OSPH08 29 C 58/2025-69

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Kociánem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 125 363 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 125 363 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 125 363 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 6. 3. 2025 domáhala zaplacení částky 125 363 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 30. 3. 2011 pojistnou smlouvu č. hodnota – FLEXI životní pojištění (dále jen „Pojistná smlouva“). Ve smlouvě bylo sjednáno pojištění pro případ smrti nebo dožití. Pojištění zaniklo výpovědí žalobkyně. Žalobkyně zaplatila na pojistném částku ve výši celkem 147 763 Kč a žalovaná žalobkyni v průběhu smlouvy vyplatila pojistné plnění ve výši 22 400 Kč. Rozdíl těchto částek ve výši 125 363 Kč tvoří bezdůvodné obohacení na straně žalované, jelikož pojistná smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem a evropským právem.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Potvrdila, že s žalobkyní uzavřela dne 30. 3. 2011 Pojistnou smlouvu, kterou považovala za platnou. Tvrdila, že smlouva byla ukončena ke dni 31. 10. 2017 v důsledku výpovědi žalobkyně.

3. Žalovaná vznesla námitku promlčení. Uvedla, že poslední platbu žalobkyně uhradila 7. 12. 2017. Veškeré eventuální nároky žalobkyně jsou promlčeny. Poukázala na dle ní ustálenou judikaturu, dle které není důvod, proč by neměla být objektivní promlčecí doba aplikována u smluv o investičním životním pojištění, a rovněž že není důvod, aby byla vznesená námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy.

4. Žalobkyně uvedla, že námitka je uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná si je vědoma, že tento produkt je opakovaně shledáván neplatným, zároveň zjevně těží z časové asymetrie, kdy pojišťovna má plnit z tohoto produktu až v závěru pojištění, kdežto žalobkyně plní průběžnými platbami. Další důvod, pro který by soud neměl přihlížet k námitce promlčení, je skutečnost, že neplatnost smlouvy způsobila výhradně žalovaná. Smlouva je uzavírána adhezním způsobem, žalobkyně nemá žádnou možnost ovlivnit znění této smlouvy. Posledním důvodem, pro který by soud neměl přihlédnout k námitce promlčení, je samotný princip investičního životního pojištění, kdy žalobkyně jako spotřebitel platí pojistné a finanční prostředky by po smrti žalobkyně připadly přímo jí či pojištěnému. Ve věci není možná aplikace objektivní promlčecí lhůty. K tomu odkazuje konkrétně na judikáty Soudního dvora Evropské unie C-269/19 a C-485/19. Poslední jmenovaný se týká Slovenské republiky, kde je obdobná právní úprava. Na tyto judikáty pak navázalo rozhodnutí C-561/21, v němž Soudní dvůr Evropské unie odkazoval na zásadu efektivity unijního práva. Pokud by si zdejší soud nebyl jist předmětnými otázkami, může Soudnímu dvoru Evropské unie předložit předběžnou otázku ohledně dané materie.

5. Žalovaná uvedla, že citovaná soudní rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie nejsou na věc přiléhavá, jelikož se týkají nikoliv investičního životního pojištění. V pojistné smlouvě je žalobkyně pojištěna na vysoké částky a též jsou pojištěny její dvě děti. Žalovaná se nijak bezdůvodně neobohacovala, naopak na základě smlouvy žalobkyně obdržela i pojistné plnění, což ostatně žalobkyně uvádí i v žalobě.

6. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

7. Soud předně vycházel ze shodných skutkových tvrzení účastníků řízení (§ 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“), že Pojistná smlouva byla uzavřena dne 30. 3. 2011 a její trvání bylo ukončeno na základě výpovědi žalobkyně. Současně bylo mezi účastníky nesporné, že žalobkyně na pojistnou smlouvu uhradila žalované částku ve výši celkem 147 763 Kč a žalovaná v průběhu trvání smlouvy vyplatila pojistné plnění ve výši 22 400 Kč. Poslední platbu žalobkyně žalované uhradila 7. 12. 2017.

8. Z Pojistné smlouvy a dodatku č. hodnota ze dne 10. 4. 2017 (č. l. 8, dupl. na č. l. 31, č. l. 55-56) a pojistky (č. l. 9, dupl. na č. l. 30) soud dále zjistil, že počátkem pojištění byl den 1. 4. 2011 a že žalobkyně se zavázala platit měsíční pojistné ve výši 1 837 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 3. 2051. Pojistná smlouva obsahovala prohlášení žalobkyně, že byla seznámena se Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění spojená s investičními fondy OSOINV 5 (dále jen „VPP“) a se Speciálními pojistnými podmínkami pro FLEXI životní pojištění (dále jen „SPP“).

9. Soud má za to, že žalobkyně se při uzavírání pojistné smlouvy seznámila s VPP (č. l. 10) a SPP (č. l. 13), jelikož v pojistné smlouvě výslovně prohlásila, že se s těmito dokumenty seznámila a souhlasí s jejich obsahem.

10. Z výročního dopisu ke dni 20. 1. 2012 (č. l. 57) soud zjistil, že žalovaná informovala žalobkyni mj. o platbách a rozpisech pojistného a o stavu kapitálové hodnoty smlouvy, u kterého je uvedeno „0 Kč“, dále je zde uvedeno zaplacené běžné pojistné „16 533 Kč“ a náklady na poskytnuté pojistné služby „24 964 Kč“.

11. Žalobkyně vypověděla smlouvu dopisem ze dne 31. 8. 2017 (č. l. 36). Pojištění zaniklo dne dni 31. 10. 2017 (č. l. 37).

12. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení před podáním žaloby dopisem ze dne 10. 2. 2025 (č. l. 19). Z vyřízení stížnosti ze dne 26. 2. 2025 (č. l. 17) je zjevné, že předžalobní výzva byla žalované doručena.

13. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti s ohledem na níže uvedené posouzení věci. Soud současně neprovedl k důkazu výslech zprostředkovatele sjednávajícího smlouvu, jelikož jeho výslech považoval za nadbytečný s ohledem na níže uvedené posouzení věci.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

15. Právní režim Pojistné smlouvy se vzhledem ke znění ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), řídí předpisy účinnými k datu jejího sjednání, tedy 30. 3. 2011, zejména dle obč. zák. a dále zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě.

16. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

17. Podle § 40a věty první obč. zák., jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 140, § 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst. 2 a 3 považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá.

18. Podle § 41 obč. zák., vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

19. Podle § 55 odst. 2 obč. zák. ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.

20. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

21. Z posledně citovaného ustanovení vyplývá, že v případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 31. 12. 2013 včetně je nutno délku promlčecí doby (resp. ve stávající zákonné terminologii „lhůty“) nároku na jeho vydání posuzovat podle dřívějšího občanského zákoníku.

22. Podle § 100 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat (odst. 1). Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického (odst. 2 věta první).

23. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

24. Podle § 107 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil (odst. 1). Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo (odst. 2). Jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat (odst. 3).

25. Soud se nejprve zabýval otázkou promlčení práva na samotné vydání bezdůvodného obohacení, a to bez ohledu na to, zda pojistná smlouva byla z důvodů uváděných žalobkyní uzavřena platně, či nikoliv. Takové konání má soud za hospodárné, když v případě eventuálního závěru o důvodnosti námitky promlčení by bylo nadbytečné platnost Pojistné smlouvy hodnotit.

26. Námitka promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení vznesená žalovanou je důvodná. Úhradou jednotlivých plateb pojistného začala běžet objektivní promlčecí lhůta, neboť právo na vrácení bezdůvodného obohacení v tomto případě objektivně vzniká okamžitě, jakmile je platba bez právního důvodu uskutečněna. Co se týče délky promlčecí lhůty, v řízení nevyšlo najevo vůbec nic, z čeho by bylo možno vyvozovat úmyslné bezdůvodné obohacování žalované. Naopak je zřejmé, že žalovaná konzistentně zastává názor, že pojištění platně a řádně vzniklo; neplatností argumentuje výlučně žalobkyně. Žalované nelze přičíst žádný úmysl se na úkor žalobkyně obohacovat bez právního důvodu. Platby byly činěny zcela dobrovolně a nikdy v průběhu jejich placení žalobkyně žalované nesdělila žádnou pochybnost o trvání pojištění. Soud proto uzavřel, že uskutečněním každé jednotlivé platby počala ohledně ní běžet tříletá objektivní promlčecí lhůta (resp. doba). Vzhledem k tomu, že v posledních třech letech před podáním žaloby žalobkyně žalované nezaplatila ničeho, je její nárok (tj. všechny platby učiněné před datem 6. 3. 2022) na vydání bezdůvodného obohacení zcela promlčen v objektivní tříleté lhůtě v souladu se zněním § 107 obč. zák.

27. K námitkám promlčení vzneseným žalovanou soud dodává, že neshledal žádný důvod, pro který by měly být hodnoceny jako rozporné s dobrými mravy. Jak uvedl Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023: „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“ (dále viz též četnou judikaturu v tomto usnesení citovanou). Žalovaná přitom nečinila vůbec nic, čím by žalobkyni nějak bránila její nároky uplatnit, či ji od toho nějak zrazovala, či nějakými přísliby nebo jednáním žalobkyni v uplatnění nároků zdržovala. Ani závěr, že žalovaná o namítané neplatnosti pojistné smlouvy věděla, resp. že věděla o obsahu zneužívajících ustanovení pojistné smlouvy, z provedeného dokazování nevyplynul, a nadto by byl zcela nelogický. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalovaná u totožných pojistných produktů svým klientům běžně vyplácela jak pojistná plnění, tak případné odkupné, ostatně tomu tak bylo i v tomto případě. Takový postup žalované by byl jistě zcela v rozporu se závěrem, že by věděla o neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy. Soud má naopak za to, že až do doby „hromadného“ podávání obdobných žalob měly obě smluvní strany pojistnou smlouvu za platně uzavřenou a postupovaly podle ní. Soud tedy nesouhlasí s argumentací žalobkyně, že vyhovění námitce promlčení by jakkoliv zkracovalo její práva, když se jedná o nástroj v právu zcela běžný, zakládající právní jistotu oběma stranám, a v daném případě nebyly shledány žádné důvody, pro které by soud námitce promlčení neměl přisvědčit.

28. Soud na základě výše uvedeného žalobu zamítl již s ohledem na důvodně uplatněnou námitku promlčení žalovanou, pročež se ani nezabýval argumentací stran, zdali Pojistná smlouva byla nebo nebyla uzavřena platně. Konal by tak nadbytečně. S ohledem na to lze uzavřít, že ve věci ani nešlo o aplikaci unijního práva, nýbrž o posouzení vznesené námitky promlčení. Nebylo tedy ani namístě pokládat Soudnímu dvoru Evropské unie jakoukoli předběžnou otázku.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 500 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý z žalovanou vyčtených pěti úkonů, aniž by tyto úkony byly specifikovány. Soud proto přiznal žalované náhradu za úkony: vyjádření žalované ze dne 10. 4. 2025, příprava účasti na jednání, účast na jednání dne 11. 6. 2025 a dne 30. 7. 2025 a podání ze dne 26. 6. 2025 dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

30. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8.

Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna, lze se splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.