OSPH08 10 C 145/2020-145

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o určení vlastnického práva

I. Žaloba, již se žalobkyně domáhala určení, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemní komunikace na pozemku parc. číslo v k.ú. část obce, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25.9.2020 domáhala určení, že je vlastníkem pozemní komunikace na pozemku parc. číslo v k.ú. část obce (dále též jen jako„ předmětný pozemek“) s odůvodněním, že v minulosti odkoupila od předchůdce žalované stavby na pozemcích žalované, mezi které patří též komunikace na shora uvedeném pozemku. Stalo se tak smlouvou o převodu privatizovaného majetku číslo ze dne datum, přičemž žalovaná souběžně s prodejem staveb, movitých věcí a komunikace pronajal žalobkyni pozemky pod komunikací a pod stavbami, protože tyto pozemky nebylo možno z důvodů zákonné blokace církevního majetku prodat. Blokace majetku trvala až do doby, dokud věc sama žalobkyně se anonymizována čtyři slova nevyřešila. Žalovaná nyní pozemky žalobkyni hodlá konečně prodat, nicméně její vnitřní procesy jsou takové, že zpochybňuje vlastní znalecké posudky a nebere v úvahu skutečnost, že vlastníkem komunikace na pozemku p. číslo k.ú. část obce je žalobkyně. Tyto pozemky oceňuje tak, jakoby měla žalobkyně znovu již jednou prodanou komunikaci odkoupit a podruhé zaplatit. Žalovaná nebere vůbec v úvahu jejich zastavěnost komunikací ve vlastnictví žalobkyně, v důsledku čehož je jejich hodnota nižší než pozemků nezastavěných. Žalovaná v průběhu doby opakovaně navýšila cenu nabízených pozemků, ač znalec původně stanovil cenu na 71.893.800 Kč, kterou následně další znalec navýšil na 80.706.810 Kč. Poté, co ji žalobkyně znovu písemně přijala, ten samý znalec cenu navýšil na částku 117.350.630 Kč. Takový postup považuje žalobkyně za nezákonný a nemravný, přičemž tento postup neřeší podstatu námitky žalobkyně ohledně vlastnictví komunikace a toho, že tuto komunikaci není možno ocenit a prodat znovu. Žalobkyně je přesvědčena, že došlo k závazné dohodě o ceně a jednání žalované je v rozporu s jejím legitimním očekáváním. Žalobkyně nesouhlasí s tím, ža žalovaná její vlastnictví pomíjí a zpochybňuje, a nutí ji, aby odkoupila věc, kterou již jednou uhradila. Pozemky je tak třeba ocenit jako pozemky zastavěné stavbou jiného vlastníka, a tudíž nikoli a zcela chybně jako stavební parcely. V této souvislosti poukázala na závěry nálezu Ústavního soudu III.US 2280/18. Závěrem žaloby žalobkyně uvedla, že žalovaná svým váhavým postupem zavinila, že ceny pozemků v mezidobí násobně vzrostly a přesto hodlá opakovaně inkasovat znovu kupní cenu za již jednou prodanou komunikaci. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení žalobkyně shledává v tom, že její vlastnické právo ke komunikaci, doložené privatizační smlouvou, je ze strany žalované zpochybňováno. Pouze určením vlastnického práva žalobkyně k této komunikaci může být tato položka vyloučena z prodeje jako výlučné vlastnictví žalobkyně, neboť žalovaná toto dobrovolně učinit nehodlá. V případě, že by došlo k veřejnému prodeji pozemku, byl by si případný investor vědom skutečnosti, že na předmětném pozemku bez souhlasu žalobkyně nic dalšího nepostaví. Podáním ze dne 23.1.2021 žalobkyně doplnila, že žalovaná jako vlastník předmětného pozemku nečiní ničeho pro nápravu v evidenci katastru nemovitostí, kde je pozemek nesprávně evidován jako„ zastavěné plocha a nádvoří“ přestože se jedná o účelovou komunikaci, které podléhá evidenci jako„ ostatní plocha – ostatní komunikace“. Žalobkyně sama nápravy docílit nemůže, neboť není vlastníkem pozemku. Žalobkyně dále není schopna doložit veřejnou listinou své vlastnické právo ke komunikaci svým obchodním partnerům popřípadě dalším osobám, se kterými jednání např. ohledně úvěru či odkoupení. Při jednání dne 2.6.2021 žalobkyně navrhla, aby ji soud poskytl lhůtu k vypracování geometrického plánu, který by vymezil účelovou komunikaci na předmětném pozemku v souladu se skutečným stavem s tím, že by následně upravila žalobní petit.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že vlastnické právo žalobkyně k předmětné komunikaci nijak nesporuje. Žalobkyně se stala jejím vlastníkem na základě jí uváděné smlouvy o privatizaci majetku, což žalovaná nikdy nezpochybnila. Mezi stranami pouze nepanuje shoda ohledně ceny předmětného pozemku, o jehož převodu stany nyní jednají. I kdyby byl v katastru nemovitostí nesprávně evidován druh a způsob využití pozemku, nemá to vliv na to, že komunikace na předmětném pozemku byla v rámci privatizačního projektu převedena na žalobce a žalovanou toto nikdy nebylo zpochybňováno. Pokud má žalobkyně za to, že žalovaná nesprávně ocenila pozemek pod komunikací a nesprávně ovlivnila v této věci i jiné subjekty, potom je třeba řešit tento problém a není nutné vyhledávat problém zástupný a vyvolávat další zbytečné spory. Neshodu ohledně ceny pozemku pod komunikací tak nelze zaměňovat s tím, že žalovaná údajně sporuje vlastnictví komunikace na pozemku. Není pravdou, že neexistuje žádný dokument o vlastnickém právu žalobce ke komunikaci, jímž je zmíněná smlouvu o privatizaci, kde je u tohoto pozemku přímo uvedeno, že se jedná o komunikaci. Žalovaná neshledává na požadovaném určení naléhavý právní zájem.

Skutkový stav:

3. Z výpisu z katastru nemovitostí list vlastnictví k.ú. část obce má soud za prokázané, že žalovaná je vlastníkem pozemku p. číslo v k.ú. část obce o výměře výměra, přičemž příslušným k hospodařením s majetkem anonymizováno je název žalované. Jako způsob využití pozemku je uveden společný dvůr a jako druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří.

4. Vlastníkem účelové komunikace, nacházející se na části předmětného pozemku v blíže neurčených hranicích, je žalobkyně, která nabyla vlastnické právo na základě smlouvy o převodu privatizovaného majetku a smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 26.3.2003 uzavřené s anonymizována dvě slova země. Předmětem smlouvy byl převod vlastnického práva jak staveb zapsaných v katastru, tak staveb nepodléhajících zápisu do katastru s tím, že pozemky nejsou předmětem převodu. V případě staveb nepodléhajících zápisu do katastru je jednalo mimo jiné o celkem 14 jmenovitě uvedených staveb nacházejících se na předmětném pozemku – 3x komunikace, 2x vodovod, 2x kanalizace, studna, topný kanál, h. terénní úpravy, sadové úpravy, úpravy terénu, rozvod elektřiny a osvětlení. Ve smlouvě není nijak specifikován rozsah těchto staveb ani to, kde konkrétně se na pozemku nacházejí. Uvedené má soud za prokázané smlouvou ze den 26.3.2003 uzavřenou mezi žalobkyní jako nabyvatelem a anonymizována dvě slova země jako převádějícím.

5. Katastrální mapou staženou z internetu má soud za prokázané, že část předmětného pozemku je pokryta zelení a nikoliv účelovou komunikací.

6. Z prohlášení nájemníka ze dne 20.12.2018 a ze dne 13.11.2019, průvodního dopisu žalobkyně ze dne 13.11.2019, dopisu žalované ze dne 4.4.2019 na čl. 8 spisu, mailové korespondence právního zástupce žalobkyně ze dne 19.2.2019, dopisu žalobkyně o odkup pozemků ze dne 16.5.2013 a dopisu žalované reagujícího na tuto žádost ze dne 27.5.2013 soud zjistil, že strany již delší dobu jednají o možném odkoupení pozemků v k.ú. část obce, mezi které patří i předmětný pozemek, přičemž žalobkyně opakovaně k výzvě žalované vyjádřila zájem o jejich odkoupení za žalovanou navrhovanou cenu. Zájem o koupi nejen předmětného pozemku vyjádřila žalobkyně již v květnu 2013, kdy ji ale bylo žalovanou sděleno, že tomu brání skutečnost, že se jedná o původní majetek církve. K dalšímu jednání došlo v roce 2018, kdy žalobkyně k výzvě žalované potvrdila dopisem ze dne 20.12.2018 (prohlášení nájemníka) svůj zájem o odkoupení pozemků za cenu navrženou žalovanou ve výši 71 893 600 Kč. Žalovaná poté původně navrženou cenu navýšila na částku 80 706 810 Kč. Proti navýšení ceny se žalobkyně ohradila mailem ze dne 19.2.2019 ve kterém namítla, že je nutno při stanovení zohlednit skutečnost, že se jedná o pozemky zastavené komunikací ve vlastnictví žalobkyně, navíc s omezeným přístupem. Dále uvedla, že nově stanovenou cenu nepovažuje za adekvátní a že již akceptovala předchozí nabídku. Navýšení ceny zdůvodnila žalovaná dopisem ze dne 4.4.2019 tím, že původně stanovené cena vycházela z vadného znaleckého posudku. Žalobkyně prohlášením nájemníka ze dne 13.11.2019 vyslovila souhlas s navýšenou cenou ve výši 80 731 010 Kč.

7. Dopisem ze dne 15.9.2020 žalovaná oznámila žalobkyni opětovné navýšení částky požadované za pozemky s tím, že Ministerstvo financí si v rámci schvalování privatizačního projektu odstátněním uvedených pozemků nechalo zpracovat vlastní posudek, který byla navýšena jejich cena na částku 117 350 630 Kč bez znalečného. Zároveň tímto dopisem vyzvala žalobkyni k vyjádření zájmu o odkoupení pozemků za takto nově stanovenou cenu do 30 dnů a to na připojeném formuláři.

8. Žalovaná si nechala vypracovat celkem dva znalecké posudky ohledně stanovení obvyklé ceny pozemků areálu, přičemž posudek ze dne 20.11.2018 vypracovaný anonymizována dvě slova. příjmení stanovil cenu na částku 71 893 800 Kč, z čehož 44 501 000 Kč připadalo na předmětný pozemek. V posudku je zmíněno, že na části pozemků jsou postaveny stavby ve vlastnictví žalobkyně s tím, že stavby nacházející se na těchto pozemcích a jejich příslušenství (výslovně zmíněny mimo jiné komunikace a zpevněné plochy) nejsou oceňovány, přičemž předmětem ocenění jsou pouze pozemky. Obvyklá cena za 1 m2 pozemku byla stanovena na částku 1 570 Kč. Druhým znaleckým posudkem vypracovaným anonymizováno jméno příjmení ze dne 27.7.2019 byla stanovena cena předmětného pozemku na částku 42 838 695 Kč, celková cena všech pozemků pak na částku 80 440 600 Kč. V případě předmětného pozemku znalec výslovně uvádí, že pozemek se zpevněnou plochou asfaltové komunikace není součástí ocenění kvůli jinému vlastníkovi s tím, že byla uplatněna odpovídající srážka za omezenou možnost využití (komunikace a odstavené plochy jiného vlastníka).

9. Z výseku znaleckého posudku, o kterém žalovaná tvrdí, že se jedná o doplněk shora uvedeného posudku anonymizováno příjmení, což žalobkyně nijak nesporovala, soud zjistil, že jsou zde uvedeny dvě varianty ocenění předmětného pozemku, a to na částku 46 407 381,15 Kč a na částku 69 682 412,07 Kč, přičemž důvodem odlišné ceny je zohlednění indexu polohy pozemku.

10. Žalobkyně podala na znalce příjmení příjmení stížnost ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích týkající se toho, že znalce akceptovat pokyny objednatele posudku k navýšení jím původně stanovené ceny a dále se nijak nezabýval námitkami žalobkyně ohledně zastavěnosti předmětného pozemku. Soud stížnost žalobkyně odložil s odůvodněním, že došlé oznámení neodůvodňuje zahájení řízení o přestupku. V rozhodnutí zmínil některé drobné vady posudku, nicméně pokud jde o stanovení ceny pozemků, dospěl k závěru, že znalec postupoval v souladu s Cenovou metodikou. Znalec dal v posudku najevo nesouhlas se závěry objednatele, které ve svém posudku uvedl pouze jako jinou možnou variantu. Ač tento postup soud neshledal jako nejvhodnější s tím, že se měl proti oponentnímu ocenění více vymezit či jej neuvádět, přesto má za to, že znalec dal jasně najevo, že on sám dospěl k jiným závěrům. Uvedené má soud za prokázané stížností žalobkyně ze dne 23.11.2020, Usnesením Krajského soud v Českých Budějovicích poznamenávaným do spisu sp. anonymizováno číslo a sdělením výše uvedeného soudu ze dne 11.1.2021 adresovaným žalobkyni ohledně vyřízení stížnosti.

11. Z dopisu Katastrálního úřadu ze dne 6.4.2021 soud zjistil, že katastrální úřad vrátil žalobkyni podání týkající ze změny druhu a způsobu využití pozemku s tím, že uvedené zapíše na základě ohlášení vlastníka pozemku, přičemž stavby komunikace nejsou v katastru evidovány jako samostatné nemovité věci. Změnu je třeba doložit kolaudačním rozhodnutím či kolaudačním souhlasem silničního správního úřadu a v případě, že se stavba nachází jen na části pozemku, též geometrickým plánem.

12. Z dopisů na č.l. 127, 128 a 130 spisu soud zjistil, že osoby, o nichž žalobkyně tvrdí, že se jedná o jejich obchodní partnery, po ní požadují předložení dokladu o vlastnictví komunikace.

13. Z kolaudačního rozhodnutí ze dne 2.5.1990 na čl. 59 spisu soud neučinil žádná skutková zjištění, neboť z něj pouze vyplývá, že jím bylo povoleno užívání specializovaného závadu pro chod dojnic v anonymizováno zahrnujíc mimo jiné i komunikace v areálu bez jejich bližšího vymezení.

Právní hodnocení věci:

14. Podle ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. návrhem na zahájení řízení lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Určovací žaloby tak může být důvodná, jen jestliže bude prokázán naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24.2.1971, sp. zn. 2 Cz 8/71). Pomocí určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné již probíhající řízení (v němž je lze řešit jako předběžné otázky) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení; určovací žaloba je nepřípustná tam, kde neslouží potřebám praktického života, ale jen ke zbytečnému rozmnožování sporů.

15. S ohledem na shora uvedené se soud nejprve zabýval otázkou, zda je na straně žalobkyně tento naléhavý právní zájem dán a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalovaná vlastnické právo žalobkyně ke komunikaci nacházející se na předmětném pozemku nijak nesporuje a ani žalobkyni žádným způsobem nebrání v jejím užívání. Soudu není zřejmé, jaká jiná řízení, v nichž má žalovaná sporovat její vlastnické právo, má žalobkyně na mysli, neboť z provedeného dokazování nic takového nevyplynulo. I ze znaleckých posudků je zřejmé, že oba znalci, kteří byli osloveni žalovanou ohledně stanovení ceny předmětného pozemku, dostali od žalované informaci, že předmětný pozemek je zastavěn komunikací ve vlastnictví žalobkyně, což v posudku výslovně zmiňují. Soud pak není zřejmé, jak by se bez požadovaného určení mohlo stát právní postavení žalobkyně nejistým, popřípadě jak by její právo mohlo být ohroženo, neboť i kdyby soud žalobě vyhověl, žalobkyně by na základě takového rozsudkem nedocílila zápisu vlastnického práva k předmětné komunikaci do katastru nemovitostí pro svoji osobu, neboť komunikace se do katastru nezapisují. Žalobkyně v podstatě vyvolala tento spor jako zástupný problém, přičemž ve skutečnosti je mezi stranami spor ohledně způsobu ocenění předmětného pozemku, což ale nelze řešit touto určovací žalobou. Z provedeného dokazování, jakož i z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že ta je rozhořčena nejenom opakovaným navýšením ceny poté, co již dvakrát akceptovala cenu na vrženou žalovanou, ale i tím, že se jednání neúměrně táhnout.

16. Žalobkyně disponuje platným nabývacím titulem k předmětné komunikaci, kterým je smlouva o převodu privatizovaného majetku ze dne 26.3.2003, kterou je dle názoru soudu schopna prokázat v případě potřeby své vlastnické právo ke komunikaci. Pokud jde o její tvrzení, že na podkladě vyhovujícího rozsudku by mohla docílila v katastru nemovitostí zápisu změny druhu pozemku a způsobu využití, soud podotýká, že uvedený zápis v tomto směru nijak nezpochybňuje vlastnické právo žalobkyně a ani nečiní její právní postavení ve vztahu ke komunikaci nejistým. Navíc z provedeného dokazování zcela nepochybně vyplynulo, že ne celý předmětný pozemek je pokryt účelovou komunikací, ale jsou zde i jiné stavby, což ostatně vyplývá i z uzavřené smlouvy o privatizaci. Ze shora uvedených důvodů soud proto zamítl návrh žalobkyně na poskytnutí času k vypracování geometrického plánu, který by vymezil umístění účelové komunikace na předmětném pozemku s tím, že by v návaznosti na to byl upraven žalobní petit. Pokud jde o žalobkyní zmíněný nález Ústavního soudu III. ÚS 2280/18, považuje jej soud na danou věc za nepřiléhavý, neboť žalovaná nijak nesporuje, že komunikace nacházející se na předmětném pozemku je samostatnou stavbou v právním smyslu a že se tudíž nejedná pouze o součást jí náležejícího pozemku.

17. S ohledem na chybějící naléhavý právní zájem na požadovaném určení soud žalobu zamítl.

18. Plně úspěšné žalované soud přiznal v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč, přičemž vyšel z toho, že žalovaná v dané věci vykonala celkem pět úkonů á 300Kč, a to tři písemná vyjádření (ze dne 24.11.2020, ze dne 21.2.2021 a ze dne 12.3.2021) a jednou se zúčastnila soudního jednání v délce trvání přesahující dvě hodiny. Výše paušální náhrady pak vyplývá z ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.

19. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího, a to ve čtyřech vyhotoveních.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat výkonem rozhodnutí (exekucí).