OSPH08 24 C 346/2022-86

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Kesslerovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 81 580 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 56 487 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 106,74 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne datum domáhá po žalované zaplacení částky 81 580 Kč s příslušenstvím se zdůvodněním, že dne datum s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalované poskytla úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaná však neplnila řádně a včas povinnost poskytnutý úvěr splácet, když do jeho zesplatnění uhradila pouze dne datum částku ve výši 3 513 Kč. Ke dni datum proto došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný nárok sestává z částky odpovídající dlužné nové jistině úvěru (tj. po zesplatnění) v celkové výši 69 309,26 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 59 716,30 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 9 592,96 Kč), smluvní pokuty dle bodu 6.1. shora specifikované smlouvy v celkové výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. vzájemné smlouvy v celkové výši 600 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy o úvěru ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 69 309,26 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem datum do zaplacení, přičemž žalobkyně žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby (tj. datum), tedy ve výši 10 673,74 Kč, úroku ve výši 64,59 % p.a z částky 59 716,30 Kč od datum do datum ve výši 2 472,24 Kč a úroku ve výši 11,75 % p.a z částky 59 716,30 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 202 348 Kč. Nadto žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 70 907 Kč ve výši 11,75 % ročně od datum do zaplacení. Žalovaná ani přes výzvu k úhradě do dne podání žaloby na žalovanou částku neuhradila ničeho.

2. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení a uvedla, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila úvěruschopnost žalované dle příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost prověřila řádně na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a příjmení, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Uvedla, že z dokladů o příjmech žalované vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalované činí 12 567 Kč, že měsíční náklady žalované činí 7 260 Kč a že volné zdroje ke splácení žalované činí 4 807 Kč. Dále žalobkyně tvrdí, že provedla scoring žalobkyně, tedy interní matematický model založený na bodovém hodnocení klienta, že prověřila insolvenční rejstřík, že zkontrolovala, zda žalovaná u ní neměla jinou smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, že doklad žalované není evidovaný jako neplatný, zda zaměstnavatel žalované nebyl v insolvenci, a že obchodník jednající s žalovanou doporučil úvěr ke schválení. K výdajům žalované žalobkyně uvedla, že při hodnocení úvěruschopnosti vycházela zejména z údajů uvedených žalovanou. K jednotlivým aspektům příjmů a výdajů pak žalobkyně předložila tvrzení, že náklady bydlení žalovaná uvedla v částce 3 400 Kč. Dále že žalovaná uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost a že žalovaná neuvedla, že by měla další výdaje spojené se splátkami ostatních úvěrů. Při hodnocení dalších výdajů žalované žalobkyně vycházela z prohlášení žalované a z částky 3 860 Kč určené dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Ohledně finanční situace žalované pak žalobkyně uvedla, že jí tvrzené příjmy přesáhly uvedené výdaje, kdy pak vzhledem k tomu nelze shledat nemožnost splácet.

3. Na ústním jednání dne datum byla žalobkyně tázána, zdali disponovala výpisem z účtu žalované, ze kterého by bylo zřejmé, jakými prostředky tato disponovala, či jestli měla k dispozici doklad o konkrétních výdajů žalované na bydlení, na příklad nájemní smlouvu. K tomu žalobkyně uvedla, že takovými doklady nedisponovala, ale že svůj postup při ověřování úvěruschopnosti žalované považuje za cele souladný s požadavky rozhodného zákona.

4. Žalovaná se k věci samé nijak nevyjádřila.

5. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaná, které bylo předvolání k jednání doručeno fikcí dne datum, se k jednání bez omluvy nedostavila.

6. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

7. Účastníci dne datum podepsaly návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru číslo dodatek číslo k tomuto dokumentu, dle kterých měla žalobkyně žalované poskytnout částku ve výši 60 000 Kč a žalovaná měla žalobkyni peněžní prostředky odpovídající poskytnuté sumě vrátit a zaplatit sjednané úroky za poskytnutí prostředků ve výši 64,58 % p. a. (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvou o úvěru číslo ze dne datum a dodatkem číslo k tomuto návrhu/této smlouvě ze stejného dne).

8. Žalobkyně dne datum provedla platbu ve výši 60 000 Kč na účet číslo bankovní účet, který je rovněž mimo předčíslí 0 uveden ve smlouvě o úvěru číslo jako bankovní spojení žalované (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu a návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvou o úvěru číslo ze dne datum).

9. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem 3 513 Kč (žalovaná netvrdí ani neprokazuje opak a závěr plyne i z karty klienta – žalované provedené k důkazu).

10. Nebylo však prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládal § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“). Bylo sice prokázáno, že žalované přišli ve dnech datum a datum dvě částky ve výši 12 567 Kč, jakožto částky invalidního důchodu 3. stupně (prokázáno výpisy z účtu žalované č. bankovní účet vedeného u právnická osoba vytištěné datum), že v rámci hodnocení klienta - žalované je uvedeno, že celkové příjmy žalované jsou 12 567 Kč měsíčně a její výdaje za stejné období celkem 7 260 Kč, tj. 3 860 Kč životního minima a 3 400 Kč anonymizováno na bydlení, a tedy, že rezerva tvoří 4 807 Kč, že klient je svobodný a že nežije s manželem/partnerem (prokázáno hodnocením klienta ke smlouvě číslo), nicméně to není dostačujícím pro prokázání prověření úvěruschopnosti. Už samotné hodnocení klienta nelze hodnotit jako spolehlivé a dostatečné informace, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona. Žalobkyně sice prokázala, že jí žalovaná sdělila své výdaje na bydlení ve výši 3 400 Kč, avšak nijak neprokázala spolehlivost této informace, například dokladem o formě bydlení (vlastní, nájemní atd.), či kopií nájemní smlouvy. Nijak rovněž nedoložila, že by měla objektivní informace o výdajích žalované, kupříkladu, že by si vyžádala výpisy z účtu žalované, dle kterých by ověřila skutečnou výši výdajů. Rovněž žalobkyně nijak nezkoumala, či to alespoň neprokázala, zda u žalované nejsou přítomny rizikové sociální faktory ohrožující její schopnost splácet, příkladem závislosti, dluhové pasti a podobné. Hodnocení klienta předložené žalobkyní nelze považovat za spolehlivé také s ohledem na očividně nesmyslnou položku ve výši 0 označenou jako ostatní. Rovněž lze podotknout, že je dle názoru soudu zřejmé, že lze minimálně důvodně pochybovat o schopnosti osoby pobírající invalidní důchod 3. stupně ve výši 12 567 Kč splácet úvěr ve výši 60 000 Kč, když jeho celková„ cena“ je 168 624 Kč, a tedy převyšuje roční příjmy takové osoby. Žalobkyně pak nepředložila žádné doklady skutečnosti, že by pro žalovanou nebyl problém finančně vyjít bez více než ročních příjmů, a tedy že by byla bez důvodných pochybností schopna úvěr splatit. Nadto soud uvádí, že z provedených důkazů CBS skóre žalované a výpisu záznamu z registru příjmení rovněž nelze nijak vyvodit schopnost žalovaná úvěr řádně splácet, zejména CBS skóre má prakticky nulovou vypovídající hodnotu, když nijak nezdůvodňuje a ani blíže nespecifikuje dosažené závěry.

11. Dále soud zjistil, že žalobkyně žalované zaslala předžalobní výzvu (prokázáno předžalobní výzvou ze dne datum a podacím archem z téhož dne).

12. Z dalších provedených důkazů, tedy úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního druhu, registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, předsmluvního formuláře ze dne datum, kopie občanského průkazu žalované, informací pro klienta poskytovaných zprostředkovatelem úvěru, oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře, výzev k zaplacení ze dnů datum a datum, dodejky a oznámení o zesplatnění všech závazků ze dne datum, soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení případu. Další důkazy pak prováděny nebyly, neboť soud uzavřel, že již byl dostatečně zjištěn skutkový stav důkazy provedenými a provádění dalších důkazů by tak nebylo účelným. Nadto žalobkyně ani další důkazy soudu na jednání dne datum nenavrhla.

13. Po skutkové stránce tedy soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že s žalovanou podepsaly smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalované částku 60 000 Kč. Neprokázala však, že by na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů posoudila úvěruschopnost žalované a vyloučila důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Soud dále vyšel z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaná nijak neoponovala, že žalovaná žalobkyni uhradila částku 3 513 Kč.

14. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 87 odst. 1 zákona v rozhodném znění, dle kterého poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud přitom má za to, že k této neplatnosti je však třeba přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli jen na základě případné námitky spotřebitele (a to i před novelizací provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od datum), a to mj. s ohledem na usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v němž soud označil„ koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv“ za„ nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 1, odst. 2 Ústavy a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle.“ Byť nešlo o názor vyslovený v souvislosti s aktuálně účinným zákonem o spotřebitelském úvěru, jsou jeho nosné myšlenky přenosné i do tohoto kontextu.

15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou dostatečně neprověřila její úvěruschopnost, tak jak jí ukládá § 86 zákona, tak je tato smlouva dle § 87 odst. 1 zákona neplatnou, přičemž k této neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Žalovaná je tak povinna v souladu s § 87 odst. 1 zákona poskytnutou jistinu žalobkyni vrátit. Tuto povinnost žalovaná splnila pouze v rozsahu 3 513 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do zaplacení zbytku jistiny ve výši 56 487 Kč. Ve vztahu k požadovaným zákonným úrokům z prodlení ze shora uvedené částky ve výši 11,75 % ročně od datum do zaplacení soud žalobu zamítl, neboť namísto aplikace § 1970 o.z. je třeba přistoupit k aplikaci speciální normy § 87 odst. 1 in fina zákona, dle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, a tedy a contrario není povinen hradit zákonné úroky z prodlení (k tomu srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2021, č. j. 35 Co 279/2021-72, či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2022, č. j. 53 Co 87/2022-83).

16. Ve zbylé části žalovaného nároku, tedy co do částky 14 420 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od datum do zaplacení, částky ve výši 10 673,74 Kč, úroku ve výši 64,59 % p.a z částky 59 716,30 Kč od datum do datum ve výši 2 472,24 Kč a úroku ve výši 11,75 % p.a z částky 59 716,30 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 202 348 Kč soud žalobu zamítl, neboť je-li účastníky uzavřená smlouva o úvěru neplatnou, tak nemůže žalovanou zavazovat k úhradě sjednaných úroků ani smluvních pokut ani nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, ze kterých se žalovaný nárok ve shora specifikovaných částech skládá.

17. Nad rámec shora uvedeného pak soud ještě podotýká, že i pokud by bylo prokázáno, že byla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalované, tak s ohledem na sjednanou úrokovou míru 64,58 % ročně a na celkovou částku 168 624 Kč, kterou by dle smlouvy úvěrovaný za úvěr 60 000 Kč zaplatil, by žalovaná s žalobou stejně nemohla uspět. V takovém případě by soud věc posoudil dle § 1796 o.z., dle kterého je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Za poskytnutý úvěr by totiž úvěrovaný zaplatil 281,04 % původní částky, tedy téměř trojnásobek toho, co obdržel, což bezpochyby naplňuje požadavek hrubého nepoměru vzájemného plnění. Rovněž zneužití tísně soud v daném případě shledal, a to už jen ve skutečnosti uzavření smlouvy samé. Pokud totiž osoba uzavře smlouvu takto výrazně nevýhodnou už samo o sobě to svědčí o přítomnosti tísně, případně rozrušení nebo lehkomyslnosti, která byla druhou stranou zneužita. Zároveň by soud takovouto neplanost považoval za absolutní a přihlédl by k ní dle § 588 o.z. i bez návrhu, neboť uzavření úvěrové smlouvy za shora specifikovaných podmínek se zjevně příčí dobrým mravům, a to právě s ohledem na absurdně vysokou úrokovou míru a požadovanou částku k zaplacení. Obdobný závěr plyne například z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne datum ve věci vedené pod sp. zn. 30 Co 81/2022.

18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, a má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení podle poměru svého úspěchu (69,24 %) a neúspěchu (30,76 %), tj. ve výši 38,48 % Náklady řízení činí celkem 21 067,40 Kč a jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 079 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby vč. doplnění ze dne datum, neboť dané mělo být součástí již žalobních tvrzení, a účast na jednání soudu dne datum) po 4 380 Kč dle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradou hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 2 948,40 Kč, z čehož 38,48 % činí 8 106,74 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

19. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.