OSPH08 26 C 73/2020-125

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kubátem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení úrokového příslušenství,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 358 800 Kč za období od datum do datum a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 46 311 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení ve výši 28 657 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 440 905 Kč s úrokem ve výši 9 % ročně od datum do zaplacení z titulu ztížení společenského uplatnění (dále také jen„ ZSU“). Svůj nárok vyvozuje žalobkyně ze zdravotních omezení, které u ní nastaly v souvislosti se zraněními, která utrpěla při dopravní nehodě dne datum. jméno způsobil pojištěnec žalované a žalobkyně při ní utrpěla zlomeninu obratlů a prstů na ruce, též došlo ke zranění ramene a pravého kolene. Ke zhodnocení ZSU byl k žádosti žalobkyně vypracován MUDr. jméno příjmení Ph.D. znalecký posudek ze dne datum, hodnotící ZSU žalobkyně dle Metodiky Nejvyššího soudu ČR (Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví vzaté občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu na vědomí pod sp. zn. Cpjn 14/2014, dále jen„ Metodika“). Znalec za použití Metodiky určil ZSU žalobkyně v částce 440 905 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyni nebylo ze strany žalované po zaslání předžalobní výzvy z datum vyplaceno na ZSU ničeho, domáhala se svou žalobou částky 440 905 Kč.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že žalobkyně v žalobě nedostatečně specifikovala trvalé následky, které jí měly být při škodní události způsobeny a dále sporovala znalecké závěry MUDr. ulice, který se dle žalované řádně nevypořádal se zdravotními omezeními žalobkyně, které u ní byly přítomny již před předmětnou dopravní nehodou.

3. Ve věci soud přibral znalecký ústav ulice anonymizováno nemocnici – anonymizováno fakultní nemocnici obec k vypracování znaleckého posudku za účelem ohodnocení ZSU vzniklého žalobkyni a k vyjádření se ke shora uvedenému znaleckému posudku MUDr. ulice. Z podaného znaleckého posudku (založen na čl. 69-81 spisu) vyplývá, že finanční ohodnocení ZSU žalobkyně při užití Metodiky činí 358 000 Kč.

4. V dalším průběhu řízení žalobkyně v reakci na doplatek ZSU ze strany žalované ve výši 358 000 Kč, provedený dne datum, vzala svou žalobu co do celé jistiny a co do úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 82 105 Kč od datum do datum částečně zpět. Usnesením ze dne 6. 4. 2023, č.j. 26 C 73/2020-107, které nabylo právní moci dne datum, bylo řízení zastaveno do částky 440 905 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 82 105 Kč od datum do datum. Nadále tedy bylo řízení vedeno toliko ohledně přiznání zákonného úroku z prodlení z částky 358 000 Kč za období od datum do datum.

5. Mezi účastníky tedy zůstává sporné toliko právo žalobkyně vůči žalované na přiznání úroků z prodlení z částky 358 000 Kč (nikoli z původně žalované částky 440 905 Kč) za období od vyzvání žalované k plnění předmětného nároku (datum) do doby, kdy bylo žalobkyni vyplaceno ze strany žalované planění ve výši 358 000 Kč. Stran tohoto nároku žalobkyně uvedla, že ve znaleckém posudku, který byl zadán soudem, dal znalec v zásadě za pravdu závěrům znaleckého posudku, který si nechala zpracovat sama žalobkyně. Dále je žalobkyně toho názoru, že žalované nic nebránilo, aby plnila úrok z prodlení minimálně v té části, ohledně které uznala nárok žalobkyně. Žalovaná uvedla, že nebyla v prodlení s plněním žalovaného nároku vůči žalobkyni a té tak úrok z prodlení nenáleží. Případné průtahy s plněním žalovaného nároku byly způsobeny žalobkyní, která žalované neposkytla potřebnou součinnost k šetření pojistné události, kdy tuto řádně poskytla až v průběhu soudního řízení.

6. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 1970 zákona č. 89/20012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Ohledně řádného uplatnění žalovaného nároku soud z předložených listinných důkazů zjistil následující podstatné skutečnosti: Dne datum zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu (na čl. 3 spisu) k uhrazení náhrady za ZSU žalobkyně ve výši 440 905 Kč (a též odškodnění za způsobenou bolest, které není předmětem tohoto řízení). Žalovaná při jednání před soudem prvního, konaném dne datum, učinila doručení této předžalobní výzvy nesporným. Dále se z předžalobní výzvy podává, že její přílohou byl shora uvedený znalecký posudek vypracovaný MUDr. jméno příjmení Ph.D. (na čl. 4-12 spisu) a zdravotnická dokumentace k stavu žalobkyně (čl. 13-15 spisu). Z komunikace mezi znalcem příjmení příjmení a žalovanou (na čl. 26-27) vyplývá, že žalobkyně nereflektovala na výzvy znalce, aby se dostavila k opětovnému přezkoumání svého zdravotního stavu. Své výtky vůči znaleckému posudku MUDr. ulice pak znalec příjmení jméno příjmení shrnul v „ Odborném stanovisku k dodanému posudku“ (čl. 27-28 spisu), kdy dle jeho názoru MUDr. anonymizováno nedostatečně hodnotil stav žalobkyně v období před škodní událostí, dále v posudku absentoval záznam vyšetření žalobkyně a jejího objektivního zdravotního stavu. Dále též v zdravotnické dokumentaci MUDr. příjmení nenalezl doklady ohledně deformace kloubů pravé ruky u žalobkyně.

8. K otázce (ne) přiznání úroků z prodlení při domáhání se nároku z titulu náhrady újmy na osobnostních právech člověka se ve své rozhodovací činnosti opakovaně vyjádřil Ústavní soud, kdy v nálezu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 2949/20, vyslovil názor„ že ze základního práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí dle čl. 7 odst. 1 Listiny vyplývá rovněž princip úplné náhrady za utrpěnou újmu na zdraví, a to újmy majetkové i nemajetkové. Tento princip se uplatňuje i ve vztahu k nárokům na úroky z prodlení, k němuž dojde při poskytování peněžité náhrady majetkové újmy. K jejich nepřiznání proto může dojít jen ve zcela výjimečných případech. Je-li peněžitá náhrada této újmy poskytnuta s prodlením, dochází tím ke snížení míry, v níž kompenzuje poškozenému jeho majetkovou újmu (je tedy narušena kompenzační funkce peněžité náhrady). Peněžitá náhrada majetkové újmy poskytnutá s prodlením tedy již z ústavněprávního hlediska nepředstavuje plnou náhradu újmy na zdraví. S ohledem na tento princip je tudíž nezbytné, aby se poškozenému zásadně dostalo v případech prodlení s peněžitou náhradou i úroků z prodlení Tyto úvahy byly Ústavním soudem dále rozvinuty v kontextu přiznání náhrady za ZSU v nálezu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2370/22, kdy je dle ÚS„ nárok na náhradu ztížení společenského uplatnění jedním z množiny prostředků ochrany zdraví, jež je jako součást fyzické integrity člověka chráněno čl. 7 odst. 1 Listiny. Předpoklady uplatnění nároku na náhradu ztížení společenského uplatnění před soudem je proto třeba vykládat v souladu s principem přiměřenosti a tzv. plné náhrady újmy, a to i z hlediska plynutí času. To znamená, že nepřiznání úroků z prodlení s povinností škůdce nahradit ztížení společenského uplatnění při újmě na zdraví poškozeného musí být opodstatněno objektivními a racionálními důvody, protože úroky z prodlení motivují škůdce plnit jeho povinnost řádně a včas, a zajišťují tak účinnou ochranu ústavně chráněného statku“.

9. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů, dospěl soud k závěru, že žaloba je ve své zbývající části, tj. specifikovaného úroku z prodlení, důvodná. Jak vyplývá ze shora uvedeného, mezi účastníky nebyl po částečném zpětvzetí žaloby sporný samotný nárok z titulu ZSU žalobkyně, ale toliko otázka řádného uplatnění tohoto nároku žalobkyní u žalované a případné prodlení žalované při plnění nároku. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně svou pohledávku vyčíslila a uplatnila vůči žalované předžalobní výzvou z datum. Tato předžalobní výzva obsahovala specifikaci žalobního nároku a její přílohou byla jak zdravotnická dokumentace žalobkyně, tak znalecký posudek zpracovaný soudním znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví. Závěry znalce příjmení jméno se nijak diametrálně neodlišují od závěrů ústavního znaleckého posudku, vypracovaného na základě soudního zadání. Soud je tedy toho názoru, že žalobkyně své nároky vůči žalované řádně uplatnila a ta by s jejich plněním v prodlení. Pokud si žalovaná nechala zpracovat stanovisko k znaleckému posudku MUDr. ulice, nic jí následně nebránilo, aby formou zálohové platby hradila žalobkyni alespoň ty nároky z titulu ZSU, které žalovaná vnímala jako nesporné. Z pohledu soudu je též obtížně pochopitelná prodleva žalované při plnění části nároku ve výši 358 000 Kč, kdy ústavní znalecký posudek byl žalované doručen dne datum a nárok žalobkyně byl ve výši odpovídající závěrům ústavního znaleckého posudku uhrazen až dne datum, pouhé dva dny před konáním jednání ve věci před soudem. Vzhledem k výše uvedenému soud vyhověl zbývající části žaloby, tedy přiznání úroku z prodlení v zákonné výši za dobu od uplatnění nároku u žalované až do jeho uhrazení, a to z částky, kterou žalovaná v průběhu řízení vyplatila žalobkyni z titulu ZSU.

10. Předmětem žaloby byla náhrada imateriální újmy dle § 2958 o. z., tedy se jednalo o řízení, v němž rozhodnutí o výši nároku závisí na úvaze soudu. Dle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak žalobci i v případě, že má procesní úspěch jen částečný, náleží náhrada nákladů řízení, které účelně vynaložil, v plném rozsahu. Právní zástupce žalobkyně za řízení před soudem prvního stupně požadoval přiznání šesti a půl úkonů právní služby – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva (jako půlúkon), částečné zpětvzetí žaloby a účast na čtyřech jednáních soudu prvního stupně. Za tyto úkony náleží žalobci náhrada nákladů vynaložených na právní zastoupení v sazbě 3 100 Kč za úkon a dále mu náleží sedm náhrad hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu po 300 Kč, a částka odpovídající 21 % DPH z odměn a náhrad – celkem tedy 26 923 Kč. Ohledně punkta výpočtu odměny za úkon právní služby, soud poukazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2021, sp.zn. 25 Cdo 3771/2020, dle něhož je nároky ve věcech peněžité náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví podle § 2958 o. z., jež představuje zásah do osobnostního práva, třeba posuzovat z hlediska odměny za právní zastoupení dle § 9 odst. 4 písm. a) tarifu, a odměnu je tedy třeba z těchto nároků stanovit v částce 3 100 Kč za úkon právní služby. Dále soud právnímu zástupci přiznal náhradu hotových výdajů za cestovné k soudním jednáním: třikrát na trase obec – obec a zpět a jednou na trase obec – obec a zpět; za cesty k soudnímu jednání soud též přiznal náhradu za promeškaný čas podle § 14 AT ve výši 3 600 Kč (100 Kč × 36 půlhodin). Celkové cestovní náklady zástupce žalobkyně pak byly přiznány v částce 16 023 Kč, kdy zástupcem uvedené vzdálenosti, časy dojezdu, spotřeba automobilů, ceny pohonných hmot i výše náhrad byly shledány přiměřenými, resp. odpovídající právním předpisům. K uvedené částce soud připočet náhradu DPH 21%, tedy částku 3 365 Kč.

11. O nákladech státu rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o.s.ř. Náklady státu jsou v daném případě tvořeny znalečným ve výši 35 292 Kč, které bylo přiznáno znaleckému ústavu ulice anonymizováno nemocnici – anonymizováno fakultní nemocnici obec. Řízení bylo ohledně nároku na zaplacení částky 440 905 Kč co do celé jistiny zastaveno na základě částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní, které učinila v reakci na úhradu ze strany žalované ve výši 358 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni na pohledávku v částce 358 000 Kč plnila až po podání žaloby, je dle soudu třeba na žalobkyni v této části hledět jako na procesně úspěšnou. Na druhé straně, pokud žalobkyně vzala v reakci na toto platbu žalobu zpět ohledně celé jistiny, byla v částce 82 105 Kč procesně neúspěšná, neb jí žádná skutečnost nebránila, aby se uvedené částky nadále domáhala. Poměr úspěchu a neúspěchu mezi žalobkyní a žalovanou tak dle soudu činí 81,2 % ku 18,8 %. Soud uložil žalované povinnost zaplatit státu náklady co do procentuálního neúspěchu ve věci (81,2 %), tedy 28 657 Kč.

12. O povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek za žalobu rozhodl soud výrokem IV. dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobkyně je v řízení dle § 11 odst. 2 písm. d) citovaného zákona osvobozena od poplatku. Výše poplatku byla určena dle položky 3 písm. a) sazebníku soudních poplatků, tj. ve výši 2 000 Kč.

13. Lhůta k plnění nároku byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť soud neshledal důvodu pro změnu třídenní zákonné patřiční lhůty.

Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího, a to ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat výkonem rozhodnutí (exekucí).