OSPH06 6 C 381/2023-52

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Barochovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně ČR, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 15 342 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15 342 Kč s úroky 8,5 % p. a. od 21.8.2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 15 342 Kč od 11.12.2021 do 20.8.2024 se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení v částce 2 400 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na soudním poplatku částku 1 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce podal dne 22. 11. 2023 u zdejšího soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení částky 15 342 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že rozsudkem ze dne 17. 6. 2021, č.j. 6 A 98/2019–31 ve věci žalobce adresa proti žalovanému Nejvyššímu státnímu zastupitelství o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 4. 2019, č.j. 1SIN 307/2019-6 Městský soud v Praze rozhodl tak, že výrokem I. rozsudku zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 4. 2019, č.j. 1 SIN 307/2019–6 a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a výrokem II. rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 15 342 Kč k rukám advokáta Jméno advokáta, který žalobce na základě plné moci zastupoval. Rozsudek byl dne 24. 6. 2019 doručen žalobci i žalovanému a téhož dne nabyl právní moci. Jméno žalobkyně předmětnou peněžní částku také skutečně zaplatilo na bankovní účet vedený u právnická osoba., jehož číslo Nejvyššímu státnímu zastupitelství pro tento účel sdělil advokát Jméno advokáta. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podalo Jméno žalobkyně kasační stížnost, o níž Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 9. 2. 2021, č.j. 6 As 215/2021–28, který nabyl právní moci dne 10. 12. 2021, rozhodl tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2021, č.j. 6 A 98/2019–31 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Následně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 10. 2022, č.j. 6 A 98/2019–99 zamítl žalobu adresa podanou proti rozhodnutí právnická osoba ze dne 12. 4. 2019, č.j. 1 SIN 307/2019–6 a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Zrušením původního rozsudku Městského soudu v Praze citovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu odpadl právní důvod, ze kterého byla peněžní částka 15 342 Kč odpovídající náhradě nákladů řízení adresa zaplacena, a tato peněžní částka tak představuje bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku na úkor České republiky – právnická osoba. Žalobce se snažil domoci vrácení peněžité částky prostřednictvím Jméno advokáta, i bezprostředně vůči adresa, avšak bezvýsledně. Proti žalovanému je vedeno trestní řízení proti uprchlému, kde se žalovaný aktuálně zdržuje, není žalobci známo. Žalobce proto navrhl, aby soud podle § 465 odst. 1 občanského zákoníku jmenoval žalovanému opatrovníka.

2. Soud poté, kdy se mu nepodařilo kontaktovat žalovaného, usnesením, č.j. 6 C 381/2023–22 ze dne 6. 3. 2024, které nabylo právní moci dne 6. 4. 2024, vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu k určení místně příslušného soudu. Nejvyšší soud usnesením, č.j. 25 Nd 243/2024–31 ze dne 19. 6. 2024 rozhodl tak, že věc vedenou u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. 6 C 381/2023 projedná a rozhodne Obvodní soud pro adresa. Zdejší soud následně usnesením č.j. 6 C 381/2023–34 ze dne 8. 7. 2024, které nabylo právní moci dne 27. 7. 2024, ustanovil žalovanému opatrovníka – Jméno advokáta, advokáta.

3. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě nesporoval žalobcem uváděný vývoj sporů, avšak vyslovil názor, že v žalobě uvedené skutečnosti nezakládají bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, a i pokud by tomu tak bylo, pak nárok žalobce rozhodně nebyl splatný k 11. 12. 2021, když žalovanému nebyla nikdy doručena výzva k úhradě. Podle žalovaného je žaloba předčasná. Žalovaný dále zpochybnil věcnou aktivní legitimaci žalobce k vedení sporu.

4. Žalobce v replice ze dne 11. 9. 2024 uvedl, že kasace rozhodnutí, kterým soud přiznal účastníku řízení nárok na náhradu nákladů řízení, má ve vztahu k již zaplacené náhradě těchto nákladů za následek odpadnutí právního důvodu plnění. V důsledku toho vzniká bez dalšího na straně příjemce náhrady těchto nákladů bezdůvodné obohacení, které v takovém případě vzniká již dnem, kdy bylo zrušeno rozhodnutí, které nárok na náhradu nákladů řízení původně přiznalo. Poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 871/2005, respektive 30 Cdo 3810/2007. Pokud se týká námitky předčasně podané žaloby, pak žalobce ji označil jako účelovou, když výzva k plnění byla splněna nejpozději dnem, kdy opatrovníkovi žalovaného byla doručena žaloba jako kvalifikovaná výzva k plnění pohledávky z bezdůvodného obohacení. K námitce nedostatku věcné aktivní legitimace žalobce uvedl, že žalovaný směšuje výkon působnosti státního zastupitelství a výkon správy státního zastupitelství. Výkon působnosti státního zastupitelství je základním způsobem vymezen v § 4 odst. 1 písm. a) až d) a v § 5 odst. 1, 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. O výkon působnosti státního zastupitelství však v této věci nejde, proto ani odkaz žalovaného na § 35 občanského soudního řádu není relevantní. Podání žaloby a další úkony žalobce v této věci jsou činěny v rámci výkonu správy státního zastupitelství. Pokud jde o Jméno žalobkyně, lze v souvislosti s výkonem jeho správy poukázat zejména i na § 13e zákona o státním zastupitelství. Jméno žalobkyně je organizační složkou státu a účetní jednotkou, jak je zřejmé zejména z § 3 odst. 1, 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpis, a z § 6 odst. 3 zákona o státním zastupitelství. Podle zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích se právní osobnost a svéprávnost státu pro účely jeho vystupování v právních vztazích s jinými osobami dělí mezi jednotlivé organizační složky, které jsou podle tohoto zákona, anebo podle zvláštních právních předpisů, věcně příslušné k zajišťování výkonu práv a plnění závazků státu v těchto právních vztazích, a jsou účetními jednotkami. V řízení před soudy a jinými orgány vystupují organizační složky za stát jako jednotliví účastníci. Žalobce jako organizační složka státu a účetní jednotka je věcně příslušný, a je tedy v této věci oprávněn jednat. Žalobce proto setrval na žalobě.

5. Soud zjistil z rozsudku Městského soudu v Praze, č.j. 6 A 98/2019–31 ze dne 17. 6. 2021 ve věci žalobce adresa proti žalovanému Nejvyššímu státnímu zastupitelství, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 4. 2019, č.j. 1 SIN 307/2019–6, že Městský soud v Praze zrušil rozhodnutí právnická osoba ze dne 12. 4. 2019, č.j. 1 SIN 307/2019–6 a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 15 342 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám Jméno advokáta, advokáta. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu, č.j. 6 As 215/2021–28 ze dne 9. 12. 2021 soud zjistil, že tímto rozsudkem Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2021, č.j. 6 A 98/2019–31 a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Z rozsudku Městského soudu v Praze, č.j. 6 A 98/2019–99 ze dne 19. 10. 2022, který nabyl právní moci dne 3. 11. 2022, soud zjistil, že žaloba žalobce adresa proti žalovanému Nejvyššímu státnímu zastupitelství proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 4. 2019, č.j. 1 SIN 307/2019–6 byla zamítnuta a rozhodnuto o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

6. Z přípisu právního zástupce adresa ze dne 24. 6. 2021 adresovaného Nejvyššímu státnímu zastupitelství soud zjistil, že sdělil Nejvyššímu státnímu zastupitelství číslo účtu (č. účtu), na který má být zaslána částka ve výši 15 342 Kč coby nákladů řízení.

7. Z listiny Potvrzení o provedení platby vystavené Anonymizováno, soud zjistil, že Jméno žalobkyně na číslo účtu příjemce č. účtu poukázalo dne 15. 7. 2021 částku 15 342 Kč.

8. Z dopisu ze dne 3. 1. 2022 adresovaného Jméno advokáta, advokátem, Nejvyššímu státnímu zastupitelství k přípisu 1 SIN 307/2019-82 ze dne 21. 12. 2021, soud zjistil, že právní zástupce žalovaného reagoval na tento přípis, ve kterém byl žádán o vrácení částky 15 342 Kč, a tento požadavek odmítl s odůvodněním, že není smluvním partnerem, respektive protistranou právnická osoba v dané věci, neboť osobou oprávněnou k přijetí náhrady nákladů řízení byl jeho klient, pan adresa, a tato osoba je osobou povinnou k vrácení náhrady nákladů řízení po zrušení předmětného rozsudku.

9. Z ostatních v řízení provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo právní posouzení věci, a proto je dále nehodnotil.

10. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád v platném znění (dále jen o. s. ř.), a má za prokázaný tento skutkový stav: Městský soud v Praze rozsudkem, č.j. 6 A 98/2019–31 ze dne 17. 6. 2021 v řízení vedeném mezi žalobcem adresa a žalovaným Nejvyšším státním zastupitelstvím zrušil rozhodnutí právnická osoba ze dne 12. 4. 2019, č.j. 1 SIN 307/2019–6, vrátil věc Nejvyššímu státnímu zastupitelství k dalšímu řízení a uznal žalovaného - Jméno žalobkyně- povinným nahradit žalobci adresa na nákladech řízení částku 15 342 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta. Nejvyšší správní soud rozsudkem, č.j. 6 As 215/2021–28 ze dne 9. 12. 2021 tento rozsudek zrušil a vrátil věc Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Městský soud v Praze následně rozsudkem, č.j. 6 A 98/2019–99 ze dne 19. 10. 2022, který nabyl právní moci dne 3. 11. 2022, žalobu adresa zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Jméno žalobkyně poté, kdy mu byl doručen rozsudek Městského soudu v Praze, č.j. 6 A 98/2019–31 ze dne 17. 6. 2021, poukázalo dne 15. 7. 2021 na účet označený právním zástupcem žalovaného částku 15 342 Kč podle tohoto rozsudku. Žalovaný žalobci dosud tuto částku nevrátil. Právnímu zástupci žalovaného byla žaloba v této věci doručena dne 19.8.2024.

11. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

12. Pokud se týká námitky žalovaného, zpochybňující aktivní věcnou legitimaci žalobce k podání žaloby, pak Jméno žalobkyně je organizační složkou státu a účetní jednotkou ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích v platném znění, a ve smyslu ustanovení § 6 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství v platném znění. Jméno žalobkyně jako organizační složka státu tak vystupuje v řízení jako samostatný účastník a je nadán věcnou aktivní legitimací k podání projednávané žaloby.

13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákon v platném znění, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že právní důvod, na základě, kterého žalobce zaplatil žalovanému náklady řízení ve výši 15 342 Kč (rozsudek Městského soudu v Praze, č.j. 6 A 98/2019–31 ze dne 17. 6. 2021), odpadl, neboť byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu, č.j. 6 As 215/2021–28 ze dne 9. 12. 2021, a následně rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem, č.j. 6 A 98/2019–99 ze dne 19. 10. 2022, který nabyl právní moci dne 3. 11. 2022, tak, že žalobu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný je tak nepochybně povinen vydat žalobci žalovanou částku, neboť jejím zadržováním se na úkor žalobce bezdůvodně obohacuje. Soud proto co do žalované jistiny žalobě v celém rozsahu vyhověl. Pokud se však týká požadovaných úroků z prodlení, a tedy posouzení splatnosti prokázaného bezdůvodného obohacení, pak soud s odkazem na recentní judikaturu Nejvyššího soudu (například rozsudek sp. zn. 33 Odo 871/2005), má za to, že vzhledem k tomu, že pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není splatnost stanovena, nastává následující den po dni, kdy byl dlužník vyzván k plnění. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce vyzval k zaplacení dlužné částky přímo žalovaného, resp. že by se mu podařilo vůbec takovou výzvu žalovanému doručit, a proto soud váže splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení k datu následujícímu po doručení žaloby v této věci ustanovenému právnímu zástupci žalovaného, tedy ke dni 20. 8. 2024. Žalovaný se tak dostal do prodlení až následujícím dnem. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci úroky z prodlení ze žalované částky až od 21. 8. 2024 do zaplacení, přičemž výši úroků přiznal podle žalobního návrhu, a žalobu co do úroků z prodlení od 11. 12. 2021 do 20. 8. 2024 ze žalované jistiny zamítl.

15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce měl neúspěch pouze v poměrně nepatrné části. Přiznal proto žalobci plnou náhradu nákladů řízení coby nezastoupenému účastníku ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. podle § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za osm úkonů (výzva k zaplacení ze dne 21. 12. 2021, výzva ze dne 18. 1. 2022, sepis žaloby, písemné vyjádření ze dne 4. 3. 2024, písemné vyjádření ze dne 22. 3. 2024, písemné vyjádření ze dne 11. 9. 2024, příprava na jednání soudu, účast při jednání soudu dne 14. 3. 2025) ve výši 300 Kč za jeden úkon. Celková částka nákladů řízení tak činí přiznaných 2 400 Kč. Náhradu za promeškaný čas požadovanou žalobcem soud nepřiznal, neboť nemá oporu v ustanovení § 1 citované vyhlášky, ani v ustanovení § 137 odst. 1 o.s.ř.

16. Výrok IV. rozsudku je odůvodněn ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, podle něhož je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Výše soudního poplatku činí podle položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku částku 1 000 Kč.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.