OSPH07 7 C 49/2024-44

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Loudou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 38 466 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 240 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 14 311 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 32 224 Kč od datum do datum, úroku 2 % ročně z částky 32 224 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 20 % ročně z částky 29 366,30 Kč od datum do datum, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 29 366,30 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 112 435 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 38 466 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě smlouvy o úvěru č. číslo ze dne datum byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Žalovaná měla splácet ve 48 měsíčních splátkách částku 1 952 Kč, splatnou vždy k 15. dni, úroková sazba činila 73,6 % ročně. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem 9 760 Kč. Žalobkyně se na žalované dle smlouvy domáhala po zesplatnění úvěru dosud nesplacené jistiny a nesplacených úroků ve výši 34 741,01 Kč (tj. nové jistiny), smluvní pokuty ve výši 998 Kč a rovněž smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nové dlužné jistiny za každý den prodlení, náhrady nákladů souvisejících s prodlením žalované ve výši 400 Kč, jakož i úroku ve výši 73,6 % ročně z původní dlužné jistiny ve výši 29 366,30 Kč a zákonného úroku z prodlení. Žalovaná ničeho nezaplatila, ač byla vyzvána předžalobní upomínkou.

2. Soud žalobkyni vyzval, aby doplnila svá tvrzení o tom, zda a jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované a současně, aby tato svá tvrzení doložila listinnými důkazy. Žalobkyně uvedla, že řádně zjišťovala úvěruschopnost žalované, kdy ji posuzovala jak na základě informací získaných od žalované, tak z databází NRKI, SOLUS a databáze vedené spol. právnická osoba a rovněž z úplných výpisů z bankovního účtu žalované za období od června 2023 do září 2023. Z nich žalobkyně zjistila, že žalovaná má pravidelný příjem od zaměstnavatele právnická osoba., a dále, že výdaje žalované zahrnují životní minimum a povinou rezervu. Dále bylo zjištěno, že žalovaná není evidována v insolvenčním rejstříku, nemá u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání a nemá neplatný doklad totožnosti. Stejně tak zaměstnavatel žalované není v insolvenčním rejstříku evidován. Žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, která ve svém prohlášení uvedla, že všechny jí poskytnuté údaje jsou úplné a pravdivé. Z toho důvodu žalobkyně považuje zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující.

3. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu co do částky 3 915 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení a co do úroku ve výši 53,60 % ročně z částky 29 366,30 Kč od datum do datum zpět, což odůvodnila proklientským přístupem a vývojem aktuální judikatury. Vzhledem k tomu, že vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, soud v rozsahu zpětvzetí podle § 96 odst. 2 věta prvá o.s.ř. řízení usnesením ze dne datum částečně zastavil.

4. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne datum předně namítla, že žalobkyně porušila zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Žalovaná smlouvu o úvěru uzavírala prostřednictvím e-mailové komunikace bez elektronického podpisu, pročež u kontraktačního procesu prostředky elektronické komunikace na dálku nebyly naplněny požadavky písemného právního jednání, smlouva je tedy neplatná. Žalobkyně při schvalování žádosti o úvěr řádně neprověřila její schopnost úvěr splácet, jinak by totiž již pouze z předložených bankovních výpisů z účtu musela dospět k závěru, že žalovaná není schopna úvěr řádně a včas splácet – zůstatky na jejím účtu byly s výjimkou září 2023 (a to jen proto, že čerpala úvěry od spol. právnická osoba) vždy záporné. Nadto je z výpisů zjevné, že velkou část příjmů žalované tvořily půjčky, výdaje pak připadaly na jejich splátky. Žalobkyně se však při posuzování úvěruschopnosti žalované omezila toliko na prohlášení žalované, které ověřila doklady o jejích příjmech a dále lustraci ve veřejně dostupných databázích SOLUS a NRKI. Stejně tak výši sjednaného úroku žalovaná označila za odporující dobrým mravům, pročež označila smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. Ta je nadto již pátou v pořadí, kterou žalobkyně s žalovanou uzavřela. Z toho důvodu, když se žalovaná dostala do platební indispozice řádně splácet závazky ze všech uzavřených smluv, žalobkyni navrhla smírné řešení, na což žalovaná reagovala návrhem jednorázové úhrady ve výši částka. Žalovaná se tak s ohledem na postoj žalobkyně, z něhož usoudila, že na smírném řešení sporu nemá zájem, obrátila na Kancelář finančního arbitra za účelem ověření platnosti uzavřených smluv a vyhledání pomoci s dosažením smíru s žalobkyní.

5. Soud k projednání věci nařídil jednání na den datum, na které se dostavil pouze zástupce žalobkyně. Žalovaná byla řádně předvolána, z jednání se omluvila a požádala, aby bylo ve věci rozhodnuto bez její účasti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

6. Soud z provedených důkazů učinil tato skutková zjištění:

7. Žalovaná dne datum požádala žalobkyni, jakožto nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru o poskytnutí peněžních prostředků v částce částka, a to proti závazku žalované prostředky vrátit spolu s úrokem 73,6 % ročně v celkem 48 měsíčních splátkách po 1 952 Kč, splatných vždy nejpozději k 15. dni každého měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci poskytnutí peněžních prostředků. Pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky po dobu 30 dnů byla ujednána povinnost žalované zaplatit za každou takovou splátku pokutu 499 Kč splatnou 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k její úhradě (čl. 6.1 smlouvy). Dále bylo ujednáno právo žalobkyně požadovat po žalované náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalované s úhradou splátky po dobu 15 dnů ve výši 200 Kč za každou ze splátek v prodlení, kdy tato náhrada se stává splatnou 10 dnů ode dne vzniku práva na její uhrazení (čl. 6.2 smlouvy). Pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části po dobu 65 dnů bylo ujednáno zesplatnění poskytnutých prostředků k 65. dni prodlení s úhradou splátky, a to jistiny včetně doposud přirostlých úroků, smluvních pokut a náhrad (souhrnně „nová jistina úvěru“) s tím, že žalobkyně byla povinna žalovanou před zesplatněním vyzvat k plnění a poskytnout jí k tomu lhůtu alespoň 30 dnů (čl. 6.3 a 6.4 smlouvy). Pro případ prodlení s úhradou nové jistiny úvěru ke dni zesplatnění byla žalovaná povinna hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění až do úplného zaplacení (čl. 6.5 smlouvy). Ohledně komerčního úroku bylo ujednáno, že ten běží i po zesplatnění úvěru, a to z původní nesplacené jistiny zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby úplné úhrady. Návrh smlouvy a předsmluvní informace byly žalované zaslány prostřednictvím e-mailu dne datum (viz e-mail dle bodu 21. [předsmluvní formulář, návrh smlouvy]. Nabídka na uzavření smlouvy byla ze strany žalobkyně akceptována téhož dne, tj. datum (viz úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, návrh smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. číslo). Žalovaná získala potvrzení o vyplacení úvěru prostřednictvím SMS (viz listina označená jako zaslaná SMS dle bodu 29 [informace o vyplacení]). U jednání dne datum žalobkyně upřesnila, že k završení kontraktačního procesu dochází prostřednictvím klientské zóny, což vyplývá i z listiny označené jako informace pro klienta. V klientské zóně měla žalovaná k dispozici předsmluvní formulář, návrh na smlouvu, smlouvu o úvěru a oznámení o schválené úvěru (viz listiny bez označení s archivačním číslem číslo). Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. číslo vyplývá, že žádost žalované o úvěr byla schválena a dne datum jí byl poskytnut úvěr ve výši částka (viz doklad o vyplacení úvěru ze dne datum).

8. Žalované byl poskytnut předsmluvní formulář vztahující se k poskytnutí peněžních prostředků formou úvěru ve smyslu její žádosti (viz předsmluvní formulář vztahující se ke smlouvě o úvěru č. číslo).

9. Za období od června 2023 do září 2023 žalovaná měla na svém bankovním účtu u spol. právnická osoba., vyjma měsíce září 2023 vždy záporné zůstatky a velkou část jejích příjmů tvořily nebankovní úvěry. Konkrétně v měsíci červen 2023 činil počáteční zůstatek na bankovním účtu žalované – částka a konečný zůstatek – částka, přičemž v daném měsíci žalovaná od spol. právnická osoba čerpala nebankovní úvěr v celkové výši částka. V měsíci červenec 2023 činil počáteční zůstatek na bankovním účtu žalované – částka a konečný zůstatek – částka, přičemž v daném měsíci žalovaná od spol. právnická osoba čerpala nebankovní úvěr v celkové výši částka. V měsíci srpen 2023 činil počáteční zůstatek na bankovním účtu žalované – částka a konečný zůstatek – částka, přičemž v daném měsíci žalovaná od spol. právnická osoba. čerpala nebankovní úvěr v celkové výši částka. V měsíci září 2023 činil počáteční zůstatek na bankovním účtu žalované – částka a konečný zůstatek částka, přičemž v daném měsíci žalovaná od spol. právnická osoba čerpala nebankovní úvěr v celkové výši částka a od spol. právnická osoba. nebankovní úvěr ve výši částka. (viz výpisy z běžného účtu vedeného u spol. právnická osoba., za měsíce červen 2023, červenec 2023, srpen 2023 a září 2023).

10. Žalobkyně provedla lustraci žalované v databázi SOLUS, kde byla žalovaná bez negativního hodnocení (viz výpis záznamů z registru SOLUS). Žalobkyně si rovněž ověřila totožnost žalované (viz kopie dokladu totožnosti).

11. Žalovaná žalobkyni řádně uhradila prvních pět splátek poskytnutého úvěru a následně již neuhradila ničeho (viz karty klienta ze dne datum a datum). Žalobkyně následně žalovanou dvakrát vyzvala k zaplacení dlužných částek, přičemž ji vždy upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru (viz výzvy k zaplacení ze dne datum a datum).

12. Dopisem ze dne datum sdělila žalobkyně žalované, že tímto dnem došlo v souladu s uzavřenou smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků ze smlouvy s tím, že celková dlužná částka k danému dni činí částka, z toho částka na původní jistině, částka na úroku za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění úvěru, částka za neuhrazené smluvní pokuty a částka za náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného (viz oznámení ze dne datum).

13. Žalovaná byla výzvou ze dne datum, odeslanou téhož dne, vyzvána před podáním žaloby k úhradě dlužné částky ve výši částka s příslušenstvím a smluvní pokuty (viz předžalobní výzva ze dne datum, včetně podacího archu).

14. Žalovaná soudu předložila oznámení o zahájení řízení před finančním arbitrem ze dne datum, dopis žalobkyně ze dne datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, věřitel právnická osoba, dlužník Jméno žalované, smlouvu o revolvingovém úvěru úvěrující právnická osoba, klient Jméno žalované ze dne datum, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru právnická osoba, smlouvu o revolvingovém úvěru číslo číslo, všeobecné obchodní podmínky právnická osoba., předpis denních splátek právnická osoba., popis základních vlastností spotřebitelského úvěru právnická osoba., informace pro spotřebitele právnická osoba., potvrzení o odchozí úhradě ze dne datum částka částka, částka, částka - kód transakce, vždy uvedeno první trojčíslí číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, potvrzení o odchozí úhradě částka kód transakce první trojčíslí číslo, číslo, potvrzení o odchozí úhradě, částka částka, dopis žalobkyně z datum, dopis žalované ze datum - návrh smírného řešení, návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru č. smlouvy číslo, č. smlouvy číslo, dopis ze dne datum právnická osoba – schválení žádosti o právnická osoba, dopis právnická osoba ze dne datum, oznámení o úhradě nákupu, žádost o úvěr u právnická osoba., číslo číslo, žádost o úvěr, údaje o příjmech, listinu označenou jako detail smlouvy č. číslo, smlouvu o úvěru splatném ve splátkách číslo číslo právnická osoba, návrh na uzavření smlouvy o úvěru, poskytovatel úvěru žalobkyně, klient žalovaná ze dne datum, smlouva o spotřebitelském úvěru, věřitel právnická osoba, klient žalovaná, smlouvu o úvěru číslo číslo, věřitel právnická osoba právnická osoba., splátkový kalendář, potvrzení o odchozí úhradě právnická osoba., částka částka, datum zaúčtování datum, datum, datum, datum a datum,, smlouvu o spotřebitelském úvěru věřitel právnická osoba klient Jméno žalované a smlouvu o uživatelském účtu právnická osoba a Jméno žalované s datem datum, z nichž vyplývá, že žalovaná čerpá úvěry u řady finančních institucí, přičemž poté co se dostala do platební neschopnosti, se pokusila svou finanční situaci aktivně řešit, když se obrátila na žalobkyni s návrhem na smírné řešení a následně i na Finančního arbitra, kde je řízení vedeno pod č. j. spisová značka

15. Ze statistiky ČNB úrokových sazeb, úvěry domácnosti, obyvatelstvo, spotřebitelské vyplývá, že v říjnu 2023, kdy žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, byla úroková výše v obdobných případech 9,37 % ročně. Tento důkaz soud provedl v souladu s § 120 odst. 2 o. s. ř., podle nějž „soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny“, tedy bez návrhů účastníků. Učinil tak, neboť potřeba zjistit úrokovou výši v obdobných případech v době uzavření úvěrové smlouvy, tedy řádně zjistit skutkový stav, vyvstala z vyjádření žalované ze dne datum.

16. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací soud ničeho nezjistil, neboť z lustrace v NRKI nevyplývá, jakého celkového bodového skóre žalovaná dosáhla, což blíže neosvětlila ani žalobkyně u jednání dne datum. Soud rovněž ničeho nezjistil z listiny označených jako ověřovací mail dle bodu 8.A.1. Technického popisu, důkaz o potvrzení ověřovacího emailu žalovaným a důkaz o zadání kódu pro ověření mobilního telefonu dle bodu 8.A.4, neboť jsou datovány lety 2021 a 2022 a vztahují se tak podle všeho k jiné žádosti žalované o úvěr u žalobkyně.

17. Shora uvedené důkazy posoudil soud jako věrohodné, když nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala a žádná taková skutečnost nebyla účastníky tvrzena. Žádná ze stran pak nezpochybnila pravost nebo pravdivost některé z listin, z kterých soud při svém rozhodování vycházel.

18. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

19. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

25. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

27. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

28. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

29. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

30. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

31. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

32. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

34. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud však má za prokázané, že žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost s odbornou péčí zkoumat a posoudit úvěruschopnost žalované coby spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je v zákoně o spotřebitelském úvěru uložena žalobkyni pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být ve smyslu daného ustanovení poskytnut pouze v případech, kdy nejsou na základě posouzení úvěruschopnosti dány důvodné pochybnosti o tom, že je spotřebitel schopen hradit sjednané splátky. Tím žalobkyně coby akreditovaný poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit i práva a zájmy spotřebitele. Na tuto svou povinnost však žalobkyně v posuzované věci zjevně rezignovala. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

35. V projednávané věci měla žalobkyně úvěruschopnost žalované posuzovat řádně a důsledně především s ohledem na bankovní historii žalované, z níž je zjevné, že zůstatky žalované na konci měsíce jsou pravidelně v záporných hodnotách. Nadto žalovaná čerpala v době uzavírání úvěrové smlouvy již řadu dalších úvěrů, čehož si žalobkyně musela být vědoma již jen z toho důvodu, že s žalovanou sama v minulosti řadu takových smluv uzavřela a žalovaná se nacházela v prodlení i při jejich splácení. O liknavosti žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalované svědčí i fakt, že úvěr schválila, byť z lustrace v NRKI není vůbec zřejmé celkové bodové skóre žalované. Zejména však, jak již bylo zmíněno výše, naprostá rezignace žalobkyně na zkoumání úvěruschopnosti a finanční situace žalované je zřejmá ze záporných zůstatků na bankovním účtu žalované a množství čerpání dalších nebankovních úvěrů, jak je soud podrobně rozepsal v bodu 9 odůvodnění tohoto rozsudku. Za dané situace, věnovala-li by jim žalobkyně odpovídající pozornost, by žalovanou nikdy nemohla shledat jako osobu schopnou poskytnutý úvěr splácet řádně a včas.

36. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, nýbrž stejnou (ne-li větší) měrou je tato neplatnost stanovena též na ochranu druhé smluvní strany, poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť snižuje riziko poskytovatelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Současně pak v neposlední řadě chrání i veškeré další potenciální věřitele úvěrovaného spotřebitele, včetně věřitelů nefinančních, před možným předlužením spotřebitele a jeho pádem do insolvence se všemi důsledky s tím souvisejícími, především pak omezením reálné možnosti uspokojení pohledávek případných dalších potenciálních věřitelů spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

37. Zájem na prevenci předlužování, jejímž prostředkem je i institut posuzování úvěruschopnosti, je přitom celospolečenským fenoménem. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje řádně) vzpomenul i Ústavní soud v rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele Ústavní soud dospěl k závěru, že „nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“

38. Soud byl při svém rozhodování rovněž v souladu s § 588 odst. 1 o. z. povinen i bez návrhu přihlížet k okolnostem, jež mohou vést k rozporu s dobrými mravy či k rozporu se zákonem. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, běžná úroková míra v době uzavření smlouvy o úvěru, tedy v říjnu 2023 činila 9,37 %. Úrok sjednaný žalobkyní ve výši 73,6 % tak představuje téměř osminásobek běžné úrokové míry a soud má za to, že je zcela zřejmě v rozporu s dobrými mravy (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Nejvyšší soud přitom ve svém rozhodnutí ze dne 27. 10. 2010 sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 uvedl: „Skutečnost, zda se ujednání stran o smluvním úroku z prodlení příčí dobrým mravům, nelze posuzovat jen podle výše sjednané úrokové sazby, ale je třeba ji posoudit ve vztahu ke konkrétním okolnostem případu. Konkrétní okolnosti mající vliv na posouzení, zda ujednání o úroku z prodlení je v rozporu s dobrými mravy, jsou nejen okolnosti na straně dlužníka, ale i okolnosti na straně věřitele. Přitom je třeba se zabývat důvody, které ke sjednání konkrétní výše úroku z prodlení vedly, okolnostmi, které je provázely, i důvody nesplnění zajištěného závazku, případně i dopady přiznání sjednaného úroku z prodlení na osobu, vůči které je uplatňován. Ujednání o smluvním úroku lze posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Po přijetí závěru o neplatnosti dohody o výši úroku z prodlení je třeba se zabývat nárokem na zákonný úrok z prodlení“. Z uvedených důvodů je nutno návrh smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. číslo shledal za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o.z.). Soud neshledal možnost pro aplikaci § 577 o.z., neboť smlouva o spotřebitelském úvěru jako celek závisela právě na ujednané úrokové sazbě, přičemž takto nepřiměřeně vysoká úroková sazba je žalobkyní sjednávána pravidelně. Jak bylo v obdobných věcech opakovaně rozhodnuto Městským soudem v Praze (rozsudek ze dne datum, č. j. spisová značka, ze dne datum, č. j. spisová značka, ze dne datum, č. j. spisová značka, ze dne datum, č. j. spisová značka, ze dne datum, č. j. spisová značka, v nichž vystupovala žalobkyně ve stejném procesním postavení, jako v řízení ve věci samé), žalobkyně je profesionálem na trhu poskytování nebankovních úvěrů. Musí jí být známo, že poskytuje úvěry s vysokou úvěrovou sazbou. Jednotlivé smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavírané žalobkyní byly opakovaně shledány soudy absolutně neplatnými. Zdejší soud neshledal žádných důvodů a skutečností, pro které by právě tato úvěrová smlouva měla být shledána platnou, když úrok ujednaný ve smlouvě je opět zcela nepřiměřeně vysoký (13 o.z.). Nadto, již v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. spisová značka, bylo Městským soudem v Praze vyjádřeno, že žalobkyně své podnikání na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Lze bez pochyb uzavřít, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala. Z uvedených důvodů pak nezbývá než uzavřít, že smlouva o úvěru je pro rozpor s dobrými mravy neplatná jako celek.

39. Dalším důvodem neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy vyjma rozporu s dobrými mravy je nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně. V rámci kontraktačního procesu byla právní předchůdkyně povinna prověřit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (§ 86 odst. 1 z.s.ú.), a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (In: SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. § 86 [Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele]. In: SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. Zákon o spotřebitelském úvěru. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 428, marg. č. 7.). Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele přitom nejsou informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, a včetně povinnosti věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované informace o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry se uplatní i za současné právní úpravy). Této povinnosti žalobkyně nedostála, neboť nepostupovala s náležitou péčí. Již z výpisů z bankovního účtu žalované za dobu před poskytnutím úvěru (tj. červen až září 2023), které si mohla a měla žalobkyně za účelem řádného posouzení úvěruschopnosti žalované vyžádat nebo zajistit (např. přímo od samotné žalované), vyplývá, že období od června 2023 do září 2023 žalovaná měla na svém bankovním účtu u spol. právnická osoba., vyjma měsíce září 2023 vždy záporné zůstatky a velkou část jejích příjmů tvořily nebankovní úvěry. Nelze považovat za dostačující skutečnost, že žalobkyně provedla lustraci žalované v systému SOLUS, když se jedná pouze o jeden z možných podkladů pro náležité ověření schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet; sám o sobě je přitom výpis z uvedeného systému bez negativního záznamu nedostatečným podkladem pro kladný závěr o tom, že je spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet. Náležité neověření skutečností rozhodných pro poskytnutí spotřebitelského úvěru je pak porušením povinnosti žalobkyně, jako profesionálního poskytovatele spotřebitelských úvěrů, řádně ověřit schopnost dlužníka spotřebitelské úvěry splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v adresa ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Z těchto důvodů, tj. z porušení povinnosti žalobkyně stanovené v § 86 z.s.ú. je nutno spotřebitelskou smlouvu považovat v souladu s § 87 odst. 1 z.s.ú. za absolutně neplatnou, a to i v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie, konkrétně rozsudku ze dne 5. 3. 2020, C-679/18.

40. Nárok žalobkyně je tedy z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro rozpor s dobrými mravy z důvodu nemravného úroku a absolutní neplatnosti z důvodu nedostatečného prověření schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet třeba posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky na základě právního vztahu, který byl shledán neplatným. Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V takových případech je tedy na místě, aby každá ze stran vydala druhé straně to, co na základě neplatné smlouvy získala. Žalobkyně vyplatila žalované částku částka, ze které žalovaná uhradila částka. Soud proto uložil žalované povinnost k úhradě částky částka jako prokazatelně poskytnuté jistině z titulu bezdůvodného obohacení a přináležejícího příslušenství, tedy zákonných úroků z prodlení. V ostatním soud žalobu s ohledem na výše uvedené zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť větší úspěch (který soud poměřoval i s ohledem na rozsah přiznaného, resp. zamítnutého příslušenství v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 7 Cmo 74/2021 – 474, nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) ve věci sice svědčí žalované, tudíž by měla proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, nicméně žalované v průběhu řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.