OSPH07 8 C 138/2019-155

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Punčocháře a přísedících Zdeňky Andrejové a Miroslavy Tomanové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 600 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 600 000 Kč s příslušenstvím se zamítá

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 66 550 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce.

1. Žalobce v podané žalobě uvedl, že vykonával funkci prokuristy ve právnická osoba, spol. s r.o. Vztah prokuristy nebyl založen smlouvou určitého typu a dle žalobce je na místě připustit podpůrně aplikaci mandátní smlouvy. Dle obchodního zákoníku tedy náleží prokuristovi za jeho práci úplata přiměřená úplatě za obdobnou činnost, s ohledem na poměry žalované ve výši 100 000 Kč měsíčně, přičemž se domáhá odměny za období od dubna 2011 do září 2011 výši 600 000 Kč.

2. Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout. Uvedla, že žalobce byl od roku 2001 manažerem žalované, a to nejprve na základě manažerské smlouvy ze dne datum, následně pracovní smlouvy ze dne 3.1.2007. S účinností od 1.1.2003 byl pak žalobce jmenován finančním ředitelem. Pro účely výkonu jeho funkce finančního ředitele byla žalobci také udělena předmětná prokura, aby mohl efektivně vykonávat svá podpisová práva. Ohledně odměny za činnost prokuristy bylo s žalobcem sjednáno, že bude zahrnuta v odměně, na kterou měl nárok z titulu pracovních smluv. Toto ujednání plně reflektovalo kontext fungování žalované i pracovní roli žalobce v něm. V souladu s touto dohodou o odměňování pak byla žalobci žalovanou vyplácena měsíční mzda (v roce 2011 ve výši 171.670 Kč), mimořádné odměny (v roce 2011 ve výši 1.417.405 Kč) nebo poskytnut luxusní automobil mj. k osobní potřebě. Ačkoli žalobce účelově tvrdí, že nebyl za svoji činnost vůbec odměněn, odměna za činnost prokuristy ve mzdě žalobce zahrnuta byla, jak vyplývá z prohlášení titul příjmení, bývalého jednatele žalované a přímého nadřízeného žalobce, obdobně z prohlášení titul příjmení, která byla stejně jako žalobce prokuristou žalované, z prohlášení pana příjmení, který byl stejně jako žalobce prokuristou žalované a prohlášení pana příjmení, od roku 1997 regionálního ředitele provozu žalované. Jednatelé a prokuristé žalovaného byli odměňováni v rámci své mzdy, což byla běžná praxe, přičemž s tím, že by měl být žalobce nebo kterýkoli jiný prokurista odměňován zvlášť, se tito nikdy nesetkali. V podání samotného žalobce ze dne 7.3.2014, které učinil v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. spisová značka, sám žalobce uvádí, že výkon dodatečných funkcí v rámci skupiny není zvlášť honorován, respektive že jeho postavení se nelišilo z hlediska nastavení a odpovědnosti od postavení titul příjmení, které však také nebylo nijak zvlášť honorováno mimo mzdu vyplácenou žalovanou. Žalobce požadavek na zvláštní odměnu za činnost prokuristy pro sebe nebo své spolupracovníky v obdobném postavení 8 let ani nezmínil, natož formálně uplatnil u soudu, ačkoli sám jako finanční ředitel nepochybně odpovídal za danou agendu. Ve právnická osoba - zařízení školního stravování spol. s r.o., která je jiným členem skupiny žalované, vykonával žalobce rovněž funkci prokuristy, a kde se rovněž neúspěšně domáhá duplicitní odměny. Tento nárok byl již v celém rozsahu nepravomocně zamítnut soudem I. stupně. I v době účinnosti ObchZ se však odměna prokuristů primárně řídila dohodou stran. Teprve v případě, že taková dohoda absentovala, bylo na místě posuzovat nárok na případnou odměnu (subsidiárně) dle příslušených ustanovení § 566 ObchZ, respektive ustanovení § 571 ObchZ. Odměnu navíc nelze vázat pouze na fakt, že někomu byla udělena prokura, přičemž v případě absence ujednání (což ovšem není tento případ) náleží prokuristovi úplata ve výši obvyklé v době uzavření smlouvy (tj. v roce 2005), a to za činnost, kterou prokurista reálně uskutečnil. Jak vyplynulo z výše popsaných skutečností, vzájemná dohoda o odměňování mezi žalobcem a žalovanou uzavřena byla. Ze strany žalobce se ani zdaleka nejedná o první pokus účelově konstruovat„ nové“ nároky a uplatňovat je soudní cestou. Obdobného nebo ještě„ horšího“ jednání vůči žalovanému, z hlediska výše uplatňovaného nároku a použitých praktik, se dopustil například: a. v řízeních vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka a spisová značka, ve kterých uplatňoval nároky v celkové výši přesahující 15.000.000 Kč, a to prokazatelně na základě padělku pracovní smlouvy, kterou sám pro tyto účely padělal; b. v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. spisová značka, ve kterém svojí žalobou nařkl žalovanou z diskriminačního jednání, a to do té míry bezdůvodně, že byl přinucen po prvostupňovém zamítavém rozsudku vzít svoji zjevně neopodstatněnou žalobu podanou z tohoto titulu zcela zpět; c. v exekučních řízeních vedených pod sp. zn. spisová značka, spisová značka a spisová značka, v rámci kterých žalobce vůči žalované uplatňoval nárok z titulu platebních rozkazů, které nebyly pro machinace s datovou schránkou žalované řádně doručeny, přičemž podezřelým z této machinace byl právě žalobce, který jimi na rozdíl od žalovaného fakticky disponoval a uplatňoval je ve svůj prospěch ve vykonávacím řízení; nebo d. v řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. spisová značka, v rámci kterého žalobce konstruoval nárok na odměnu za výkon funkce ve právnická osoba anonymizována dvě slova, a to opět proto, že do jeho mzdy vyplácené žalovanou údajně nebyla odměna zahrnuta, přičemž soud I. stupně i odvolací soud shodně dospěly k závěru, že odměna ve mzdě vyplácené žalobci prokazatelně byla a přiznání žalovaného nároku by představovalo dvojí odměnu za tutéž činnost. Žalovaná dále namítala případně zamítnutí žaloby pro rozpor s dobrými mravy a poctivým obchodním stykem. Rovněž poukázala na na to, že v rozsudku soudu I. stupně ze dne 3.1.2020, č.j. číslo jednací, k danému soud uvedl, že bylo nezpochybnitelně prokázáno, že dohoda mezi všemi manažery Žalovaného, tj. včetně žalobce, byla taková, že za výkon dalších funkcí ve skupině nebo za jednání na základě prokury byli všichni odměňováni v rámci mzdy hrazené žalovanou. Prakticky totožné závěry pak učinil pravomocně soud I. stupně i ve svém rozsudku ze dne 17.10.2018, č.j. číslo jednací.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

Žalobce od 1.10.2001 byl u žalované společnosti zaměstnán jako ředitel controllingu (manažerská smlouva). Ke dni 28.11.2002 byl žalobce rozhodnutím jediného společníka jmenován prokuristou (notářský zápis). Od 6.10.2005 do 9.7.2013 byl zapsán jako prokurista společnosti právnická osoba, IČO, sídlem adresa žalované a žalobce, dříve právnická osoba (úplný výpis z OR). S účinností od 1.7.2007 žalobce vykonával funkci finančního ředitele (pracovní smlouva). Za rok 2011 žalobce pobíral čistou mzdu celkem 3 209 401 Kč, tedy průměrně 267 450 Kč měsíčně (mzdový list 2011). Výkon všech pozic na úrovni jednatele, prokuristy, ředitele, pověřených osob atd. v rámci právnická osoba group v České republice i v zahraničí byl obecně vykonáván bezplatně, za výkon těchto pozic nenáležela žádná odměna či jiné plnění. Výkon byl odměňován výlučně a adekvátně prostřednictvím mzdy a dalších složek odměny vyplácených na základě pracovní smlouvy (čestné prohlášení titul jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení). Žalobce v rámci procesního vyjádření ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. spisová značka uvedl, že v okamžiku uzavírání pracovní smlouvy bylo v jednání, že žalobce bude vykonávat v krátké budoucnosti až 4 výkonné funkce v ČR a na Slovensku, se kterými byl spojeno další podstatné navýšení pracovního vytížení a větší odpovědnost, výkon těchto funkcí nebyl honorován (vyjádření ve věci spisová značka ze dne 7.3.2014).

4. Ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. spisová značka se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky 100 000 Kč s odůvodním, že od 6.2.2012 do 31.8.2012 byl místopředsedou představenstva právnická osoba anonymizována dvě slova, která zanikla fúzí se právnická osoba, a domáhal se odměny za výkon této funkce. Žaloba byla zamítnuta rozsudkem č.j. číslo jednací ze dne 17.10.2018. Soud mj. konstatoval, že se žalobce po celou dobu choval tak, že je srozuměn s tím, že tato funkce je vykonávána bezplatně a svůj nárok uplatnil až poté, co byl ze své funkce odvolán. Žalobce nebyl samostatně odměňován, ale odměna za výkon této funkce byla zahrnuta do odměny z pracovněprávního vztahu s jiným subjektem v rámci holdingové skupiny. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. číslo jednací ze dne 23.7.2019. Dovolání odmítl Nejvyšší soud usnesením č.j. číslo jednací ze dne 27.5.2020 (rozsudek Městského soudu v Praze, rozsudek Vrchního soudu v Praze, usnesení Nejvyššího soudu).

5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro posouzení předmětu sporu. Soud rovněž nedoplnil dokazování o dokumenty, které měl žalobce jako prokurista podepisovat a dokumenty, které mají prokazovat rozsah činností vykonávaných na základě prokury, stejně jako o znalecký posudek k obvyklé výši odměny z důvodu zásady ekonomie řízení, neboť dospěl k závěru, že žaloba je na základě shora uvedeného skutkového stavu nedůvodná.

6. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

Podle § 66 odst. 2 ObchZ se vztah mezi společností a osobou, která je statutárním orgánem nebo členem statutárního či jiného orgánu společnosti anebo společníkem při zařizování záležitostí společnosti, řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě, pokud ze smlouvy o výkonu funkce, byla-li uzavřena, nebo ze zákona nevyplývá jiné určení práv a povinností. Závazek k výkonu funkce je závazkem osobní povahy. Smlouva o výkonu funkce musí mít písemnou formu a musí být schválena valnou hromadou nebo písemně všemi společníky, kteří ručí za závazky společnosti neomezeně.

Podle § 264 odst. 1 ObchZ při určení práv a povinností ze závazkového vztahu se přihlíží i k obchodním zvyklostem zachovávaným obecně v příslušném obchodním odvětví, pokud nejsou v rozporu s obsahem smlouvy nebo se zákonem.

Podle § 566 odst. 1 ObchZ se mandátní smlouvou zavazuje mandatář, že pro mandanta na jeho účet zařídí za úplatu určitou obchodní záležitost uskutečněním právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti, a mandant se zavazuje zaplatit mu za to úplatu.

Podle § 566 odst. 2 ObchZ je-li zařízení záležitosti předmětem podnikatelské činnosti mandatáře, má se za to, že úplata byla smluvena.

Podle § 571 odst. 1 ObchZ není-li výše úplaty ve smlouvě stanovena, je mandant povinen zaplatit mandatáři úplatu, která je obvyklá v době uzavření smlouvy za činnost obdobnou činnosti, kterou mandatář uskutečnil při zařízení záležitosti.

7. Ačkoliv si soud je vědom stávající judikatury týkající se případů, kdy za obdobnou činnost není sjednána odměna, Nejvyšší soud ČR se při posouzení obdobného sporu vedeného žalobcem vyjádřil v usnesení č.j. číslo jednací ze dne 27.5.2020 tak, že„ Nejvyšší soud již dříve v režimu zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), uzavřel, že za situace, kdy mezi společností s ručeným omezeným a členem jejího voleného orgánu nebyla uzavřena smlouva o výkonu funkce, má tento člen právo na odměnu určenou podle ustanovení § 571 odst. 1 obch. zák. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. spisová značka, uveřejněný pod číslem 20/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. spisová značka, ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. spisová značka, či ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. spisová značka). Avšak rozpor s touto ustálenou rozhodovací praxí nelze podle Nejvyššího soudu spatřovat v tom, že odvolací soud účastníku uplatněný nárok nepřiznal z důvodu, že by šlo o dvojí úplatu za jednu a tutéž činnost, neboť uplatněný nárok představuje výkon práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu § 256 obch. zák. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. spisová značka, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. spisová značka). Závěr odvolacího soudu v projednávané věci, podle něhož by výplata odměny žalobci za výkon funkce představovala opakované plnění za výkon činnosti, jež byla v minulosti již finančně náležitě oceněna, a to za situace, kdy žalobce více jak dva a půl roku neměl k takovému nepřímému oceňování výkonu funkce výhrady a konkludentně s ním souhlasil, a současně závěr, že takový výkon práva by neobstál z hlediska § 265 obch. zák., jsou v souladu s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu“

8. Zdejší soud má za to, že posuzovaný případ je co do skutkového základu prakticky totožný. Žalobce vykonával funkci prokuristy, přičemž vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu lze mít za prokázané, že výkon funkcí statutárních orgánů, prokuristů, ředitelů atd. byl součástí běžné náplně práce manažerů žalované, a to u různých společností v rámci mateřského holdingu, a za tento výkon nepříslušela zvláštní odměna. Žalobce ani žádnou odměnu neuplatňoval do doby, než došlo k pracovněprávnímu sporu s jeho zaměstnavatelem a obdržel několik výpovědí, které jsou předmětem sporů vedených zdejším soudem. Současně žalobce v rámci procesního vyjádření v jiné věci vedené u zdejšího soudu, sám připustil, že výkon výkonných funkcí nebyl zvlášť honorován, byl tedy srozuměn s tím, že úplata je součástí celkové odměny. Za této situace proto soud dospěl k závěru, i v návaznosti na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu, že se žalobce domáhá dvojí úplaty za tutéž činnost, neboť výkon funkce prokuristy již byl odměněn v rámci odměny z pracovněprávního vztahu, a uplatněný nárok představuje výkon práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Z uvedených důvodů soud podanou žalobu zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 66 550 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 600 000 Kč sestávající z částky 10 700 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, odpor, vyjádření ve věci samé, účast na jednání nepřesahující dvě hodiny) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 44 000 Kč ve výši 9 240 Kč (výrok II.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7.

Nesplní-li žalobce povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.