OSPH08 33 C 250/2024-117

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 143 846 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 143 846 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 143 846 Kč za dobu od 17. 7. 2024 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám právního zástupce žalované náhradu nákladů řízení ve výši 26 835,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 30. 9. 2024 domáhal zaplacení částky 143 846 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 143 846 Kč za dobu od 17. 7. 2024 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnil následovně. Žalobce uzavřel dne 26. 7. 2001 se žalovanou pojistnou smlouvu č. hodnota na pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou a pojistným ve čtvrtletní výši 4 950 Kč. Pojištění skončilo výpovědí. Na základě pojistné smlouvy žalobce žalované zaplatil pojistné v celkové výši 651 450 Kč. Žalovaná žalobci zaplatila jako odkupné při skončení pojištění částku 507 604 Kč. Jelikož pojistná smlouva byla neplatná, představuje celá žalobcem zaplacená částka, snížená o to, co mu žalovaná vyplatila, bezdůvodné obohacení žalované, které tak činí 143 846 Kč. Důvod neplatnosti pojistné smlouvy spatřoval žalobce v tom, že pojistné plnění je zčásti „formováno“ investováním pojistně technických přebytků pojistného do kapitálového navýšení hodnoty pojištění. Pojistná smlouva odkazuje na kalkulační a pojistně-technické zásady, které žalobce nikdy neobdržel a nebyl s nimi seznámen. Ta ustanovení pojistné smlouvy, která jsou závislá na obsahu uvedených zásad, jsou proto neurčitá; neplatná jsou tudíž všechna ujednání článku 10 všeobecných pojistných podmínek. Ujednání pojistné smlouvy o nakládání s pojistným, „formování“ pojistného plnění a snižování kapitálové hodnoty o poplatky jsou zneužívajícími ujednáními dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo u ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice, takže žalobce neměl možnost posoudit ekonomické důsledky smlouvy. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet pojistného, nemohla bez nich pojistná smlouva existovat, a je tak neplatná jako celek, a to absolutně podle § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, ta však dluh neuhradila.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhovala její zamítnutí. Uzavření pojistné smlouvy mezi právní předchůdkyní žalované a žalobcem potvrdila. Uvedla, že žalobce byl seznámen s přehledem poplatků a parametrů produktu (sazebníkem) a měl jej k dispozici na webových stránkách žalované. Dostupnost sazebníku prostřednictvím webových stránek byla přitom akceptována jak tehdejší regulatorní praxí, tak i judikaturou včetně judikatury Ústavního soudu. O nákladech pojištění byl žalobce informován průběžně prostřednictvím zasílaných rekapitulací stavu pojistné smlouvy a ke smlouvě byly uzavřeny čtyři dodatky. Žalobce proti sdělovaným informacím nikdy nic nenamítal. O tom, že údajně nebyl seznámen se sazebníkem, žalobce žalovanou informoval až dopisem ze dne 26. 6. 2024 po přibližně 23 letech trvání pojištění. V jejich průběhu neprojevil žádné pochybnosti. Dále není zřejmé, v čem by žalobcem napadená ujednání měla způsobovat nerovnováhu v právech, neboť nelze očekávat, že při nesjednání poplatků by vůbec došlo k uzavření pojistné smlouvy. Dále žalovaná namítla promlčení práva dovolat se relativní neplatnosti smlouvy i promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení pro případ, že by soud smlouvu shledal neplatnou.

3. Z tvrzení stran, nakolik se shodovala, a z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.

4. Dne 26. 7. 2001 ujednaly společnost ČS - Živnostenská pojišťovna, a.s. (později s obchodní firmou Pojišťovna právnická osoba.), IČO IČO, jako pojistitel na jedné straně a žalobce jako pojistník a pojištěný na druhé straně pojistnou smlouvu č. hodnota s počátkem pojištění dne 1. 9. 2001 na dobu do dne předcházejícího výročnímu dni trvání v kalendářním roce, kdy se pojištěný dožije 40 let. Ve smlouvě bylo uvedeno pojištění jako rozčleněné na „flexibilní životní složku“ s pojistnou částkou 1 170 450 Kč a „doplňkovou složku“ zahrnující smrt následkem úrazu (pojistná částka 500 000 Kč), trvalé následky úrazu (pojistná částka 1 000 000 Kč) a denní odškodné (800 Kč). Pojistné bylo sjednáno na 4 950 Kč čtvrtletně. Ve smlouvě bylo uvedeno, že pojištěný (zároveň pojistník) podpisem stvrzuje, že byl seznámen se zněním všeobecných pojistných podmínek pojištění osob OSO 1 a speciálních pojistných podmínek flexibilního životního pojištění FZP, souhlasí s nimi a převzal je. Smlouva sama neobsahovala nic konkrétního o jakýchkoli poplatcích či nákladech, které by byly hrazeny v rámci sjednaného pojistného, ani neodkazovala na žádný konkrétní dokument s takovým obsahem. (vše zjištěno z uvedené pojistné smlouvy; její podepsání v této podobě nebylo mezi stranami sporné)

5. Společnost ČS - Živnostenská pojišťovna, a.s., vyhotovila dne 20. 8. 2001 žalobci pojistku (písemné potvrzení pojistné smlouvy) č. hodnota, v níž bylo rekapitulováno, mj. že pojištění trvá od 1. 9. 2001 do 31. 8. 2016 a rozsah pojištění zahrnuje pod označením „flexibilní životní složka“ pojištění pro případ smrti s pojistnou částkou 1 170 450 Kč a pod označením „doplňková složka“ pojištění pro případ smrti následkem úrazu, pojištění pro případ trvalých následků úrazu s progresi a pojištění denního odškodného s pojistnými částkami, jako již byly uvedeny výše. Pojistné plnění bylo vinkulováno ve prospěch „ČS, a. s.“ (vše zjištěno z uvedené pojistky včetně průvodního dopisu)

6. K pojistné smlouvě byly vystaveny dodatky, a to dodatek č. hodnota ze dne 13. 5. 2005 (o změně kontaktní adresy žalobce), dodatek č. hodnota ze dne 24. 11. 2009 (o prodloužení doby trvání pojištění do 31. 8. 2036 a s doplněním, že v případě dožití sjednaného konce pojištění bude pojištěnému vyplacena kapitálová hodnota smlouvy) a dodatek č. hodnota ze dne 13. 9. 2011 (o zrušení zajištění závazku z konkrétní úvěrové smlouvy, zjevně tedy zrušení shora zmíněné vinkulace), a dále listina označená jako potvrzení č. hodnota ze dne 4. 5. 2018 (o změně kontaktní adresy žalobce; vše zjištěno z uvedených dodatků resp. potvrzení). Soud k těmto listinám podotýká, že byly vyhotoveny pojistitelem, nicméně žalobce proti nim nijak nebrojil, a soud tedy vycházel z předpokladu, že byly vyhotoveny na jeho návrh či s jeho souhlasem; nadto i pokud by s nimi nesouhlasil, nijak by to jeho postavení v nynějším sporu neposílilo, neboť by to na stěžejní právní závěry soudu o platnosti pojistné smlouvy a promlčení nemělo žádný vliv.

7. V článku 10 odst. 2 obecných ustanovení všeobecných pojistných podmínek pojištění osob OSO 1 (dále jen „VPP“) bylo uvedeno, že pojistník může pojištění písemně vypovědět ke konci každého pojistného období; výpověď musí být podána vždy alespoň šest týdnů před uplynutím pojistného období, jinak je neplatná. V článku 10 odst. 3 větě první VPP bylo uvedeno, že po výpovědi životního pojištění se vyplácí odbytné pojistníkovi vypočtené podle kalkulačních zásad, pokud je nárok na odbytné do pojištění zahrnut a pokud byla vytvořena kladná hodnota pojištění (rezerva pojistného). V článku 10 odst. 4 VPP bylo uvedeno, že právo na výplatu odbytného není, pokud nebylo ve smlouvě dohodnuto jinak, u rizikových pojištění sjednaných na přesně stanovenou dobu a u pojištění, ze kterých se vyplácí důchod. (vše zjištěno z VPP)

8. V článku 1 odst. 1 zvláštních ustanovení I. VPP (pro životní pojištění) bylo uvedeno, že pojistitel v rámci životního pojištění sjednává: - pojištění Anonymizováno případ smrti, - pojištění pro případ dožití, - pojištění pro případ smrti nebo dožití, - pojištění pro případ Anonymizováno vážných onemocnění. V článku 3 zvláštních ustanovení I. VPP (pro životní pojištění) bylo uvedeno, že zemřel-li pojištěný v době trvání pojištění, poskytne pojistitel na základě písemné žádosti toho, komu smrtí pojištěného vzniklo právo na plnění, smluvně dohodnutou pojistnou částku. (vše zjištěno rovněž z VPP)

9. V článku 2 písm. a) větě první speciálních pojistných podmínek flexibilního životního pojištění s připojištěním FZP (dále jen „SPP“) bylo uvedeno, že při smrti pojištěného vyplatí pojistitel pojistnou částku platnou ke dni úmrtí nebo kapitálovou hodnotu smlouvy platnou ke dni nahlášení pojistné události, je-li vyšší. V článku 7 SPP bylo uvedeno, že pojistitel bude za každé pojistně-technické období snižovat kapitálovou hodnotu smlouvy o částku potřebnou ke krytí sjednaného rozsahu pojištěného rizika a o technické poplatky kalkulované podle platných pojistně-technických zásad pojistitele (měsíční administrativní poplatek, procentní poplatek z pojistného, snížená tvorba kapitálové hodnoty v období prvních 24 měsíců trvání smlouvy a technický poplatek za správu kapitálové hodnoty). V článku 8 písm. a) větě první SPP bylo uvedeno, že pojistník má právo v případě běžně placeného pojistného kdykoliv po jednom roce trvání pojištění písemně zažádat o ukončení smlouvy s výplatou odkupní hodnoty. V článku 8 písm. b) SPP bylo uvedeno, že do doby dvou let od počátku pojištění je odkupní hodnota rovna 90% kapitálové hodnoty smlouvy. Po uplynutí této doby je rovna kapitálové hodnotě smlouvy. Pojem kapitálové hodnoty smlouvy byl definován v článku 1 písm. b) SPP jako pojistná rezerva stanovená platnými pojistnětechnickými postupy pro jednotlivou smlouvu, vyjádřená v Kč s tím, že za předpokladu řádně placeného pojistného ve smluvně dohodnutých obdobích, zaručuje pojistitel uzavřením smlouvy pravidelný růst kapitálové hodnoty ve výši minimálně 3 % ročně.

10. Soud k důkazu provedl též listinu označenou jako „Sazebník poplatků pro flexibilní životní pojištění“, která se dle žalované vztahovala k předmětnému pojištění. Po skutkové stránce nebylo prokázáno, že by s ním byl žalobce seznámen, nicméně vzhledem k tomu, že o věci bylo možno rozhodnout i bez ohledu na to, zda se tak stalo, se soud touto otázkou dále nezabýval a nevyzýval žalovanou k prokázání této skutkové okolnosti (k čemuž mohl sloužit i výslech pojišťovací zprostředkovatelky zmiňovaný níže, který soud pro nadbytečnost neprovedl).

11. Společnost Pojišťovna právnická osoba., a následně od období roku 2018 žalovaná vyhotovovaly rekapitulace (přehledy) stavu pojistné smlouvy ke dni 19. 1. 2016, 31. 12. 2006, 31. 12. 2007, 31. 12. 2008, 31. 12. 2009, 31. 10. 2010, 31. 12. 2011, 31. 12. 2012, 31. 12. 2013, 31. 12. 2014, 31. 12. 2015, 31. 12. 2016, 31. 12. 2017, 31. 12. 2018, 31. 12. 2019, 31. 12. 2020, 31. 12. 2021, 31. 12. 2022 a 31. 12. 2023, v nichž žalobce informovaly mj. o sjednané době pojištění, pojistné částce pro případ smrti, stavu kapitálové hodnoty smlouvy a zaplaceném pojistném (zjištěno z uvedených rekapitulací a souvisejících potvrzení o zaplaceném pojistném). Žalobce se nevyjádřil k tomu, zda tyto rekapitulace obdržel. Soud pokládá za dosti nepravděpodobné, že by žalobce nikdy za celou dobu více než 20 let trvání pojištění žádnou rekapitulaci neobdržel, a pokud by ji skutečně neobdržel, že by se o stav pojištění nezajímal. K přehledům byla vystavována též potvrzení o zaplaceném pojistném za účelem daňového odpočtu, žalobce mohl využívat i je. Nicméně vzhledem k tomu, že o věci bylo možno rozhodnout i bez ohledu na to, zda mu rekapitulace skutečně byly zaslány, se soud otázkou jejich doručení dále nezabýval.

12. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že práva a povinnosti společnosti Pojišťovna právnická osoba., přešly na žalovanou v důsledku fúze sloučením.

13. V souvislosti s výše uvedenou pojistnou smlouvou žalobce za dobu od 3. 9. 2001 do 1. 3. 2024 uhradil pojistné v celkové výši 651 450 Kč; z této celkové částky byla uhrazena částka 601 950 Kč v období od počátku pojištění do 29. 9. 2021 (v tomto období byla poslední platba uskutečněna dne 1. 9. 2021) a částka 49 500 Kč v období od 30. 9. 2021 do podání žaloby (v tomto období byla první platba uskutečněna dne 1. 12. 2021; vše zjištěno z přehledu plateb a potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady, přičemž o správnosti vyčíslení nebylo mezi stranami sporu).

14. Žalobce pojistnou smlouvu vypověděl výpovědí datovanou dnem 29. 5. 2024 (zjištěno z uvedené výpovědi, přičemž doručení výpovědi žalované vyplývá z následného vyúčtování provedeného žalovanou).

15. Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení před podáním žaloby výzvou datovanou dne 28. 6. 2024, přičemž ve výzvě požadoval úhradu do 10. 7. 2024 (zjištěno z výzvy ze dne 28. 6. 2024). Mezi stranami nebylo sporné, že výzva byla žalované doručena. Žalovaná na ni reagovala dopisem ze dne 16. 7. 2024, v němž vyjádřila stanovisko, že předmětná pojistná smlouva je platná (zjištěno z dopisu ze dne 16. 7. 2024).

16. Žalovaná vyhotovila vyúčtování pojistné smlouvy ke dni 31. 8. 2024, dle něhož byla k výplatě určena částka 507 604 Kč (zjištěno z uvedeného vyúčtování), a následně v průběhu měsíce září 2024 částku 507 604 Kč žalobci skutečně vyplatila (mezi stranami to bylo nesporné).

17. Soud neprovedl žalobcem navrhovaný důkaz rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, neboť nebyl důkazem o skutkových okolnostech, nýbrž součástí právní argumentace žalobce.

18. Soud neprovedl žalovanou navrhovaný důkaz výslechem svědkyně jméno FO, která dle žalované zprostředkovala uzavření předmětné pojistné smlouvy, neboť dospěl k závěru, že pro potřeby rozhodnutí ve věci by jeho provádění bylo nadbytečné.

19. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že mezi právní předchůdkyní žalované a žalobcem byla ujednána pojistná smlouva shora uvedeného obsahu s počátkem pojištění dne 1. 9. 2001, jejíž ujednání byla doplněna všeobecnými a speciálními pojistnými podmínkami (VPP a SPP). Trvání smlouvy bylo sjednáno nejprve do 31. 8. 2016, později došlo k prodloužení do 31. 8. 2036. Žalobce vůči smlouvě nevznesl žádné výhrady předtím, než ji vypověděl; nárok na bezdůvodné obohacení uplatnil u žalované poprvé až poté, v červnu 2024. V souvislosti s pojistnou smlouvou žalobce uhradil celkem 651 450 Kč; z toho 601 950 Kč v období od počátku pojištění do 29. 9. 2021 a 49 500 Kč poté v období od 30. 9. 2021 do podání žaloby.

20. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

21. Platnost předmětné pojistné smlouvy je s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tedy dle obč. zák. ve znění účinném ke dni 26. 7. 2001. Smlouva byla uzavřena před přistoupením České republiky k Evropské unii, tudíž v době, kdy shora uvedená směrnice, nakolik případně nebyla transponována do domácího práva, netvořila v žádném směru součást právního řádu České republiky.

22. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

23. Podle § 40a věty první obč. zák., jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 55, § 140, § 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst. 2 a 3 považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá.

24. Podle § 41 obč. zák., vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

25. Podle § 55 odst. 2 obč. zák. ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy.

26. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle jeho odst. 2 ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

27. Podle § 788 odst. 1 obč. zák. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená, a fyzická nebo právnická osoba, která s pojistitelem pojistnou smlouvu uzavřela, je povinna platit pojistné. Podle jeho odst. 2 součástí pojistné smlouvy jsou všeobecné pojistné podmínky pojistitele (pojistné podmínky), na něž se pojistná smlouva odvolává, a které jsou k ní připojeny nebo byly před uzavřením smlouvy tomu, kdo s pojistitelem smlouvu uzavřel, sděleny. Podle jeho odst. 3 v pojistné smlouvě se lze od pojistných podmínek odchýlit jen v případech v nich určených. V jiných případech se lze odchýlit jen pokud je to ku prospěchu pojištěného. Podle jeho odst. 4 všeobecné pojistné podmínky obsahují zejména vymezení události, ze které vzniká právo na plnění pojistitele, rozsah a splatnost pojistného plnění, stanovení způsobu placení pojistného a určení jeho výše, způsob, jakým se pojištěný v případě pojištění osob podílí na zisku pojišťovny, pokud tak stanoví pojistná smlouva.

28. V první řadě je nutno zdůraznit, že soud se v tomto řízení zabýval obsahem konkrétní pojistné smlouvy, které se řízení týká. Na její hodnocení nelze mechanicky přenášet argumentaci a závěry z jiných soudních řízení, kde se jiní žalobci domáhali tvrzených nároků z (podle nich) neplatně sjednaných jiných životních pojištění. V jednotlivých případech se může velmi podstatně lišit, co bylo mezi stranami dané pojistné smlouvy sjednáno.

29. Předmětná pojistná smlouva byla uzavřena primárně na pojištění pro případ smrti s významnou pojistnou částkou 1 170 450 Kč (a dále byla sjednána doplňková, zejména úrazová, pojištění, rovněž s poměrně významnými pojistnými částkami) a pevně sjednaným, za celou dobu trvání pojištění nezměněným pojistným v čtvrtletní výši 4 950 Kč. Nešlo o finanční produkt, jehož hlavním či významným cílem by mělo být investování. Pojištění pro případ dožití nebylo v pojistné smlouvě vůbec sjednáno (to bylo doplněno teprve „dodatkem č. hodnota“, jehož případné nedostatky by tedy na posuzování platnosti pojistné smlouvy nemohly mít vliv), podle smlouvy v jejím původním znění nebylo sjednáno ani žádné odbytné. Smlouva připouštěla možnost výpovědi, ale z pojistných podmínek je evidentní, že takové ukončení smlouvy nepředstavovalo nějaký výběr naspořené částky a nebylo nijak garantováno, kolik žalobce v takovém případě (vůči hlavnímu smyslu smlouvy v podstatě mimořádném) obdrží. Lze dodat, byť to není pro posouzení věci rozhodující, že z pojistné smlouvy a pozdějšího dodatku č. hodnota lze dále usuzovat, že vzhledem k vinkulaci pojistného plnění ve prospěch zřejmě právnická osoba., v souvislosti s úvěrovou smlouvu (zrušené teprve zmíněným dodatkem) se nabízí i motiv sjednaného pojištění – aby v případě předčasné smrti žalobce byl z pojistného plnění splacen úvěr.

30. Podle mínění soudu bylo uvedené základní vymezení pojištění zcela určité, žalobce musel vědět, čeho se mu (či jiné oprávněné osobě v případě jeho smrti) za placené pojistné v případě pojistné události dostane. Cena plnění byla ze smlouvy zřejmá. Na vymezených základních podmínkách soud nespatřuje ani nic neurčitého, ani něco, co by zakládalo značnou nerovnováhu k újmě žalobce jako spotřebitele (přičemž přiměřenost výše pojistného ke sjednané pojistné částce je otázkou ceny plnění, kterou ani nelze kritériem nerovnováhy hodnotit, neboť tu si musí vyhodnotit sama smluvní strana, byť třeba spotřebitel).

31. Žalobce argumentoval nejasností výpočtu kapitálové hodnoty smlouvy, neboť smlouva v tomto směru nebyla konkrétní a v podstatě odkazovala na poplatky a pojistně-technické zásady, které neznal a nebyl s nimi seznámen. K tomu lze ovšem uvést, že dle pojistných podmínek (v tomto případě článku 2 SPP, jak byl v relevantní pasáži citován výše) měla kapitálová hodnota smlouvy za normálního průběhu pojištění význam pouze v případě, že by v době smrti žalobce byla vyšší než sjednaná pojistná částka 1 170 450 Kč. Při pojistném ve výši 4 950 Kč čtvrtletně ovšem celkové sjednané pojistné za celou původně sjednanou dobu pojištění (15 let od 1. 9. 2001 do 31. 8. 2016) činilo 297 000 Kč. I kdyby hypoteticky bylo celé převedeno do kapitálové hodnoty smlouvy (což je ovšem předpoklad nerealistický), nikdo nemohl rozumně očekávat, že by bylo dosažitelné takové jeho zhodnocení, aby se byť jen blížilo sjednané pojistné částce, či ji dokonce převýšilo. Kapitálová hodnota smlouvy tedy nemohla představovat významný aspekt sjednávání předmětného životního pojištění, nýbrž byla z hlediska základních parametrů pojištění naprosto druhořadá. Proto i kdyby pojistná smlouva hypoteticky měla být pokládána za neplatnou pro neurčitost v tom rozsahu, v němž upravovala kapitálovou hodnotu smlouvy, pokládal by to soud za oddělitelné ujednání, ve smyslu § 41 obč. zák., nemající vliv na platnost zbytku (a tedy rozhodující části) pojistné smlouvy.

32. Jak již bylo uvedeno výše, soud v podmínkách předmětného pojištění nespatřuje nic, co by pokládal za rozporné s ochranou spotřebitele podle právních předpisů účinných v době uzavírání předmětné pojistné smlouvy. Nicméně i kdyby hypoteticky takové ujednání smlouva obsahovala, žalobce se nikdy před červnem 2024 nedovolal jeho neplatnosti (či neplatnosti celé smlouvy). Naopak, smlouvu sám nejprve vypověděl a teprve pak její údajnou neplatnost namítl.

33. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle § 100 odst. 2 věty první obč. zák. promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

34. S ohledem na shora citované ustanovení § 55 odst. 2 obč. zák., účinné v době uzavření předmětné pojistné smlouvy, bylo na žalobci jako spotřebiteli, aby se relativní neplatnosti předmětné smlouvy dovolal. Podle zcela ustálené judikatury není pochyb o tom, že právo dovolat se relativní neplatnosti podléhá promlčení dle citovaných ustanovení § 100 a 101 obč. zák. Z mnoha soudních rozhodnutí lze odkázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 3256/2015, a další judikaturu v něm citovanou.

35. Žalobce neplatnost smlouvy uplatnil poprvé až v roce 2024, necelých 23 let po uzavření smlouvy. Jeho právo dovolat se relativní neplatnosti z důvodu údajné značné nerovnováhy v právech a povinnostech stran se tedy promlčelo. Vzhledem k námitce žalované v tomto směru je tedy nutno smlouvu pokládat za platnou, i kdyby smlouva hypoteticky obsahovala ujednání rozporné s ochranou spotřebitele ve smyslu citovaných ustanovení.

36. Konečně i v tom hypotetickém případě, že by navzdory výše uvedenému měla být předmětná smlouva pokládána za neplatnou, je nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení promlčen.

37. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. V hypotetickém případě neplatnosti předmětné smlouvy by tedy žalobci vzniklo, v rozsahu toho, co žalované či její právní předchůdkyni v souvislosti s předmětnou pojistnou smlouvou zaplatil, právo požadovat vydání bezdůvodného obohacení. I ve vztahu k němu žalovaná namítla promlčení.

38. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

39. Z tohoto ustanovení vyplývá, že v případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 31. 12. 2013 včetně je nutno délku promlčecí lhůty (resp. v tehdejší zákonné terminologii „doby“) nároku na jeho vydání posuzovat podle dřívějšího občanského zákoníku (obč. zák.), byť by vznikalo až za účinnosti nynějšího občanského zákoníku (o. z.).

40. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení, jsouli účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

41. Pokud by smlouva skutečně byla neplatná, započala úhradou jednotlivých plateb pojistného běžet objektivní promlčecí lhůta, neboť právo na vrácení bezdůvodného obohacení v tomto případě objektivně vzniká okamžitě, jakmile je platba bez právního důvodu uskutečněna. Co se týče délky promlčecí lhůty, v řízení nevyšlo najevo vůbec nic, z čeho by bylo možno vyvozovat úmyslné bezdůvodné obohacování žalované. Naopak je zřejmé, že žalovaná konzistentně zastává názor, že pojištění platně a řádně vzniklo; neplatností argumentuje výlučně žalobce. Žalované nelze přičíst žádný úmysl se na úkor žalobce obohacovat bez právního důvodu. Platby byly činěny zcela dobrovolně a nikdy v průběhu jejich placení žalobce žalované nesdělil žádnou pochybnost o trvání pojištění. Soud proto uzavřel, že uskutečněním každé jednotlivé platby počala ohledně ní běžet tříletá objektivní promlčecí lhůta. V rozsahu částky 601 950 Kč uhrazené v období od počátku pojištění do 29. 9. 2021 je tak případný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení promlčen. Vzhledem k tomu, že v posledních třech letech před podáním žaloby žalobce žalované zaplatil toliko 49 500 Kč a žalovaná žalobci zaplatila 507 604 Kč, případný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v nepromlčeném rozsahu byl více než plně uspokojen.

42. Žalobce k tomu argumentoval rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, v tom smyslu, že Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí potvrdil, že námitka promlčení nemá při zúčtování vzájemných plnění místo. Soud shledal tento argument zcela zavádějícím, neboť otázkou promlčení se uvedené rozhodnutí vůbec nezabývalo. Žalovaná naopak případně poukazovala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 33 Odo 791/2005, v němž Nejvyšší soud zaujal názor, že „podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Ze zákona tak vzniká synallagmatický závazek, v němž je povinnost obou stran k plnění na sebe vzájemně vázána. Každému z účastníků zrušené nebo neplatné smlouvy se tak zakládá právo na vydání toho, co druhé smluvní straně poskytl a povinnost vrátit plnění, které sám podle takové smlouvy obdržel. Občanský zákoník pro tento případ nemá samostatnou úpravu otázky promlčení ani stavení promlčecí doby tohoto synallagmatického závazku; proto se použijí ustanovení § 107 obč. zák. a § 112 obč. zák.“

43. Soud v nynějším řízení postupoval v souladu s posledně uvedeným názorem. Ohledně aplikace § 107 odst. 2 obč. zák. lze odkázat na shora učiněné závěry. Uplatnění námitky promlčení nebrání ani ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák., neboť kdyby žalobce podle údajně neplatné smlouvy inkasoval pojistné plnění, mohl by i on promlčení vydání bezdůvodného obohacení za splnění zákonných předpokladů namítat. Vzhledem k tomu, že žaloba by byla zcela nedůvodná již při aplikaci objektivní promlčecí lhůty, soud se nezabýval možnou aplikací subjektivní promlčecí lhůty podle § 107 odst. 1 obč. zák., neboť k tomu by mohlo být zapotřebí posuzovat subjektivní vědomí žalobce; pro potřeby rozhodnutí ve věci by to však bylo zcela nadbytečné.

44. K námitkám promlčení vzneseným žalovanou soud ještě dodává, že neshledal žádný důvod, pro který by měly být rozporné s dobrými mravy. Jak uvedl Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“ (dále viz též četnou judikaturu v tomto usnesení citovanou). Žalovaná přitom nečinila vůbec nic, čím by žalobci nějak bránila jeho nároky uplatnit, či jej od toho nějak zrazovala, či nějakými přísliby nebo jednáním žalobce v uplatnění nároků zdržovala. O otázku unijního práva zde podle mínění soudu nejde vůbec, nota bene když předmětná smlouva byla uzavřena ještě před přistoupením České republiky k Evropské unii. Nebylo tedy ani namístě pokládat Soudnímu dvoru Evropské unie jakoukoli předběžnou otázku.

45. Soud z vyložených důvodů žalobu jako zcela neopodstatněnou zamítl včetně požadovaného příslušenství.

46. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované.

47. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 26 835,30 Kč a sestává z následujících položek:

a) paušální náhrada hotových výdajů účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 1 úkon (vyjádření k žalobě);

b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 6 860 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé ze dne 2. 1. 2025, účast při ústním jednání dne 6. 1. 2025;

c) paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedené 3 úkony;

d) náhrada za daň z přidané hodnoty k b) a c) podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 4 605,30 Kč.

48. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává u Obvodního soudu pro Prahu 8 a rozhoduje o něm Městský soud v Praze. Není-li odvolání podáno elektronicky, je třeba podat je ve dvou vyhotoveních.

Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna, lze se splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.