OSPH06 11 C 385/2025-34

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Ladou Horákovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 23 298 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od datum do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne datum domáhala po žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení se žalobkyně stala nabyvatelkou žalobní pohledávky na základě postupní smlouvy uzavřené dne datum se společností právnická osoba, IČ IČO (dále jen „původní věřitel“). Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši částka, který měl být splacen nejpozději do datum, a to spolu s dohodnutým smluvním úrokem ve výši částka. Celkovou částku částka však žalovaná neuhradila ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požádala žalobkyně o přisouzení žalované částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, jemuž byly finanční prostředky ve výši částka poskytnuty. Dále žalobkyně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Na den datum nařídil soud ve věci jednání, k němuž předvolal obě strany. Právní zástupkyně žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvila, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Provedeným dokazováním bylo po skutkové stránce v řízení prokázáno, že původní věřitel postoupil žalobní pohledávku na žalobkyni dle postupní smlouvy ze dne datum a Dodatku č. hodnota z téhož data k této smlouvě, přičemž oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno dopisem ze dne datum (viz cit. postupní smlouva mezi původním věřitelem a žalobkyní včetně jejího Dodatku č. hodnota ze dne datum, seznamu postoupených pohledávek a písemného oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum).

Smlouvou o úvěru č. hodnota a Dodatkem č. hodnota ze dne datum ke smlouvě o úvěru bylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaná dne datum, prostředky na dálku, uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši částka se zápůjční úrokovou sazbou 279,83 % ročně a RPSN (roční procentní sazba nákladů) ve výši 660 % ročně, který se žalovaná zavázala vrátit v dohodnutých minimálních měsíčních splátkách s dohodnutou splatností.

Výpisem z běžného účtu č. č. účtu ze dne datum a sdělením právnická osoba., ze dne datum (č. l. 22 a násl. spisu) bylo prokázáno, že původní věřitel dne datum poukázal na označený účet, jehož majitelem je žalovaná, platbu ve výši částka pod variabilním symbolem var. symbol, který odpovídá číslu uzavřené úvěrové smlouvy.

Dopisem původního věřitele ze dne datum bylo prokázáno, že původní věřitel zesplatnila poskytnutý úvěr ke dni datum z důvodu neuhrazení dlužné částky a současně žalovanou vyzval k neprodlené úhradě vzniklého dluhu.

Předžalobní upomínkou ze dne datum a podacím lístkem z téhož data bylo prokázáno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy.

5. Žalobkyně nedostavením se k nařízenému jednání znemožnila, aby se jí dostalo procesního poučení při jednání podle ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), o nutnosti označit důkazy prokazující její rozhodné žalobní tvrzení o předchozím prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele, v důsledku čehož ohledně tohoto tvrzení neunesla důkazní břemeno. Soud totiž není oprávněn ani povinen sděloval žalobkyni potřebná poučení jiným způsobem, než ve smyslu cit. ust. § 118a o. s. ř., a rovněž nebyl ani povinen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 832/2006, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 30 Cdo 891/2020).

6. Po právním zhodnocení skutkových zjištění soud právně kvalifikoval smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a původním věřitelem jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), a to uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu ust. § 1798 a násl. o. z. Žalovaný na straně úvěrovaného uzavřel smlouvu v postavení spotřebitele a původní věřitel na straně úvěrujícího v postavení podnikatele ve smyslu ust. § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z. Smlouva rovněž podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V předmětné úvěrové smlouvě, uzavřené distančním způsobem, byla za poskytnutí úvěru sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 279,83 % ročně a roční procentní sazba nákladů (RPSN) ve výši 660 %. Tato sazba převyšovala průměrnou úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. K výši úrokové sazby, kterou lze považovat za souladnou s dobrými mravy, se přitom opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud ČR např. v rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. spisová značka, v němž posuzoval nárok žalobkyně uplatněný v exekučním řízení a úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a klientem dne datum, na jejímž základě žalobkyně poskytla úvěr mimo jiné s výpůjční úrokovou sazbou 109,56 % ročně, a vyhodnotil žalobkyní požadované a rozhodcem přisouzené plnění jako natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného, že bylo namístě exekuci zastavit, a to bez ohledu na pasivitu povinného při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy a v řízení před rozhodcem. Shodně tak v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy dohodnutá výše úroku v tam řešeném případě (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, jednalo se o ujednání rozporné s dobrými mravy, a tedy neplatné ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušený ke dni datum.

Jak soud konstatoval již shora, v daném případě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 279,83 % ročně a RPSN ve výši 660 %, tedy ve výši zjevně kolidující s dobrými mravy, pročež předmětnou úvěrovou smlouvu soud podle ust. § 588 věta prvá o. z. ve spojení s § 576 a § 577 o. z. a contrario zhodnotil coby absolutně neplatné právní jednání jako celek. Dle soudu zde není možná moderace podle ust. § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, neboť žalobkyně jako profesionálka na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvyklé vysoké sazbě úroku z úvěru a vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěru, když jejími klienty jsou z povahy věci osoby s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Z tohoto důvodu lze uzavřít, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy smlouvy s takovou sazbou by neuzavírala.

7. V případě absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru jsou si strany povinny vrátit bez zbytečného odkladu vše, co si poskytly na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení podle ust. § 2991 a násl. o. z., tzn. že spotřebitel je povinen vrátit celou jistinu, od které se odečte jím případně již uhrazená částka. V tomto směru bylo prokázáno, že původní věřitel poukázal na účet žalované dne datum platbu ve výši částka, kterou soud posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, z něhož žalovaná původnímu věřiteli ani žalobkyni ničeho nevrátila. Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni coby postupnici (viz § 1879 a násl. o. z.) částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení od datum podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

8. Z důvodu absolutní neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení dalších nároků plynoucích z této smlouvy, která je absolutně jako celek neplatná, tj. žalobou uplatňovaného smluvního úroku ve výši částka. V tomto rozsahu proto soud žalobu zamítl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., na jehož základě, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně úspěšnou do přiznané částky částka, což odpovídá jejímu úspěchu ve výši 68,7 %, přičemž žalovaná byla ve věci úspěšnou ohledně zamítnuté částky částka, což odpovídá procentuálnímu úspěchu ve výši 31,35 %. Po odečtu míry úspěchu žalobkyně od míry úspěchu žalované tak činí celkový procentuální úspěch žalobkyně ve věci 37,35 %. Žalobkyni vznikly v řízení náklady sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a nákladů za její právní zastoupení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a to za tři úkony právní služby á částka a 3x režijní paušál á částka (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) a DPH 21 % z odměny a paušálu ve výši částka, tj. celkem ve výši částka. Při procentuálním úspěchu žalobkyně v rozsahu 37,35 % tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů odpovídající této procentuální výši v částce částka. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6.

Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí, popř. návrh na nařízení exekuce.