku za upomínku 50 Kč.

Předžalobní výzvou ze dne 15. 1. 2025 a podacím lístkem z téhož data bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky.

5. Žalobkyně nedostavením se k nařízenému jednání znemožnila, aby se jí dostalo procesního poučení při jednání podle ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), o nutnosti označit důkazy prokazující její rozhodné žalobní tvrzení o předchozím prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele, v důsledku čehož ohledně tohoto tvrzení neunesla důkazní břemeno. Soud totiž není oprávněn ani povinen sděloval žalobkyni potřebná poučení jiným způsobem, než ve smyslu cit. ust. § 118a o. s. ř., a rovněž nebyl ani povinen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 832/2006, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 30 Cdo 891/2020).

6. Po právním zhodnocení skutkových zjištění soud právně kvalifikoval smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a původním věřitelem jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), a to uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu ust. § 1798 a násl. o. z. Žalovaný na straně úvěrovaného uzavřel smlouvu v postavení spotřebitele a původní věřitel na straně úvěrujícího v postavení podnikatele ve smyslu ust. § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z. Smlouva rovněž podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V předmětné úvěrové smlouvě, uzavřené distančním způsobem, byla za poskytnutí úvěru sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 80 % ročně a roční procentní sazba nákladů (RPSN) ve výši 117,10 %. Tato sazba převyšovala průměrnou úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. K výši úrokové sazby, kterou lze považovat za souladnou s dobrými mravy, se přitom opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud ČR např. v rozhodnutí ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 644/2021, v němž posuzoval nárok žalobkyně uplatněný v exekučním řízení a úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a klientem dne 2. 12. 2015, na jejímž základě žalobkyně poskytla úvěr mimo jiné s výpůjční úrokovou sazbou 109,56 % ročně, a vyhodnotil žalobkyní požadované a rozhodcem přisouzené plnění jako natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného, že bylo namístě exekuci zastavit, a to bez ohledu na pasivitu povinného při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy a v řízení před rozhodcem. Shodně tak v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy dohodnutá výše úroku v tam řešeném případě (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, jednalo se o ujednání rozporné s dobrými mravy, a tedy neplatné ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušený ke dni 1. 1. 2014.

Jak soud konstatoval již shora, v daném případě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 80 % ročně a RPSN ve výši 117,10 %, tedy ve výši zjevně kolidující s dobrými mravy, pročež předmětnou úvěrovou smlouvu soud podle ust. § 588 věta prvá o. z. ve spojení s § 576 a § 577 o. z. a contrario zhodnotil coby absolutně neplatné právní jednání jako celek. Dle soudu zde není možná moderace podle ust. § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, neboť žalobkyně jako profesionálka na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvyklé vysoké sazbě úroku z úvěru a vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěru, když jejími klienty jsou z povahy věci osoby s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Z tohoto důvodu lze uzavřít, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy smlouvy s takovou sazbou by neuzavírala.

7. V případě absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru jsou si strany povinny vrátit bez zbytečného odkladu vše, co si poskytly na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení podle ust. § 2991 a násl. o. z., tzn. že spotřebitel je povinen vrátit celou jistinu, od které se odečte jím případně již uhrazená částka. V tomto směru bylo prokázáno, že původní věřitel poukázal na účet žalovaného dne 5. 3. 2024 platbu ve výši 14 000 Kč, kterou soud posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, z něhož žalovaný původnímu věřiteli ani žalobkyni ničeho nevrátil. Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni coby postupnici (viz § 1879 a násl. o. z.) částku 14 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 8. 12. 2024 podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

8. Z důvodu absolutní neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení dalších nároků plynoucích z této smlouvy, která je absolutně jako celek neplatná, tj. smluvního úroku ve výši 8 470 Kč. V tomto rozsahu proto soud žalobu zamítl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

9. Akcesorický výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy s ohledem na výsledek sporu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (viz výrok III. rozsudku).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6.

Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí, popř. návrh na nařízení exekuce.