OSPH08 29 C 212/2013-635

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Novotným v právní věci žalobce: jméno žalobce, nar. datum, bytem adresa, zast. tituly před jménem jméno FO,Anonymizovánoadvokátkou se sídlem adresa proti žalované: Jméno žalované, se sídlem Adresa žalované, IČ IČO žalované, o náhradu škody na zdraví

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 921.871,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 770.875,- Kč od 1.11.2013 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 49.691,- Kč od 13.6.2012 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 101.305,- Kč od 25.4.2013 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení státu v částce 17.734,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení státu v částce 5.736,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek v částce 127.650,- Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 8, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žalobce se svojí žalobou, doručenou do podatelny zdejšího soudu dne 28.6.2013 domáhal po žalované původně zaplacení částky 5.300.854,- Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že dne 25.6.2011 došlo k dopravní nehodě mezi žalobcem a panem jméno FO, když viníkem dopravní nehody byl pan jméno FO. V době dopravní nehody měl pan jméno FO uzavřené pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla u žalované. Žalovaná provedla šetření pojistné události pod č. hodnota a některé nároky žalobce odmítla plnit, nebo je plnila pouze částečně. Proto žalobce požaduje doplatek bolestného ve výši 52.200,- Kč a jeho navýšení na desetinásobek tedy 1.944.000,- Kč. Dále pak žalobce požadoval doplatek ztížení společenského uplatnění (dále jen ZSÚ) v částce 51.000,- Kč a jeho navýšení na desetinásobek, tedy částku 2.160.000,- Kč. Dále pak žalobce požadoval úhradu nákladů na znalecký posudek v částce 1.500,- Kč, úhradu plateb za pobyt na lůžkovém oddělení v částce 39.960,- Kč, úhradu plateb za léčivé prostředky v částce 1.830,- Kč, úhradu plateb za doklad ze dne 17.5.2012, tedy za léčení, ubytování, stravu a místní poplatky, které vynaložil žalobce jako samoplátce v částce 34.626,- Kč. Žalobce též požadoval náhradu za ztrátu na výdělku v částce 78.850,- Kč a 785.892,- Kč, úhradu nedoplatku cestovného matky a manželky v částce 49.691,- Kč a úhradu nedoplatku cestovného v částce 101.305,- Kč. Celkové nároky žalobce uplatněné činily částku 5.300.584,- Kč.

Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě učinila nesporným, že dne 4.1.2012 uzavřela s panem jméno FO pojistnou smlouvu na pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a toto pojištění trvalo i v době předmětné nehody. Též učinila nesporným, že pan jméno FO byl viníkem dopravní nehody. Pokud jde o uplatněné nároky, tyto žalovaná neuznala. V případě doplatku bolestného v částce 52.200,- Kč uvedla, že dle jejího znaleckého posudku bylo ohodnocení na 1185 bodů, tedy 142.000,- Kč. U nákladů na znalecký posudek v částce 1.500,- Kč uvedla, že žalobce doposud nepředložil doklady k této částce, a proto je žaloba v tomto rozsahu předčasná. V případě částky 39.960,- Kč opět namítala, že žalobce nepředložil žádný doklad na úhradu této částky. U částky 1.830,- Kč uvedla, že se nejedná o účelně vynaložené náklady. V případě cestovného matky a manželky namítala žalovaná nedostatek aktivní legitimace žalobce. U částky 34.626,- Kč žalovaná opět namítala, že se nejedná o účelně vynaložené náklady. U částky 78.850,- Kč, což je nedoplatek za ztrátu na výdělku, žalovaná namítala, že tato částka je rovna nemocenským dávkám v období od 9.10.2012 až 11.1.2013, kdy si však žalobce nezažádal o prodloužení podpůrčí doby a žalovaná nemůže suplovat opomenutí žalobce. V případě ZSÚ namítala žalovaná, že dle jejího znaleckého posudku je bodové ohodnocení 1375 bodů, což je 165.000,- Kč, které byly vyplaceny. Spornou tedy zůstává částka 51.000,- Kč. Nároky na navýšení bodového hodnocení za bolestné a ZSÚ považovala žalovaná za zcela nedůvodné.

Soud ve věci již jednou rozhodoval, a to rozsudkem ze dne 7.9.2016. Tento rozsudek byl pak následně rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 20 Co 19/2017-382 částečně potvrzen, částečně změněn a částečně zrušen. Předmětem sporu tak zůstala částka ve výši 921.871,- Kč s příslušenstvím. V rozsudku Městský soud uvedl, že pokud jde o náklady léčení jež jsou představovány cestovným jeho matky a manželky v nemocničních zařízeních, má tyto odvolací soud za opodstatněné a prokázané. Je však třeba, aby soud prvého stupně posoudil, v jakém rozsahu byly tyto cesty opodstatněné za účelem zlepšení zdravotního stavu žalobce a zlepšení jeho léčení. Pokud šlo o nárok za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je třeba doplnit dokazování v tom směru, zda a v jakém rozsahu je skutečně omezena pracovní schopnost žalobce, zda tento je či není schopen práce alespoň v částečném rozsahu. Je třeba též zvážit okolnosti, které vedly k tomu, že přestal pobírat odměnu z původně prováděné činnosti jako manažer a zda ke ztrátě této odměny došlo v důsledku zdravotního postižení, anebo i v důsledku jiných okolností.

Předmětem žaloby tak zůstaly nároky ve výši 49.691,- Kč s příslušenstvím a 101.305,- Kč s příslušenstvím (neproplacené cestovné matky a manželky žalobce) a dále ve výši 770.875,- Kč s příslušenstvím (za ztrátu na výdělku za období od 1.1.2013 do září 2013).

Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že došlo k předmětné pojistné události dne 25.6.2011. Viníkem samotné dopravní nehody nebyl žalobce a pan jméno FO, který měl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla u žalované. Tyto skutečnosti nejsou mezi účastníky sporné.

Dopisy žalované ze dne 15.2.2012, 12.6.2012, 9.10.2012, 24.4.2013, 28.5.2013 a 5.6.2013, bylo prokázáno, že žalovaná poskytla žalobci pojistné plnění v částce 142.200,- Kč na bolestném, částku 165.000,- Kč za ZSÚ, částku 232.648,- Kč, částku 184.190,- Kč, částku 24.183,- Kč a částku 231.344,- Kč. Celkem tedy žalovaná poskytla na pojistném plnění žalobce částku 979.565,- Kč.

V případě nedoplatku cestovného matky a manželky žalobce v částce 49.691,- Kč a 101.305,- Kč. Jak již bylo shora uvedeno, Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí jednoznačně uvedl, že shora uvedené nároky má za prokázané, avšak je třeba se zabývat tím, zda-li byly tyto nároky opodstatněné v tom smyslu, zda-li mohly pomoci zlepšit zdravotní stav žalobce a zlepšit jeho léčení. Zde žalobce předložil soupis jízd, které matka a manželka uskutečnily za žalobcem do zdravotnických zařízení. Soupis obsahoval vždy konkrétní datum. Ve věci byli ohledně návštěv manželky a matky slyšeni svědci, a to jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, tituly před jménem jméno FO a i matka jméno FO a manželka jméno FO. Všichni svědci potvrdili, že jak manželka tak matka žalobce za ním do zdravotnických zařízení jezdily velmi často, objevovaly se údaje i 4x do týdne. Pokud jsou tedy nároky žalobce na cestovné manželky a matky prokázány, musel se soud zabývat tím, zda-li byly v takovém rozsahu potřebné a zda vůbec mohou přispět ke zlepšení zdravotního stavu žalobce a ke zlepšení jeho léčení. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak je. V případě cestovného je třeba si uvědomit, že je třeba hradit náklady, které jsou důvodné. Přitom žalobce požadoval cestovné za období, které bezprostředně následovalo po předmětné dopravní nehodě. V té době byla žalobce hospitalizovaný a jeho stav skutečně nebyl dobrý. Lze říci, že za takové situace jsou návštěvy rodinných příslušníků zajisté přínosem a mohou mít pozitivní vliv na zdravotní stav žalobce. Zároveň má soud za to, že nelze říci, že by po uplynutí např. měsíce od nehody měly mít návštěvy jiný vliv než bezprostředně po nehodě. S ohledem na shora uvedené proto soud nároku žalobce na cestovné ve výši celkem 150.996,- Kč přiznal.

Pokud jde o nároky za ztrátu na výdělku za období za období od 1.1.2013 do 30.9.2013 v částce 770.875,- Kč bylo prokázáno, že 30.6.1999 uzavřel žalobce se společností právnická osoba, jejímž byl společníkem a jednatelem pracovní smlouvu se mzdou 8.500,- Kč měsíčně. Dodatkem ze dne 30.8.2008 byla změněna mzda na částku 100.000,- Kč měsíčně s platností od 1.9.2008. Dne 31.1.2013 došlo k rozvázání pracovního poměru a k uzavření nové pracovní smlouvy se mzdou ve výši 5.000,- Kč měsíčně s účinností od 1.2.2013, jak vyplývá ze mzdového listu. Nárok žalobce je přitom ve výši 847.938,- Kč, neboť původně dosahoval výdělku 100.000,- Kč měsíčně, což činí 4.659,- Kč denně. Přitom nárok je od 11.1.2013 do 30.9.2013, tedy celkem 182 pracovních dní. K posouzení nároku soud nechal zpracovat znalecký posudek znalcem tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem Znalec v posudku uvedl, že v období ukončení pracovního poměru byl žalobce posouzen jako invalidní, a především i nadále v léčení bez přerušení léčby s odstraňováním následků úrazu. Pokud žalobce doloží, že k vykonávání činnosti manažera podle popisu pracovních činností bylo nezbytné navštěvovat smluvní partnery, vykonávat činnosti neúřední povahy – mimo kanceláře firmy, kontrolovat, přebírat nebo předávat práce v terénu s nutností chůze v nerovném terénu, překonávání překážek tak, jak žalobce některé pracovní úkony popsal, pak tyto činnosti vykonávat nemohl. Zdravotní stav, a především chorobný stav levé dolní končetiny a levé horní končetiny s poruchou funkce představují nepochybně překážky k žalobcem popsaných pracovních postupů k práci, kterou před úrazem vykonával. Znalec tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem ve svém posudku z 11.12.2022 uvedl, že původní profesi manažera, by pan žalobce byl schopen v omezeném rozsahu, tj. na poloviční pracovní úvazek, schopen vykonávat. Nepochybně by bylo možno manažerskou agendu vhodně rozdělit. Určité části pracovní činnosti manažera lze vykonávat i distančně, z místa bydliště, případně v místě sídla společnosti nepravidelně. V případě potřeby vnitřní prostory společnosti lze přizpůsobit pohybovému omezení žalobce. Omezeny by byly pouze některé fyzicky náročnější činnosti, např. návštěvy klientů, pokud měli sídlo ve větší dojezdové vzdálenosti. Pro žalobce jsou vhodné takové pracovní činnosti, jejichž dlouhodobou a nezbytnou součástí jsou delší vynucené polohy – stoj, sed, práce vykonávané v dřepu nebo v kleku, delší chůze nebo chůze v nerovném terénu, práce ve výškách, práce spojené s výstupy po žebříku nebo delšími výstupy či sestupy po schodech. Pokud jde o levou horní končetinu, nejsou vhodné práce vykonávané v polohách s pažemi nad úrovní ramen, jemné mechanické práce. Není schopen opakované přenášet těžší břemena. Je vhodné zaměstnání bez častých a výrazných stresových podnětů a bez zvýšených nároků na kognitivní a intelektové funkce, s možností přizpůsobení pracovního tempa aktuálním psychickým možnostem pana žalobce. Pracovní schopnost žalobce poklesla o 50%. Ve zbylé míře pracovní kapacity je schopen vykonávat např. práce v nenáročných administrativních pozicích, kdy si může zvolit pracovní tempo a podle potřeby střídat pracovní polohy. Jde o práce v chemických laboratořích, práce ve středním a nižším managementu, práce v oblasti dozorové, poradenské a školicí činnosti. Žalobce je dle znalce zdravotně způsobilý vykonávat povolání řidiče taxislužby. S podmínkou polovičního úvazku. V doplnění svého posudku ze dne 27.1.2023 znalec uvedl, že původní profesi manažera, kterou žalobce vykonával až do 25.6.2011, jak je uvedena na čl. 295 až 298 spisu, by v roce 2013 nebyl schopen vykonávat. V období od 1/2013 do 6/2013 by byl schopen určité části pracovní činnosti manažera firmy vykonávat v rozsahu 2-3 hodiny denně distančně, z místa bydliště. Pokud by byl nezbytná práce v místě sídla společnosti, případně po delší dobu, tuto by soustavně vykonávat schopen nebyl. V období od 6/2013 do konce roku 2013 by nebyl schopen soustavně vykonávat žádnou pracovní činnosti. V první polovině roku 2013 by žalobce nebyl schopen vykonávat takové pracovní činnosti, které by byly delší než 2-3 hodiny denně, spojené s nutností dojíždění mimo místo trvalého bydliště, spojené s nutností pohybu, delší chůzí, stojem, sedem, s manuální prací se zapojením obou horních končetin, s jemnou motorikou levé horní končetiny (např. práce na PC). Ve 2. polovině roku by žalobce nebyl schopen soustavnou výdělečnou činnost vykonávat vůbec. U ústního jednání znalec uvedl, že pro žalobce bylo obtížné dojíždět do zaměstnání, protože to bylo 60 km. Pokud byl uváděn časový údaj 3 hodiny, pak uvedl, že by to mělo být spíše s přestávkami. Dále uvedl, že by žalobce mohl vykonávat práce na počítači. Znalec tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem u ústního jednání uvedl, že trvá na závěrech svého posudku. Dále uvedl, že pokud jde o práci z domova, tak nějaké sezení nebo práce na počítači, tak je tam třeba určité časové omezení, a tedy nemohl by asi systémově soustavně vykonávat, ale pokud by v průběhu toho dne si mohl třeba odpočinout, vzít analgetika a nějakým způsobem si ulevit, tak v tom rozsahu, který dovoluje zdravotní stav, by takové práce vykonávat mohl. Dle znalce v roce 2013 nebyl u žalobce ustálený zdravotní stav. S ohledem na vyjádření psychiatra pak znalec uvedl, že je u žalobce přítomna i určitá psychosomatická porucha, tzn., že by nemohl vykonávat práci, kde by musel být nějakým způsobem soustředěný nebo koncentrovaný. Soud též provedl opětovný výslech svědkyně tituly před jménem jméno FO. Ta ve výpovědi uvedla, že si již nepamatuje na důvod ukončení pracovního poměru žalobce, asi to bylo dohodou na vlastní žádost. právnická osoba již nenastoupil a dal výpověď. Žalobce pracoval jako jednatel a poradce pro právnická osoba, což je Anonymizováno. Ona byla též jednatelem a ona do firma docházela, protože tam nedocházel žalobce. Dle jejího názoru nelze některé úkony dělat z domova. Nedokázala říci, zda šlo řídit firmu po telefonu. Svědkyně neznala důvody, proč žalobce ze společnosti odešel, možná to byly zdravotní důvody. Vlastně ty dva roky se ani telefonicky nezúčastňoval nějak vedení společnosti, ale oni na toto téma, tedy ukončení práce, nehovořili. Po těch dvou letech žalobce již pro společnost žádnou práci nevykonával.

Po takto provedeném dokazování ohledně ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti dospěl soud k závěru, že zde nárok ve výši vyčíslené žalobou existuje, neboť žalobce v důsledku svého úrazu již následně nemohl vykonávat funkci manažera, kterou vykonával dle pracovní smlouvy ze dne 30.6.1999 ve znění dodatku ze dne 30.8.2008, ale došlo u něj k rozvázání pracovního poměru a uzavření nového za mzdu ve výši 5.000,- Kč měsíčně. Od shora uvedené částky 847.938,- Kč je však třeba odečíst částku 62.046,- Kč, což je vyplacený invalidní důchod v částce 6.894,- Kč měsíčně x 9 měsíců. Přitom výše důchodu byla prokázána rozhodnutím právnická osoba, a tuto částku uvádí i žalovaná ve svém dopisu ze dne 28.5.2013. Po odečtu této částky od 847.938,- Kč, což by byla jinak dosahovaná mzda, jde o částku 785.892,- Kč, kterou žalobce požadoval. Nicméně v řízení bylo prokázáno, a to pracovní smlouvou ze dne 31.1.2013, že žalobce uzavřel se společností právnická osoba novou pracovní smlouvu se mzdou ve výši 5.000,- Kč měsíčně a v období od ledna 2013 do března 2013 si vydělal, jak vyplývá ze mzdového litu částku 15.017,- Kč. Tuto částku je pak též nutné odečíst od nároku žalobce 785.892,- Kč, resp. částku 15.017,- Kč zamítnout. V této souvislosti je nutné též uvést, že žalovaná namítala neplatnost smlouvy ze dne 31.1.2013. Proto soud provedl výslech jak jednatelky a společnice společnosti právnická osoba, paní tituly před jménem jméno FO tak výslech tituly před jménem jméno FO, mzdové účetní společnosti právnická osoba a jméno FO, která v roce 2013 pracovala u téže společnosti jako vedoucí ekonomického úseku. Ani z jedné výpovědi však nelze učinit závěr, že by měla být pracovní smlouva ze dne 31.1.2013 neplatná. Ba naopak tituly před jménem jméno FO osvětlila, co bylo náplní práce manažera. Šlo především o získávání klientů a zakázek, návštěvy klientů, schůzky s klienty a řízení společnosti. Je přitom zřejmé, že s ohledem na lékařské zprávy a znalecké posudky je zřejmé, že tuto činnost nemohl žalobce nadále vykonávat. Jeví se proto jako logické, že uzavřel novou pracovní smlouvu, jejímž předmětem bylo poradenství, které mohl provádět z domova. V případě znalce tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, pak tento znalec v posudku uvedl, že žalobce nebylo schopen žádné pracovní činnosti. Při svém výslechu však připustil, že by žalobce byl schopen nějaké práce z domova či na počítači. Zároveň však uvedl, že by nemohl vykonávat práce, kdy by bylo třeba soustředěnosti a koncentrace. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že žalobce před nehodou vykonával funkci manažera společnosti, která sebou rozhodně přináší řadu stresových situací, a situací, kdy je třeba jak soustředění. Navíc tato práce dle názoru soudu přináší nutnost být v zaměstnání fyzicky téměř denně. Práce z domova, navíc v rozsahu 2-3 hodin, nemůže plně nahradit výkon funkce manažera ve společnosti, která měla v roce 2013 desítky zaměstnanců. Pokud jde o posudek tituly před jménem. jméno FO, tituly za jménem pak tento posudek je do určité míry rozporný. Na jednu stranu znalec uvádí, že by žalobce byl schopen práce na počítači, v jiné části posudku však uveden, že s ohledem na postižení levé horní končetiny, není schopen práce, kde je třeba jemná motorika, např. práce na počítači. Navíc znalec předpokládá, že by mohlo dojít k úpravě prostor společnosti, aby žalobce mohl svoji práci vykonávat. Zde je však třeba podotknout, že není zřejmé, zda-li by taková úprava pracovního prostředí vůbec byla možná, když to nebyl jen žalobce, kdo rozhodoval o vedení společnosti. Též jeho vývody o tom, co funkce manažera obnáší byly vyvráceny výpovědí svědkyně tituly před jménem jméno FO, která jednoznačně uvedla, že žalobce vlastně od úrazu se na vedení firmy nepodílel a do zaměstnání nedocházel.

V případě námitek žalované, že žalobce má licenci řidiče taxi, a tedy tuto práci i vykonával, soud má za to, že pouhá existence licence ještě neznamená, že tuto činnost žalobce skutečně vykonával. Tedy tato námitka žalované zůstala neprokázána.

Podle ust. § 442 odst. 1 zák.č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.), hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Podle odst. 2 téhož ustanovení, škoda se hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu. Přitom v řízení bylo mezi účastníky nesporné, že žalobce se nijak na vzniku škody nepodílel. Ohledně nároku za ztrátu na výdělku za období od 11.1.2013 do 30.9.2013 ve výši 770.875,- Kč jde o případ, který je v jednoznačné souvislosti s utrpěnou škodou na zdraví, resp. škodní událostí a tuto částku se nezvětšil majetek žalobce, ačkoli by tomu jinak mělo být. Opět totiž jde o náhradu za ztrátu na výdělku po pracovní neschopnosti. Přitom, jak vyplývá z provedeného dokazování, pokud by nedošlo u žalobce ke škodě na zdraví, dosahoval by příjmu 100.000,- Kč měsíčně. V důsledku škody na zdraví, však vykazoval příjem 5.000,- Kč měsíčně, resp. jeho příjem byl pouze ve výši invalidního důchodu. Lze tedy říci, že při běžném běhu věcí, nebýt škodné události, dosáhl byl žalobce příjmu 770.875,- Kč. Soud ovšem žalobu zamítl, pokud jde o částku 15.017,- Kč, neboť se jednalo o mzdu žalobce, kterou získal za období od ledna 2013 do března téhož roku. Pokud jde o námitku žalované, ohledně odpočtu 75% minimální mzdy, této nelze vyhovět, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalobce měl příjem a pracoval, a to v rozsahu, jaký mu umožňoval zdravotní stav.

Pokud jde o nárok na cestovné, jak již výše soud uvedl, má tento nárok za prokázaný. Navíc již Městský soud v Praze vyslovil závazný právní názor, že jde skutečně o nárok žalobce a nikoli jeho rodinných příslušníků, který prvoinstanční soud beze zbytku respektuje.

Ze všech shora uvedených důvodů proto soud žalobci přiznal celkem částku 921.871,- Kč s příslušenstvím.

O úroku z prodlení soud rozhodl podle ust. § 517 odst. 2 obč. zák. ve spojení s nař. vl. č. 142/1994 Sb. Do prodlení s jednotlivými částkami se žalovaná dostala vždy dnem následujícím po dni, kdy ukončila šetření pojistné události a určila tak částku k výplatě.

O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o.s.ř., když úspěch a neúspěch účastníků řízení byl přibližně stejný, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O náhradě nákladů řízení státu vůči žalobci soud rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., když náklady státu se skládají z přiznaného svědečného tituly před jménem jméno FO v částce 1.500,- Kč a dále z přiznaného znalečného ve výši 35.472,- Kč z toho 50% činí částku 17.734,- Kč, kterou soud žalobci s ohledem na jeho procesní úspěch uložil zaplatit

O náhradě nákladů řízení státu vůči žalované soud rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., když náklady státu se skládají z přiznaného svědečného tituly před jménem jméno FO v částce 1.500,- Kč, Kč a dále z přiznaného znalečného ve výši 35.472,- Kč z toho 50% činí částku 17.734,- Kč. Od ní je však třeba ještě odečíst žalovanou zaplacené zálohy ve výši 12.000,- Kč. Žalovanou pak s ohledem na její procesní úspěch stíhá povinnost k úhradě částky 5.736,- Kč.

O povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek soud rozhodl podle ust. § 4 odst. 1 písm. i) a ust. § 11 odst. 2 písm. d) zák.č. 549/1991 Sb.

O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do l5-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, lze navrh- nout výkon tohoto rozhodnutí.