OSPH08 22 C 81/2022-76

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ švýcarský státní příslušník ⟪LB:lb_003⟫ bytem adresa žalobce, Švýcarská konfederace ⟪LB:lb_004⟫ zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovaným: 1. právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení, Ph.D. ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ 2. právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_011⟫ sídlem adresa žalované ⟪LB:lb_012⟫ o zaplacení částky ve výši 2 400 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby mu žalované společně a nerozdílně zaplatily částku ve výši 2 400 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 400 000 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1 náhradu nákladů řízení ve výši 66 066 Kč, a to k rukám JUDr. jméno příjmení, Ph.D., advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2 žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum se žalobce domáhá po žalovaných, aby mu společně a nerozdílně zaplatili částku ve výši 2 400 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody vzniklé mu v důsledku neplatné dražby bytové jednotky číslo vymezené v budově adresa stojící na parcele číslo spolu s příslušným spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a parcely číslo zapsané na list vlastnictví v k. ú. část obce, obec Praha vedené u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (dále jen„ Nemovitost“). V žalobě dále uvedl, že veřejnou (elektronickou) dražbu konající se datum prováděla žalovaná 1 na základě návrhu žalované 2. Žalobce při této dražbě vydražil Nemovitost za cenu ve výši 3 100 000 Kč, kterou uhradil a byl zapsán jako vlastník Nemovitosti do katastru nemovitostí. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019, č. j. 17 Co 315/2017-157 (v právní moci dne datum) byla dražba prohlášena za neplatnou. Podle judikatury, pokud soud prohlásí dražbu za neplatnou, deklaruje tím, že vydražitel vlastnické právo k vydražené Nemovitosti nikdy nenabyl. Žalovaná 1 žalobci odpovídá za škodu způsobenou mu porušením zákona o veřejných dražbách a žalovaná 2 za škodu způsobenou mu neoprávněným návrhem na provedení dražby. Žalobce proto vyzval žalované dne datum k úhradě způsobené škody ve výši 2 400 000 Kč spočívající v ušlém zisku odpovídajícímu rozdílu mezi kupní cenou Nemovitosti ke dni konání dražby tj. 3 100 000 Kč a hodnotou Nemovitosti ke dni rozhodnutí o neplatnosti dražby tj. 5 500 000 Kč podle znaleckého posudku titul jméno příjmení ze dne datum. Žalované mu však požadovanou škodu neuhradily.

2. Žalovaná 1 v podání ze dne datum uvedla, že uplatněný nárok neuznává a navrhla žalobu zamítnout. Připustila, že na základě návrhu žalované 2 konala veřejnou dražbu nedobrovolnou Nemovitosti, jejímž vydražitelem se za cenu ve výši 3 100 000 Kč stal žalobce, který tuto cenu uhradil. Dražba byla prováděna na návrh dražebního věřitele tedy žalované 2, která svou pohledávku podle ust. § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách doložila jiným vykonatelným rozhodnutím, jehož soudní výkon připouští zákon, a to usnesením o soudním prodeji zástavy ze dne 8. 1. 2014, č. j. 30 C 4/2013-29 Městský soud v Praze pak následně rozsudkem ze dne

21. 3. 2019, č. j. 17 C 315/2017-157 prohlásil dražbu za neplatnou s odůvodněním, že není možno konat veřejnou pouze na základě usnesení o soudním prodeji zástavy, jak to vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 10. 2017, sp. zn 21 Cd 1871/2017. Až do vydání naposledy zmiňovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, však byla žalovaná 1 i 2 opakovaně ujišťovány, to i soudy, že jejich postup je zcela v souladu s právními předpisy. Řízení o neplatnosti dražby v této věci však v době vydání předmětného rozhodnutí Nejvyššího soudu již probíhalo, vyslovení neplatnosti dražby tak nebylo možné předejít. Obě žalované tak byly v dobré víře, že jednají v souladu se zákonem a stejný názor zastával dokonce i žalobce v této věci. Žalovaná 1 tak má za to, že žalované nenesou odpovědnost za požadovanou škodu.

3. Žalovaná 2 v podání ze dne datum uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává a navrhuje žalobu také zamítnout. Také připustila, že k jejímu návrhu byla nařízena a provedena dražba nedobrovolná, a to dne datum a vydražitelem zástavy se za cenu ve výši 3 100 000 Kč stal žalobce, který tuto cenu následně uhradil. Poté však rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019, č. j. 17 C 315/2017-157 byla dražba prohlášena za neplatnou. Žalovaná 2 však důrazně odmítá, že by neplatnost dražby byla způsobena pochybením na její straně či snad porušením povinností, jež jí vyplývaly ze zákona či ze smlouvy. Dle právního názoru, který byl v době konání dražby dne datum obecně přijímán, bylo usnesení o soudním prodeji zástavy hodnoceno jako vykonatelné soudní rozhodnutí, které má na mysli ust. § 36 odst. 1 zákona o dražbách, jako jiné vykonatelné rozhodnutí, jehož soudní výkon připouští zákon a provedení nedobrovolné dražby dle zákona o veřejných dražbách na základě takového usnesení bylo zcela po právu. Pokud tedy žalovaná 2 zahájila dražbu na základě usnesení o soudním prodeji zástavy, stalo se tak v dobré víře, že jedná v souladu se zákonem. Vzhledem k tomu je přesvědčena, že za vzniklou situace nenese odpovědnost a nárok žalobce na náhradu škody považuje nedůvodný.

4. Jelikož je žalobce státním příslušníkem Švýcarské federace a žalované právnickými osobami se sídlem v Česku, poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a příp. jakým právním řádem se poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (ust. § 1 a 2 ZMPS). Ve vztahu ke Švýcarsku platí úmluva o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ze dne datum (Luganská úmluva). Podle čl. 2 odst. 1 Luganské úmluvy nestanoví-li tato úmluva jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého státu vázaného touto úmluvou, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Pravomoc českých soudů k rozhodnutí této věci tedy vyplývá z ust. čl. 2 odst. 1 Luganské úmluvy, neboť obě žalované mají sídlo na území České republiky. Rozhodným právem je právo české, a to podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne datum o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), jelikož škoda měla žalobci vzniknout na území Česka.

5. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

6. Dne datum se konala veřejná (elektronická) dražba, jejímž navrhovatelem byla žalovaná 2 a dražebníkem (organizátorem dražby) žalovaná 1, přičemž předmětem dražby byla Nemovitost. Vydražitelem Nemovitosti se stal žalobce, a to za cenu ve výši 3 100 000 Kč, kterou následně uhradil. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. března 2019, č. j. 17 Co 315/2017-157, byla dražba prohlášena za neplatnou (viz shodné skutkové tvrzení účastníků). Soud prohlásil dražbu za neplatnou z důvodu, že k jejímu konání nebyly splněny zákonné předpoklady dle ust. § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, neboť chyběl exekuční titul, na jehož základě by dražba mohla být provedena. Exekučním titulem není vykonatelné usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy vydané v řízení podle ust. § 353a až 358 z. ř. s. (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019, č. j. 17 Co 315/2017-157). Žalobce následně dopisem (viz předžalobní výzva ze dne datum) doručeným žalovaným dne datum (viz dodejky datových zpráv ze dne datum) vyzval žalované k úhradě škody ve výši 2 400 000 Kč jako rozdílu mezi vydraženou částkou a cenou bytu stanovenou znaleckým posudkem ve výši 5 500 000 Kč (viz znalecký posudek titul. jméno příjmení ze dne datum), žalované mu však uvedenou částku neuhradily.

7. Je třeba přisvědčit žalobci, že vysloví-li soud neplatnost dražby, deklaruje tím, že vydražitel vlastnické právo k vydraženým nemovitostem nikdy nenabyl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo číslo). Zároveň však z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR vyplývá, že žalobci nemohla vzniknout škoda spočívající v hodnotě pozemku, jestliže tuto majetkovou hodnotu nikdy nezískal, a tedy ji nemohl ani pozbýt (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2/2021 ze dne 16. 2. 2021). Přestože žalobci byl v předmětné dražbě dne datum udělen přílep a zaplatil i cenu dosaženou vydražením, vlastníkem Nemovitosti se v důsledku prohlášení dražby za neplatnou soudem nikdy nestal, a proto mu nemohla vzniknout škoda spočívající v ušlém zisku odpovídajícím rozdílu hodnot Nemovitosti ke dni prohlášení dražby za neplatnou a ke dni konání dražby. Pokud žalobce namítal, že na věc dopadá rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2858/2015 ze dne 20. 10. 2016, soud s tím nesouhlasí, když uvedené rozhodnutí sice týká určení výše náhrady škody spočívající v ušlém zisku, ale jde o věc skutkově odlišnou..

8. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu zamítl (výrok I.).

9. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1 (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“) tak, že uložil žalobci, aby zaplatil žalované 1, která byla v řízení plně procesně úspěšná, náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení tohoto ve výši 66 066 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 400 000 Kč sestávající z částky 17 900 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 17 900 Kč za písemné vyjádření k žalobě podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 17 900 Kč za účast na jednání soudu dne datum podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 1 a 4 a. t. a náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 11 466 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit náklady řízení žalované 1 k rukám jejího advokáta. Lhůta k plnění byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

10. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2 rozhodl soud o nákladech řízení (výrok III.) podle ust.

§ 142 odst. 1 o. s. ř., když právo na náhradu nákladů řízení náleží procesně plně úspěšné žalované 2, ta se však tohoto práva po vyhlášení rozsudku vzdala.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat soudním výkonem rozhodnutí.