OSPH07 30 C 53/2019-131

Soud:
Obvodní soud pro Prahu 7
Spisová značka:
30 C 53/2019-131
Datum rozhodnutí:
2021-11-11
ECLI:
ECLI:CZ:OSPH07:2021:30.C.53.2019.1

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jana Kobery a přísedících Jaroslava Fialy a Jana Fischera ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 600 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 600 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 600 000 Kč od 26. 4. 2012 do zaplacení ve výši 7,75% ročně se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 53 240 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce v podané žalobě uvedl, že vykonával v době od 6. 10. 2005 do 9. 7. 2013 funkci prokuristy právnická osoba spol. s r.o. Dle obchodního zákoníku náleží prokuristovi odměna. Přiměřená odměna vzhledem k obratu a počtu zaměstnanců společnosti činí 100 000 Kč měsíčně. Odměna žalobci nikdy nebyla vyplacena. Žalobce se domáhá odměny za období říjen 2011 až březen 2012 ve výši 600 000 Kč.

2. Žalovaná popřela důvodnost podané žaloby s tím, že žalobce byl od roku 2001 manažerem žalované, a to nejprve na základě manažerské smlouvy ze dne 1.10.2001, následně pracovní smlouvy ze dne 3.1.2007. S účinností od 1.1.2003 byl pak žalobce jmenován finančním ředitelem. Pro účely výkonu jeho funkce finančního ředitele byla žalobci také udělena předmětná prokura, aby mohl efektivně vykonávat svá podpisová práva. Ohledně odměny za činnost prokuristy bylo s žalobcem sjednáno, že bude zahrnuta v odměně, na kterou měl nárok z titulu pracovních smluv. Toto ujednání plně reflektovalo kontext fungování žalované i pracovní roli žalobce v něm. V souladu s touto dohodou o odměňování pak byla Žalobci příjmení společností vyplácena měsíční mzda (v roce 2011 ve výši 171.670 Kč, v roce 2012 ve výši 206.000 Kč), vypláceny mimořádné odměny (v roce 2011 ve výši 1.417.405 Kč, v roce 2012 ve výši 1.444.412 Kč) nebo poskytnut luxusní automobil mj. k osobní potřebě. Ačkoli žalobce účelově tvrdí, že nebyl za svoji činnost vůbec odměněn, odměna za činnost prokuristy ve mzdě žalobce zahrnuta byla: z prohlášení Ing. anonymizováno, bývalého jednatele příjmení a přímého nadřízeného Žalobce, zjevně vyplývá, že výkon všech pozic v rámci celé skupiny byl odměňován výlučně a adekvátně prostřednictvím mzdy a dalších složek odměny vyplácených na základě pracovní smlouvy. Obdobně z prohlášení Ing. příjmení, která byla stejně jako Žalobce prokuristou Žalovaného, zjevně vyplývá, že výkon všech pozic v rámci celé skupiny byl odměňován výhradně a přiměřeně prostřednictvím mzdy a dalších složek odměny vyplácených na základě pracovních smluv. Z prohlášení pana příjmení, který byl stejně jako Žalobce prokuristou Žalovaného, zjevně vyplývá, že i on byl odměňován za svou činnost prokuristy v rámci mzdy vyplácené Žalovaným. Dle prohlášení pana příjmení, od roku 1997 regionálního ředitele provozu Žalovaného, jednatelé a prokuristé Žalovaného byli odměňováni v rámci své mzdy, což byla běžná praxe, přičemž s tím, že by měl být Žalobce nebo kterýkoli jiný prokurista odměňován zvlášť, se nikdy nesetkal. Z podání samotného Žalobce ze dne 7.3.2014, které učinil v řízení vedeném u OSP7, pod sp. zn. 5 C 215/2013, kde sám Žalobce uvádí, že výkon dodatečných funkcí v rámci skupiny není zvlášť honorován, respektive že jeho postavení se nelišilo z hlediska nastavení a odpovědnosti od postavení Ing. anonymizováno, které však také nebylo nijak zvlášť honorováno mimo mzdu vyplácenou Mateřskou společností. Žalobce požadavek na zvláštní odměnu za činnost prokuristy pro sebe nebo své spolupracovníky v obdobném postavení 8 let ani nezmínil, natož formálně uplatnil u soudu, ačkoli sám jako finanční ředitel nepochybně odpovídal za danou agendu. Tvrzení Žalobce, že mu odměna za činnost prokuristy údajně nebyla vyplacena, je zjevně nepravdivé a účelové. Žalobcův nárok uplatňovaný v tomto řízení je proto bez dalšího v celém rozsahu zjevně neopodstatněný. Prohlášení pana příjmení a pana příjmení byla učiněna vůči právnická osoba - zařízení školního stravování spol. s r.o., která je dceřinou právnická osoba, nikoli přímo vůči Žalovanému. V této společnosti vykonával Žalobce rovněž funkci prokuristy, za kterou se rovněž neúspěšně domáhá duplicitní odměny. Tento nárok byl již v celém rozsahu nepravomocně zamítnut soudem I. stupně. Obecná sdělení v předmětných prohlášeních pana příjmení a pana příjmení jsou však bez dalšího použitelná pro učinění skutkových zjištění i v tomto řízení. Jak uvádí Žalobce ve svých podáních, svůj vykonstruovaný nárok právně dovozuje„ z příslušných“ ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ ObchZ“). I v době účinnosti ObchZ se však odměna prokuristů primárně řídila dohodou stran. Teprve v případě, že taková dohoda absentovala, bylo na místě posuzovat nárok na případnou odměnu (subsidiárně) dle příslušených ustanovení § 566 ObchZ, respektive ustanovení § 571 ObchZ.2 Odměnu navíc nelze vázat pouze na fakt, že někomu byla udělena prokura, přičemž v případě absence ujednání (což ovšem není tento případ) náleží prokuristovi úplata ve výši obvyklé v době uzavření smlouvy (tj. v roce 2005), a to za činnost, kterou prokurista reálně uskutečnil. Jak vyplynulo z výše popsaných skutečností v části II. bodě B. tohoto vyjádření, vzájemná dohoda o odměňování mezi Žalobcem a Žalovaným uzavřena byla. Ze strany Žalobce se ani zdaleka nejedná o první pokus účelově konstruovat„ nové“ nároky a uplatňovat je soudní cestou. Obdobného nebo ještě„ horšího“ jednání vůči Žalovanému, z hlediska výše uplatňovaného nároku a použitých praktik, se dopustil například: a. V řízeních vedených OSP7 pod sp. zn. 14 C 514/2015 a 5 C 309/2015, ve kterých uplatňoval nároky v celkové výši přesahující 15.000.000 Kč, a to prokazatelně na základě padělku pracovní smlouvy, kterou sám pro tyto účely padělal; b. V řízení vedeném OSP7 pod sp. 14 C 531/2015, ve kterém svojí žalobou nařkl Žalovaného z diskriminačního jednání, a to do té míry bezdůvodně, že byl přinucen po prvostupňovém zamítavém rozsudku vzít svoji zjevně neopodstatněnou žalobu podanou z tohoto titulu zcela zpět; c. V exekučních řízeních vedených pod sp. zn. 148 EXE 846/2018, 148 EXE 853/2018 a 148 EXE 1074/2018, v rámci kterých Žalobce vůči Žalovanému uplatňoval nárok z titulu platebních rozkazů, které nebyly pro machinace s datovou schránkou Žalovaného řádně doručeny, přičemž podezřelým z této machinace byl právě Žalobce, který jimi na rozdíl od Žalovaného fakticky disponoval a uplatňoval je ve svůj prospěch ve vykonávacím řízení; nebo d. V řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. 81 ECm 4/2014, v rámci kterého Žalobce konstruoval nárok na odměnu za výkon funkce ve právnická osoba Gastro a., a to opět proto, že do jeho mzdy vyplácené Žalovaným údajně nebyla odměna zahrnuta, přičemž soud I. stupně i odvolací soud shodně dospěly k závěru, že odměna ve mzdě vyplácené Žalobci prokazatelně byla a přiznání žalovaného nároku by představovalo dvojí odměnu za tutéž činnost. Žalovaná namítala případně zamítnutí žaloby pro rozpor s dobrými mravy a poctivým obchodním stykem.

3. K výzvě soudu žalobce doplnil žalobu tak, že v mezích udělené prokury byl zmocněn ke všem právním úkonům, k nimž dochází při provozu podniku, činnost prokuristy se nepřekrývala s náplní práce žalobce jako zaměstnance žalované. Na základě prokury žalobce vyhotovil, zrevidoval, připomínkoval, vyjednal a podepsal nespočet právních jednání, jakož i účetních i jiných dokumentů. Mandant je povinen za zařízení záležitosti zaplatit mandatáři úplatu. Není-li sjednána, musí být úplata obvyklá. Žalobce má za to, že obvyklou je odměna nejméně 100 000 Kč měsíčně s ohledem na četnost právních úkonů a poměry žalované.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobce od 1.10.2001 byl u předmětné společnosti zaměstnán jako ředitel controllingu (manažerská smlouva). Ke dni 28.11.2002 byl žalobce rozhodnutím jediného společníka jmenován prokuristou (notářský zápis). Žalobce byl od 6.10.2005 do 9.7.2013 zapsán jako prokurista společnosti právnická osoba, IČO, sídlem adresa žalované a žalobce, dříve právnická osoba (úplný výpis z OR). S účinností od 1.7.2007 žalobce vykonával funkci finančního ředitele (pracovní smlouva). Za rok 2011 žalobce pobíral čistou mzdu celkem 3 209 401 Kč, tedy průměrně 267 450 Kč měsíčně (mzdový list 2011). Za rok 2012 žalobce pobíral čistou mzdu celkem 3 864 406 Kč, tedy průměrně 322 033,83 Kč měsíčně (mzdový list 2011). Výkon všech pozic na úrovni jednatele, prokuristy, ředitele, pověřených osob atd. v rámci právnická osoba group v České republice i v zahraničí byl vždy vykonáván bezplatně a za jejich výkon nenáležel žádná zvláštní kompenzace, odměna či jiné plnění, a to s ohledem na skutečnost, že výkon byl odměňován výlučně a adekvátně prostřednictvím mzdy a dalších složek odměny vyplácených na základě pracovní smlouvy (čestné prohlášení Ing. jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení). Žalobce v rámci procesního vyjádření ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 5 C 215/2013 uvedl, že v okamžiku uzavírání pracovní smlouvy bylo v jednání, že žalobce bude vykonávat v krátké budoucnosti až 4 výkonné funkce v ČR a na Slovensku, se kterými byl spojeno další podstatné navýšení pracovního vytížení a větší odpovědnost, výkon těchto funkcí nebyl honorován (vyjádření ve věci 5 C 215/2013 ze dne 7.3.2014).

6. Ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 81 ECm 4/2014 se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky 100 000 Kč, když uvedl, že od 6.2.2012 do 31.8.2012 byl místopředsedou představenstva právnická osoba anonymizováno a.s., která zanikla fúzí se právnická osoba, a domáhal se odměny za výkon této funkce. Žaloba byla zamítnuta rozsudkem č.j. 81 ECm 4/2014-174 ze dne 17.10.2018, když soud mj. konstatoval, že se žalobce po celou dobu choval tak, že je srozuměn s tím, že tato funkce je vykonávána bezplatně a svůj nárok uplatnil až poté, co byl ze své funkce odvolán. Žalobce nebyl samostatně odměňován, ale odměna za výkon této funkce byla zahrnuta do odměny z pracovněprávního vztahu s jiným subjektem v rámci holdingové skupiny. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. 6Cmo 362/2018-197 ze dne 23.7.2019, dovolání odmítl Nejvyšší soud usnesením č.j. 27 Cdo 3828/2019-326 ze dne 27.5.2020 (rozsudek Městského soudu v Praze, rozsudek Vrchního soudu v Praze, usnesení Nejvyššího soudu).

7. Z ostatních provedených důkazů soud nic podstatného pro rozhodnutí o věci samé nezjistil. Soud nedoplnil dokazování o dokumenty, které měl žalobce jako prokurista podepisovat a dokumenty, které mají prokazovat rozsah činností vykonávaných na základě prokury, stejně jako o znalecký posudek k obvyklé výši odměny a výroční zprávy žalované k prokázání majetkových poměrů žalované, a to z důvodu procesní ekonomie, když soud dospěl k závěru o nedůvodnosti podané žaloby co do základu (viz níže).

8. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

9. Podle § 66 odst. 2 ObchZ se vztah mezi společností a osobou, která je statutárním orgánem nebo členem statutárního či jiného orgánu společnosti anebo společníkem při zařizování záležitostí společnosti, řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě, pokud ze smlouvy o výkonu funkce, byla-li uzavřena, nebo ze zákona nevyplývá jiné určení práv a povinností. Závazek k výkonu funkce je závazkem osobní povahy. Smlouva o výkonu funkce musí mít písemnou formu a musí být schválena valnou hromadou nebo písemně všemi společníky, kteří ručí za závazky společnosti neomezeně.

10. Podle § 264 odst. 1 ObchZ při určení práv a povinností ze závazkového vztahu se přihlíží i k obchodním zvyklostem zachovávaným obecně v příslušném obchodním odvětví, pokud nejsou v rozporu s obsahem smlouvy nebo se zákonem.

11. Podle § 566 odst. 1 ObchZ se mandátní smlouvou zavazuje mandatář, že pro mandanta na jeho účet zařídí za úplatu určitou obchodní záležitost uskutečněním právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti, a mandant se zavazuje zaplatit mu za to úplatu.

12. Podle § 566 odst. 2 ObchZ je-li zařízení záležitosti předmětem podnikatelské činnosti mandatáře, má se za to, že úplata byla smluvena.

13. Podle § 571 odst. 1 ObchZ není-li výše úplaty ve smlouvě stanovena, je mandant povinen zaplatit mandatáři úplatu, která je obvyklá v době uzavření smlouvy za činnost obdobnou činnosti, kterou mandatář uskutečnil při zařízení záležitosti.

14. Nejvyšší soud ČR při posouzení obdobného sporu mezi žalobcem a žalovanou uvedl v usnesení č.j. 27 Cdo 3828/2019-326 ze dne 27.5.2020, že„ Nejvyšší soud již dříve v režimu zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), uzavřel, že za situace, kdy mezi společností s ručeným omezeným a členem jejího voleného orgánu nebyla uzavřena smlouva o výkonu funkce, má tento člen právo na odměnu určenou podle ustanovení § 571 odst. 1 obch. zák. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 29 Odo 994/2005, uveřejněný pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2379/2010, ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1639/2012, či ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4347/2013). Avšak rozpor s touto ustálenou rozhodovací praxí nelze podle Nejvyššího soudu spatřovat v tom, že odvolací soud účastníku uplatněný nárok nepřiznal z důvodu, že by šlo o dvojí úplatu za jednu a tutéž činnost, neboť uplatněný nárok představuje výkon práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu § 256 obch. zák. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 29 Cdo 2975/2016, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1866/2016). Závěr odvolacího soudu v projednávané věci, podle něhož by výplata odměny žalobci za výkon funkce představovala opakované plnění za výkon činnosti, jež byla v minulosti již finančně náležitě oceněna, a to za situace, kdy žalobce více jak dva a půl roku neměl k takovému nepřímému oceňování výkonu funkce výhrady a konkludentně s ním souhlasil, a současně závěr, že takový výkon práva by neobstál z hlediska § 265 obch. zák., jsou v souladu s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu“

15. Zdejší soud má za to, že posuzovaný případ je co do skutkového základu obdobný. Žalobce vykonával funkci prokuristy, přičemž vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu lze mít za prokázané, že výkon funkcí statutárních orgánů, prokuristů, ředitelů atd. byl součástí běžné náplně práce manažerů žalované, a to u různých společností v rámci mateřského holdingu, a za tento výkon nepříslušela zvláštní odměna. Je současně taktéž zřejmé, že žalobce žádnou odměnu neuplatňoval do doby, než došlo k pracovněprávnímu sporu s jeho zaměstnavatelem a žalobce obdržel výpověď, jež byla předmětem žaloby před zdejším soudem. Současně žalobce, byť v rámci procesního vyjádření v jiné věci vedené u zdejšího soudu, sám uvedl, že výkon výkonných funkcí nebyl zvlášť honorován. Za této situace proto soud dospěl k závěru, že se žalobce domáhá dvojí úplaty za tutéž činnost, neboť výkon funkce prokuristy již byl odměněn v rámci odměny z pracovněprávního vztahu, a uplatněný nárok představuje výkon práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Z tohoto důvodu soud podanou žalobu zamítl (výrok I.).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 53 240 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 600 000 Kč sestávající z částky 10 700 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, odpor, vyjádření ve věci samé, účast na jednání nepřesahující dvě hodiny) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 44 000 Kč ve výši 9 240 Kč (výrok II.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7.

Nesplní-li žalobce povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.

OSPH07 30 C 53/2019-131