OSPH09 14 C 14/2020-72

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr.. Annou Vrdlovcovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Mgr. et Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: celé jméno žalované, narozená dne 6. 3. 1971 ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o žalobě na zaplacení peněžité částky ve výši 180 000 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 180 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 14. 11. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 69 636 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Ve shora uvedené věci se žalobce domáhá po žalované zaplacení peněžité částky ve výši 180 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to z důvodu, že dne 14. 1. 2018 převedl na účet žalované částku ve výši 100 000 Kč a dne 15. 1. 2018 částku ve výši 80 000 Kč. Žalovaná totiž žalobce požádala o poskytnutí uvedených prostředků cca 11.1.2018, neboť potřebovala peníze v souvislosti s pořízením bytu v obec a číslo anonymizováno. Z tohoto důvodu si žalovaná brala na kupní cenu bytu částečně úvěr, ale prostředky jí přesto nestačily a potřebovala je ještě doplnit zápůjčkou u žalobce. Účastníci řízení se dohodli, že žalovaná žalobci prostředky vrátí na jeho výzvu a zápůjčka byla smluvena jako bezúročná. Jelikož žalovaná prostředky žalobci nevrátila a ten je již potřeboval pro svou vlastní potřebu, vyzval žalovanou, aby mu je vrátila výzvou z 6.11.2019.

2. Žalovaná se v podaném odporu proti platebnímu rozkazu bránila tím, že žalobce poukázal tyto peněžní prostředky na účet žalované nikoliv z důvodu zápůjčky, jak sám tvrdí, ale tyto peníze žalobce vracel, a to z důvodu, že je žalovaná žalobci již dříve zapůjčila v hotovosti, a to dne 16. 12. 2017. Jednalo se tak o splátku dluhu vůči žalované. Dále pak uvedla, že finanční poměry žalobce v počátku roku 2018 by mu rozhodně neumožňovaly poskytnout zápůjčku žalované, naopak tyto svědčí ve prospěch tvrzení žalované. Poměry žalované byly naopak v dané době velmi dobré, a to i s ohledem na skutečnost, že její již dospělé děti pracují v zahraničí s vysokými příjmy. Byt v obec a číslo anonymizováno žalovaná pořizovala právě pro své děti z předchozího manželství a financovala jej částečně prostřednictvím úvěru. Zbylé prostředky na pořízení bytu měla žalovaná k dispozici ze svých vlastních zdrojů (např. dar od matky). Jelikož žalovaná disponovala poměrně velkou hotovostí, půjčovala peníze též svým známým, což byl i případ žalobce, který jí pak peníze vracel právě na její bankovní účet 14. a 15.1.2018. Žalovaná se pak domnívá, že žaloba je proti ní vykonstruovaná jejím bývalým manželem, panem příjmení, s nímž prošla komplikovaným rozvodem a vypořádáním společného majetku.

3. Soud v řízení provedl dokazování listinnými důkazy a dále pak výpověďmi účastníků řízení a svědků. Provedené důkazy pak soud hodnotil ve smyslu § 132 o.s.ř. Soud však pro úplnost uvádí, že v řízení provedl pouze důkazy, které byly navrženy v souladu s pravidly tzv. koncentrace řízení v § 118b odst. 1 o.s.ř., přičemž stav koncentrace řízení nastal ke konci prvního jednání soudu dne 28.5.2020, o čemž byli účastníci řízení řádně soudem poučeni. Soud nemohl přihlédnout k návrhům svědeckých výpovědí učiněných žalovanou dne 25.6.2020 a dále pak listinným důkazům (sms zprávy zaslané žalované); tyto důkazy tak v řízení provedeny nebyly.

4. Mezi účastníky je nesporné, že žalobce zaslal prostřednictvím bezhotovostní platby na účet žalované (č. bankovní účet) dne 14. 1. 2018 částku 80 000 Kč a dne 15. 1. 2018 částku 100 000 Kč.

5. Soud v řízení provedl důkaz svědeckými výpověďmi svědků navržených žalobcem, a to výpovědí anonymizována čtyři slova a anonymizována dvě slova, přičemž soud měl na zřeteli poměr svědkyně příjmení. anonymizováno k věci, když svědkyně coby životní partnerka žalobce má přímý a zjevný zájem na žalobcově úspěchu ve věci. Výpověď svědkyně příjmení se od výpovědí ostatních svědků lišila v podstatné okolnosti, a to v příležitosti, kdy došlo k domluvě mezi účastníky řízení o zápůjčce, neboť svědkyně jako jediná uvedla, že o zápůjčku žalovaná požádala den před předáním peněz na schůzce u žalobce a svědkyně doma (svědek anonymizováno vypověděli, že k domluvě došlo na oslavě narozenin svědka datum, shodně vypověděl i svědek příjmení, avšak jeho výpověď soud neměl za věrohodnou, viz níže). Zároveň ale svědkyně předmětnou oslavu popsala shodně jako jiní svědci a výslovně vyloučila, že by se zde hovořilo o penězích. Dále pak je výpověď vnitřně rozporná v tom, že svědkyně o finanční situaci v domácnosti (její a žalobce) vypověděla, že měli vždy dost peněz a 180 000 Kč jako předmět zápůjčky měli okamžitě k dispozici na účtu, zároveň v prosinci 2017 nedokázala pro účely rozhodování o povolení k trvalému pobytu doložit dostatečné množství prostředků, když došlo ke změně posuzovaných okolností (narození dalšího potomka svědkyně a žalobce). Tato tvrzení si tak vnitřně odporují, přičemž je zřejmé, že svědkyně měla značný zájem na tom, aby prostředky pro kladné vyřízení žádosti doložila, tedy není důvodu se domnívat, že by zůstatek na účtu správnímu orgánu z jakýchkoliv důvodů nechtěla sdělit a doložit.

6. Ve výpovědi svědka příjmení soud především zaznamenal značně negativní vztah svědka k žalované, s níž se svědek před několika měsíci rozvedl. Z jeho výpovědi vyplynulo, že svědek pociťuje nelibost a zklamání ve vztahu k majetkovému vypořádání zaniklého manželství. Tímto vztahem je pak ovlivněna i věrohodnost výpovědi svědka, který má zájem na neúspěchu žalované a zároveň žalobce je jeho blízkým a dlouhodobým přítelem. Svědek příjmení ve své výpovědi uvedl, že k domluvě o zápůjčce mezi účastníky řízení došlo na jeho oslavě narozenin a posléze měl žalobce sám kontaktovat, aby peníze poslal. Poté ještě doplnil, že před převodem peněz se spolu se žalovanou sešli v bytě u žalobce. Žalovaná peníze potřebovala k dofinancování koupě bytu v obec a číslo anonymizováno, když úvěr od banky nepostačoval. Uvedl, že kupovaný byt v anonymizováno měl být původně ve vlastnictví dětí žalované, avšak kvůli problémům s hypotékou byl nakonec napsaný na žalovanou. Pořizovací cena bytu činila cca 3,7 milionu Kč, úvěr byl ve výši cca 1 milion Kč. Zároveň ale nedokázal časově zařadit dobu koupě bytu, podpisu smluv atd. Podle svědka bylo jeho manželství s žalovanou harmonické a spokojené až do podzimu 2018. Svědkovi tak nepřišlo divné, aby byt koupila jen žalovaná, dokonce jí na byt měl poskytnout své výlučné prostředky (cca 500 000 Kč). Svědek též kategoricky vyloučil, že by žalovaná někdy půjčila nějaké peníze žalobci. Soud jeho výpověď vyhodnotil jako zaměřenou proti žalované a v těch částech, kde jeho svědectví bylo jediným důkazem dané skutečnosti (zejm. dohoda mezi účastníky řízení o zápůjčce), nepovažoval soud tvrzení za prokázané.

7. Výpověď svědka příjmení soud považoval za nevěrohodnou, neboť svědek uvedl, že na oslavě narozenin příjmení. anonymizováno dne datum (přičemž o správnosti uvedeného data byl pevně přesvědčen, ač časově neodpovídalo jeho jinému tvrzení o posledním setkání s žalovanou, na což byl upozorněn) žalovaná žalobce požádala o půjčení peněz. Toto několikrát zopakoval s tím, že však neví cokoliv dalšího, zda žalovaný souhlasil, zda již mělo k předání peněz dojít, o jako částku se jednalo či cokoliv dalšího. Soud tak jeho výpovědi neuvěřil, neboť její pravdivost nemohl podepřít jakoukoliv konkrétní skutečností vyplynuvší z ostatních důkazů a sama nekonkrétnost výpovědi její věrohodnost zpochybnila.

8. Žalobce ve své účastnické výpovědi vypovídal zcela ve shodě se svými skutkovými tvrzeními. Nad jejich rámec uvedl, že disponoval hotovostí, neboť již v lednu 2018 měl záměr pořídit si další nemovitost, kterou však ještě neměl konkrétně vybranou, tedy hotovost měl připravenou pro tuto příležitost. Na podzim 2019 pak přišla příležitost ke koupi nemovitosti, proto žalovanou vyzval k vrácení peněz. Soud však nemohl mít jeho tvrzení za prokázaná, neboť nebyl poskytnut jakýkoliv další důkaz, jenž by je podporoval (s výjimkou svědeckých výpovědí, které však soud hodnotil způsobem uvedeným shora).

9. Ze svědecké výpovědi jméno příjmení soud zjistil, že tato zná žalobce pouze z vyprávění žalované. Žalovaná svědkyni v roce 2017 půjčila částku 80 000 Kč, kterou poté svědkyně vracela v lednu 2018, kdy ji k vrácení telefonicky žalovaná vyzvala s tím, že potřebuje peníze pro sebe, neboť kupuje pro své děti byt v obec a číslo anonymizováno. Při té příležitosti žalovaná svědkyni sdělila též to, že půjčila peníze i dalším lidem, nějaké paní a žalobci, a že doufá, že jí peníze všichni včas vrátí, protože je nutně potřebovala kvůli koupi bytu. Jakékoliv jiné informace o tom, že by žalovaná půjčovala peníze žalobci, svědkyně neměla, vše jí bylo známo jen z vyprávění žalované.

10. Svědek jméno příjmení uvedl, že je již cca 5 let nájemníkem žalované v bytě v část obce. Uvedl, že v zimě 2017 2018 zde bydlela i žalovaná se svým manželem (svědkem anonymizováno). V té době svědek s žalovanou v rámci přátelských debat, které vedli coby spolubydlící, získal informaci, že žalovaná kupuje byt v anonymizováno a že dříve půjčila peníze paní příjmení, žalobci a ještě jednomu člověku, v uvedené době pak měla žalovaná velké obavy, aby jí všichni peníze včas vrátili, aby je mohla použít na koupi bytu. Stejně tak svědek věděl, že žalovaná bude na byt částečně čerpat úvěr i o tom, že byt byl určen pro děti žalované. Svědek dále potvrdil, že si v minulosti (před nastěhováním do část obce v roce 2015) půjčil od žalované částku 20 000 Kč, kterou vrátil během několika dnů až týdnů. Konečně svědek vypověděl, že se účastnil obvykle oslav narozenin příjmení. anonymizováno, tedy pravděpodobně i v roce 2017, avšak nevybavil si nic zásadního, zejm. že by se zde mluvilo o půjčkách peněz.

11. Z výpovědí svědků příjmení a anonymizováno má soud za prokázané, že se jim žalovaná svěřovala s obavami v souvislosti s koupí bytu, stejně tak i to že oběma v minulosti půjčila peníze. Zároveň ale z jejich svědectví nelze dovodit, že by žalovaná půjčila peníze i žalovanému, který by jí je v lednu 2018 vracel. Oba svědci totiž uvedli, že tuto informaci získali pouze a právě jen od žalované. Poněvadž ji však nepotvrzují žádné další důkazy (mimo výpovědi samotné žalované), soud ji neměl za prokázanou.

12. Žalovaná ve své účastnické výpovědi uvedla, že se chystala koupit byt pro své děti z předchozího manželství, původně měla být vlastníkem (a zavázanou ze smlouvy o úvěru) její dcera, avšak kvůli potížím s bankou toto nakonec nebylo možné, a byt nabyla žalovaná. Kupní cenu žalovaná financovala z části (cca 1,8 mil. Kč) v hotovosti, přičemž tu nabyla darem od své matky žijící anonymizováno země. Dále uvedla, že žalobci půjčila částku 180 000 Kč v hotovosti dne 16.12.2017, když mu ji předávala v bytě v část obce, přičemž u toho nebyl nikdo jiný. Peníze žalobci poskytla na žádost svého manžela, který byl dobrým přítelem žalobce a podnikal s ním. Poté v lednu žalovaná potřebovala peníze zpět kvůli koupi bytu, manžel tedy žalovaného vyzval a ten peníze bezhotovostní platbou vrátil. Žalovaná tak měla celou záležitost za uzavřenou.

13. Dále soud zjistil, že žalobce v letech 2017 a 2018 podával daňové přiznání k dani z příjmu a jeho příjmy před zdaněním činily cca částka a částka, u svědkyně příjmení sdílející v daném období s žalobcem domácnost se příjmy před zdaněním pohybovaly v letech 2017 a 2018 ve výši částka, přičemž oba uplatňovali výdaje výdajovým paušálem ve výši 60%. Z těchto zjištění nemohlo být prokázáno tvrzení žalobce, že jeho finanční situace v lednu 2018 byla natolik dobrá, že by měl mít okamžitě k dispozici 180 000 Kč, avšak ani to nebylo ničím vyvráceno. Jakoukoliv relevanci v tomto směru nemají ani skutečnosti zjištěné z kupní smlouvy pro nemovitost v k.ú. obec, neboť k jejímu uzavření došlo v prosinci 2016, a to za kupní cenu 650 000 Kč, přičemž na straně prodávající vystupoval žalobce se svou manželkou jméno příjmení. Z usnesení Policie ČR z datum, kterým byla odložena trestní věc Podezření ze spáchání přečinu úvěrového podvodu vůči žalované, číslo jednací, soud nezjistil pro řízení významné skutečnosti, s výjimkou potvrzení negativních vztahů mezi žalovanou a jejím bývalým manželem příjmení. anonymizováno (oznamovatelem podezření). Pro úplnost soud uvádí, že pro rozhodnutí je nerozhodné, zda žalovaná nabyla byt v anonymizováno v režimu společného jmění manželů či do svého výlučného jmění, nadto pak žádné takové zjištění z provedeného důkazu ani nevyplynulo.

14. Dále pak soud zjistil, že žalovaná uzavřela dne 22.2.2018 coby kupující kupní smlouvu k bytové jednotce v obec a číslo anonymizováno za kupní cenu 3 800 000 Kč (srov. kupní smlouva). Z výpisů vedených na jméno žalované v obec spořitelně a v anonymizováno soud zjistil, že v lednu 2018 zde žalovaná kumulovala značné množství prostředků (až částka na účtu obec anonymizováno), které byly poukázány na účty určené v kupní smlouvě dne 22.2.2018 (výpisy z účtu obec anonymizováno, leden a únor 2018); v lednu též byla připsána platba 80 000 Kč z účtu paní příjmení. Ze smluv o zápůjčce a darovací uzavřené mezi žalovanou a její matkou paní jméno příjmení soud zjistil, že žalované se takto dostalo částky 28 571 USD dne 28.12.2017, které nejprve byly míněny jako zápůjčka, posléze jako dar (srov. smlouvy z 28.12.2017 a z 29.12.2018). Z mimořádného výpisu z účtu žalované soud zjistil, že v lednu 2018 byly připsány 2 platby po 10 000 EUR, přičemž protiúčty ve svém označení nesou poznámky anonymizováno spisová značka a anonymizováno spisová značka anonymizováno, v únoru 2018 činil zůstatek cca částka (výpisy z účtu číslo anonymizováno). Z těchto důkazů soud uzavřel, že žalovaná na svém bankovním účtu shromáždila dostatek prostředků k úhradě části kupní ceny bytu, která neměla být financována prostřednictvím úvěru (srov. body 3.1., 3.2., 3.3 a 3.4. kupní smlouvy). I po provedení platby části kupní ceny žalované zbyla na účtu částka cca částka.

15. Z provedeného dokazování tak soud uzavřel, že dne 14. a 15. ledna 2018 žalobce žalované zaslal na její bankovní účet částku 180 000 Kč. Dále bylo prokázáno, že žalovaná dne 22.2.2018 uzavřela kupní smlouvu o koupi bytové jednotky v obec a číslo anonymizováno, přičemž část kupní ceny (cca 2,8 mil. Kč) financovala ze svých prostředků, které měla pro tu příležitost shromážděné na svém bankovním účtu, část ceny byla financována prostřednictvím úvěru. Zároveň i po zaplacení kupní ceny měla žalovaná ještě na účtu k dispozici částku cca částka.

16. Z hlediska hmotného práva považoval soud za rozhodující ustanovení o zápůjčce dle § 2390 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a též ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 an. o. z. Podle ust. § 2390 o. z. platí,„ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“

17. Podle ust. § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ (odst. 1)„ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ (odst. 2 cit. ust.)

18. Ve smyslu shora cit. § 2390 o.z. je smlouva o zápůjčce mezi stranami uzavřena, dojde-li mezi nimi alespoň k ústní dohodě, na jejímž základě přenechá jedna strana smlouvy (zapůjčitel) druhé (vydlužiteli) zastupitelnou věc (peníze), a tato věc je skutečně vydlužiteli předána.

19. Žalobce tvrdil, že poskytl žalované předmětné peněžní prostředky jako zápůjčku. Žalovaná toto tvrzení odmítla, neboť se dle jejího tvrzení mělo jednat o splátku dluhu, když dne 16. 12. 2017 měla žalobci tuto částku zapůjčit v hotovosti. Žalobce tak tížilo důkazní břemeno, když musel prokázat, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce mezi ním a žalovanou a jaký byl její obsah. K prokázání této skutečnosti navrhl dokazování svědeckými výpověďmi a listinnými důkazy. Jak již soud uvedl výše, tyto svědecké výpovědi neprokazovaly důvod vzniku ústní smlouvy mezi žalobcem a žalovanou. Rovněž z listinných důkazů předložených žalobcem nebylo možné dovodit důvod vzniku smlouvy. Žalobci se v řízení pouze podařilo prokázat, že žalované zaslal celkovou částku ve výši 180 000 Kč (tato skutečnost je ostatně mezi účastníky nesporná).

20. Soud tak uzavřel, že nebylo prokázáno, že by mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelkou byla uzavřena platně smlouva o zápůjčce.

21. Nicméně s ohledem na nespornou skutečnost, že žalobce zaslal žalované částku 180 000 Kč, soud posoudil takto zjištěný skutkový stav jako závazek vzniklý z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z.. Žalované totiž byly na její účet připsány prostředky v částce 80 000 Kč a 100 000 Kč bez právního důvodu. Bylo tedy na žalované, aby v řízení před soudem tento důvod tvrdila a prokázala.

22. Žalovaná na svou obranu navrhla provedení svědeckých výpovědí, jimiž chtěla prokázat, že i jiným osobám půjčuje peníze. Listinnými důkazy poté chtěla prokázat, že disponovala dostatečnými finančními prostředky, tedy neměla důvod si peníze půjčovat. Z těchto navržených důkazů však nelze dovodit důvod, pro který obdržela částku 180 000 Kč od žalobce. V průběhu řízení žalovaná namítala, že žalobci tuto částku již dříve zapůjčila, a jednalo se tedy pouze o splacení dluhu. K tomuto svému tvrzení však neunesla důkazní břemeno, když tuto tvrzenou zápůjčku v řízení nijak neprokázala. Soud pak ani z nepřímých důkazů o finanční situaci žalované s ohledem na koupi bytu nemohl dovodit, že by prostředky poukázané žalobce v lednu 2018 měly být plněním na dluh tížící žalobce.

23. Žalovaná tak ke své obraně neunesla břemeno důkazní, ačkoliv i ona byla soudem řádně procesně poučena. Jelikož žalovaná neprokázala jí tvrzený důvod, pro který přijala na svůj bankovní účet ve dnech 14. a 15. 1. 2018 částku 180 000 Kč, bezdůvodně se o tuto částku obohatila na úkor žalobce. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I., tedy že je žalovaná povinna žalobci zaplatit peněžitou částku ve výši 180 000 Kč s příslušenstvím.

24. Žalobce vyzval žalovanou k vrácení peněžních prostředků ve lhůtě 7 dnů dne 6. 11. 2019. Splatnost u bezdůvodného obohacení tak nastala dne 13. 11. 2019. Ode dne následujícího po splatnosti, tj. od 14. 11. 2019 náleží žalobci v souladu s ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. úrok z prodlení, a to ve výši 10% ročně.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

26. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 200 Kč a dále za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a účast na dvou soudních jednáních, přičemž jednání dne 24.9.2020 překročilo 2 hodiny, dále pak závěrečný návrh dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Tarifní hodnota pro 1 úkon činí 180 000 Kč. Za 6 úkonů tak žalobci náleží náhrada ve výši 6 x 8 300 Kč (dle ust. § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. advokátního tarifu) a dále částka 6 x 300 Kč, jako paušální náhrada hotových výdajů (dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu). Dále soud připočetl náhradu za DPH, jehož je zástupce žalobce plátcem. Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 69 636 Kč. Tuto náhradu je žalovaná ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobce.

27. Lhůtu k plnění ve vztahu k oběma výrokům soud uložil v souladu s ust. § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tedy 3 dny od právní moci rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.