OSPH09 24 C 334/2020-118

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr Evou Brožíkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o: žaloba o splnění povinnosti - způsobené škody nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím

I. Žaloba, ve které se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 427 070 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 900 Kč.

1. Žalobce se žalobou ze dne datum ve znění doplnění žaloby ze dne datum domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 427 070 Kč. Za stěžejní žalobní důvod považuje žalobce vedení probíhající exekuce ze stany žalovaného, kdy dne datum vydal žalovaný dva exekuční příkazy na provedení exekuce přikázáním jiné pohledávky než pohledávky z účtu u peněžního ústavu, doplněné usnesením č.j. číslo jednací jíž rozhodl o tom, že aby od okamžiku doručení tohoto usnesení pokračoval v provádění srážek ze mzdy (obdobného příjmu) povinného tzv. nový plátce mzdy – ulice služba, a to bez uvedení částky. Předmětná exekuce byla řazena mezi nepřednostní a z původní jistiny 15 000 Kč se vyšplhala na částku 56 964 Kč. Usnesení Obvodního pro Prahu 5 dne datum potvrzuje, že žalovaný postupoval protiprávně, neboť obchází ochranný účel stanovený v ustanovení § 278 o.s.ř., jelikož na dávky důchodového zabezpečení je nutno dle nálezu Ústavního soudu, sp.zn. IV ÚS 121/16 pohlížet při vedení exekuce jako na příjem chráněný v podobném rozsahu, jako tomu je se mzdou v případě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy. Skutečnost, že tyto pohledávky byly připisovány na účet ve vězení, ničeho nemění na jejich ochraně. V souladu s předmětným nálezem Ústavního soudu je dáno, že ochrannou funkci nelze ani následně vyloučit tak, že budou peněžní prostředky, které jsou podle tohoto ustanovení vedením exekuce nepostižitelné, postiženy jiným způsobem vedení exekuce. Z tohoto toho důvodu se také nelze ztotožnit s názorem exekutora, že v okamžiku faktického vyplacení mzdy, respektive jiného příjmu v hotovosti nebo na účet ztrácí tyto prostředky charakter mzdy, dávky či jiného příjmu a jako peníze či pohledávka je možné je exekuovat bez omezení, neboť takový postup by představoval obcházení institutu základní nezabavitelné částky. Již ze samotného průběhu exekuce vyplývá, že tato započala dnem podání exekučních příkazů žalovaného, a to datum a přes její soudní zastavení trvala až do datum, dokud žalovaný z pozice své funkce soudního exekutora zcela tuto nezastavil. V mezidobí z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 došlo dne datum k zastavení srážek z mého příjmu – důchodu. Činnost soudního exekutora spadá do úředního postupu podle § 4 zákona 82/1998 Sb. a podle § 5 b) odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem stát. Samotný nesprávný úřední postup je pak obsažen ve výkladu § 22 odst. 2 tohoto zákona a právo na náhradu škody má ten, jemuž byla tímto nesprávným úředním způsobena. Žalovaný v daném konkrétním případě naplnil svým jednáním skutkovou podstatu této své protiprávní činnosti a je zodpovědný za způsobenou škodu v přímé souvislosti s právní úpravou zákona 82/1998 Sb. Dne datum bylo na zvláštní účet zřízený a vedený věznicí celkem přijato 22 512 Kč od obec správy sociálního zabezpečení obec a číslo, kdy se jednalo o doslání důchodu, a to za období prosinec rok, leden až březen rok a jednorázový příspěvek vyplácený v únoru rok. Následně dne datum došel důchod za duben rok ve výši 5 338 Kč. Z těchto částek byla věznicí zablokovaná pouze částka 500 Kč na tzv. cestovné a uhrazena částka 304 Kč za léky. V uvedené době byl žalobce ve výkonu vazby, nikoliv výkonu trestu a nepodléhal tak zákonu 169/1999 Sb., přesto žalovaný ve svém exekučním příkazu uvedl tento na provedení exekuce přikázáním jiné pohledávky než z účtu u peněžního ústavu s odkazem na peněžní prostředky na disponibilním účtu peněž v úschově vedeném ZVTOS. Dne datum byla na tomto základě odeslána žalovanému částka 21 708 Kč a dne datum pak částka 5 338 Kč. Nutno upozornit, že žalovaným zabavená částka se dotkla i přímo dvou důchodových dávek z prosince rok a ledna rok předcházejících exekučnímu příkazu a stejně tak dávky z února rok, která byla vládním nařízením vyplácené jednorázově. Vinou žalovaného byl omezen v dostupnosti léčiv, v poskytování prostředků v rámci realizace vyživovací povinnosti, vinou zabavených částek se následně již ve VTOS ocitl vůči anonymizována dvě slova v dluhu. Exekuční příkaz číslo jednací anonymizováno byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 zastaven, avšak žalovaný doručil prostřednictvím datové schránky tuto informaci až datum. Přestože o zastavení věděl, neváhal a i přes tuto okolnost přijmout zcela protizákonně další částku ve výši 11 148 Kč odeslanou z věznice na pozadí původního exekučního titulu dne datum. Žalovaný tak zcela protiprávním způsobem zabavil celkově obnos ve výši 38 194 Kč v rozporu se zákonem a právním výkladem. S ohledem na shora uvedené požaduje na žalovanému odpovídající zadostiučinění finanční náhradou ze strany žalovaného, a to ve výši 1 % denně po celou dobu exekuce od datum do datum, tj. 1 % denně z částky 382 Kč po dobu číslo dnů (tj. 388 876) plus vrátit částku 38 194 Kč. V součtu se jedná o finanční náhradu ve výši 427 070 Kč.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby z důvodu nedostatků pasivní legitimace žalovaného, neboť je žalován na náhradu údajné škody vzniklé při realizaci exekučních příkazů vydaných v exekučním řízení vedeném na základě pověření, které mu udělil exekuční soud. K obsahu žaloby žalovaný uvedl, že nárok uplatněný v žalobě neuznává. Žalovaný v exekučním řízení vedeném proti žalobci jako povinnému neporušil žádnou svou povinnost a nemůže být odpovědný za důsledky, které exekuce měla na majetkové a příjmové poměry povinného. Soudní exekutor nedisponoval žádnou informací o původu prostředků na účtu žalobce, který vedla ulice anonymizováno. Sdělení věznice se v exekučním spise omezuje pouze na žádost o zaslání vyrozumění o právní moci exekučního příkazu. Žalovanému není známo žádné ustanovení právního řádu, které by měl porušit. Soudní exekutor neurčoval výši částek, které mu byly anonymizována dvě slova zaslány jako vymožené plnění. Pokud ulice anonymizováno nerespektovala judikaturu a zaslala žalovavému částky vyšší, než byla povinna, nelze toto přičítat soudnímu exekutovi. Oblast prostředků na účtech povinných, které představují příjem po provedených exekučních srážkách nebo příjem, ze kterého nelze pro jeho nízkou výši srážky realizovat, případně dávky nepodléhající exekuci, není nijak legislativně upravena (legislativní záměr o zřízení anonymizováno a chráněných účtu nebyl realizován). Soudní exekutor nemá prostředky ke zkoumání původu prostředků na účtu povinného a i mu to žádný předpis neukládá. Povinný ke svému návrhu na zastavení exekuce nepřipojil návrh na odklad exekuce. Připsáním platby vymoženého plnění na účet soudního exekutora byla tedy exekuce pro toto plnění provedena a vzhledem k zákazu uvedení v předešlý stav (§ 57 EŘ) nebylo možné plnění vracet povinnému.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Usnesením žalovaného ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, rozhodl žalovaný o vyrozumění nového plátce mzdy obec část obce – anonymizována dvě slova (ulice anonymizována dvě slova), že ve věci povinného bylo v minulosti rozhodnuto o provedené exekuce srážkami ze mzdy a byl vydán exekuční příkaz (citované usnesení).

5. Exekučním příkazem žalovaného ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, bylo rozhodnuto o přikázání pohledávky povinného, kterou má povinný vůči svému dlužníkovi – obec část obce – anonymizována dvě slova (ulice anonymizována dvě slova). Dlužníkovi povinného bylo zakázáno, aby povinnému pohledávky vyplatil, provedl na ně započtení či s nimi nakládal (citovaný exekuční příkaz).

6. Exekučním příkazem žalovaného ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, bylo nařízeno provedení exekuce přikázáním jiné pohledávky než pohledávky z účtu u peněžního ústavu, a to pohledávky, kterou má povinný vůči svému dlužníkovi – obec část obce – anonymizována dvě slova (ulice anonymizována dvě slova), a to peněžních prostředků na disponibilním účtu peněz v úschově. Dlužníkovi povinného bylo zakázáno, aby povinnému pohledávky vyplatil, provedl na ně započtení či s nimi nakládal (citovaný exekuční příkaz).

7. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací byla exekuce vedená na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne datum rozhodnutí, čj, číslo jednací, co do způsobu provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného, a to pohledávky na výplatu peněžních prostředků na disponibilním účtu peněž v úschově…., nařízeném exekučním příkazu soudního exekutora titul celé jméno žalovaného, exekutorský úřad anonymizováno, ze dne datum rozhodnutí, čj. číslo jednací, ohledně pohledávky na výplatu peněžních prostředků představující jiný příjem vyplacený povinnému příjmení správou sociálního zabezpečení zastavena až do výše nezabavitelné částky důchodu povinného. Usnesení bylo stát. instituce doručeno dne datum (Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, detail datové zprávy).

8. Usnesením žalovaného ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací bylo rozhodnuto o zastavení exekuce a dne datum oznámil žalovaný skončení exekuce a zánik pověření k provedení exekuce (usnesení č. j. číslo jednací, oznámení ze dne datum).

9. Dopisem ze dne datum zaslala ulice anonymizována dvě slova žalobci mzdový list a stav úču k datum (dopis ze dne datum, mzdový list, stav účtu).

10. Dopisem ze dne datum sdělila ulice anonymizována dvě slova žalobci, že exekuční příkaz číslo jednací byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne datum zastaven. Finanční prostředky ve výši 11 148 Kč z rozúčtování byly odeslány datum Soudní exekutor byl telefonicky vyzván k jejich vrácení. Dopisem ze dne datum byl žalobce příjmení anonymizována dvě slova informován o tom, že žalovaný dosud žádná částku na konto nevrátil (dopisy anonymizována dvě slova anonymizováno datum a datum).

11. Po takto provedeném dokazování soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci dalších důkazních návrhů nečinili, a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána po právu.

12. V daném případě žalobce postavil svůj žalobní nárok na tvrzení, že ze strany žalovaného jakožto exekutora došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť žalovaný postihl exekucí nezabavitelné částky důchodu žalobce a tímto jednáním žalovaného žalobci vznikla škoda.

13. Dle § 32 odst. 1 EŘ nestanoví-li zvláštní zákon jinak, je exekutor povinen nahradit újmu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností dle tohoto zákona. Exekutor je povinen nahradit újmu i tehdy, byla-li újma způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem; případná povinnost této osobě nahradit újmu podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena. Dle § 32 odst. 2 EŘ exekutor se povinnosti podle odstavce 1 zprostí, prokáže-li, že újmě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat. Dle § 32 odst. 3 EŘ povinnost státu nahradit újmu podle zvláštního právního předpisu tím není dotčena.

14. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) se považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Dle odst. 2 tohoto ustanovení činnost notáře a soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, podle odstavce 1 se považuje za úřední postup.

15. Nejvyššího soud ČR uvedl ve svém usnesení sp.zn. 30 Cdo 193/2017, že„ dovolací soud ve své judikatuře přijal a odůvodnil závěr, že za škodu způsobenou soudním exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem (jako úřední osobou ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk a § 4 odst. 1 OdpŠk) odpovídá vedle státu též soudní exekutor sám za podmínek § 32 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 970/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslo). Z tohoto rozhodnutí vyplývá závěr, že povinnost k náhradě škody způsobené nesprávným úředním postupem exekutora má (také) stát, a to bez ohledu na to, zda poškozený stejný nárok uplatňuje vůči exekutorovi či nikoliv.“ Dále však uvedl, že„ uvedená konstrukce již ovšem není aktuální, protože zákonem č. 396/2012 Sb. bylo s účinností od datum i do exekučního řádu vloženo obdobné návětí, jakým je uvozen § 57 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád),„ nestanoví-li zvláštní zákon jinak“, čímž se úprava odpovědnosti soudního exekutora za škodu sjednotila s úpravou odpovědnosti notáře. To bylo i podle důvodové zprávy k zákonu č. 396/2012 Sb. smyslem této změny, která„ odstraní nejednoznačnost, která se projevovala v aplikaci uvedeného ustanovení, a bude postaveno najisto, že odpovědnost soudního exekutora nastupuje tehdy, pokud není dána odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb.“. Lze tedy uzavřít, že činnost soudního exekutora vymezená v § 4 odst. 1 OdpŠk je výkonem veřejné moci, za jehož nesprávnost nadále odpovídá stát, a nikoliv již souběžně s ním též sám soudní exekutor. Odpovědnost soudního exekutora za škodu podle § 32 exekučního řádu se vztahuje na ostatní činnosti, v nichž nejedná v pozici úřední osoby (viz Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 59).“

16. S ohledem na shora uvedená zákonná ustanovení a rozsudek Nejvyššího soud sp. zn. 30 Cdo 193/2017 dospěl soud k závěru, že pasivní legitimace žalovaného není dána a nebyla by ani dána v případě, že by ze strany žalovaného došlo k žalobcem tvrzené újmě. Činnost exekutora dle § 4 odst. 1 zákona š. 89/1998 Sb. je výkonem veřejné moci, za níž dle soudu odpovídá stát, nikoli exekutor. Odpovědnost exekutora dle § 32 EŘ se vztahuje na jeho ostatní činnost, kde exekutor nevystupuje jako úřední osoba.

17. Z daného důvodu soud žalobu na zaplacení částky ve výši 427 070 Kč jako nedůvodnou zamítl.

18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 věty prvé o.s.ř., když žalovaný byl ve věci procesně úspěšný. Náklady řízení byly tvořeny sedmi paušálními náhradami po 300 Kč (vyjádření ze dne datum, vyjádření ze dne datum a účast při jednání dne datum), a to dle § 1 odst. 1, § 1 odst. 3 písm. a/, c/ vyhl. č. 254/2015 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.