OSPH06 4 C 369/2024-35

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Terezou Vaňkátovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení částky 110 232,36 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 110 232,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 110 232,36 Kč od 25. 1. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 21 504,2 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se žalobou, došlou zdejšímu soudu dne 10. 10. 2024, domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 110 232,36 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že na základě návrhu žalované byla proti žalobkyni vedena neoprávněná exekuce pod sp. zn. 135 EX 778/09. Z důvodu absolutně neplatného exekučního titulu byla předmětná exekuce na návrh žalobkyně zastavena, a to usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 23. 3. 2023, pod č.j. 7 Nc 547/2009-55, které bylo následně potvrzeno usnesením odvolacího Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 9. 2023, pod č.j. 10 Co 214/2023-96. Soudní exekutor však již při výkonu neoprávněné exekuce strhl z bankovního účtu žalobkyně peněžní prostředky ve výši 190 229,70 Kč, které navíc patřily do výlučného majetku nezletilé dcery žalobkyně, jež nabyla z titulu prodeje nemovitosti. Předmětný prodej nemovitosti byl schválen a odsouhlasen příslušným opatrovnickým soudem, který ve svém rozhodnutí uvedl, že veškeré nabyté prostředky budou vyplaceny na účet nezletilé, tj. na účet žalobkyně coby zákonné zástupkyně. Jelikož bylo celé exekuční řízení stiženo podstatnou vadou od počátku exekuce, byla exekuce zastavena a soudním exekutorem žalobkyni vrácena část z neoprávněně vymožených peněžních prostředků ve výši 79 997,34 Kč. Zbývající část byla již v minulosti dle slov soudního exekutora vyplacena k rukám oprávněného, tj. k rukám žalované. Žalovaná i přes zaslanou předžalobní výzvu nevrátila žalobkyni částku ve výši 110 232,36 Kč, čímž se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohacuje, neboť k těmto peněžitým prostředkům nemá patřičný právní důvod.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Ve svém vyjádření ze dne 27. 11. 2024 učinila nesporným, že mezi účastníky v opačném postavení byla vedena exekuce, a to k vymožení pohledávky přiznané současné žalované rozhodčím nálezem tituly před jménem adresa ze dne 14. 7. 2008, sp. zn. K/2008/03354. Tato exekuce byla skončena vymožením dne 1. 1. 2022. Na základě návrhu současné žalobkyně poté Okresní soud v Domažlicích předmětnou exekuci zastavil. Dále učinila nesporným, že z tohoto exekučního řízení obdržela současná žalovaná celkem částku ve výši 117 485,36 Kč. Dále se vyjádřila tak, že soudní exekutor tituly před jménem jméno FO po zastavení exekuce vrátil žalobkyni částku ve výši 79 997,34 Kč, když tato částka nebyla dle současné judikatury vymožena v souladu se zákonem. Žalovaná se neztotožňuje s názorem žalobkyně, že vymožené plnění v rámci exekuce na základě později neplatného exekučního titulu je bezdůvodným obohacením, když právním důvodem byl dluh vzniklý ze splatné pohledávky z titulu smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru ani zesplatnění úvěru nikdy nebylo shledáno neplatným právním úkonem a dluh ze splatné pohledávky neodpadl. Žalovaná tedy evidovala za žalobkyní dle hmotného práva dluh, který byl po splatnosti. I kdyby pak byl dluh promlčen, nepředstavovalo by plnění na promlčený dluh bezdůvodné obohacení.

3. Při jednání dne 23. 1. 2025 žalobkyně při přednesu žaloby uvedla, že hmotněprávní závazek žalobkyně vůči žalované nemusí být platný, neboť není jasné, zda žalovaná dostála povinnosti posoudit řádně úvěruschopnost žalobkyně. Rovněž je dle žalobkyně otázkou, zda je tento závazek platný, zda není promlčený, což by se mělo posuzovat v samostatném řízení. Dle žalobkyně by se měla otázka vzniku bezdůvodného obohacení posuzovat podle platného občasného zákoníku s ohledem na datum vzniku bezdůvodného obohacení, čímž je rok 2022. Při závěrečném návrhu žalobkyně uvedla, že došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení, jednak z důvodu neplatné exekuce a rovněž z důvodu, že finanční prostředky byly strženy z prostředků dcery žalobkyně, které se nacházely na bankovním účtu. Žalobkyně také uvedla, že možná byl nárok i promlčený.

4. Soud zjistil tyto skutečnosti:

5. Ze smlouvy o úvěru z 12. 11. 2004 uzavřené mezi věřitelem právnická osoba., a dlužníky jméno FO a jméno FO soud zjistil, že žalobkyně a pan jméno FO uzavřeli dne 12. 11. 2004 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla právnická osoba dlužníkům částku 30 000 Kč. Výše splátky činila měsíčně 878 Kč. Strany si sjednaly úrokovou sazbu ve výši 16,9 % p. a. ze zůstatku jistiny.

6. Z výzvy k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky z 29. 5. 2007 od právnická osoba adresováno panu jméno FO včetně dodejky soud zjistil, že dlužníci pan jméno FO a žalobkyně se dostali do prodlení s úhradou splátky úvěru, kvůli čemuž byli právnická osoba vyzváni k okamžitému splacení celé nesplacené úvěrové pohledávky ve výši 22 683,63 Kč.

7. Ze sdělení soudního exekutora tituly před jménem jméno FO z 26. 11. 2024, sp. zn. 135 EX 778/09-228 soud zjistil, že v rámci exekuce bylo oprávněnému, tedy žalované, vyplaceno plnění celkem ve výši 117 485,36 Kč, kdy jistina byla tvořena částkou 26 334,36 Kč, úroky částkou 28 021,37 Kč a úroky z prodlení částkou 63 129,63 Kč.

8. Účastnicí učinili nesporným, že žalobkyni byla z účtu stržena částka ve výši 190 229,7 Kč ve prospěch žalované, které byla následně vyplacena soudním exekutorem částka 117 485,36 Kč. Soudní exekutor tituly před jménem jméno FO po zastavení exekuce vrátil žalobkyni částku ve výši 79 997,34 Kč.

9. Z rozsudku Okresního soudu v adresa č.j. 0 Nc 514/2022-54 z 9. 6. 2022 soud zjistil, že soud vyslovil souhlas s právním jednáním žalobkyně za její nezletilou dceru spočívající v uzavření zprostředkovatelské smlouvy, jejímž předmětem je prodej pozemku za kupní cenu 1 200 000 Kč. Část kupní ceny měla být vyplacena na účet č. účtu u právnická osoba., který žalobkyně pro dceru založila.

10. Z výpisu k účtu Junior č. č. účtu u právnická osoba., soud zjistil, že tento je veden na jméno Jméno žalobkyně, tedy žalobkyně.

11. Z usnesení Okresního soudu v Domažlicích č. j. 7 Nc 547/2009–55 z 23. 3. 2023 ve znění opravného usnesení ze dne 15. 5. 2023 č. j. 7 Nc 547/2009-81 soud zjistil, že exekuce pro vymožení pohledávky k jejímuž vymožení byl pověřen soudní exekutor tituly před jménem jméno FO, se zastavuje, neboť k vymáhání pohledávky došlo na základě nezpůsobilého exekučního titulu, kterým byl rozhodčí nález tituly před jménem adresa ze dne 14. 7. 2008, sp. zn. právnická osoba/03354, přičemž jeho nezpůsobilost byla zapříčiněna tím, že rozhodce, který exekuční titul vydal, neměl pravomoc spor mezi právním předchůdcem oprávněné a povinné rozhodnout, když se rozhodčí doložka nenacházela přímo v textu úvěrové smlouvy.

12. Z usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 10 Co 214/2023-96 z 27. 9. 2023 soud zjistil, že odvolací řízení o odvolání do výroku o zastavení exekuce dle usnesení Okresního soudu v Domažlicích č. j. 7 Nc 547/ 2009–55 z 23. 3. 2023, se zastavuje.

13. Z dalších v řízení provedených důkazů soud již nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění ani pro právní hodnocení věci, a proto je dále nehodnotil.

14. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu:

15. Žalobkyně a jméno FO uzavřeli s právnická osoba dne 12. 11. 2004 smlouvu o bankovním úvěru, na základě které poskytla právnická osoba dlužníkům částku 30 000 Kč. Strany si sjednaly úrokovou sazbu ve výši 16,9 % p. a. ze zůstatku jistiny. Dlužníci nespláceli úvěr řádně a včas, a proto je právnická osoba dne 29. 5. 2007 vyzvala k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ve výši 22 683,63 Kč. Mezi žalobkyní a žalovanou v opačném postavení byla vedena exekuce u soudního exekutora tituly před jménem jméno FO pod sp. zn. 135 EX 778/09, a to k vymožení pohledávky přiznané současné žalované rozhodčím nálezem tituly před jménem adresa ze dne 14. 7. 2008, sp. zn. právnická osoba/03354. Tato exekuce byla skončena vymožením dne 1. 1. 2022. Částka celkem 190 229,7 Kč byla soudním exekutorem stržena z bankovního účtu na jméno žalobkyně, na kterém se nacházely také finanční prostředky nezletilé dcery žalobkyně. Z tohoto exekučního řízení obdržela současná žalovaná celkem částku ve výši 117 485,36 Kč. Na základě návrhu žalobkyně poté Okresní soud v Domažlicích usnesením č. j. 7 Nc 547/2009–55 ze dne 23. 3. 2023 ve znění opravného usnesení ze dne 15. 5. 2023 č. j. 7 Nc 547/2009-81 předmětnou exekuci zastavil, neboť k vymáhání pohledávky došlo na základě nezpůsobilého exekučního titulu z důvodu, že rozhodce, který exekuční titul vydal, neměl pravomoc spor mezi právním předchůdcem oprávněné a povinné rozhodnout, když se rozhodčí doložka nenacházela přímo v textu úvěrové smlouvy. Řízení o odvolání proti tomuto usnesení bylo zastaveno. Soudní exekutor tituly před jménem jméno FO po zastavení exekuce vrátil žalobkyni částku ve výši 79 997,34 Kč.

16. Podle ust. § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, řídí dosavadními právními předpisy.

17. Podle ust. § 451 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, je bezdůvodným obohacením: majetkový prospěch získaný bez právního důvodu, plnění z neplatného právního úkonu, plnění z právního důvodu, který odpadl.

18. Podle ust. § 455 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, za bezdůvodné obohacení se nepovažuje, bylo-li přijato plnění promlčeného dluhu nebo dluhu neplatného jen pro nedostatek formy.

19. Podle ust. § 57 zák. č. 120/2001 Sb. exekuční řád, je uvedení v předešlý stav v exekučním řízení vyloučeno.

20. Podle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti dne 1. 12. 2016, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Jelikož byla smlouva o úvěru uzavřena v roce 2004, tedy před účinnost zákona č. 89/2012 Sb., soud v souladu s ust. § 3028 tohoto zákona hodnotil vztah mezi účastníky podle zákona č. 40/1964 Sb., když se i práva a povinnosti z právních poměrů vzniklých před nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., řídí dosavadními právními předpisy.

22. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 611/01 ze dne 13. 6. 2002 je nutno z čl. 1 Ústavy dovodit působení zákazu retroaktivity i pro další odvětví práva (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 publikovaný pod č. 63/1997 Sb.). Akcent kladený na zákaz zpětné účinnosti právních norem jako na jeden ze základních prvků právního státu pramení z požadavku právní jistoty. Zákaz retroaktivity spočívá v tom, že podle současné právní normy zásadně není možné posoudit lidské chování, právní skutečnosti či právní vztahy, jež se uskutečnily dříve, než právní norma nabyla účinnosti.

23. Vzhledem k provedenému dokazování má soud za to, že žalobkyně neprokázala, že částka ve výši 110 232,36 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalované. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že částka, která tvoří žalobní nárok žalobkyně, byla vymáhána na základě nezpůsobilého exekučního titulu, a to z důvodu, že rozhodce, který exekuční titul vydal, neměl pravomoc spor mezi právním předchůdcem oprávněné a povinné rozhodnout, když se rozhodčí doložka nenacházela přímo v textu úvěrové smlouvy. Následně byla exekuce na návrh žalobkyně zastavena. Dle názoru soudu však zastavení již skončené exekuce neznamená, že by automaticky byly navráceny zpět všechny vymožené peněžní prostředky (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2020, sp.zn. II.ÚS 3870/19). V případě, kdy byla na základě nevykonatelného rozhodčího nálezu provedena exekuce, dochází k bezdůvodnému obohacení, pokud zde nebyla žádná hmotněprávní povinnost. V posuzovaném případě však nebylo mezi účastníky sporu, že mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalované byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalované poskytla žalobkyni (a jejímu spoludlužníku) úvěr. Z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že tento úvěr nebyl řádně a včas splácen, proto právní předchůdkyně žalované přistoupila k jeho zesplatnění, a to již v roce 2007. Soud se tak dále zabýval tím, zda je dán nějaký důvod, pro který by z hlediska hmotného práva pohledávka žalované nesvědčila. Smlouvou o úvěru bylo prokázáno, že sjednaná úroková sazba 16,90% p. a. nebyla v takové výši, která by zakládala rozpor s dobrými mravy a způsobila absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyně k tomu při jednání uvedla, že má za to, že úvěrová smlouva byla od počátku neplatná, neboť právní předchůdkyně žalované neposodila řádně úvěruschopnost žalobkyně. Dále tvrdila, že v rámci exekuce byly postiženy prostředky ve výlučném vlastnictví dcery žalobkyně, které se nacházely na účtu žalobkyně. A konečně naznačila, že dluh z úvěru mohl být promlčen.

24. Soud považuje všechny tyto námitky žalobkyně za nedůvodné a nezpůsobilé zpochybnit její hmotněprávní závazek k úhradě splatného dluhu vzniklého z úvěrové smlouvy.

25. Pokud jde o argument žalobkyně, že se právnická osoba nezabývala posouzením úvěruschopnosti žalobkyně, což je její povinnost dle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru uvádí k tomu soud, že vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena v roce 2004, nelze po poskytovateli úvěru požadovat splnění povinnosti, která vznikla až nabytím účinnosti zákona z roku 2016, neboť by jednal v rozporu s principem zákazu retroaktivity. Soud má však za to, že i přesto, že povinnost posouzení úvěruschopnosti tak, jak ji známe dnes, neexistovala, měla právnická osoba alespoň přiměřeně zkoumat schopnost žalobkyně splácet jí poskytnutý úvěr. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bankovní úvěr, kdy banka měla přístup k informacím z účtů žalobkyně (žalobkyně měla veden běžný účet u právnická osoba), a dále s ohledem na to, že smlouva o úvěru byla uzavřena se dvěma dlužníky, úvěr byl poskytnut v částce 30 000 Kč a výše splátek byla ve stokorunových částkách, má soud za to, že nelze dovodit, že došlo k jakémukoliv excesu spočívajícím v tom, že by byl poskytnut úvěr dlužníku za podmínek, které zjevně nebyl schopen splnit. Soud se tak v tomto ohledu neztotožňuje s tvrzením žalobkyně, že došlo k porušení jejích základních lidských práv.

26. Žalobní tvrzení, že peněžité prostředky stržené z účtu žalobkyně, které byly vyplaceny žalované, byly ve vlastnictví dcery žalobkyně, soud zhodnotil tak, že účet byl veden na jméno žalobkyně, tedy provedení exekuce na tomto účtu bylo možné. Pokud se na účtu nacházely finanční prostředky dcery žalobkyně, a tyto byly konkrétně strženy a zaslány žalované, nebyla by žalobkyně ke svému návrhu na vydání bezdůvodného obohacení zjevně aktivně legitimována a soudu by z tohoto důvodu rovněž nezbylo, než její žalobu zamítnout.

27. Při přednesu žaloby při jednání dne 23. 1. 2025 a následně po poučení při tomto jednání podle § 119 a) zákona č. 99/1968 Sb., občanský soudní řád, žalobkyně uvedla, že je zde otázka, jestli je hmotněprávní nárok žalované vůbec platný, zda není promlčený, což by se mělo posuzovat v samostatném řízení. Dle soudu takto formulované tvrzení vzhledem k jeho formě i časovému okamžiku nelze považovat za řádně vznesenou na námitku promlčení ve smyslu ust. § 100 zákona č. 40/1964 Sb., přičemž i kdyby došlo k promlčení pohledávky žalované za žalobkyní, dle § 455 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., se za bezdůvodné obohacení nepovažuje přijetí plnění promlčeného dluhu. Nelze tedy hovořit o zániku práva, které i po uběhnutí promlčecí lhůty nadále trvá jako tzv. naturální obligace (naturální obligace je taková obligace, jejíž splnění nelze vymáhat u soudu ani jiného autoritativního orgánu, může však být splněna dobrovolně a přijetí plnění z takové obligace se nepokládá za bezdůvodné obohacení).

28. Soud tedy uzavírá, že v řízení nevyšly najevo žádné důvody, které by svědčily o tom, že žalovaná neměla podle hmotného práva vůči žalobkyni pohledávku ve výši 110 232,36 Kč. Předně soud dospěl k závěru, že sjednaná úroková sazba není v rozporu s dobrými mravy a rovněž veškeré důvody, které žalobkyně v řízení tvrdila, nejsou z právního hlediska způsobilé založit neplatnost úvěrové smlouvy. Soud má tedy za to, že vyplacené částky v rámci exekuce, která byla později zastavena, byly vyplaceny na splatný dluh žalobkyně vůči žalované oprávněně a nejde tak o majetkový prospěch, který žalovaná získala bezdůvodně. Ostatně, dluh byl tvořen jistinou ve výši 26 334,36 Kč, úroky ve výši 28 021,37 Kč a úroky z prodlení ve výši 63 129,63 Kč. Z toho je zřejmé, že žalobkyně nesplatila většinu jistiny a celkový dluh se významně navýšil z důvodu dlouhého prodlení žalobkyně s úhradou jejího dluhu. K tomu soud rekapituluje, že úvěr byl žalobkyni poskytnut v roce 2004 a již v květnu 2007 došlo k jeho zesplatnění z důvodu porušení povinnosti řádně splácet. Dluh byl uhrazen vymožením v roce 2022. Z toho je zřejmé, že žalobkyně byla v prodlení zhruba 15 let. Po tuto dobu měla k dispozici prostředky banky, která s nimi nemohla dále nakládat. Tyto prostředky tak nadále podléhaly úročení jak smluvním úrokem, a od roku 2007 rovněž zákonným úrokem z prodlení. Již ze struktury dluhu je zřejmé, že významné navýšení dlužné částky, které žalobkyně v řízení tvrdí, bylo dáno pouze jejím dlouhodobým porušením povinnosti splácet svůj dluh řádně a včas.

29. Ze všech výše uvedených důvodu soud žalobu ve výroku I. tohoto rozsudku jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl, když se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení a další argumenty žalobkyně nebyly způsobilé odůvodnit vyhovění této žalobě.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 504,2 Kč, kterou žalovaná soudu vyčíslila dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve znění platném do 31. 12. 2024. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 110 232,36 Kč sestávající z částky 5 540 Kč za každý z tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a) d) a g) a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, sepis odporu a vyjádření a účast při jednání soudu dne 23. 1. 2025) ve výši 16 620 Kč včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 900 Kč, a cestovní náhrady za cestu na trase adresa a zpět ve výši 305 Kč. Právní zástupce předložil kopii technického průkazu vozidla, dle kterého je spotřeba benzínu 7,1 litrů na 100 km, přičemž dle vyhláška č. 475/2024 Sb. o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2025, činí cena benzínu natural 95 35,80 Kč za 1 litr. Při počtu 12,6 km (adresa a zpět) odpovídá náhrada pohonné hmoty výši 32 Kč. Dle ust. § 1 písm. b) jmenované vyhlášky pak náhrada za používání silničního vozidla činí 5,80 Kč za 1 km, tedy při počtu 12,6 km, jde o náhradu ve výši 73 Kč. Celkově za cestu k jednání soudu a zpět tak jde o náhradu cestovného ve výši 305 Kč. Rovněž pak soud přiznal ve smyslu ust. § 14 a. t. žalované náhradu za promeškaný čas za 2 půl hodiny po 100 Kč, celkem tedy 200 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.