OSPH08 33 C 189/2025-22

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 14 198 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 700 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v němž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 5 498 Kč, dále náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 962 Kč za dobu od 12. 8. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 30. 9. 2025 domáhala zaplacení částky 14 198 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 962 Kč za dobu od 12. 8. 2024 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč. Svůj návrh odůvodnila tak, že dne 12. 7. 2024 uzavřela se žalovanou smlouvu u zápůjčce, a to prostřednictvím webových stránek www.coolcredit.cz, k podpisu smlouvy došlo elektronicky pomocí PIN zaslaného na žalovanou uvedené telefonní číslo. Na základě uvedené smlouvy žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 8 700 Kč převodem na účet č. č. účtu, žalovaná byla povinna je splatit, což neučinila, a dále se zavázala zaplatit za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 2 262 Kč, což rovněž neučinila. Žalovaná na svůj dluh neuhradila nic. Dále žalobkyně uvedla, že jí vzniklo právo na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, a to za čtyři písemné upomínky. Dále uvedla, že jí vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty za včasné neuhrazení jistiny ve výši celkem 3 236 Kč, přičemž právo na zaplacení smluvní pokuty vyplývalo z ujednání článku 2.3 smlouvy o zápůjčce.

2. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání soudu se nedostavil žádný z účastníků.

4. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Žalobkyně převedla na účet č. č. účtu dne 12. 7. 2024 částku 8 700 Kč (prokázáno výpisem z běžného účtu žalobkyně). Uvedený účet byl bankou veden na jméno žalované (prokázáno sdělením právnická osoba. ze dne 19. 11. 2025).

6. Nebylo prokázáno, že žalobkyně sjednala tvrzenou smlouvu o zápůjčce právě se žalovanou. Ta je sice v listině označené jako smlouva o zápůjčce (kterou soud provedl k důkazu) uvedena svými osobními údaji, nicméně nebylo doloženo, že právě žalovaná skutečně projevila vůli takovou smlouvu o zápůjčce uzavřít. Listina obsahuje namísto jejího projevu vůle uvedení čísel označených jako PIN, ovšem z ničeho neplyne, že těmito čísly disponovala právě a pouze žalovaná a že jejich uvedení v textu dokládá, že právě ona projevila svou vůli smlouvu sjednat. Soud proto dospěl k závěru, že žalobou tvrzená smlouva o zápůjčce nebyla se žalovanou uzavřena.

7. Dále, i kdyby bylo možno předpokládat, že právě žalovaná smlouvu o zápůjčce se žalobkyní sjednala, pak přesto nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy skutečně posuzovala úvěruschopnost žalované a že by měla k dispozici dostatečné podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit. Žalobkyně k tomu žádné konkrétní důkazy nepředložila.

8. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby výzvou odeslanou dne 24. 4. 2025 (prokázáno výzvou právní zástupkyně žalobkyně a podacím lístkem, obojí ze dne 24. 4. 2025). Naopak nebylo prokázáno, že by žalobkyně žalovanou o zaplacení upomenula dříve než shora uvedenou předžalobní výzvou. Soudu sice předložila celkem čtyři listiny označené jako upomínka resp. opakovaná výzva k úhradě, avšak nebylo tvrzeno ani prokazováno, jakým konkrétním způsobem byly žalované zaslány a že se skutečně dostaly do její dispoziční sféry.

9. Ze všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud žádná pro věc podstatná skutková zjištění neučinil.

10. Jiné relevantní důkazy nebyly navrženy, ani nevyplynuly z obsahu spisu.

11. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že právě žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 8 700 Kč, avšak neprokázala, že právě s ní sjednala smlouvu o zápůjčce, ani že by před poskytnutím zápůjčky jakkoli zkoumala její úvěruschopnost jako spotřebitele. Soud dále vyšel z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaná nijak neoponovala, že žalovaná žalobkyni nic neuhradila.

12. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2991 odst. 1 o. z., dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaná od žalobkyně přijala částku 8 700 Kč, a to bez právního důvodu, neboť uzavření smlouvy o zápůjčce nebylo prokázáno, takže je povinna ji žalobkyni vydat. Žalovaná tak neučinila, proto bylo v tomto rozsahu žalobě vyhověno. Nebylo-li prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce, nebylo možno shledat, že by se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí zápůjčky, smluvní pokutu či náklady spojené s uplatněním pohledávky (které byly představovány paušálními poplatky za upomínky dle textu smlouvy o zápůjčce celkem ve výši 2 000 Kč). V tomto rozsahu soud proto žalobu zamítl.

14. Pokud šlo o otázku prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení, je podle mínění soudu nutno současně přihlédnout k tomu, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládal § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Citované ustanovení dále mj. uvádí, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

16. Jak plyne ze skutkových zjištění soudu, žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované dluh splatit. Proto podle citovaného ustanovení neměla žalované spotřebitelský úvěr poskytnout.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. I kdyby tedy soud dospěl k závěru, že tvrzená smlouva uzavřena byla, byla by absolutně neplatná podle citovaného ustanovení. Za této situace nelze podle mínění soudu žalobkyni přiznat úrok z prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ani v zákonné výši, nýbrž je nutno uložit žalované úhradu dlužné částky ve lhůtě stanovené za obdobné aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jinak by totiž soud zvýhodňoval žalobkyni za situace, kdy nejenže nezkoumala úvěruschopnost žalované, ale navíc ani nebylo prokázáno řádné uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, oproti situaci, kdy by „jen“ nebyla zkoumána úvěruschopnost.

19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Z citovaného ustanovení vyplývá, že se v tomto případě zákon cíleně odchyluje od obecné právní úpravy vydání bezdůvodného obohacení v případě plnění z neplatné smlouvy a spotřebitel se může ocitnout v prodlení teprve po uplynutí určené přiměřené lhůty k vrácení jistiny poskytnutého úvěru.

20. Soud uzavřel, že v projednávané věci vznikl spor o to, v jaké době (resp. lhůtě) má žalovaná poskytnutou jistinu vrátit. Žalobkyně tuto otázku výslovně nepředestřela, neboť vycházela z toho, že předmětná smlouva byla platná. Soudní praxe je nicméně dlouhodobě ustálena na tom, že shledá-li soud, na rozdíl od účastníka, určitou smlouvou neplatnou, nebrání to přisoudit účastníku nárok na plnění odpovídající vydání bezdůvodného obohacení, i když to účastník (veden názorem o platnosti smlouvy) takto výslovně nenavrhoval (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 78/2004). Argumentem a maiori ad minus to znamená, že v poměrech projednávané věci soud může též určit dobu (resp. lhůtu) pro vrácení poskytnuté jistiny, neboť by bylo nelogické, aby soud sice mohl bez výslovného návrhu žalobkyně, která požadovala plnění ze smlouvy, přisoudit nárok na vrácení poskytnuté jistiny (který je svou povahou nárokem na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na základě plnění bez platného právního titulu), ale nemohl současně určit lhůtu, v níž se tak má stát. Mezi účastníky zjevně spor o vrácení jistiny ve smyslu citovaného zákonného ustanovení nastal, neboť žalovaná dobrovolně neplnila, a to platí i přes to, že se k věci nevyjádřila a sama neuvedla žádné argumenty, do kdy je schopna poskytnutou jistinu vrátit. Vzhledem k absenci tvrzení i důkazních návrhů k této otázce ze strany žalované, která mohla argumentovat pro určení jiné lhůty, soud určil jako přiměřenou lhůtu 30 dnů od právní moci rozsudku.

21. Soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl v rozsahu vrácení jistiny (vydání bezdůvodného obohacení) v částce 8 700 Kč ve lhůtě určené za obdobného použití výše uvedeného zvláštního zákonného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož je lhůta k plnění určena teprve tímto rozsudkem, neocitla se žalovaná dosud v prodlení, a soud proto žalobu zamítl též v rozsahu požadovaného úroku z prodlení.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Procesní úspěch a neúspěch žalobkyně se téměř rovnaly (žalobkyně uspěla co do částky 8 700 Kč, neuspěla co do částky 5 498 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 962 Kč za dobu od 12. 8. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč), soud proto konstatoval, že oba účastníci byli úspěšní v přibližně stejném poměru, a rozhodl tak, že žádný z nich nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává u Obvodního soudu pro Prahu 8 a rozhoduje o něm Městský soud v Praze. Není-li odvolání podáno elektronicky, je třeba podat je ve dvou vyhotoveních.

Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna, lze se splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.