OSPH08 22 C 26/2023-131

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_004⟫ 2. Jméno žalované B, narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_005⟫ 3. Jméno žalované D, narozená Datum narození žalované D bytem Adresa žalované D ⟪LB:lb_006⟫ všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_007⟫ o prohlášení neúčinnosti právního jednání žalované 1

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby soud určil, že vůči žalobci je právně neúčinné právní jednání žalované 1, která nenamítala relativní neplatnost závěti, ačkoli nebyla vyděděna a neuplatnila svůj povinný díl z pozůstalosti zůstavitelky jméno FO, nar. datum, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců náhradu nákladů řízení ve výši 4 600 Kč, a to k rukám Jméno advokáta B, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1) jednu polovinu pozemků v k. ú. adresa, parc. č. hodnota, travní porost a parc. č. hodnota, orná půda,

2) peněžní hotovost v depozitu právnická osoba v Plzni právnická osoba., v částce 13 724 Kč,

3) motocykl Norton ES 2, reg. značka SPZ a

4) pohledávku za právnická osoba z titulu nedoplatku starobního a vdovského důchodu v částce 13 724 Kč.

Toto usnesení nabylo právní moci dne 9. 3. 2022 (viz usnesením ze dne 9. března 2022, č. j. spisová značka).

5. Žalovaní v závěrečném návrhu uvedli, že žalobce se domáhá neplatnosti jednání pouze žalované 1, a proto nejsou žalovaní 2 a 3 v této věci pasivně věcně legitimováni. Žaloba ale není důvodná ani proti žalované 1, neboť soud je navrženým petitem vázán, žalovaná 1 nemohla namítat relativní neplatnost závěti ani uplatnit svůj zákonný dědický podíl, neboť dědictví odmítla. Proto navrhli žalobu zamítnout.

6. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

7. Směnečným platebním rozkazem Městského soudu v Praze ze dne 22. července 2020, č. j. spisová značka uložil soud žalovaným Jméno žalované B a Jméno žalované A – žalované 1 v tomto řízení - povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci do patnácti dnů od doručení tohoto platebního rozkazu částku 460 000 Kč s 6 % úrokem ročně ode dne 1. 4. 2020 do zaplacení, odměnu ve výši 1 533,30 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 60 806 Kč nebo v téže lhůtě podat proti směnečnému platebnímu rozkazu u tohoto soudu námitky (viz směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2020, č. j. spisová značka). Právní moc a vykonatelnost uvedeného směnečného platebního rozkazu vůči žalované 1 z něj sice nevyplývá, uvedené rozhodnutí je však vykonatelné, neboť na základě něj byla nařízena exekuce (viz např. vyrozumění o zahájení exekuce soudím exekutorem tituly před jménem jméno FO ze dne 12. 2. 2021, č. j. spisová značka). Usnesením ze dne 22. 10. 2020, č. j. spisová značka rozhodl Městský soud v Praze, že námitky žalovaného Jméno žalované B proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 22. 7. 2020, č. j. spisová značka se odmítají. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 12. 2020 a je vykonatelné (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2020, č. j. spisová značka).

8. Žalovaná 1 v průběhu jednání dne 9. 3. 2022 v řízení o pozůstalosti po jméno FO, narozené datum a zemřelé dne datum byla jako účastnice uvedeného řízení vyrozuměna o jejím dědickém právu, neboť přicházela v úvahu podle zákonné dědické posloupnosti v I. třídě jako dědička majetku neuvedeného v závěti, a zároveň o možnosti do jednoho měsíce ode dne vyhlášení tohoto usnesení dědictví odmítnout s tím, že v souvislosti s tímto vyrozuměním byla zároveň poučena o podmínkách a následcích odmítnutí dědictví včetně toho, že odmítá-li dědictví nepominutelný dědic, může dědictví odmítnout s výhradou povinného dílu. Žalovaná 1 poté prohlásila, že za sebe dědictví odmítá a za svého syna Jméno žalované B dědictví neodmítá (viz usnesení Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 9. 3. 2022, č. j. spisová značka).

9. Usnesením ze dne 9. března 2022, č. j. spisová značka rozhodl Okresní soud Plzeň – sever tituly před jménem jméno FO, notářkou v Plzni, jako pověřenou soudní komisařkou tak, že výrokem II. schválil dohodu o rozdělení pozůstalosti, kterou uzavřeli dne 9. března 2022 v kanceláři tituly před jménem jméno FO, notářky, pozůstalá dcera Jméno žalované D, r. č. RČ, bytem adresa a pozůstalý vnuk Jméno žalované B, r. č. RČ, bytem adresa, zastoupený Jméno žalované A, narozenou Datum narození žalované A

Pozůstalá dcera Jméno žalované D a pozůstalý vnuk Jméno žalované B nabývají každý jednu čtvrtinu pozemků v katastrálním území adresa parc. č. hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. hodnota v adresa, postavená na tomto pozemku a parc. č. hodnota zahrada.

Pozůstalá dcera pozůstalá dcera Jméno žalované D nabývá

10. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nezjistil pro věc relevantní skutečnosti.

11. Podle ust. § 589 o. z. zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno (odst. 1). Neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba - odst. 2).

12. Podle ust. § 590 odst. 1 o. z. věřitel se může dovolat neúčinnosti právního jednání,

a) které dlužník učinil v posledních pěti letech v úmyslu zkrátit své věřitele, byl-li takový úmysl druhé straně znám,

b) kterým dlužník v posledních dvou letech zkrátil své věřitele, musel-li být druhé straně znám dlužníkův úmysl věřitele zkrátit, nebo

c) kterým byl věřitel zkrácen a k němuž v posledních dvou letech došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo které dlužník učinil ve prospěch takové osoby, ledaže druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl zkrátit věřitele znám nebyl a ani znám být nemusel.

13. Podle ust. § 591 o. z. neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka se může věřitel dovolat tehdy, pokud k němu došlo v posledních dvou letech. To neplatí, jedná-li se o

a) plnění povinnosti uložené zákonem,

b) obvyklé příležitostné dary,

c) věnování učiněné v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel nebo

d) plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti.

14. Podle ust. § 592 o. z. stejně jako právní jednání uvedená v § 590 nebo 591 se posoudí i opomenutí, kterým dlužník pozbyl majetkové právo nebo kterým jiné osobě vůči sobě vznik, zachování nebo zajištění jejího práva majetkové povahy způsobil. To platí i tehdy, odmítl-li dlužník dědictví, ledaže bylo předluženo.

15. Podle ust. § 594 o. z. právního jednání se lze dovolat proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce (odst. 1). Vůči jinému právnímu nástupci se lze neúčinnosti dovolat jen tehdy, jestliže

a) právnímu nástupci musely být známy okolnosti, pro něž by se věřitel mohl dovolat neúčinnosti právního jednání,

b) právní nástupce nabyl právo bezúplatně, anebo

c) je právním nástupcem osoba blízká, ledaže jí v době, kdy právo po předchůdci nabyla, nemusely být známy okolnosti, pro něž by se věřitel mohl dovolat neúčinnosti právního jednání (odst. 2).

16. Podle ust. § 1485 odst. 1 o. z. dědic má právo po smrti zůstavitele dědictví odmítnout; smluvní dědic však jen, pokud to není dědickou smlouvou vyloučeno. Odmítá-li dědictví nepominutelný dědic, může dědictví odmítnout s výhradou povinného dílu.

17. Podle ust. § 1486 o. z. odmítne-li dědic dědictví, hledí se na něho, jako by dědictví nikdy nenabyl.

18. Podle ust. § 1492 o. z. pořízením pro případ smrti nelze zkrátit povinný díl nepominutelného dědice, který se práva na povinný díl nezřekl a nedošlo-li ani k vydědění. Pokud tomu pořízení pro případ smrti odporuje, náleží nepominutelnému dědici povinný díl.

19. Podle ust. § 1642 o. z. nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl.

20. Podle ust. § 1643 nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci (odst. 1). Je-li nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu (odst. 2).

21. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených ustanovení o. z. dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

22. Žalobce má vůči Dlužníkům (žalované 1 a jejímu manželovi Jméno žalované B) vykonatelnou pohledávku původně ve výši 460 000 Kč s 6% úrokem z částky 460 000 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, odměny ve výši 1 533,30 Kč a nákladů řízení ve výši 60 806 Kč, a to na základě rozhodnutí soudu – usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. července 2020, č. j. spisová značka, přičemž tuto pohledávku dosud Dlužníci žalobci zcela neuhradili (žalobce tvrdil, že v průběhu exekučního řízení byla vymožena částka ve výši 63 461,23 Kč, přičemž žalovaní nepopírali existenci vykonatelné pohledávky žalobce za Dlužníky a s ohledem na níže uvedené skutečnosti soud k aktuální výši této pohledávky neprováděl žádné dokazování, neboť to pro rozhodnutí věci bylo irelevantní), a proto je žalobce aktivně věcně legitimován k podání odpůrčí žaloby (ust. § 589 o. z.).

23. Odpůrčí žalobou se však žalobce může podle ust. § 589 o. z. domáhat za podmínek podle ust. § 590 až 591 o. z. určení, že vůči němu není právně účinné pouze takové právní jednání žalované 1, které zkracuje uspokojení jeho vykonatelné pohledávky. Je třeba přisvědčit žalobci, že obdobně jako jednání podle ust. § 590 a 591 je třeba podle ust. § 592 o. z. posoudit i opomenutí, kterým dlužník pozbyl majetkové právo nebo kterým jiné osobě vůči sobě vznik, zachování nebo zajištění jejího práva majetkové povahy způsobil i odmítnutí dědictví dlužníkem, ledaže bylo předluženo. Žalobce se pak po změně žaloby, kterou soud připustil, domáhá určení, že je vůči němu neúčinné právní jednání (fakticky tedy opomenutí žalované 1 ve smyslu ust. § 592 o. z.) jeho dlužníka - žalované 1, která nenamítala relativní neplatnost závěti, ačkoli nebyla vyděděna a neuplatnila svůj povinný díl z pozůstalosti zůstavitelky jméno FO, nar. datum.

24. Soud nejprve uvádí, že žalovaná 1 nemohla ani nemůže namítat relativní neplatnost závěti její matky z důvodu, že se jí jako nepominutelnému dědici nedostalo z pozůstalosti alespoň jejího povinného dílu a zároveň nebyla vyděděna, neboť z uvedených důvodů není závět neplatná (tak jako tomu bylo v případě předchozí úpravy ust. § 479 věta druhá zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013), ale nepominutelnému dědici náleží podle ust. § 1492 věta druhá o. z. právo na povinný díl nárok, kterého se může domáhat vůči ostatním dědicům zůstavitele. Protože žalovaná 1 nemohla namítat neplatnost závěti její matky, nemohlo jít o opomenutí žalované 1, kterým by ve smyslu ust. § 592 o. z. pozbyla majetkové právo a tím zkrátila uspokojení vykonatelné pohledávky žalobce jako jejího věřitele ve smyslu ust. § 589 o. z.

25. Žalovaná 1 byla při jednání v řízení o pozůstalosti po její matce jméno FO dne datum vyrozuměna o svém dědickém právu a možnosti dědictví ve lhůtě do jednoho měsíce odmítnout a zároveň poučena i o tom, že odmítne-li dědictví nepominutelný dědic, může dědictví odmítnout s výhradou povinného dílu. Protože ale žalovaná 1 dne 9. 3. 2022 dědictví podle ust. § 1485 odst. 1 o. z. odmítla bez výhrady povinného dílu, lze výkladem ust. § 1485 odst. 1 věta druhá o. z. a contrario dojít k závěru, že odmítla i povinný díl, a proto se podle ust. § 1486 o. z. na ni hledí jako by dědictví nikdy nenabyla, tedy jí ani podle ust. § 1642 o. z. nenáleží jako nepominutelnému dědici právo na povinný díl, přestože nebyla vyděděna. Protože žalovaná 1 nemohla uplatnit své právo na povinný díl z pozůstalosti její matky, neboť po odmítnutí dědictví jí toto právo nenáleželo, nemohlo ani v tomto případě jít o opomenutí žalované 1, kterým by ve smyslu ust. § 592 o. z. pozbyla majetkové právo a tím zkrátila uspokojení vykonatelné pohledávky žalobce jako jejího věřitele ve smyslu ust. § 589 o. z.

26. Dále soud uvádí, že žalobce sice k dotazu soudu uvedl, že pasivní věcnou legitimaci žalované 1 v této věci dovozuje ze skutečnosti, že žalovaná 1 je nepominutelnou dědičkou a z ust. § 591 o. z., toto její právní hodnocení je však nesprávné.

27. Věcnou legitimací se v občanském soudním řízení rozumí oprávnění účastníků vyplývající z hmotného práva. Věcnou legitimaci má ten z účastníků, který je nositelem hmotného práva, o něž v řízení jde, jinak řečeno, kterému svědčí stav z hmotného práva (právo nebo povinnost), o něž v řízení jde, nedostatek věcné legitimace je důvodem k zamítnutí žaloby (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. listopadu 2016, sp. zn. 29 NSCR 4/2016).

28. Zatímco ust. § 589 až 592 o. z. upravují aktivní věcnou legitimaci v případě institutu relativní neúčinnosti, tedy kdo (který věřitel) má právo dovolat se právní neúčinnosti právního jednání dlužníka, pasivní věcnou legitimaci, tedy proti komu se může shora uvedený věřitel tohoto svého práva dovolat upravuje ust. § 594 o. z. Žalovaná 1 jako dlužník žalobce však v taxativním výčtu ust. § 594 o. z. uvedena není, a proto nemá v této věci pasivní věcnou legitimaci.

29. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu zamítl (výrok I.).

30. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“), neboť žalovaní byli s ohledem na zamítnutí žaloby v řízení zcela úspěšní a mají tak proti žalobci právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Pokud soud vyhlásil výrok II. tohoto rozsudku tak, že uložil povinnost zaplatit náklady řízení každého za žalobců žalované, je již ze znění tohoto výroku zřejmé, že správně je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení každého ze žalovaných žalobce, tedy, jde o zjevnou nesprávnost, která bude soudem opravena. Náklady řízení žalovaných tvoří podle ust. § 137 o. s. ř. odměna za zastupování, hotové výdaje účastníků a jejich zástupců a náhrada za daň z přidané hodnoty. Odměna za zastupování žalovaných advokátem byla určena podle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) a činí za 4 advokátem žalovaných učiněné úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) adv. tarifu, účast u jednání soudu dne 23. 5. 2024 a 23. 7. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu a účast u jednání soudu dne 29. července 2024, kde došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí podle ust. § 11 odst. 2 písm. f) adv. tarifu) v případě každého ze žalovaných částku 1 200 Kč za úkon podle § 9 odst. 1, § 7 bod 4 a 12 odst. 4 advokátního tarifu, celkem v případě každého za žalovaných částku ve výši 4 200 Kč. Náhrada hotových výdajů advokáta žalovaných pak činí částku 300 Kč za každý již shora uvedený úkon právní služby podle ust. § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, celkem částku 400 Kč (4 x 300 Kč/3) v případě každého ze žalovaných. Náklady řízení každého ze žalovaných tak činí částku ve výši 4 600 Kč, kterou soud uložil žalobci zaplatit každému ze žalovaných, a to podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejich advokáta. Lhůta k plnění byla stanovena podle ust. § 160 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.