OSPH08 29 C 192/2020-54

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Hanou Suchánkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa anonymizováno obec ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 88 491 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 88 491 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 22. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 30 008 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, advokátky.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 88 491 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 31. 12. 2005 vykonávali zaměstnanci žalobce pracovní cestu vozidlem Škoda Felicia Pick-up, rz anonymizováno číslo, provozovaným žalobcem, a to ve složení posádky- řidič jméno příjmení a spolujezdec jméno příjmení. Při této pracovní cestě došlo k dopravní nehodě, způsobené řidičem jméno příjmení, při které jméno příjmení utrpěl závažná poranění páteře s následkem téměř celkového ochrnutí. Poškozený jméno příjmení nebyl za jízdy v době nehody připoután bezpečnostním pásem, přičemž dle shromážděných poznatků došlo k nehodě v poměrně nízké rychlosti, když automobil byl při nehodě poškozen pouze velmi lehce a poškozený byl na místě nehody nalezen mimo interiér vozidla v poloze částečně pod vozidlem. Ke dni výše uvedené dopravní nehody neexistovala písemná pojistná smlouva ohledně pojištění tohoto vozidla z odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem, když byla Českou pojišťovnou pouze vydána tzv. zelená karta, což však k platnému uzavření pojištění nestačí. Poškozený měl tedy ze zákona na výběr, zdali se s nárokem na náhradu škody na zdraví obrátí na žalobce z titulu pracovního úrazu nebo na Českou kancelář pojistitelů (dále jen„ ČKP“) z titulu škody způsobené provozem vozidla, přičemž zvolil odškodnění prostřednictvím ČKP. Vůči žalobci tak přímý nárok poškozený neuplatnil. V dané záležitosti se tedy jedná o pracovní úraz, který se stal na pracovní cestě při dopravní nehodě, kdy poškozený byl a je odškodňován ohledně škody na zdraví ze strany ČKP (dosud v souhrnné částce přes 10 mil. Kč), která se následně obrací po provedených úhradách s regresními nároky ve smyslu zák. č. 168/1999 Sb. na žalobce. ČKP se m.j. na žalobce obrátila s požadavkem na úhradu částky 88 491 Kč, představující vynaložené náklady léčení poškozeného, přičemž tato částka byla ČKP pravomocně přiznána rozsudkem OS České Budějovice, sp. zn. spisová značka ze dne 20. 11. 2018. Žalobce uvedenou částku uhradil ČKP dne 1. 2. 2019, jedinou platbou navýšenou o náhradu nákladů řízení. Je zřejmé, že v dané věci se jedná o souběh odpovědnosti provozovatele vozidla za škodu způsobenou jeho provozem a odpovědnosti za škodu z pracovního úrazu. Žalovaný odmítá danou záležitost likvidovat s tím, že regresy pojišťoven nespadají pod zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu z pracovních úrazů. Žalobce je přesvědčen, že tento názor je nesprávný, neboť popírá smysl a existenci zákonného pojištění zaměstnavatele. Poškozený měl v této věci na výběr, zdali se obrátí se svým nárokem na ČKP nebo na žalobce. Pokud zvolil cestu prostřednictvím odpovědnosti z provozu vozidel a byl ze strany ČKP odškodněn, resp. je stále odškodňován, znamená to, že jeho nároky po úhradě přešly na ČKP, která vstoupila do jeho práv a povinností. Rozsah odpovědnosti žalobce však zůstává stále stejný a nemůže překročit jeho odpovědnost dle pracovněprávních předpisů. Pokud se ČKP obrací na žalobce s regresními nároky, jedná se v této věci o nároky poškozeného zaměstnance z pracovního úrazu a je na místě, aby tyto nároky byly likvidovány žalovaným ze zákonného pojištění žalobce, jako zaměstnavatele ve smyslu vyhl. č. 125/1993 Sb. Žalobce žalovanou dne 11. 10. 2019 písemně vyzval prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě částky 88 491 Kč, avšak žalovaná do dnešního dne ničeho žalobci neuhradila.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce zastává právní názor, že pokud se Česká kancelář pojistitelů obrací na žalobce s regresními nároky, jedná se v této věci o nároky poškozeného zaměstnance z pracovního úrazu a je na místě, aby tyto nároky byly likvidovány žalovanou ze zákonného pojištění žalobce, jako zaměstnavatele dle vyhl.č. 125/1993 Sb. S tímto právním názorem žalobce však žalovaná nesouhlasí. Poškozený má při souběhu odpovědnosti právo se rozhodnout, zda se se svými nároky na náhradu škody z dopravní nehody, která se mu stala na pracovní cestě, obrátí na odpovědného zaměstnavatele k odškodnění jeho pracovního úrazu nebo na provozovatele vozidla viníka dopravní nehody. V dané věci se poškozený zaměstnanec jméno příjmení rozhodl uplatnit své nároky ze zákonného pojištění odpovědnosti motorového vozidla viníka dopravní nehody. S ohledem na skutečnost, že předmětné vozidlo, kterou zavinil zaměstnanec žalobce pan jméno příjmení, nemělo v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., sjednáno povinné ručení, je poškozený jméno příjmení odškodňován z garančního fondu. Česká kancelář pojistitelů má právo proti tomu, kdo odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla bez zákonného pojištění, na náhradu toho, co za něj bylo plněno z garančního fondu. Z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy jsou však hrazeny pouze nároky v rozsahu daném zákoníkem práce, které vzniknou poškozenému a jsou řádně uplatněny u zaměstnavatele. Zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání nekryje regresní nároky vůči zaměstnavateli vyplývající z porušení jeho právních povinností. Regresní nárok, který uplatnila Česká kancelář pojistitelů vůči žalobci z důvodu porušení právních povinností provozovatele nepojištěného vozidla, jímž byla škoda způsobena, a který je předmětem této žaloby, tedy nespadá pod rozsah zákonného pojištění podle vyhl.č. 125/1993 Sb.

3. Žalobce v replice poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 1084/2009, které jasně uvádí, že pokud je za škodu z pracovního úrazu odpovědný pouze zaměstnavatel a nikoli i jiný odpovědný subjekt mimo pracovněprávní vztah, může zaměstnanec své nároky uplatnit pouze dle příslušných ustanovení zákoníku práce, tj. z titulu odškodnění pracovního úrazu. Dané rozhodnutí řeší dokonce stejnou situaci v tom, že se jedná o událost spadající do účinnosti zákoníku práce č. 65/1965 Sb. a občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud se na žalobce obracela ČKP s požadavkem na úhradu jí vyplacených částek poškozenému, pak nevznikl ČKP vůči žalobci regresní nárok ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., ale nárok z„ obecného“ bezdůvodného obohacení, neboť ČKP hradila za žalobce poškozenému náhradu škody, aniž by k tomu měla povinnost. Pokud pak žalobce hradil uvedené platby ČKP na základě pravomocného rozsudku, pak hradil to, co měl hradit přímo poškozenému, kdy se jedná obsahově o tentýž nárok. Je tedy zcela naplněn předpoklad dle § 5 odst. 2 vyhl. č. 125/1993 pro to, aby žalovaná tyto částky žalobci uhradila.

4. Žalovaná v duplice setrvala na svém právním hodnocení žalobcem uplatněného nároku, přičemž k výše uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedla, že nepřiléhá skutkovými okolnostmi, neboť v judikované věci, kterou se dovolací soud zabýval, se jednalo o odpovědnost jediného odpovědnostního subjektu, a z toho důvodu byla náhrada škody posuzována pouze podle zákoníku práce o odškodňování pracovních úrazů. V projednávané věci se jedná o možnost volby ze dvou odpovědných subjektů, neboť dopravní nehodu způsobil řidič jméno příjmení, který řídil vozidlo, jehož vlastníkem byla žalobkyně, v takovém případě je na poškozeném, zda uplatní nárok z titulu odškodnění pracovního úrazu, nebo z titulu náhrady od přímého škůdce, viníka dopravní nehody, dle občanského zákoníku, (srov. např. rozsudek NS ČR ze dne 14. 4. 2005, sp.zn. 25 Cdo 254/2004), dále nepřiléhá z hlediska právního hodnocení, neboť předmětem projednávané žaloby je regresní postih – sankce za porušení právní povinnosti provozovat vozidlo s uzavřeným povinným pojištěním odpovědnosti z jeho provozu, a nikoliv náhrada škody z titulu pracovního úrazu.

5. Na základě shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, není-li výslovně uvedeno jinak, že dne 31. 12. 2005 v 16:20 hod. došlo při pracovní cestě zaměstnanců žalobce k dopravní nehodě vozidla Škoda Felicia Pick-up, rz anonymizováno číslo (dále jen„ předmětné vozidlo“), jehož vlastníkem byl v době dopravní nehody příjmení příjmení, datum narození, a jeho provozovatelem žalobce, a to ve složení posádky: řidič jméno příjmení a spolujezdec jméno příjmení, když došlo ke zranění jméno příjmení, kdy trestním příkazem Okresního soudu v Klatovech ze dne 25. 5. 2006, sp.zn. spisová značka, byl jméno příjmení uznán vinným, že jinému z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví, čímž spáchal trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 trestního zákona; tyto skutečnosti má soud za prokázané předmětným trestním příkazem. V době dopravní nehody nebylo sjednáno k předmětnému vozidlu pojištění z odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Míra spoluzavinění poškozeného jméno příjmení byla shledána v rozsahu 1/3, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 5. 2015, č.j. číslo jednací, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2016, č.j. číslo jednací. Pojišťovna poškozeného jméno příjmení vynaložila na nákladech léčení poškozeného v období od 1. 4. 2011 do 31. 12. 2014 částku 120 484,99 Kč a v období od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2015 částku 56 495,03 Kč Česká kancelář pojistitelů zaslala částku 60 243 Kč na účet pojišťovny dne 12. 3. 2015 a částku 28 248 Kč dne 27. 8. 2015. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 11. 2018, č.j. číslo jednací, byla žalobci a p. jméno příjmení uložena povinnost zaplatit obec kanceláři pojistitelů společně a nerozdílně částku 88 491 Kč, když soud dospěl k závěru, že ulice kancelář pojistitelů vyplatila náklady léčení poškozeného jméno příjmení z garančního fondu právě částku 88 491 Kč, proto má dle § 24 odst. 8 zákona č. 168/1999 Sb., v platném znění, regresní nárok vůči provozovateli a vlastníku vozidla; tyto skutečnosti soud zjistil z předmětného rozsudku. Žalobce zaplatil české kanceláři pojistitelů částku celkem 110 266,40 Kč (88 491 Kč + náklady řízení) dne 1. 2. 2019; tuto skutečnost má soud za prokázanou výpisem platebního příkazu z téhož dne.

6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

7. Podle § 190 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, v posledním platném znění (dále jen„ zákoník práce“) došlo-li u zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k poškození na zdraví nebo k jeho smrti úrazem (pracovní úraz) m odpovídá za škodu tím vzniklou zaměstnavatel, u něhož byl zaměstnanec v době úrazu v pracovním poměru.

8. Podle § 193 odst. 1 zákoníku práce, zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel povinen v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, poskytnout náhradu za a) ztrátu na výdělku, b) bolest a ztížení společenského uplatnění, c) účelně vynaložené náklady spojené s léčením, d) věcnou škodu; ustanovení § 187 odst. 3 platí i zde.

9. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo z nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů, zaměstnavatel má právo, aby za něho pojišťovna příslušná podle § 1 (dále jen "pojišťovna") nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce. Nárok na náhradu škody z události, která by mohla být důvodem vzniku práva na plnění pojišťovny (dále jen "škodná událost"), musí být poprvé uplatněn zaměstnavatelem u pojišťovny v době trvání zákonného pojištění, s výjimkou případů, kdy poškozený má právo na plnění přímo vůči příslušné pojišťovně.

10. Podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ ZoP“), kancelář poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona.

11. Podle § 24 odst. 8 ZoP ve znění účinném do 31. 12. 2007, výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři nárok vůči tomu, kdo odpovídá za škodu podle odstavce 2 písm. a) a b), na náhradu toho, co za něho plnila včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním nároku. Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a vlastník vozidla, jehož provozem byla způsobena škoda; řidič je takovým solidárním dlužníkem, pokud za tuto škodu odpovídá. Proti pojistiteli má Kancelář právo na náhradu toho, co plnila za pojištěného podle odstavce 2 písm. c) a podle § 24a odst. 1 písm. a). Kancelář je povinna požadovat na příslušném garančním fondu, popřípadě na příslušné kanceláři pojistitelů náhradu toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. e) nebo formou náhradního plnění podle § 24a odst. 1 písm. b) a § 24b.

12. Mezi účastníky bylo sporné pouze právní posouzení předmětné věci.

13. V projednávané věci je zásadní posouzení kvalifikace žalobou uplatněného nároku. Ačkoliv se obsahově jedná o vynaložené náklady léčení poškozeného jméno příjmení, je zcela zásadní skutečností, že povinnost k úhradě žalobou uplatněného nároku byla uložena pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 11. 2018, č.j. číslo jednací, a to solidárně žalobci jako provozovateli vozidla a p. jméno příjmení jako vlastníkovi vozidla, jehož provozem byla způsobena újma na zdraví poškozenému jméno příjmení. Ačkoliv podle § 159a odst. 1 o.s.ř. je pro účastníky řízení závazný jen výrok pravomocného rozsudku, nelze odhlédnout od důvodů, resp. od právní kvalifikace učiněné soudem, které jej k vydání takového rozsudku vedly, jinými slovy řečeno je třeba posoudit výrok v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí. Uvedená solidární povinnost byla uložena vlastníkovi a provozovateli vozidla v době dopravní nehody právě a jedině z toho důvodu, že v době dopravní nehody nebylo k vozidlu, jehož provozem byla způsobena újma na zdraví poškozeného jméno příjmení, sjednáno pojištění z odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, pročež Česká kancelář pojistitelů hradila náklady léčení poškozeného z garančního fondu, čímž jí následně vzniklo právo, tzv. regresní postih požadovat po vlastníkovi a provozovateli vozidla zaplacení náhrady toho, co za ně plnila. V projednávané věci tak není relevantní žalobcem citované rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť pravomocným rozhodnutím soudu byla žalobci uložena povinnost, kterou soud právně kvalifikoval jako tzv. regresní postih obec kanceláře pojistitelů, což není nárok, za který by byl zaměstnavatel poškozeného podle výše citovaného § 193 odst. 1 zákoníku práce povinen poskytnout poškozenému zaměstnanci náhradu, tudíž se dle § 2 odst. 1 vyhlášky ministerstva financí č. 125/1993 Sb. nejedná o nárok, který by byla povinna hradit pojišťovna zaměstnavatele ze zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo z nemoci z povolání.

14. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení soud žalobu jako nedůvodnou ve výroku I. rozsudku zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná byla zcela úspěšná, jelikož žaloba byla zamítnuta, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši. Ta se sestává z odměny za 5 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ AT“), (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, duplika a účast na jednání soudu dne 11. 1. 2021 a 22. 2. 2021) 1 úkon za 4 660 Kč, dále z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT, připadající na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, v součtu za uvedených 5 úkonů právní služby ve výši celkem 1 500 Kč a dále 21% DPH v částce 5 208 Kč, celkem tedy 30 008 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem včas a řádně splněny, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí či exekuci.