OSPH08 24 C 109/2020-180

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Kesslerovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o určení vlastnictví id. 1/2 pozemku parcelní číslo k. ú. část obce po odvolání darů pro nevděk podle § 2072 obč. zák.

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby bylo určeno, že je vlastníkem id. ½ pozemku parc. č. 25 s příslušenstvím v k. ú. část obce zapsaného na listu vlastnictví číslo u Katastrálního úřadu hl. m. Prahy, Katastrální pracoviště Praha ode dne 1. 6. 2017, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 24. 5. 2020 domáhá určení, že je vlastníkem ideální ½ pozemku parc. č částka s příslušenstvím v k. ú. část obce, zapsaného na listu vlastnictví číslo u Katastrálního úřadu hlavního města Prahy, Katastrální pracoviště Praha, od 1. 6. 2017. Žalobu odůvodnil tak, že skutkový děj vymezuje žalobou od 1. 1. 2016 do 1. 6. 2017, jak je specifikováno listinou z 1. 6. 2017 o odvolání darů pro nevděk, nicméně nevděk sám a jeho negativní následky trvají věcně dosud. Účastníci uzavřeli dne 18. 5. 2005 darovací smlouvu o darování pozemku parc. č částka s příslušenstvím v k. ú. část obce (list vlastnictví), obec a číslo, hlavní město Praha s vkladem práv povolených rozhodnutím Katastrálního úřadu pro hl. m. Praha, Katastrální pracoviště Praha, pod č. j. V-19573/2005 s právními účinky vkladu dne

18. Podle ust. § 630 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

2. Žalovaná k věci uvedla, že žalobu odmítá v celém rozsahu, neuznává nárok, jedná se o další šikanózní žalobu ze strany žalobce, který překrucuje události a vyvolává soudní spory, aby blokoval jí darované nemovitosti. Žalobce na ni během deseti let podal více než 40 občanskoprávních žalob a šikanózních exekucí, žalobcem jmenované skutky nenaplňují podstatu nevděku, žalobce ji svými žalobami šikanuje, kriminalizuje a očerňuje její dobré jméno, jde o pomluvy. Jeho vykonstruovanými žalobami se cítí být dehonestována a pronásledována, jeho chování je mimo normu. Navrhla zamítnutí žaloby.

3. Při jednání dne 17. 8. 2021 soud sdělil, že předmětná věc bude posuzována podle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013, s ohledem na skutečnost, že se spor týká darovací smlouvy z 18. 5. 2005, byť k jednáním, která jsou žalobcem uváděna, došlo za účinnosti zák. č. 89/2012 Sb., nového občanského zákopníku. V této souvislosti soud poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2339/2019 z 31. 3. 2020. K tomu žalobce uvedl, že s tímto nesouhlasí, rozhodnutí Nejvyššího soudu je vadné, neboť pomíjí, že v daném případě šlo o darování nemovitosti a týká se věcného práva. Dále žalobce uvedl, že pokud by soud hodlal prosazovat názor, že je třeba postupovat podle občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, poukazuje na přechodná ustanovení § 3082 nového občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. Účastníci darovací smlouvy nedisponují žádnými právy a povinnostmi vzniklými před 1. 1. 2014 ohledně chování obdarované vůči dárci, kteréžto je relevantním předmětem tohoto řízení. Pouhá existence darovací smlouvy není tou hlavní podstatou řízení o odvolání daru pro nevděk, jedná se pouze o skutkovou okolnost osvědčující, že je zde obdarovaná osoba a fyzicky existuje dar, který je možné dárci vrátit, vztah darovací smlouvy k řízení o odvolání daru pro nevděk se proto omezí pouze na ověření, že daná smlouva byla platně uzavřena, jinak nic dalšího. Od 1. 1. 2014 byly nároky na chování obdarovaného k dárci nepatrně zpřísněny, tato nová právní úprava působí samozřejmě pouze od uvedeného data do budoucnosti, ale ačkoli reguluje vztahy vzniklé dříve. V projednávané věci jde o věcné právo, neboť předmětem darovací smlouvy byla nemovitá věc zapsaná v katastru, proto platí ust. § 3028 odst. 2 nového občanského zákoníku.

4. K jednotlivým bodům žaloby žalovaná uvedla, že předpokládá, že žalobce potkala na svém pozemku a nechala ho vyvést policií, byt v obec není byt žalobce, ale má od něj klíče, proto je chtěla získat, klíče od přilehlé garáže získat nechtěla. Na hrob prarodičů z otcovy strany chodí, je otázka, zda tam chodí i žalobce. Peníze inkasované z pronájmu bytu v obec obec jsou řešeny pořád dokola, žalobci předkládala náklady, které má s bytem a co zbude z nájemného, používá na platbu elektřiny, vody, různé opravy. Byt v obec obec darovali žalované rodiče, ale i s dluhem, žalobce neplatil fond oprav a žalovaná, v té době studentka, dluh podle svých možností splácela několik let, byl tam i dluh za odpad, včetně penále. Peníze z prodeje nemovitostí, jednalo se o pole, byly na úhradu dluhů rodičů. Žalovaná platí náklady řízení, které jsou důsledkem prohraných žalob podávaných žalobcem. Co se týče bytu v obec obec, tam je nájemnice, žalobce tam bydlet nemůže a žalovaná si nepřeje, aby otec bydlel v maringotce na jejím pozemku. Má za to, že pokud na ní žalobce bude soustavně podávat žaloby, toto jejich spory nevyřeší, nestojí o jeho návštěvy, nestojí o kontakt s ním. Ohledně nemovitostí v obec doplnila, že žalobce v důsledku exekuce přišel o třetinu své zahrady, protože neplatil své závazky a čtyřgaráž jí byla darována společně s pozemkem ve část obce.

5. Žalobce potvrdil, že v roce 2006 byla jako vlastník čtyřgaráže zapsána žalovaná, ale z její strany došlo k podvodu nebo klamání, zatím to však neřeší ve vztahu k žalované, ale jeho právo ke garáži existuje. Vůči žalované se určení vlastnického práva dosud nedomáhá ve vztahu ke garáži, ale domáhá se vrácení pozemku.

6. Z darovací smlouvy z 18. 5. 2005 uzavřené mezi celé jméno žalobce a jméno celé jméno žalované jako dárci a s žalovanou jako obdarovanou bylo zjištěno, že předmětem daru je pozemek parcelní číslo o výměře anonymizováno m² v k.ú. část obce, obec Praha, právní účinky vkladu 18. 5. 2005, vklad práva povolen rozhodnutím č. j. V-19573 Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha, návrh na zahájení řízení o vkladu do katastru nemovitostí byl podán 18. 5. 2005 (č. l. 74-76).

Žalobce k žalobě doložil další listinné důkazy, jako části soudní rozhodnutí, výzvy soudů k nařízení prvního setkání s mediátorem, rozhodnutí ve správním řízení, výpisy z katastru nemovitostí, kupní smlouvy k nemovitostem, rozhodnutí soudních exekutorů, přepis SMS zpráv, soukromé dopisy žalované. Darovací smlouvou z 24. 5. 2007 dárci celé jméno žalobce a jméno celé jméno žalované darovali žalované nemovitost v k. ú. část obce, a to pozemek parc. číslo o výměře číslo m² a darovací smlouvou z 18. 5. 5 pozemek p. číslo o výměře anonymizováno m² v k.ú. část obce, jak bylo zjištěno z těchto darovacích smluv.

7. Z výpisu z Centrální evidence exekucí k 3. 0.3.2021 předložené žalovanou bylo zjištěno, že žalobce má evidováno od roku 2008 celkem 14 zahájených exekucí.

8. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. 7 c 81/ 2011 ze dne 15.2.2012 bylo zúženo společné jmění manželů jméno a jméno příjmení až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti.

9. Dne 1. 6. 2017 žalobce odstoupil od 6 darovacích smluv pro nevděk, uvedené odstoupení zaslal žalované e-mailem uvedeného dne, pod bodem 4) uvedeného odstoupení je darovací smlouva z 18. 5. 2005 týkající se pozemku v k. ú. část obce, jejíž vklad byl povolen pod č. j. V 19573/2005 s právními účinky vkladu 18. 5. 2005. Odstoupení odůvodnil tak, že jej žalovaná nechala vyvést policisty z darovaného pozemku p. číslo v obec část obce dne 23. 6. 2016, domáhala se klíčů od jeho obydlí v obec dne 24. 7. 2016, aby mohla narušit nedotknutelnost obydlí, nectí jeho rodiče, díky nimž získala bezpracné finanční zisky, nerozdělila se s ním o peníze pravidelně měsíčně inkasované z pronájmu darovaného bytu v obec obec, nerozdělila se s ním o téměř 300 000 Kč přijatých za prodej darovaných nemovitostí v k. ú. obec, i přes získání obrovských peněžních částek na něj poslala exekutora, nemravně odmítá mu umožnit bydlení v darovaném bytě v obec obec, nevydala žalobci svolení s umístěním maringotky na darovaném pozemku v obec část obce parc. číslo odmítá se s žalobcem setkat, skrývá se před ním a pohrdá jím. Takovéto jednání považuje žalobce za nevděk projevující se chorobně nezvladatelnou chamtivostí po penězích na úkor respektování dobrých mravů, který je v právním státě absolutně neodpustitelný a lze jej obecně považovat za zjevně nemravný a naplňující skutkovou podstatu odvolání daru pro nevděk.

10. Ve vztahu k jednotlivým skutkům, tak jak je žalobce v žalobě popisuje a z nichž činí závěr nevděčného chování žalované jako obdarované soud souhrnně uvádí tento zjištěných skutkový stav.

11. Manželství dárců, tedy žalobce a jméno celé jméno žalované, nyní příjmení, bylo rozvedeno, jak bylo zjištěno z výpisu z Centrální evidence obyvatel ve vztahu k žalobci, dne 29.1.2013 (řízení vedené u OS Praha 8 pod sp. zn. 24 C 79/2018). Společné jmění manželů příjmení bylo zúženo až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j 81/ 2011, právní moc 29. 3. 2012.

12. Nemovitosti, které jsou předmětem této žaloby, nacházející se v k.ú. část obce, územní celek, a to pozemek parc. číslo nabyla žalovaná darováním od žalobce a jeho tehdejší manželky (matky žalované) na základě darovací smlouvy z 18.5.2005.

13. Pokud žalobce tvrdí, že mu žalovaná zamezila přístup, resp. nechala jej vyvést, z pozemku v k.ú. část obce včetně čtyřgaráže (bod 1), domáhala se vydání klíčů od nemovitosti v obec (bod 2), neumožnila mu bydlení v bytě v obec obec, ani umístění maringotky na pozemku v k.ú. anonymizováno (bod 7) a nedělí se s ním o příjem z pronájmu bytu v obec obec (bod 4), není sporu o tom, že uvedené nemovitosti jsou ve vlastnictví žalované.

14. Byť žalobce některé z nich (čtyřgaráž), byt v anonymizováno nazývá v žalobě svými nemovitostmi, uvedené neprokazuje.

15. Ohledně příjmu z prodeje nemovitostí v k.ú. obec (bod 5) soud rovněž konstatuje, že uvedené nemovitosti byly ve vlastnictví žalované, což žalobce ani nesporuje.

16. K bodu 6 byly předmětem uvedené exekuce soudní spory vyvolané žalobcem proti žalované, jak žalovaná uvedla, žalobce v žalobě uvedené rovněž potvrzuje.

17. Tvrzení uvedené v bodě 3 žaloby žalobce nijak nekonkretizuje, nedokládá, žalovaná uvedené tvrzení popírá.

19. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že žaloba není důvodná.

20. Předně k právní kvalifikaci soud uvádí, že za situace, kdy ke vzniku právního poměru účastníků z darovací smlouvy došlo před 1. lednem 2014, bylo založeno legitimní očekávání, že dárce může žádat dar nazpět jen, zachová-li se (v budoucnu) obdarovaný k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě poruší dobré mravy (§ 630 obč. zák.). Byla-li darovací smlouva uzavřena před 1. 1. 2014, je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zák. č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31. 12. 2013, i když k „ nemravnému“ chování obdarovaného, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po 1. 1. 2014 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.3.2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019). V posuzovaném případě byla darovací smlouva uzavřena dne 18.5.2005, tedy věc je posuzována podle ust. § 630 obč. zák.

21. Předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na vrácení daru je pouze takové chování obdarovaného, které lze s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky § 630 obč. zák.; předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce, jak shrnuto např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2014 sp. zn. 33 Cdo 445/2013, rozhodnutí ze dne 25.2.2020 sp. zn. 33 Cdo 3096/2019.

22. Jak z veškerých řízení vedených u zdejšího soudu, tak i za předmětné žaloby je zřejmé, že mezi účastníky jsou velmi výrazně dlouhodobě narušené vztahy. Žalovaná je dcerou žalobce, a žalobce spolu se svou tehdejší manželkou jí darovali nejenom nemovitosti, které jsou předmětem této žaloby, ale i další nemovitosti, jak bylo z žaloby zjištěno. Žalovaná je či byla vlastníkem nemovitostí uváděných v jednotlivých bodech žaloby a jako taková může s nemovitostmi a finančními prostředky plynoucími ať z pronájmu či prodeje těchto nemovitostí nakládat svého uvážení, zdůvodnění jejího postoje a chování je logické. Žalovaná v průběhu řízení deklarovala snahu se s žalobcem dohodnout na finančním vyrovnání, však jak uvedla, s ohledem na jeho chování je to problematické.

23. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 26. 6. 2021 (sp. zn. 33 C 65/2021) žalobce domáhal určení, že„ vlastníkem pozemku“ parc. č částka s příslušenstvím v k. ú. část obce, zapsaného na listu vlastnictví číslo u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu,„ jsou ode dne 18. 5. 2005 celé jméno žalobce a jméno příjmení“ s odůvodněním, že spolu se žalovanou 2 (svou bývalou manželkou) obcházel v minulosti zákon, v důsledku toho jsou neplatné určité darovací smlouvy, a proto usiluje, aby byl v katastru nemovitostí proveden„ zápis o změně vlastnických práv zpět na žalobce, resp. i na jeho bývalou manželku“.

24. V rámci posouzení těchto konkrétních vztahů je třeba konstatovat, že nebylo prokázáno, že by konfliktní situace, které zapříčinily takovéto chování žalované vůči žalobci, primárně vyvolala žalovaná. Naopak, byly vyvolené žalobcem, o čemž svědčí rovněž množství žalobních návrhů podávaných na žalovanou u různých soudů. Žalobou popisované chování žalované je její reakce, obrana proti chování žalobce. S přihlédnutím na všechny konkrétní okolnosti posuzovaného sporu soud uzavřel, že žalovaná svým chováním vůči žalobci nenaplnila skutkovou podstatu zakládající možnost dárce domáhat se vrácení daru, a proto žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.

25. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, a měla by proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, avšak žádné nepožadovala.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.