OSPH08 33 C 10/2021-45

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku částka, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši částka, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši částka. Svůj nárok odůvodnila tak, že dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu u zápůjčce, a to prostřednictvím webových stránek webová adresa, k podpisu smlouvy došlo elektronicky pomocí příjmení zaslaného na žalovaným uvedené telefonní číslo. Na základě uvedené smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši částka převodem na účet č. bankovní účet, žalovaný byl povinen je splatit, což neučinil, a dále se zavázal zaplatit za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši částka, což rovněž neučinil. Dále uvedla, že jí vzniklo právo na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka, a to za pět písemných upomínek, přičemž právo na zaplacení této částky vyplývalo z ujednání článku 2.3 smlouvy o zápůjčce. Dále uvedla, že jí vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši částka. Žalobkyně dále uvedla, že pro případ, že by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje posouzení nároku jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení; za tím účelem navrhla vyžádat vyjádření banky dokládající poskytnutí peněžních prostředků právě žalovanému.

2. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení a uvedla mimo jiné, jakým konkrétním způsobem identifikovala při uzavírání tvrzené smlouvy o zápůjčce žalovaného, na základě čeho bylo možno usuzovat, že právě žalovaný projevil vůli tvrzenou smlouvu o zápůjčce uzavřít, jak konkrétně a na základě jakých konkrétních informací a dokladů žalobkyně posuzovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného a z čeho vyplynulo, že nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti dluh splatit. Zároveň ji upozornil, že pokud svá tvrzení nedoplní či nenavrhne důkazy potřebné pro prokázání svých tvrzení, vystavuje se nebezpečí, že bude ve sporu zcela či zčásti neúspěšná. Žalobkyně k této výzvě soudu žádná tvrzení nedoplnila, a naopak výslovně uvedla, že žádná skutková tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného doplňovat nebude, že tato skutečnost zřejmě povede k tomu, že soud shledá smlouvu neplatnou, a že soud by tedy měl žalobkyni přiznat právo na vrácení bezdůvodného obohacení, úroky z prodlení a náklady řízení.

3. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.

4. Soud ve věci rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně k výzvě soudu výslovně uvedla, že tvrzení doplňovat nebude, a projevila, že si je vědoma, že předmětná smlouva může být na základě toho posouzena jako neplatná, soud považoval za přípustné odchýlit se v tomto případě od jinak obecně platného principu vysloveného např. v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005, či ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 25 Cdo 773/2006, podle něhož mimo jednání nemá být rozhodováno na základě nesplněné povinnosti tvrzení či neunesení důkazního břemene. Z výslovného vyjádření samotné žalobkyně vyplynulo, že si je nedostatečnosti tvrzení vědoma a doplňovat je nebude, od ústního jednání tedy nebylo možno očekávat žádnou změnu procesní situace, a soud proto od jeho konání v zájmu hospodárnosti a se souhlasem stran upustil.

5. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Žalobkyně převedla dne datum na účet č. bankovní účet vedený u právnická osoba částku ve výši částka (prokázáno výpisem z účtu), přičemž uvedený účet byl bankou veden pro žalovaného (prokázáno sdělením právnická osoba). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby výzvou odeslanou dne datum (prokázáno výzvou právního zástupce žalobkyně a podacím lístkem, obojí ze dne datum).

7. Nebylo prokázáno, že žalobkyně sjednala tvrzenou smlouvu o zápůjčce právě se žalovaným. Ten je sice v listině označené jako smlouva o zápůjčce uveden svými osobními údaji, nicméně nebylo doloženo, že právě žalovaný skutečně projevil vůli takovou smlouvu o zápůjčce uzavřít. Listina obsahuje uvedení čísla příjmení, ovšem z ničeho neplyne, že tímto číslem disponoval právě a pouze žalovaný a že jeho uvedení v textu dokládá, že právě on projevil svou vůli tuto smlouvu sjednat. Soud proto dospěl k závěru, že žalobou tvrzená smlouva o zápůjčce nebyla se žalovaným uzavřena.

8. Dále, i kdyby bylo možno předpokládat, že právě žalovaný smlouvu o zápůjčce se žalobkyní sjednal, pak přesto nebylo vůbec tvrzeno, a to i přes výzvu soudu k doplnění tvrzení, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného a že by měla k dispozici jakékoli podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti dluh splatit.

9. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně žalovaného o zaplacení upomenula dříve než shora uvedenou předžalobní výzvou, neboť soudu sice předložila celkem pět listin označených jako upomínka resp. opakovaná výzva k úhradě, avšak nebylo tvrzeno ani prokazováno, že byly skutečně žalovanému zaslány a jakým způsobem.

10. Ze všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud žádná pro věc podstatná skutková zjištění neučinil. Žádné další důkazy soud neprovedl, neboť nebyly navrženy, ani z obsahu spisu nevyplynuly.

11. Po skutkové stránce tedy soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že právě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši částka a posléze jej výzvou odeslanou datum vyzvala k jejich vrácení, avšak neprokázala, že právě s ním sjednala smlouvu o zápůjčce, ani že by před poskytnutím zápůjčky jakkoli zkoumala jeho úvěruschopnost jako spotřebitele.

12. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2991 odst. 1 o. z., dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaný od žalobkyně přijal částku částka, a to bez právního důvodu, neboť uzavření smlouvy o zápůjčce nebylo prokázáno, takže je povinen ji žalobkyni vydat. Žalovaný tak neučinil, proto bylo v tomto rozsahu žalobě vyhověno. Nebylo-li prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce, nebylo možno shledat, že by se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí zápůjčky (částka), smluvní pokutu (částka) a náklady spojené s uplatněním pohledávky (které byly představovány paušálními poplatky za upomínky dle textu smlouvy o zápůjčce celkem ve výši částka). V tomto rozsahu soud proto žalobu zamítl.

14. Nad rámec řečeného lze dodat, že ke stejnému závěru by soud dospěl i v případě, že by uzavření smlouvy právě se žalovaným prokázáno bylo, neboť nebylo tvrzeno, že by žalobkyně před poskytnutím zápůjčky posuzovala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládal § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tudíž smlouva by byla neplatná podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona. Soud přitom má za to, že k této neplatnosti je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli jen na základě případné námitky spotřebitele, a to mj. s ohledem na usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v němž označil„ koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv“ za„ nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 1, odst. 2 Ústavy a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle.“ Byť nešlo o názor vyslovený v souvislosti s aktuálně účinným zákonem o spotřebitelském úvěru, jsou jeho nosné myšlenky přenosné i do tohoto kontextu.

15. Žalovaný se ocitl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení na základě výzvy žalobkyně odeslané mu dne datum, přičemž s ohledem na ustanovení § 573 o. z. měl soud za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tedy v pondělí datum, žalovaný tak byl v prodlení počínaje od datum.

16. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, přičemž s ohledem na datum počátku prodlení žalovaného (datum, jak je uvedeno výše) činí výše zákonného úroku z prodlení 8,25 %, soud proto žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení. Naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení, v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo. Zamítl jej tedy v celém rozsahu za dobu do datum včetně, dále jej zamítl z částky částka za dobu od datum do zaplacení (neboť žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení této částky, tudíž ani úroku z prodlení z ní) a v rozsahu 1,75 % ročně též z částky částka za dobu od datum do zaplacení (neboť v tomto rozsahu žalobou uplatněný nárok převyšoval příslušnou sazbu).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Procesní úspěch a neúspěch žalobkyně se téměř rovnaly (žalobkyně uspěla co do částky částka a části úroku z prodlení, neuspěla co do částky částka, části úroku z prodlení a požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka), soud proto konstatoval, že oba účastníci byli úspěšní v přibližně stejném poměru, a rozhodl tak, že žádný z nich nemá na náhradu nákladů řízení právo.

18. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává u Obvodního soudu pro Prahu 8 a rozhoduje o něm Městský soud v Praze. Není-li odvolání podáno elektronicky, je třeba podat je ve dvou vyhotoveních.

Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna, lze se splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.