OSPH08 28 C 243/2020-686

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 23 775 068,81 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 4 775 068,81 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 549 854,81 Kč za dobu od 12. 10. 2019 do zaplacení a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni k rukám společnosti právnická osoba., IČO IČO, částku 19 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 19 000 000 Kč za dobu od 15. 3. 2019 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 58 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro adresa náhradu nákladů řízení státu ve výši 29 011 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Pojištění se nevztahuje na odpovědnost pojištěného za škodu nebo jinou újmu a náklady podle článku 2, odst. 5 d) a náhrady dle čl. 2 odst. 6 (bez ohledu na spolupůsobící příčiny vzniku škody nebo jiné újmy), pokud se jedná o škodu nebo jinou újmu způsobenou: (…) b) jinak než újmou na zdraví, usmrcením nebo škodou na věci (…)

(…) právnická osoba pojistné smlouvě lze sjednat i další výluky z pojištění.

2. Pojištěný má právo, aby za něho pojistitel nahradil poškozenému škodu nebo jinou újmu způsobenou provozní činností pojištěného za předpokladu, že pojištěný má v době vzniku pojistné události příslušné oprávnění k provozování této činnosti podle zvláštních právních předpisů.

a) úrok z prodlení z částky 100 000 Kč, která byla poskytnuta jako pojistné plnění za rozbití zasklení světlíku teprve dne 2. 7. 2020, když ji ale žalovaná měla uhradit již dne 26. 11. 2018; úrok byl vzhledem k roční sazbě 9 % požadován za uvedené období v kapitalizované výši 14 375 Kč; z pojištění škod způsobených pádem stromů, stožárů a jiných předmětů:

b) úrok z prodlení z částky 1 363 500 Kč, která byla poskytnuta jako pojistné plnění za zničení teplovzdušného agregátu umístěného ve světlíku (1 070 500 Kč bez DPH) a poškození jeřábové dráhy (303 000 Kč bez DPH) teprve dne 2. 7. 2020, když ji ale žalovaná měla uhradit již dne 26. 11. 2018; úrok byl vzhledem k roční sazbě 9 % požadován za uvedené období v kapitalizované výši 196 008 Kč;

c) částku 540 417,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 540 417,26 Kč za dobu od 12. 10. 2019 do zaplacení coby nevyplacené pojistné plnění za práce a dodávky potřebné k vyklizení místa škody (nad rámec žalovanou vyplacené částky 253 800 Kč bez DPH);

d) úrok z prodlení z částky 253 800 Kč, která byla poskytnuta jako pojistné plnění za práce a dodávky potřebné k vyklizení místa škody teprve dne 2. 7. 2020, když ji ale žalovaná měla uhradit již dne 12. 10. 2019; úrok byl vzhledem k roční sazbě 10 % požadován za uvedené období v kapitalizované výši 18 357 Kč;

e) částku 4 009 437,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 009 437,55 Kč za dobu od 12. 10. 2019 do zaplacení coby nevyplacené pojistné plnění za práce a dodávky potřebné k zajištění haly stojkami dle pokynů statika tituly před jménem jméno FO (nad rámec žalovanou vyplacené částky 150 000 Kč bez DPH);

f) úrok z prodlení z částky 150 000 Kč, která byla poskytnuta jako pojistné plnění za práce a dodávky potřebné k zajištění haly stojkami dle pokynů statika teprve dne 2. 7. 2020, když ji ale žalovaná měla uhradit již dne 12. 10. 2019; úrok byl vzhledem k roční sazbě 10 % požadován za uvedené období v kapitalizované výši 10 849 Kč; z pojištění odpovědnosti:

g) částku 19 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 19 000 000 Kč za dobu od 15. 3. 2019 do zaplacení coby nevyplacené pojistné plnění z pojištění odpovědnosti, která měla dle žalobkyně být uhrazena k rukám společnosti právnická osoba., IČO IČO, coby nájemci shora uvedené haly (dále též „nájemce“). Nájemce halu nemohl užívat od 26. 8. 2018 do 8. 9., resp. 12. 9. 2018, přičemž z důvodu nemožnosti vykonávat podnikatelskou činnost utrpěl škodu ve výši 39 234 742,27 Kč, jejíž náhradu požadoval vůči žalobkyni. S ohledem na limit sjednaný v pojistné smlouvě požadovala žalobkyně pojistné plnění pouze ve výši 19 000 000 Kč; a dále náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

3. Zároveň se toto pojištění vztahuje i na odpovědnost pojištěného za škodu nebo jinou újmu způsobenou výkonem vlastnických práv k pozemku, budově nebo jednotce, správou a provozem pozemků, budov a jednotek, pokud slouží k výkonu podnikatelské činnosti pojištěného uvedené v pojistné smlouvě.

(…)

4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že potvrdila, že došlo ke sjednání tvrzeného pojištění. Šetření pojistné události nebylo možno ukončit ve třech měsících, neocitla se tedy v prodlení. Pojistné plnění z pojištění pro případ rozbití sklad poskytla v maximální výši dle pojistné smlouvy, tedy 100 000 Kč. Pokud šlo o náklady na vyklizení místa škody a zachraňovací náklady, s jejich vyčíslením žalovaná nesouhlasila. Žalobkyně prováděla práce na nosných konstrukcích střechy již před předmětnou událostí; k obdobnému pádu střechy na hale došlo již v roce 2010. Nikoli tedy všechny žalobkyní uplatňované náklady bezprostředně souvisely s předmětnou událostí ze srpna 2018. Pokud šlo o pojištění odpovědnosti, žalobkyně podle názoru žalované neodpovídala nájemci za škodu vzniklou prostoji ve výrobě, neboť žalobkyně v souladu s doporučeními statika činila potřebné kroky k zajištění správného technického stavu haly. Bylo zjištěno, že příčinou pádu části střechy byla nekvalitní výroba konstrukce, nekvalitní kompletace již v době původní výstavby a selhání předpínacího systému vazníků v důsledku koroze, tedy nic, co by mohlo být ze strany žalobkyně odhaleno; předmětná událost byla nepředvídatelná. Dále žalovaná namítala, že nebyla povinna plnit, neboť předmětnou událostí nebylo (s výjimkou týkající se pojištění pro případ rozbití skla) naplněno sjednané pojistné nebezpečí. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby.

5. Při sjednání pojištění odpovědnosti dle těchto VPP má pojištěný právo, aby za něj pojistitel v případě pojistné události (tj. jestliže pojištěnému podle zákona vznikla povinnost k náhradě), nahradil: a) újmu při ublížení na zdraví a při usmrcení, b) skutečnou škodu na věci způsobenou jejím poškozením, zničením nebo ztrátou věci, c) újmu na jmění vyplývající z újmy na zdraví, při usmrcení a ze škody na věci (tzv. následnou škodu), d) náklady řízení uvedené v čl. 12 těchto VPP, pokud pojištěný splnil povinnosti uložené mu ustanoveními čl. 15 VPP.

(…)

Článek 5 (Výluky z pojištění)

6. Ze shodných tvrzení stran, která vzal soud za svá skutková zjištění, a z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.

Sjednané pojištění.

7. Žalovaná jako pojistitel a společnost právnická osoba, IČO IČO, jako pojistník a pojištěný podepsaly dne 5. 10. 2016 pojistnou smlouvu č. hodnota včetně doplňujících ujednání. adresa pojištění byl areál na adrese adresa. Sjednáno bylo „Pojištění pro případ poškození věci“ a v jeho rámci sjednaná pojistná nebezpečí zahrnovala mimo takových, která pro tento spor nejsou zjevně relevantní, „Pád stromů, stožárů a jiných předmětů (ve smyslu doložky č. M-449)“. Připojená doložka M-449 mj. uváděla, že „pádem stromů, stožárů a jiných předmětů se pro účely pojištění rozumí pohyb tělesa, který má znaky volného pádu“. Dále bylo ve smlouvě sjednáno „Pojištění pro případ rozbití skla“ (s ohledem na to, že v tomto směru byla žalobkyně zcela uspokojena, jak se podává výše, soud toto pojištění dále nebude rozebírat). Pojistná smlouva uváděla, že pojištění se řídí připojenými Všeobecnými pojistnými podmínkami Pojištění průmyslu – pojištění pro případ poškození věci, označenými PMP-04. (vše zjištěno z uvedené pojistné smlouvy; mezi stranami bylo nesporné, že byla takto sjednána a že se týkala mj. objektu, na kterém došlo dne 26. 8. 2018 ke zřícení části střechy).

8. Žalovaná a společnost právnická osoba podepsaly celkem čtyři dodatky ke shora uvedené pojistné smlouvě. V dodatku č. hodnota ze dne 28. 12. 2016 bylo vedle výše uvedených dále sjednáno „Pojištění strojů a zařízení“ (v rámci tohoto řízení z něho nebylo nic uplatňováno, soud proto toto pojištění nebude dále rozebírat) a „Pojištění odpovědnosti (provozní činnost, výrobek)“, v jehož rámci bylo uvedeno, že pro ně platí Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti označené OSPP-03 (dále jen „VPP OSPP-03“) a je pojištěna provozní činnost (dle článku 2 VPP OSPP-03) vymezená jako „realitní činnost, správa, pronájem a údržba nemovitostí“ s tím, že pojištění se nevztahuje na odpovědnost za čisté finanční škody a škodu způsobenou na věcech třetích osob v nemovitostech pojištěného. (vše zjištěno z uvedeného dodatku č. hodnota).

9. V dodatku č. hodnota ze dne 16. 2. 2017 došlo k úpravě podmínek „Pojištění odpovědnosti (provozní činnost, výrobek)“, a to mj. tak, že bylo sjednáno odchylně od článku 5 odst. 1 písm. b) VPP OSPP-03, že se pojištění vztahuje i na jinou majetkovou škodu, resp. újmu na jmění, která nevyplývá z újmy při ublížení na zdraví, při usmrcení nebo ze škod na věcech. Dále zde bylo ujednáno, že „z pojištění zůstává vyloučena odpovědnost za škody nebo újmy“ mj. „vyplývající z plánovacích, poradenských, stavebních, montážních a zkušebních činností“. (vše zjištěno z uvedeného dodatku č. hodnota)

10. Dodatek č. hodnota ze dne 11. 12. 2017 obsahoval úplné znění pojistné smlouvy, přičemž jeho obsah není jinak významný pro posouzení předmětného sporu (zjištěno z uvedeného dodatku č. hodnota).

11. Dodatek č. hodnota ze dne 31. 5. 2018 obsahoval úplné znění pojistné smlouvy, přičemž pokud jde o otázky relevantní pro nynější spor, neměnil nijak principy již uvedené výše (zjištěno z uvedeného dodatku č. hodnota).

12. Vzhledem ke shora zmíněným odkazům na VPP OSPP-03, které soud v rámci smluvní dokumentace provedl rovněž k důkazu, je vhodné citovat z nich některé pasáže:

Článek 1 (Úvodní ustanovení)

Soukromé pojištění (dále jen „pojištění“) upravuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „zákon“). Jméno žalované. (dále jen „pojistitel“) vydává podle zákona tyto všeobecné pojistné podmínky pro případ pojištění odpovědnosti (dále jen „VPP“). Obsahují-li tyto pojistné podmínky, pojistná smlouva nebo dohoda, v případech, kdy to zákon připouští, odchylnou úpravu některých ustanovení zákona, platí úprava v nich uvedená. Není-li tato odchylná úprava provedena, platí ustanovení zákona.

(…)

Článek 2 (Rozsah pojištění)

13. Byť je v případě písemně zachyceného dvoustranného projevu vůle (smlouvy) pochopitelně nutno vycházet především z jeho textu, zabýval se soud i možnou odchylkou vůle stran oproti tomu, co do textu vtělily, neboť případný odlišný úmysl stran má před samotným textem přednost (§ 556 odst. 1 věta první o. z.). Soud k této otázce vyslechl osoby navržené žalobkyní po poučení žalobkyně podle § 118a odst. 3 o. s. ř., tedy svědkyni jméno FO a jednatele žalobkyně tituly před jménem jméno FO. Z jejich výpovědí ovšem žádná taková odchylka nevyplynula. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím pojišťovacího makléře, přičemž z ničeho nevyplývá, že by žalovaná měla úmysl společný se společností právnická osoba upravit podmínky pojištění jinak, než bylo zachyceno v písemném textu smlouvy a jejích dodatků. Na tom nic nemění ani obecně vyjádřený záměr, který dle výpovědi jednatele žalobkyně měla společnost právnická osoba, aby pojištění bylo co nejširší včetně toho, aby zahrnovalo případný pád střechy, jako k němu došlo již v minulosti. Jednak z takto obecného záměru stále nevyplývají konkrétní podmínky pojištění (u kterých je zřejmé, že v praxi nebývají takové, aby pokrývaly zcela vše bez jakýchkoli výjimek či výluk), jednak z toho nijak neplyne, že stejnou vůli sdílela i žalovaná. Jednatel žalobkyně se žalovanou podle své výpovědi zřejmě přímo ani nekomunikoval a i dle něho pojišťovna v pojistné smlouvě zpravidla neumožňuje větší zásahy do svého smluvního vzoru. Soud tedy dospěl k dílčímu závěru k této otázce, že společný úmysl stran pojistné smlouvy se nijak nelišil od toho, co vtělily do textu smlouvy resp. jejích dodatků.

Přechod práv na žalobkyni.

14. V rámci rozdělení společnosti právnická osoba rozštěpením došlo ke vzniku mj. žalobkyně (původně s obchodní firmou „IPT právnická osoba.“), přičemž dle projektu rozdělení na žalobkyni přešel mj. pozemek parc. č. hodnota v katastrálním území adresa, obec adresa, jehož součástí je budova č. p. 80, a dále pohledávky a případný jiný majetek, práva a závazky nabyté po dni vyhotovení projektu v rozsahu souvisejícím výlučně s částí jmění, která na žalobkyni přešla podle článku 9.1 projektu. Ohledně majetku, pohledávek a dluhů, které by nebylo možno takto alokovat, bylo v projektu rozdělení stanoveno, že všechny nástupnické společnosti jsou oprávněny resp. zavázány společně a nerozdílně a mezi sebou se vypořádají podle zákona o přeměnách. Rozhodným dnem rozdělení byl den 1. 1. 2018. (vše zjištěno ze stejnopisu notářského zápisu tituly před jménem jméno FO, notáře, ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. NZ 1301/2018, obsahujícího mj. projekt rozdělení).

15. Jako vlastník mj. pozemku dříve parc. č. hodnota, nyní parc. č. 401/3 v katastrálním území adresa, obec adresa, jehož součástí je budova č. p. 80, je v katastru nemovitostí zapsána žalobkyně (zjištěno z výpisů z katastru nemovitostí pro katastrální území adresa, list vlastnictví č. hodnota, ke dni 5. 5. 2020 a 25. 3. 2024).

Technická stránka předmětné události.

16. Podle zápisu ze dne 6. 9. 2018 vyhotoveného tituly před jménem Jiřím Mazancem ze společnosti právnická osoba byla provedena prohlídka místa události za účasti zástupců společnosti právnická osoba Bylo konstatováno, že dne 26. 8. 2018 došlo ke zřícení části střechy haly včetně betonové nosní konstrukce, že obdobná havárie nosné konstrukce nastala již před asi osmi lety a že od té doby probíhají kontroly, dohled statika a postupné zesilování železobetonových střešních vazníků. Dále bylo v zápisu uvedeno, že dle doporučení statika tituly před jménem jméno FO je po události třeba podepřít nezesílené střešní vazníky a provést vyklizovací a zachraňovací práce. (vše zjištěno z listiny označené jako zápis z prohlídky/projednání škody ze dne 6. 9. 2018)

17. Společnost právnická osoba (její pracovník tituly před jménem jméno FO) dále vypracovala expertní zprávu o škodě č. CZ1800530_2 ze dne 25. 6. 2020. V ní bylo na základě dalších podkladů ve zprávě uvedených konstatováno, že byla zjištěna výrazná koroze kotevních desek a předpínací výztuže v důsledku dlouhodobého zatékání, přičemž prvotní příčinou bylo neprovedení řádné injektáže předpínacích kanálků; dále byly zjištěny další vady prefabrikovaných vazníků. Podle posudku externího statika převzatého do této zprávy byla primární příčinou nekvalitní výroba konstrukce a nekvalitní kompletace na staveništi. (vše zjištěno z uvedené zprávy)

18. Soud vyslechl tituly před jménem Mazance jako svědka, přičemž ten ve své výpovědi popsal okolnosti, za nichž obhlídku místa škodné události provedl, a dále uvedl, že podle toho, co se dozvěděl, došlo již před předmětnou událostí k zesilování vazníků v nosné konstrukci střechy, avšak do doby předmětné události jen asi u poloviny vazníků. Po předmětné události byly vazníky provizorně podepřeny stojkami i v místě havárie, i ve zbytku budovy. Příčinou události nebyl žádný vnější vliv, například vichřice, ale technická závada stavby spočívající v nekvalitních vaznících, jak byly původně vyrobeny. Po události bezprostředně v jejím důsledku nehrozilo zřícení dalších částí budovy, neboť budova nebyla konstruována tak, že by v případě havárie některé části hrozil dominový efekt a docházelo postupně k zřícení dalších částí budovy. V dalších částech haly byly tedy stojky instalovány pouze jako preventivní opatření bez bezprostřední souvislosti s havárií.

19. K opatřením činěným žalobkyní (resp. její právní předchůdkyní) se vyjádřil ve své výpovědi i jednatel žalobkyně tituly před jménem jméno FO, který uvedl, že postupovali naprosto v souladu s doporučeními od odpovědného statika, který v místě působil již od doby, kdy nemovitosti vlastnil předchozí vlastník, a nemovitost tedy dobře znal. Tato opatření spočívala v postupném zesilování střešní konstrukce, byly prováděny pravidelné zátěžové zkoušky a byla prováděna vizuální a technická kontrola dle podrobně sepsaného návrhu ze strany statika.

20. K tomu soud dodává, že to, že v průběhu let před předmětnou událostí byly prováděny žalobkyní (resp. její právní předchůdkyní) opravy střechy v celkem šesti etapách, nebylo mezi stranami ani sporné.

Výše nákladů potřebných na zachraňovací a vyklízecí práce.

21. Soud k této otázce předesílá, že v důsledku konečného právního posouzení věci, v němž shledal nároky žalobkyně neoprávněnými již co do základu (k tomu níže), se tato dílčí problematika stala podružnou. Soud nicméně s ohledem na to, že ve věci ustanovil znalce, aby se právě výší nákladů potřebných na zachraňovací a vyklízecí práce zabýval, pokládá za vhodné se vyjádřit k tomu, co ze znaleckého zkoumání vyplynulo a zda znalec splnil, co mu bylo zadáno, neboť to bylo ze strany žalobkyně zpochybněno.

22. Soudem ustanovený znalec tituly před jménem jméno FO, znalec v oborech ekonomika, stavebnictví a projektování, ve věci vypracoval písemný znalecký posudek č. č. účtu ze dne 16. 8. 2023, který soud provedl k důkazu; dále soud znalce vyslechl. Znalec vycházel z toho, že je třeba odlišit náklady vynaložené v souvislosti s havárií od prací prováděných k zesilování střešní konstrukce budovy. Na základě toho si vymezil v budově kolem plochy samotné havárie další plochu, která mohla být zasažena sutí či tam byla potřeba provádět práce příslušných pracovníků, a dále si vymezil i dopravní a manipulační trasu pro přístup pracovníků a techniky; to vše bral v souhrnu jako nutný prostor k zabezpečení. Na druhou stranu ale jiné práce prováděné v hale s havárií již nesouvisely. Na základě úvah podrobně vysvětlených a odůvodněných v posudku znalec dospěl mj. k závěru, že celková výše nákladů obvyklých v místě a čase na práce potřebné k zajištění místa zřícené střechy činila 308 336 Kč včetně 21 % DPH a na práce potřebné k vyklizení místa zřícené střechy pak 538 286 Kč včetně 21 % DPH.

23. Soud k posudku tituly před jménem adresa dodává, že jej shledal přesvědčivým, vnitřní koherentním a souladným i s tím, jak soud na žádost znalce vymezil, co lze pokládat za zachraňovací práce v souvislosti s pojistnou či škodnou událostí. Znalec při svém výslechu též logicky a přesvědčivě zodpověděl veškeré dotazy. S ohledem na to soud konstatoval, že pokud by (na rozdíl od svého konečného právního závěru) pokládal žalobkyní uplatněný nárok na pojistné plnění z pojištění škod způsobených pádem stromů, stožárů a jiných předmětů za opodstatněný, vycházel by při posouzení jeho výše zcela jednoznačně právě ze závěrů posudku tituly před jménem adresa.

24. Soud k této otázce původně k důkazu provedl též listiny předložené žalobkyní, jež se měly týkat jí vynaložených zachraňovacích a vyklizovacích nákladů (listiny na č. l. 24 až 104), nicméně žádné skutkové závěry z nich již nečinil, neboť jednak se tato otázka stala nevýznamnou, jednak byl zpracován shora uvedený znalecký posudek, z něhož by soud vycházel.

Korespondence stran.

25. Společnosti právnická osoba předmětnou událost oznámila žalované (mezi stranami o tom nebylo sporu, shodný závěr vyplýval i z nedatovaného dopisu obsahujícího toto oznámení). Především mezi jméno FO ze společnosti právnická osoba a tituly před jménem jméno FO ze žalované byla v období od září 2018 do května 2020 vedena emailová korespondence k řešení události (zjištěno z e-mailové korespondence ze dne 19. 9. 2018, 21. 9. 2018, 9. 11. 2018, 21. 11. 2018, 13. 3. 2020. 30. 3. 2020, 13. 4. 2020, 21. 4. 2020, 27. 4. 2020, 12. 5. 2020, 15. 5. 2020, 18. 5. 2020 a 19. 5. 2020); vzhledem k právnímu posouzení věci není potřebné její obsah podrobněji reprodukovat.

26. Následně byla vedena korespondence mezi právním zástupcem žalobkyně a žalovanou, z níž v podstatě vyplývá ve vztahu k nárokům řešeným v tomto sporu, že žalovaná poskytla určité plnění z pojištění škod způsobených pádem stromů, stožárů a jiných předmětů, avšak odmítla plnit z pojištění odpovědnosti s tím, že žalobkyně nájemci za škodu neodpovídá (zjištěno z dopisů ze dne 25. 5. 2020, 18. 6. 2020, 11. 8. 2020 včetně poštovního podacího archu a e-mailu ze dne 4. 9. 2020).

27. Žalovaná v průběhu řízení uhradila žalobkyni částku 14 375 Kč (mezi stranami nesporné, shodný závěr vyplynul i z potvrzení o platbě, přičemž s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby v tomto směru již tato otázka přestala být pro věc podstatnou).

28. Z dalších provedených důkazů (výroční zprávy společnosti právnická osoba., za roky 2016 až 2020) soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil, když výší škody údajně vzniklé tomuto nájemci se s ohledem na právní posouzení základu nároku již nezabýval. Z téhož důvodu soud neprováděl důkazy k údajné skutečné škodě vzniklé nájemci na mzdových nákladech na zaměstnance, nákladech na vybudování prostoru pro umístění potiskovací linky a nákladech na právní služby a dále k údajnému ušlému zisku nájemce z jeho obchodních vztahů s dalšími osobami, pro které měl být výrobně činný, tedy zejména listiny předložené žalobkyní (v přílohách spisu), které měly škodu utrpěnou uvedeným nájemcem dokládat.

29. Soud neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz zadáním znaleckého posudku z oboru stavebnictví k prokázání existence konstrukčních vad střechy, neboť žádná jiná konkrétní skutková verze příčiny události než ta, která byla reprodukována výše (stručně řečeno – zřícení části střechy v důsledku koroze konstrukce mající prvotní příčinu již v nekvalitním postavení předmětné budovy), nebyla nikým ani tvrzena.

30. Soud neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz výslechem jméno FO k jeho komunikaci se žalovanou ohledně požadavku na odsouhlasení zachraňovacích nákladů, neboť by to bylo pro věc zcela nadbytečné.

31. Soud neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz výslechem technického inženýra, který (snad) provedl prohlídku předmětné haly pro pojišťovnu, neboť taková osoba nebyla vůbec konkrétně identifikována, takový výslech se jevil jako pro věc nadbytečný a důkazní návrh byl nadto učiněn po koncentraci řízení (i po lhůtě navazující na poučení žalobkyně podle § 118a odst. 3 o. s. ř.).

32. Soud stejně tak nepřihlížel k dalším důkazním návrhům, které byly učiněny po koncentraci řízení, aniž by takové důkazy byly dříve byť jen označeny (expertní zpráva na č. l. 581 až 584 a znovu na 629 až 632, výzva ze dne 17. 9. 2018 na č. l. 633). V obecné rovině k nim lze nicméně podotknout, že s ohledem na právní závěry soudu se tyto listiny nejeví jako podstatné pro věc, ani kdyby byly navrženy k důkazu včas.

33. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, sjednala se žalovanou pojištění, jehož obsah je podrobněji objasněn výše a které se týkalo mj. budovy č. p. 80 – haly v katastrálním území adresa, obec adresa. Budova je v současnosti ve vlastnictví žalobkyně. Dne 26. 8. 2018 došlo ke zřícení části střechy uvedené budovy. V řízení nebyla tvrzena a ani jinak nevyšla najevo žádná jiná konkrétní příčina než kolaps vazníku tvořícího součást střešní konstrukce z důvodu koroze výztuže, s tím, že konstrukce střechy byla nekvalitně vyrobena resp. kompletována na staveništi již v době výstavby budovy před desítkami let. Právní předchůdkyně žalobkyně již před událostí prováděla v souladu s doporučeními statika postupné zesilování jednotlivých vazníků. Po události proběhlo její šetření a likvidace, přičemž žalovaná pojistné plnění zčásti poskytla, nikoli však v úplnosti požadavku žalobkyně z pojištění škod způsobených pádem stromů, stožárů a jiných předmětů; z pojištění odpovědnosti odmítla žalovaná plnit zcela.

34. Po právní stránce soud věci posoudil následovně. Podle § 2758 odst. 1 o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

35. Podle § 2811 o. z. při škodovém pojištění poskytne pojistitel pojistné plnění, které v ujednaném rozsahu vyrovnává úbytek majetku vzniklý v důsledku pojistné události.

36. Podle § 2819 odst. 1 o. z., vynaložil-li pojistník účelně náklady při odvracení bezprostředně hrozící pojistné události na zmírnění následků již nastalé pojistné události nebo proto, že plnil povinnost odklidit poškozený pojištěný majetek nebo jeho zbytky z hygienických, ekologických či bezpečnostních důvodů, má proti pojistiteli právo na jejich náhradu, jakož i na náhradu škody, kterou v souvislosti s touto činností utrpěl.

37. Podle § 2861 odst. 1 o. z. z pojištění odpovědnosti má pojištěný právo, aby za něho pojistitel v případě pojistné události nahradil poškozenému škodu, popřípadě i jinou újmu, v rozsahu a ve výši určené zákonem nebo smlouvou, vznikla-li povinnost k náhradě pojištěnému.

38. Jelikož žalobkyně v době předmětné události ještě ani neexistovala (vznikla až na základě rozdělení společnosti právnická osoba se zánikem posledně uvedené společnosti), zabýval se soud především tím, zda na ni jako na nástupnickou společnost vůbec přešla tvrzená pohledávka za žalovanou z titulu pojistného plnění a tvrzený dluh vůči nájemci z titulu odpovědnosti za škodu. Projekt rozdělení výslovně neupravoval ani předmětné pojištění, ani takovouto pohledávku vůči žalované, ani nějaký dluh tohoto druhu vůči nájemci. Zároveň soud nemá za to, že by šlo o pohledávku resp. dluh tak úzce spjaté s objektem průmyslovělogistické haly (budovy č. p. 80), že by měly nějak automaticky přejít právě na žalobkyni coby jednu z více nástupnických společností, byť právě ona se stala vlastníkem budovy. Lze nicméně vycházet z principu uvedeného v projektu přeměny (a korespondujícího i s ustanovením § 261 odst. 1 zákona č. 125/2008, o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění účinném ke dni 1. 10. 2018), podle něhož, není-li z projektu rozdělení zřejmé, jaký majetek a jaké dluhy zaniklé společnosti přešly na kterou nástupnickou společnost, stávají se nástupnické společnosti spoluvlastníky tohoto majetku, z těchto pohledávek jsou oprávněny společně a nerozdílně a k plnění těchto dluhů jsou zavázány společně a nerozdílně. I pokud by tedy nebylo možno uzavřít, že by výlučně na žalobkyni přešla právě v tomto řízení uplatňovaná pohledávka a právě v tomto řízení tvrzený dluh vůči nájemci, byla by stále jednou z více osob společně a nerozdílně oprávněných vůči žalované resp. zavázaných vůči nájemci. Měla by tudíž právo samostatně vymáhat po žalované pojistné plnění. Nikým nebylo tvrzeno ani jinak nevyšlo najevo, že by tak snad již dříve učinila některá jiná z nástupnických společností.

39. Dále soud s ohledem na vznesenou námitku promlčení ze strany žalované na tomto místě uvádí, že uplatňovanou pohledávku nepokládal za promlčenou, přičemž tento závěr lze učinit na poměrně stručném právním základu. K předmětné události došlo dne 26. 8. 2018, žaloba byla podána dne 2. 10. 2020 a rozšířena do maximálního rozsahu dne 25. 8. 2021. S ohledem na to, že jde o tvrzené právo na pojistné plnění, uplatní se zde ustanovení § 626 o. z. a dále pak obecné ustanovení § 629 o. z., přičemž z nich je zřejmé, že vzhledem k uplatnění nároku před uplynutím tří let od předmětné události (uplatňované jako pojistná událost) nemohlo dojít k promlčení ani v subjektivní, ani v objektivní lhůtě. Případné plynutí jiných promlčecích lhůt mezi jinými subjekty (například mezi nájemcem a žalobkyní) je pro tyto účely irelevantní; podstatné je, že žalobkyně vůči žalované uplatnila tvrzený nárok v rámci jejich vzájemného právního poměru včas.

40. Občanský zákoník s ohledem na variabilitu pojištění ponechává vymezení pojistné události, pojistných nebezpečí (coby možných příčin vzniku pojistné události) i dalších podmínek pro vznik nároku na pojistné plnění převážně na ujednání smluvních stran. V projednávané věci je zapotřebí posoudit samostatně pro nárok žalobkyně uplatňovaný na základě pojištění škod způsobených pádem stromů, stožárů a jiných předmětů a samostatně pro nárok žalobkyně uplatňovaný na základě pojištění odpovědnosti, zda předmětná událost naplňovala sjednané podmínky a zároveň nebyla z pojištění vyloučena. Závěr soudu o tom, že sjednané pojištění takovou škodní událost nekrylo, by totiž samozřejmě vedl k posouzení žaloby jako nedůvodné, a to bez ohledu na výši tvrzených škod.

Pojištění pro případ poškození věci (pádem stromů, stožárů a jiných předmětů).

41. Pro posouzení věci je podle mínění soudu stěžejní, zda předmětná událost naplňovala pojistné nebezpečí, které v rámci pojištění pro případ poškození věci bylo sjednáno jako „pád stromů, stožárů a jiných předmětů (ve smyslu doložky č. M-449)“, dle níž „pádem stromů, stožárů a jiných předmětů se pro účely pojištění rozumí pohyb tělesa, který má znaky volného pádu“. Žádné jiné pojistné nebezpečí kryté v rámci tohoto pojištění nebylo v řízení uplatňováno.

42. Z provedeného dokazování vyplývá, že po technické stránce byla příčina události uvnitř konstrukce předmětné haly (budovy č. p. 80). Mezi stranami nebylo sporu o tom, že na pojištěnou budovu nespadl žádný předmět z vnějšku, ale část budovy, tedy zřícená část střechy, poškodila jiné části či součásti této budovy.

43. Citované ujednání pojistné smlouvy (neboť přes jeho zjevnou formulaci ze strany žalované jde stále o dvoustranné právní jednání) je nutno vykládat podle § 556 o. z. Podle § 556 odst. 1 o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

44. V této souvislosti soud konstatoval, že v řízení žádným způsobem nevyšlo najevo, že by strany pojistné smlouvy měly společný úmysl upravit podmínky pojištění ve skutečnosti nějak jinak, než jaký význam objektivně vyplývá z textu písemné smlouvy. Jinak řečeno, žádnou odchylku společné vůle od citovaného textu soud nezjistil. Vzhledem k tomu je nutno projev vůle vykládat objektivně, podle toho, jak by se jevil adresátovi v daném postavení. Zde dospěl soud k závěru, že to, že část pojištěné budovy se zřítí a budova tak zasáhne „sama sebe“, nepředstavuje něco, co by v obvyklém chápání bylo možno popsat jako pád stromu, stožáru či jiného předmětu. Dle mínění soudu je shora zmíněné volně padající těleso nutno přirozeně a zcela jednoznačně chápat jako nějaký objekt odlišný od samotné pojištěné věci. Jinak řečeno, jde o pojistné nebezpečí spočívající v tom, že na pojištěnou věc něco spadne. Žalobkyně proti tomuto výkladu argumentovala tím, že pojištění se vztahuje i na součásti uvnitř budovy a na ty nemůže například strom spadnout. S tím soud nesouhlasil, neboť jednak v případě pádu tělesa z vnějšku může dojít i k zasažení vnitřních částí budovy, jednak si lze představit například mechanismus, kdy strom padne na pojištěnou budovu, ze střechy se uvolní nějaké části a ty pádem poškodí další části budovy. V takovém scénáři lze přijmout, že událost jako celek vznikla pádem stromu. Nicméně skutkovým okolnostem projednávané věci je to nepřiléhavé. Podle mínění soudu zde není rozhodující, že selhala právě část střešní konstrukce, takže z ní mohlo něco odpadnout, nýbrž za stěžejní pokládal, že technické selhání části budovy (zřejmě z důvodu koroze konstrukce) má zásadně jinou povahu než zmíněné sjednané pojistné nebezpečí spočívající v pádu stromu, stožáru nebo jiného předmětu.

45. Soud nepřehlížel, že podle § 556 odst. 2 o. z. při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Zde je toto ustanovení třeba vzít v úvahu v kontextu argumentu žalobkyně, že žalovaná z tohoto pojištění částečně plnila, což by nasvědčovalo tomu, že sama přijala výklad, že předmětná událost sjednané pojistné nebezpečí naplnila.

46. Soud nicméně dospěl k závěru, že citovaný princip lze použít jako výkladovou pomůcku, nicméně sám o sobě neznamená popření výše citovaného ustanovení § 556 odst. 1. Ostatně zákon říká, že se k tomu, co strany daly najevo, přihlédne, nikoli že se jednání nutně musí vyložit pouze podle toho. V projednávané věci žalovaná z tohoto pojištění částečně plnila, pak však již další plnění odmítla a v průběhu řízení zaujala stanovisko, že sjednané pojistné nebezpečí naplněno nebylo. Její počáteční chování nepředstavuje podle mínění soudu natolik silný výkladový argument, aby převážil nad přirozeným významem ujednání pojistné smlouvy, který soud vysvětluje výše. Jinak řečeno, takové chování není samo o sobě rozhodující, jestliže posouzení obsahu uzavřené pojistné smlouvy, včetně dodatků, vedlo soud jednoznačně k jinému závěru o obsahu daného právního jednání.

47. Soud proto uzavřel, že při předmětné události nedošlo k pádu stromu, stožáru či jiného předmětu ve smyslu pojistné smlouvy, a proto žalobkyni nevzniklo právo na pojistné plnění z tohoto pojištění pro případ poškození věci.

Pojištění odpovědnosti.

48. Pro vznik nároku z pojištění odpovědnosti je nezbytná kombinace toho, aby odpovědnost žalobkyně vůči nájemci skutečně vznikla a dále aby se na tuto konkrétní odpovědnost vztahovalo pojištění sjednané se žalovanou. Pokud by například vznikla odpovědnost vůči nájemci, ale pojištění by se na ni nevztahovalo, nebo by sice byl určitý druh odpovědnosti pojištěn, ale žalobkyni vůči nájemci by nevznikla, nemůže být nárok uplatněný v tomto řízení z pojištění odpovědnosti opodstatněný. Jednotlivé druhy odpovědnosti přitom nelze směšovat dohromady. Nestačí tedy říci, že žalobkyni vznikla vůči nájemci nějaká odpovědnost a že pojištění se na nějakou odpovědnost vztahovalo, nýbrž se musejí krýt konkrétní kategorie. Je přitom zřejmé, že předmětné pojištění nekrylo jakoukoli myslitelnou odpovědnost žalobkyně vůči třetím osobám (včetně nájemce). Není to nic překvapivého, neboť rozsah jakéhokoli pojištění je v praxi vždy limitovaný a konkrétní, neboť jedině tak lze kalkulovat riziko a vůbec určit adekvátní pojistné.

49. Aby soud mohl posoudit vznik nároku žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) vůči žalované, musel pro tyto účely posoudit její možnou odpovědnost vůči nájemci. Vzniká zde do jisté míry paradoxní situace, kdy žalobkyně se vůči této odpovědnosti neohrazovala, aby si neoslabovala svůj tvrzený nárok vůči žalované, ovšem lze předpokládat, že v případném sporu proti nájemci by se naopak velmi pravděpodobně bránila. Tato paradoxní situace je dána tím, že podle všeho neproběhlo žádné řízení, ve kterém by byl nárok nájemce na náhradu škody vůči žalobkyni postaven najisto. Žalobkyně přitom ani netvrdila, že by nájemci cokoli zaplatila, a to ani co do části jeho údajného nároku nekryté předmětným pojištěním. Tvrdila, že nájemce má nárok na celkem 39 234 742,27 Kč, z nichž ovšem po žalované požadovala pouze 19 000 000 Kč. Žalobkyně k tomu pouze uvedla, že s nájemcem uzavřela dne 14. 5. 2021 dohodu, kterou byla ve prospěch nájemce prodloužena promlčecí lhůta. Podle názoru soudu takovouto situaci nelze vykládat jednostranně v neprospěch žalované a ukládat jí, aby – při absenci jakékoli součinnosti žalobkyně v tomto směru – budovala obranu žalobkyně proti případným nárokům nájemce, nýbrž je namístě (a soud to učinil) se tázat žalobkyně, v čem důvody pro svou odpovědnost vůči nájemci spatřuje.

50. Žalobkyně k tomu tvrdila, že nájemci odpovídá jednak podle § 2913 o. z. z důvodu porušení smluvní povinnosti umožnit nájemci nerušené užívání předmětu nájmu, z níž se nemůže liberovat, neboť zřícení části střechy budovy nebylo nepředvídatelné, jednak podle § 2938 o. z. jako vlastník budovy, přičemž z této odpovědnosti se nelze liberovat vůbec. Žalobkyně v podstatě neargumentovala přímo tak, že by nájemci odpovídala z provozní činnosti podle § 2924 o. z., nicméně soud se bude zabývat i touto variantou. Jiné skutkové podstaty odpovědnosti se jeví jako okolnostem věci zjevně nepřiléhavé.

51. Podle § 2913 odst. 1 o. z., poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Podle odst. 2 téhož ustanovení povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

52. Podle § 2924 o. z., kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.

53. Podle § 2938 odst. 1 o. z. při zřícení budovy nebo odloučení její části v důsledku vady budovy nebo nedostatečného udržování budovy nahradí její vlastník škodu z toho vzniklou.

54. Pokud jde o odpovědnost za porušení smluvní povinnosti, soud se nezabýval konkrétní nájemní smlouvou mezi žalobkyní a nájemcem, nicméně pro potřeby nynější věci pokládal za postačující, že je zcela obecnou povinností pronajímatele umožnit nájemci, aby pronajatou věc mohl užívat, což v sobě nepochybně zahrnuje i její technickou funkčnost, tedy v případě budovy, že nemá zřícenou část střechy (§ 2205 o. z.). Ani žalovaná ostatně netvrdila, že by se podmínky nájmu sjednaného s nájemcem od tohoto základního principu měly nějak odlišovat. Lze tedy mít za to, že žalobkyně mohla tuto povinnost porušit tím, že předmětná událost nastala, byť ji sama žalobkyně nijak nepřivodila. Zároveň soud souhlasil s argumentací žalobkyně v tom, že zřícení části střechy bylo sice mimořádné a nezávislé na vůli žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně), ale nebylo zcela nepředvídatelné, když k podobné události týkající se předmětné budovy došlo již dříve a právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s doporučením statika prováděla zesilování vazníků střešní konstrukce.

55. Soud však dospěl k závěru, že odpovědnost za porušení smlouvy tímto konkrétním způsobem nebyla sjednaným pojištěním kryta. Předmětné pojištění není obecným pojištěním jakékoli odpovědnosti, nýbrž se týká pouze provozní činnosti. Tu je nutno definovat primárně za pomoci zákona (§ 2924 o. z.) a není to totéž jako odpovědnost za porušení smluvní povinnosti. Shora citovaný článek 2 VPP OSPP-03 hovoří v odstavcích 1 a 2 jasně o tom, že se pojištění týká náhrady újmy způsobené provozní činností (nikoli porušením smluvní povinnosti) pojištěného. Odstavec 3 téhož článku pojištění rozšiřoval pouze v tom smyslu, že se vztahovalo i na odpovědnost pojištěného za újmu způsobenou výkonem vlastnických práv k pozemku, budově nebo jednotce, správou a provozem pozemků, budov a jednotek, pokud slouží k výkonu podnikatelské činnosti pojištěného. Podle mínění soudu však toto rozšíření na věci nic nemění. Žalobkyně údajnou škodu vzniklou nájemci nezpůsobila výkonem vlastnického práva k budově ani správou a provozem budovy. Jak vyplynulo z dokazování, žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) ke vzniku události nijak nepřispěla a před ní prováděla v souladu s doporučeními statika opatření k zesílení vazníků střešní konstrukce; o nesprávném výkonu vlastnického práva či nesprávné správě a provozu budovy zde nelze hovořit.

56. Soud proto dospěl k závěru, že odpovědnost žalobkyně vůči nájemci podle § 2913 o. z. mohla vzniknout, nicméně nevztahuje se na ni předmětné pojištění odpovědnosti.

57. Pokud jde o odpovědnost z provozní činnosti, podle mínění soudu není dána, a i kdyby byla, žalovaná by se z ní liberovala. Nejprve je nutno připomenout, že posouzení odpovědnosti je třeba provádět v rámci vztahu mezi žalobkyní a nájemcem, ne mezi žalobkyní a žalovanou. To znamená, že případná úprava toho, co má být pokládáno za provozní činnost (pokud by v pojistné smlouvě byla sjednána), je irelevantní, neboť vznik odpovědnosti vůči nájemci žádnou smluvní modifikací upraven nebyl (žalobkyně ani nic takového netvrdila). Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že její plnění vůči nájemci představovalo plnění pronajímatele, tedy umožnit užívání předmětu nájmu (prostorů v budově). To dle mínění soudu nepředstavuje ve světle judikatury provozní činnost. Zde je namístě poukázat na to, že Nejvyšší soud uvedl v rozsudku ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2595/2019, že „ne každá provozní činnost je provozem závodu či jiného výdělečného zařízení. V judikatuře bylo dovozeno, že pojem provozu je třeba vykládat jako činnost související s předmětem činnosti (zpravidla podnikatelské, obchodní), kterou subjekt vyvíjí zpravidla opakovaně za užití určitých organizačních opatření, někdy s využitím různých technologií či postupů, včetně věcí, jimiž je místo činnosti vybaveno (…). Odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností tak například nebyla shledána v organizaci sportovní činnosti (…) či kulturní akce (…) nebo v provozu banky (…), přestože také tyto akce bývají výdělečného charakteru a při jejich provozu je obvykle přítomna ostraha. Pro posouzení, zda jde o škodu z provozní činnosti, je klíčové, jak k újmě došlo, zda v souvislosti s technickou složitostí či náročností provozní činnosti, nebo nikoli. (…) O škodu způsobenou provozní činností nejde, jestliže škoda nemá původ v povaze činnosti žalovaného nebo věci při této činnosti použité, ale např. došlo-li ke škodě v důsledku porušení právní povinnosti.“ S tím souhlasný závěr obsahuje například též jeho usnesení ze dne 29. 7. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1552/2021.

58. Dále je zde vhodné citovat z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2387/2020, že „koná-li vlastník při správě věci a při nakládání s ní způsobem, jenž vyvolá újmu třetí osoby, dopustí se porušení § 2900 o. z. (…) [U]trpí-li poškozený újmu v budově, pak za ni její vlastník bude odpovídat v případě, že jeho konání při správě budovy nebylo dostatečné a nevyhovělo zvyklostem soukromého života, jež vyžadují, aby si vlastník při nakládání s věcí a při její správě počínal tak, aby nedocházelo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného, případně tehdy, pokud vytvořil (či toleroval) v budově nebezpečnou situaci, aniž by učinil dostatečná opatření k odvrácení hrozící újmy, a to s přihlédnutím k povaze prostoru, v němž se překážka nachází, a k účelu, jemuž interiérová komunikace slouží. Způsob nakládání s věcí a standard jejího zajištění ve vztahu k možné újmě třetích osob bude tedy třeba zkoumat vždy v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k povaze věci, zvyklostem soukromého života, místním poměrům a konkrétním okolnostem vzniku újmy.“

59. Samotné pronajímání nemovitosti či prostor v ní není spojeno s technickou složitostí či náročností, nedochází při tom k využití nějakých technologií či zvláštních postupů. Není-li dle judikatury provozní činností pro účely § 2924 o. z. provoz banky, tím spíše jím není pouhé pronajímání věci. Nejvyšší soud v druhém citovaném rozsudku nepopřel, že případné nesprávné počínání vlastníka při správě věci a nakládání s ní může zakládat odpovědnost, ovšem nikoli z provozní činnosti, nýbrž dle obecných principů (typicky dle § 2910 o. z.).

60. V okolnostech projednávané věci však soud navíc žádné nesprávné počínání žalobkyně neshledal. Žalobkyně sama k dotazu soudu, v čem dle svého mínění nevynaložila veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě vyvolané zřícením části střechy haly nedošlo, uvedla, že se snažila tuto péči vynaložit, zajistila si odborníka a opravovala budovu podle jeho doporučení; koroze vazníků byla skrytou vadou, k její opravě žalobkyni žádné doporučení dáno nebylo, a pokud šlo o tempo opravy, postupovalo se podle doporučení statika. I kdyby tedy hypoteticky – navzdory shora uvedenému – v projednávané věci mohla odpovědnost žalobkyně z provozní činnosti vůči nájemci vzniknout, žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) podle soudu vynaložila veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo, tudíž by se své odpovědnosti zprostila.

61. Pokud jde o otázku, zda se na odpovědnost z provozu předmětné pojištění odpovědnosti vztahuje, lze na základě shora citovaných ujednání pojistné smlouvy (včetně všeobecných podmínek) dodat, že obecně by mohla (ovšem za předpokladu, že by odpovědnost vůči nájemci vůbec vznikla), avšak v tomto specifickém případě je z pojištění vyloučena. Podle smluvního ujednání totiž byla z pojištění vyloučena odpovědnost za škody nebo újmy mj. vyplývající z plánovacích, poradenských, stavebních, montážních a zkušebních činností. V této věci jde přitom právě o to, že událost nastala z důvodu, který lze spatřovat v nesprávném provedení stavebních a montážních činností v době výstavby budovy. Popřípadě, pokud by právní předchůdkyně žalobkyně postupovala nesprávně při zpevňování vazníků (byť k takovému závěru soud neměl důvod), šlo by o škodu vyplývající z takové stavební či montážní činnosti, tedy opět z pojištění vyloučenou.

62. Soud proto dospěl k závěru, že odpovědnost žalobkyně vůči nájemci podle § 2924 o. z. nevznikla, žalobkyni prospívá liberační důvod a vzhledem k příčině vzniku byla navíc z předmětného pojištění odpovědnosti vyloučena.

63. Pokud jde o odpovědnost vlastníka za odloučení části budovy v důsledku vady, podle mínění soudu zde v tomto rozsahu mohla vzniknout, neboť dle zákona jde v této konstelaci o objektivně pojatou odpovědnost bez možnosti liberace, která nevyžaduje pochybení na straně vlastníka budovy. I pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně neučinila nic, co by bylo možno ji vytknout, může taková odpovědnost vzniknout čistě jako důsledek vlastnictví vadné budovy. Soud ponechává stranou otázku, zda je takový výklad, tedy že vlastník odpovídá i za škodu vzniklou vadou, o které vůbec neví, byť o budovu řádně pečuje, zcela správný, ostatně jde o otázku i v doktríně diskutovanou, nicméně pro projednávanou věc to nemá význam. Podstatné zde totiž je, že odpovědnost vlastníka podle § 2938 nebyla do sjednaného pojištění nijak zahrnuta. Pojistná smlouva neobsahuje nic, co by byť jen naznačovalo, že by tento druh odpovědnosti byl kryt. Zcela jistě přitom nelze směšovat odpovědnost vlastníka s odpovědností z provozní činnosti (k ní viz výše).

64. Soud proto dospěl k závěru, že odpovědnost žalobkyně vůči nájemci podle § 2938 o. z. mohla vzniknout, nicméně nevztahuje se na ni předmětné pojištění odpovědnosti.

65. Lze proto uzavřít, že soud neshledal současné splnění obou vytčených podmínek, tedy vznik konkrétního druhu odpovědnosti žalobkyně vůči nájemci a zároveň, že by taková odpovědnost byla kryta sjednaným pojištěním. Žalobkyni proto nevzniklo právo na pojistné plnění ze sjednaného pojištění odpovědnosti.

66. S ohledem na řečené bylo již bezpředmětné zabývat se žalobkyní tvrzeným prodlením žalované s poskytnutím pojistného plnění, neboť ve vztahu k pojištění pro případ rozbití skla byl úrok z prodlení žalovanou v průběhu řízení dobrovolně uhrazen a ve vztahu k ostatním nárokům je to úvaha zbytečná, neboť soud neshledal jejich opodstatněnost v samotném základu.

67. Z vyložených důvodů soud žalobu v celém zbývajícím rozsahu zamítl.

68. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal ji v plné výši žalované. Za neúspěch žalované lze pro tyto účely pokládat pouze částku 14 375 Kč, ohledně níž byla žaloba žalobkyní vzata zpět pro úhradu ze strany žalované v průběhu řízení; jinak byla žaloba zcela zamítnuta. Žalovaná tedy měla ve věci úspěch ve zcela převážné části a neúspěch pouze v poměrně nepatrné části.

69. Výše náhrady nákladů řízení žalované činí celkem 58 100 Kč a sestává z následujících položek:

a) složená záloha na náklady dokazování ve výši 50 000 Kč;

b) paušální náhrada hotových výdajů účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 27 úkonů: vyjádření k žalobě, příprava účasti a účast na ústním jednání dne 15. 7. 2021 (trvalo déle než 2 hodiny), vyjádření ve věci samé ze dne 12. 8. 2021, příprava účasti a účast na ústním jednání dne 24. 3. 2022, příprava účasti a účast na ústním jednání dne 1. 6. 2022, příprava účasti a účast na ústním jednání dne 5. 9. 2022, příprava účasti a účast na ústním jednání dne 14. 2. 2024, příprava účasti a účast na ústním jednání dne 17. 4. 2024, vyjádření ve věci samé ze dne 17. 5. 2024, příprava účasti a účast na ústním jednání dne 10. 6. 2024, příprava účasti a účast na ústním jednání dne 2. 9. 2024, příprava účasti a účast na ústním jednání dne 16. 10. 2024, příprava účasti a účast na ústním jednání dne 11. 11. 2024, závěrečný návrh ze dne 2. 12. 2024, příprava účasti a účast na ústním jednání dne 16. 12. 2024.

70. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil povinnost k jejímu zaplacení žalobkyni, která byla ve věci téměř zcela neúspěšná (její úspěch specifikovaný výše byl v celkovém poměru zanedbatelný). Výše náhrady nákladů řízení státu činí celkem 29 011 Kč a sestává z přiznaného znalečného ve výši 79 011 Kč po odečtení zálohy ve výši 50 000 Kč, kterou složila žalovaná.

71. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává u Obvodního soudu pro Prahu 8 a rozhoduje o něm Městský soud v Praze. Není-li odvolání podáno elektronicky, je třeba podat je ve dvou vyhotoveních.

Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna, lze se splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.