OSPH09 15 C 173/2022-45

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudcem Mgr. Martinou Lhotákovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. celé jméno žalované, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa žalované a žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ 2. celé jméno žalovaného, datum narození ⟪LB:lb_006⟫ bytem adresa žalované a žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ o: vyklizení bytu

I. Žalovaní jsou povinni vyklidit byt číslo o dispozici 4+1 s příslušenstvím, nacházející se v 2. podlaží domu adresa, ulice ulice v obec a číslo, který je součástí pozemku parc. číslo zastavěná plocha a nádvoří, vše v k.ú. část obce, obec Praha a vyklizený jej žalobci odevzdat do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní jsou společně a nerozdílně povinni uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6 200 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne datum domáhal po žalovaných vyklizení bytu číslo o dispozici 4+1 s příslušenstvím, nacházejícím se ve 2. podlaží domu adresa, ulice ulice, obec a číslo, který je součástí pozemku parc. číslo zastavěná plocha a nádvoří, vše v k.ú. Černý most, obec Praha (dále jen„ byt“). Nárok žalobce odůvodnil tím, že je bývalým vlastníkem pozemku parc. číslo jehož součástí je byt s tím, že pozemek byl prodán Bytovému družstvu ulice, IČO, sídlem adresa, obec a číslo, část obce (dále jen„ bytové družstvo“), kdy se žalobce stal zároveň členem družstva a současně poté žalobce uzavřel s bytovým družstvem (jako pronajímatelem) smlouvu o nájmu družstevního bytu č. spisová značka číslo dne datum rozhodnutí, jehož předmětem je právě nájem bytu. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou od datum, žalobce je tedy jednak nájemcem předmětného bytu, ale i členem bytového družstva. Na podkladě nájemní smlouvy k bytu č. spisová značka číslo ze dne datum rozhodnutí byli nájemci žalovaní, respektive žalovaná 1), která byt užívala s žalovaným 2), jakožto jejím manželem, avšak nájem byl sjednán na dobu určitou do datum, přičemž byla výslovně vyloučena možnost prolongace doby nájmu ve smyslu ustanovení § 2285 Obč. zák. v článku III. nájemní smlouvy. Žalovaní však i přes uplynutí sjednané doby nájmu byt užívají i nadále, bez jakéhokoliv právního důvodu. O vyklizení bytu žalobce s žalovanými mimosoudně jednal, avšak žalovaní jeho nárok považovali za neoprávněný, kdy celý tento spor vyústil v soudní řízení u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 15 C 170/2019 ve kterém se žalobce domáhal vyklizení bytu, přičemž dne 30. 1. 2020 rozsudkem č.j. 15 C 170/2019-45 bylo žalobě vyhověno, avšak Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 11. 2020 č.j. 54 Co 221/2020-102 změnil rozsudek tak, že žalobu zamítl s tím, že žalobce není aktivně věcně legitimován k podání žaloby na vyklizení, neboť není nositelem subjektivního práva, neboť v mezidobí došlo k převodu vlastnického práva k předmětnému pozemku z žalobce na bytové družstvo, když dle odvolacího soudu samo členství v bytovém družstvu takové subjektivní právo nezakládá, neboť v rozhodné době ještě nebyla mezi žalobcem a bytovým družstvem uzavřena nájemní smlouva, což se však ale datum stalo a žalobci tak svědčí subjektivní právo užívat byt, na rozdíl od žalovaných.

2. Žalovaní podáním ze dne datum žalobní nárok neuznali, mají za to, že jsou členy bytového družstva, s čímž se pojí právo užívat byt. Proti vyloučení žalovaných z bytového družstva se brání v řízení u Městského soudu v Praze sp. zn. 78 Cm 41/2020. Žalovaní jsou přesvědčeni, že nelze uzavřít nájemní smlouvu k užívání bytu, k němuž z titulu členství v družstvu svědčí právo žalovaným a z tohoto důvodu je nájemní smlouva s žalobcem a bytovým družstvem neplatná. Žalovaná postupuje nemravně a nekorektně, když žalované ponechala bez nájemní smlouvy s opakovanými přísliby, že nájemní smlouva bude uzavřena. Žalovaní jsou čestní a slušní lidé, příslušníci Policie ČR, kteří řádně plní své povinnosti vztahující se k bytu, tvoří rodinu se čtyřmi malými nezletilými dětmi. Žalovaný 2) vrátil žalobkyni byt, ke kterému měl právo užívání na základě nájemní smlouvy, když se po svatbě přestěhoval ke své ženě a své rodině a není proto jasné, proč žalobkyně trvá na vystěhování žalovaných a nenavrhuje kompromisní řešení, např. s žalovanými uzavřít podnájemní smlouvu. Žalovaní nesouhlasí s přiznáním práva na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně disponuje dostatečným odborným aparátem a může svá práva hájit prostřednictvím svých zaměstnanců s příslušným vzděláním, rovněž žalovaní navrhli, aby bylo řízení přerušeno do doby vyřešení otázky jejich členství v bytovém družstvu, tedy do pravomocného ukončení věci po sp.zn. 78 Cm 41/2020.

3. Návrh na přerušení řízení soud dne datum zamítl se závěrem, že otázka určení existence členství žalovaných v bytovém družstvu není pro posuzovaný nárok na vyklízení klíčová, když vycházel ze stanov bytového družstva, ale i se závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 1. 2007 sp. zn. 26 Cdo 2662/2007.

4. Soud provedl následující důkazy: smlouva o nájmu družstevního bytu z datum předžalobní výzva k vyklizení bytu a protokolární odevzdání bytu z datum, smlouva o nájmu bytu z datum, stanovy bytového družstva, rozsudek 15 C 170/2019 – 45, rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 54 Co 221/2020-102 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1330/2021 – 119, e-mailová komunikace z datum a datum včetně stavu žádostí k datum.

5. Návrhy na doplnění dokazování spisem 78 Cm 41/2020 a spisem 74 Cm 149/2020 a listinami v nich obsažených, listinou o ustavující členské schůzi datum soud zamítl s ohledem na dostatečně zjištěný skutkový stav, kterému by nijak výrazně nepřispěly tyto listinné důkazy a řízení by bylo neúměrně prodlužováno.

6. Na základě provedených důkazů a skutečností, které účastníci označili za nesporné, zjistil soud následující skutkový stav.

7. Žalobce byl bývalým vlastníkem bytu a dne datum s žalovanou 1) uzavřel jako pronajímatel nájemní smlouvu, kdy nájem byl sjednán na dobu určitou do datum a smluvní strany si ve čl. III. ujednali, respektive vyloučili prolongaci doby nájmu, ve smyslu § 2285 Obč. zák. Členové domácnosti byli k datu uzavření nájemní smlouvy kromě žalované 1) i dva nezletilí synové žalované 1) a dcera a současně bývalý manžel příjmení příjmení. Nájem bytu skončil žalované 1) k datum, dosud byt žalovaná 1) užívá s žalovaným 2) a dětmi (smlouva o nájmu bytu č. spisová značka číslo, nesporné tvrzení). V roce 2018 vzniklo anonymizováno družstvo ulice, jemuž žalobce prodal byt, včetně budovy, v níž je umístěn a pozemku, na němž budova stojí a žalobce se na přelomu roku 2019 a 2020 stal členem anonymizována dvě slova ulice, přičemž přijetí žalobce za člena bytového družstva žalovaní napadli v řízení 74 Cm 149/2020 a jejich žaloba byla zamítnuta (nesporné tvrzení). V roce 2020 bytové družstvo vyloučilo žalované z bytového družstva a žalovaní se tomuto rozhodnutí dosud brání v řízení u Městského soudu v Praze sp. zn. 78 Cm 41/2020. Dle stanov bytového družstva má člen dle svého družstevního podílu mimo jiné právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu za podmínek určených stanovami a práva a povinnosti z této smlouvy vzniklá (stanovy anonymizována dvě slova ulice ze dne datum, bod číslo písm. a) bod číslo písm. a). Základní podmínkou pro vznik práva člena družstva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu je, že se člen podílí na pořízení bytu dalším členským vkladem způsobem a ve výši určené podle těchto stanov (stanovy bytového družstva ze dne datum, bod číslo písm. a). Žalobce se jako člen bytového družstva domáhal již v roce rok vyklizení žalovaných v řízení pod sp. zn. 15 C 170/2019, kdy rozsudkem č.j. 15 C 170/2019-45 ze dne 30. 1. 2020 bylo žalobě vyhověno, avšak následně rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 54 Co 221/2020-102 na podkladě odvolání žalovaných byla žaloba zamítnuta a prvostupňový rozsudek tudíž změněn s odůvodněním, že žalobce není aktivně legitimován v řízení o vyklizení bytu, neboť jakožto nabyvatel členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu bez dalšího nevstupuje do práv a povinností týkajících se nájmu bytu, aniž by došlo též k uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2662/2007, uveřejněného v souboru civilních rozhodnutí NS pod C 7250. Žalobce tedy bez uzavřené nájemní smlouvy s bytovým družstvem není v pozici nájemce, či vlastníka věci, či držitele nebo detentora, aby se mohl domáhat tzv. reivindikační žalobou vydání věci na tom, kdo mu jí neprávem zadržuje dle § 1043 a § 1044 z. č. 89/2012 Sb. Obč. zák. Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne datum potvrdil na podkladě odmítnutého dovolání žalobce Nejvyšší soud dne 23. 11. 2021 usnesením č.j. 26 Cdo 1330/2021-119 se závěrem, že k podání žaloby na vyklizení nemovitosti je aktivně věcně legitimován především vlastník věci dle § 1040 odst. 1 Obč. zák., stejný nárok může uplatnit i kvalifikovaný držitel dle § 1043 Obč. zák., detentor dle § 1044 Obč. zák. případně nájemce dle § 2211 Obč. zák. stejně jako tomu bylo za účinnosti předešlé právní úpravy viz. rozsudek sp. zn. 26 Cdo 2720/2004, 26 Cdo 1588/2002, protože žalobce nebyl ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu vlastníkem, držitelem, detentorem ani nájemcem, ale pouze členem bytového družstva, není ve věci vyklizení bytu aktivně věcně legitimován (rozsudek č.j. 15 C 170/2019-45, 54 Co 221/2020-102, 26 Cdo 1330/2021-119). Dne 13. 7. 2021 uzavřel žalobce s anonymizováno družstvem ulice smlouvu o nájmu družstevního bytu č. spisová značka číslo na na dobu neurčitou za nájemné v měsíční výši uvedené ve výpočtovém listu a včetně závazku hradit zálohy na úhradu nákladů za služby dle výpočtového listu (smlouva o nájmu družstevního bytu č. spisová značka číslo).

8. Soud vycházel z následujících hmotněprávních ustanovení a judikatury.

9. Dle § 1040 odst. 1, z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

10. Dle § 1043 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se na toho, kdo nabyl držby vlastnického práva poctivě, řádně a pravým způsobem, hledí jako na vlastníka proti tomu, kdo mu věc zadržuje či ho jinak ruší, aniž k tomu má právní důvod, nebo pokud k tomu má právní důvod stejně silný či slabší. Nabyl-li někdo držby vlastnického práva bezúplatně a jiný za úplatu, považuje se bezúplatné nabytí za slabší právní důvod.

11. Dle § 1044 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, má-li někdo věc u sebe, aniž mu svědčí domněnka podle § číslo, může uplatnit právo náležející vlastníku na ochranu svým vlastním jménem.

12. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 26 Cdo 2662/2007 ze dne 28. 5. 2009 platí, že na základě dohody o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, tj. na základě dohody uzavřené podle § 229 odst. 1 věty první a § 230 obch. zák., nevstupuje nabyvatel členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu do práv a povinností, které vyplývají z nájemní smlouvy uzavřené mezi dosavadním členem a bytovým družstvem. Právním důsledkem dohody o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu je, že předložením dohody bytovému družstvu se nositelem členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu (nikoliv však práv a povinností vyplývajících z nájemní smlouvy, kterou bytové družstvo uzavřelo s dosavadním členem) stává nabyvatel a dosavadní člen (převodce členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu) tato práva a povinnosti pozbývá. Dohodou o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu uzavřenou podle § 230 obch. zák. tedy nepřechází právo nájmu k družstevnímu bytu.

13. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Cdo 801/2013 ze dne 17. 4. 2014 platí, že domáhá-li se navrhovatel určení členství v družstvu a (současně) určení, že součástí členství je též právo nájmu konkrétního bytu, uplatnil z procesního hlediska dva samostatné nároky. Navrhovatel se může domáhat jak obou, tak (v závislosti na tom, o kterou část jeho členských práv a povinností se vede spor) samostatně kteréhokoli z uvedených nároků. Není vyloučeno ani to, že soud o uvedených nárocích rozhodne tak, že vyhoví nároku na určení členství v družstvu, zatímco nárok o určení, že danému členovi družstva svědčí právo nájmu konkrétního bytu, zamítne.

14. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 26 Cdo 446/2001 ze dne 20. 12. 2001 aktivní legitimace nájemce bytu vyplývá z ustanovení § 126 odst. 2 obč. zák., neboť dává nájemci bytu právo na ochranu proti zásahům do jeho práva obdobného právu na ochranu vlastníka, a do něhož třetí osoba neoprávněně zasahuje.

15. Soud zhodnotil provedené důkazy každý zvlášť a všechny ve vzájemné souvislosti a s ohledem na výše uvedená hmotněprávní ustanovení dospěl k dále uvedeným závěrům. Pokud se soud některému důkazu nevěnuje, případně se mu věnuje okrajově, je to z důvodu, že pro zjištění skutkového stavu nebyl významný.

16. Žaloba je důvodná.

17. Žalobce je jako nájemce v pozici detentora ve smyslu § 1044 obč. zák. a současně držitele nájemního práva ve smyslu § 1043 obč.zák. aktivně věcně legitimován k uplatnění nároku na vyklizení bytu a tento nárok považuje soud za oprávněný.

18. Žalovaným již od datum nesvědčí žádný právní titul k užívání bytu, neboť nájemní vztah, vážící se k bytu k tomuto datu skončil. Oproti tomu žalobce nájemním titulem počínaje datum na základě platné nájemní smlouvy disponuje a rovněž mu svědčí členství v bytovém družstvu.

19. Žalovaní se svého platného členství v bytovém družstvu sice soudně domáhají, když napadají své vyloučení z bytového družstva v řízení u MS pod sp.zn. 78 Cm 41/2020, avšak tato otázka je pro posouzení reivindikační žaloby nepodstatná, neboť dle ustálené výše uvedené judikatury platí, že nabyvatel členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu bez dalšího nevstupuje do práv a povinností týkajících se nájmu bytu. I kdyby se totiž žalovaným podařilo zvrátit rozhodnutí bytového družstva o jejich vyloučení z družstva, nic by to nezměnilo na tom, že jim již zaniklo právo nájmu k bytu, neboť tento skončil a nová nájemní smlouva uzavřena nebyla, ačkoli byla dříve žalovaným avizována. Je výrazem smluvní autonomie stran, zda přistoupí k uzavření závazkového vztahu, nikoli výrazem jednání proti dobrým mravům. Žalobce naopak nájemním právem k bytu disponuje, soudem bylo potvrzeno i jeho členství v družstvu a po právu se tak po žalovaných domáhá vyklizení bytu, který žalovaní užívají bez právního důvodu.

20. S ohledem na vše výše uvedené bylo žalobě ve výroku I. v plném rozsahu vyhověno.

21. Výrok soudu o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení. § 142 odst. 1 o.s.ř. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu týkající se práva na náhradu nákladů právního zastoupení statutárních měst a jejich městských částí, se soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení přidržel stanoviska Ústavního soudu vyjádřeného v nálezu Ústavního soudu II.ÚS 2396/09 ze dne 13. 8. 2012 (viz též nález sp. zn. III. ÚS 2984/09 ze dne 23. 11. 2010). V uvedeném rozhodnutí Ústavní soud uzavřel, že u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Žalobce, kterým je v tomto řízení Hlavní město Praha, nepochybně disponuje takovým materiálním a personálním vybavením, aby pouze svými pracovníky a zaměstnanci mohl podávat žaloby k soudu, účastnit se jednání a hájit svá práva a zájmy. Konečně skutečnosti, které by měly takový závěr vyvracet, v řízení tvrzeny nebyly. Soud proto žalobci přiznal náhradu nákladů ve výši 6 200 Kč, která je tvořena zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 4 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků ve výši 5000 Kč a částkou 1 200 Kč dle § 2 odst. 3 z.č. 254/2015 Sb. tedy 4x 300 Kč za každý z těchto úkonů nezastoupeného účastníka, když je vycházeno z předpokladu neúčelného zastoupení výše, tj. za žalobní podání, vyjádření ze dne datum a 2 x jednání.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.