OSPH09 27 C 227/2021-22

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení 2 233 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 233 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 233 Kč od 3. 1. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně, JUDr. jméno příjmení, advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne datum domáhala po žalované zaplacení částky celkem ve výši 2 233 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy uzavřené dne datum dodával právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen právní předchůdce žalobkyně), energie a související služby do odběrného místa žalované na adrese adresa. Dodaná elektřina za období od 10. 8. 2017 do 27. 11. 2017 byla žalované vyúčtována fakturou číslo dlužná částka činila 2 233 Kč (při odečtení přijatých plateb ve výši 9 140 Kč). Žalovaná se následně dostala do prodlení s úhradou dlužných částek za poskytování energií a služeb, smluvní vztah byl ukončen a celková dlužná částka neuhrazená žalovanou činí 2 233 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena s účinností k 29. 10. 2020 na žalobkyni, přičemž o změně v osobě věřitele byla žalovaná informována dne datum. Žalovaná nezaplatila na svůj dluh ničeho ani poté co byla předžalobně upomenuta.

2. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v rámci návrhu na zahájení řízení a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Na základě účastníky předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal dodávat elektřinu do odběrného místa na adrese adresa (Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne datum). Dne 16. 11. 2017 žalovaná požádala o ukončení této smlouvy k 27. 11. 2017. Právní předchůdce žalobkyně následně vyúčtoval žalované nedoplatek za dodávku elektřiny do odběrného místa za období od 10. 8. 2017 do 27. 11. 2017 částku ve výši 2 233 Kč se splatností dne 2. 1. 2018 (mimořádná faktura za sdružené služby dodávky elektřiny číslo). K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána právním předchůdcem žalobkyně upomínkou ze dne datum (řečená upomínka). Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum byla pohledávka za žalovanou právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 29. 10. 2020 (Dodatky číslo potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne datum). O změně věřitele byla žalovaná informována dopisem ze dne datum, přičemž byla dopisem z téhož dne vyzvána k uhrazení dluhu předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně (oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, výzva k uhrazení závazku – předžalobní upomínka ze dne datum, poštovní podací arch).

5. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby. Soud v první řadě konstatuje, že aktivní legitimace žalobkyně se opírá o ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.). V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o dodávce elektrické energie do odběrného místa (§ 2079 a násl. o.z.), na základě které byla žalované právním předchůdcem žalobkyně vyúčtována spotřeba elektrické energie za období od 10. 8. 2017 do 27. 11. 2017 ve výši 2 233 Kč. V řízení nebylo ze strany žalované tvrzeno a tím méně prokázáno, že by celkovou dlužnou částku ve výši 2 233 Kč uhradila. S ohledem na shora uvedené byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni takto specifikovanou dlužnou částku. Nezaplacením peněžitého dluhu při splatnosti (2. 1. 2018) se žalovaná dostala do prodlení, a vznikla jí tak dle ustanovení § 1970 o.z., povinnost platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni vzniku prodlení.

6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměnu za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 726 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. a dále paušální částka náhrady ve výši 363 Kč jako náhrada advokátových hotových výdajů za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a sepsání žaloby) podle § 14b odst. 5 citované vyhlášky), vše včetně 21 % DPH. Pro úplnost soud dodává, že postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť se jedná o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech též žalobkyně opakovaně (např. sp. zn. 14 C 357/2019, 14 C 15/2021 či sp. zn. 24 C 222/2020, 27 C 18/2021); žalobní návrh se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních smluv a dlužných částek. Nadto je třeba poznamenat, že žalobkyně se stala věřitelem dané pohledávky po splatnosti na základě smlouvy o postoupení pohledávek s tím, že bude třeba takovou pohledávku vymáhat – pravděpodobně – soudní cestou. Jedná se tedy o vědomé rozhodnutí žalobkyně, její podnikatelský plán, vymáhat právě pohledávky po splatnosti, žalobkyně tak svou činnost jistě optimalizuje právě za účelem co nejsnazšího uplatnění pohledávek. Soud tak shledal uplatnění § 14b cit. vyhlášky přiléhavým. Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

7. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř.).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.