OSPH09 40 C 241/2023-167

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Jablonskou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozená dne Datum narození žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_008⟫ oba bytem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: Anonymizováno., ⟪LB:lb_010⟫ Anonymizováno IČO: Anonymizováno ⟪LB:lb_011⟫ sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_012⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta C ⟪LB:lb_013⟫ sídlem Adresa advokáta C ⟪LB:lb_014⟫ o zaplacení 86 969 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částka s 15 % úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V té části, kde se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částka s 15 % úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení částka, k rukám zástupce žalobce, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni zaplatit státu společně a nerozdílně na účet zdejšího soudu na náhradu nákladů řízení částka, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení částky částka s příslušenstvím z titulu náhrady škody, kterou žalovaný způsobil žalobci dne datum tím, že žalovaný narazil svým vozidlem Anonymizováno Anonymizováno, RZ: SPZ (dále jen vozidlo žalovaného) do zaparkovaného vozidla žalobce značky Anonymizováno-Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno, RZ: SPZ (dále jen vozidlo žalobce).

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobce obdržel již dostatečné plnění od pojišťovny žalovaného, které dostatečným způsobem kryje způsobenou škodu, k čemuž se připojil i vedlejší účastník na straně žalovaného.

3. Důkazy v řízení provedenými soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. Žalobce je od datum vlastníkem a provozovatelem vozidla tov. zn. Anonymizováno, RZ: SPZ, s tím, že první registrace tohoto vozidla proběhla dne datum (technický průkaz vozidla Anonymizováno).

Žalovaný je od datum vlastníkem a provozovatelem vozidla tov. zn. Anonymizováno, RZ: SPZ (technický průkaz vozidla Anonymizováno)

Žalobce dne datum u vedlejšího účastníka oznámil škodnou událost, která se stala téhož dne a která vznikla tak, že žalovaný svým vozem narazil do zaparkovaného vozu žalobce. Rozsah poškození vozidla uvedl tak, že byly poškozeny PZ dveře, PZ blatník, PZ disk a zadní nárazník vozidla žalobce (uplatnění nároku). Vedlejší účastník dne datum potvrdil registraci škodní události a vyzval žalobce k doložení dalších podkladů (dopis z datum). Dne datum vedlejší účastník sdělil žalobci, že se jedná o totální škodu na vozidle žalobce, kdy bylo zjištěno, že rozsah poškození a vypočet nákladů na opravu vozidla převyšují obvyklou cenu vozidla (dopis z datum). Vedlejší účastník prostřednictvím společnosti právnická osoba. určil cenu vozidla žalobce po nehodě prostřednictvím aukce na částku ve výši částka (nabídkový list platný do datum). Dne datum vedlejší účastník sdělil žalobci, že pojistné plnění stanovil ve výši částka, kdy tato částka odpovídá poškození vozidla (dopis z datum).

Znalecký posudek jméno FO č. hodnota-Anonymizováno-Anonymizováno/Anonymizováno ze dne datum stanovil, že žalovaný předmětnou nehodou způsobil na vozidle žalobce škodu ve výši částka. Podklady pro tento znalecký posudek byl mj. soudní spis sp. zn. spisová značka a další podklady specifikované na str. 4-5 posudku. Znalec mj. určil, že obvyklá cena vozidla žalobce před nehodou byla částka (str. 114 posudku). K průběhu nehody znalec uvedl, že řidič vozidla žalovaného couval po dané účelové komunikaci a s vozidlem se chtěl otočit, aby mohl pokračovat na normální komunikaci. Při otáčení vozidla došlo k najetí pravého zadního okraje vozidla žalovaného do pravé zadní boční části odstaveného vozidla žalobce. Vyhodnocením energetické bilance poškození vozidel a prohlídky vozidla žalobce i vozidla žalovaného, provedením poměrového porovnání vozidel, včetně možného poklesu vozidla žalobce, pak vyhodnotil, že na daném místě a v daném čase mohlo dojít k najetí vozidla žalovaného pravou zadní částí do pravé zadní části odstaveného vozidla žalobce. Rychlost vozidla žalovaného byla při najetí do vozidla žalobce asi 10 až 11 km/h. Při uvedeném střetu mohlo dojít k mechanickému poškození pravé zadní boční části vozidla žalobce v prostoru nad pravým zadním kolem. Mohlo dojít k deformaci pravého zadního boku a podběhu kola s plastovým nadkolím. K chování žalovaného před a po nehodě uvedl, že ten měl dostatek časového i dráhového prostoru pro zastavení. Pouze v případě, pokud by sledoval pouze pravé vnější zrcátko, uviděl by vozidlo žalobce až těsně před střetem, a to asi 0,2 až 0,4 s. Žalovaný mimo jiné uvedl, že je si vědom, že měl kolizi s vozidlem žalobce, ale náraz byl tak slabý, že tomu nevěnoval pozornost. Dále znalec uvedl, že z provedeného znaleckého zkoumání je zřejmé, že žalovaný mohl zaparkované vozidlo žalobce uvidět. Lze však usuzovat, že žalovaný situaci chybně vyhodnotil a narazil pravou zadní částí do levou zadní části vozidla žalobce. K rozsahu způsobené škody nehodou znalec uvedl, že provedením vyhodnocení podkladů, prohlídky vozidla a provedením početně grafické simulace možného vzniku a průběhu nehodového děje vyplynulo, že při popisované události dne datum mohlo dojít k mechanickému poškození pravého zadního boku vozidla žalobce, a to deformací ve směru příčné osy vozidla, dále k poškození vnější části podběhu a plastového nadkolí. V důsledku popisovaného nehodového děje nedošlo k poškození pravého zadního kola, tedy kolového disk s pneumatikou, k poškození zavěšení a uložení pravého zadního kola, k poškození náboje kola, zadní nápravy a měchu pérování. Znalec skutečnou výši škody vzniklou poškozením pravé zadní boční části vozidla žalobce, a to najetím vozidla žalovaného, stanovil za předpokladu použití koeficientu náhrady originálních nových dílů a ponížení lakování pro předešlé poškození, na částku 44 615,10 bez DPH, tedy na částku 53 984,27 a zaokrouhlit na částku částka včetně DPH ve výši 21 %. Ke stavu vozidla žalobce před nehodou znalec poznamenal, že ačkoliv vozidlo nemělo platnou kontrolu ve stanici STK a nebylo tak pro provoz na pozemních komunikacích způsobilé a mělo určité popsané závady, nejedná se o závady, kdy je vozidlo fakticky zcela nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Při jednání znalec upřesnil, že cena vozidla žalobce po nehodě byla ve výši částka (znalecký posudek č. hodnota-Anonymizováno ze dne datum, výpověď znalce jméno FO).

Z ostatních důkazů provedených v tomto řízení soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

4. Lze učinit následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce je vlastník a provozovatel vozidla tov. zn. Anonymizováno, RZ: SPZ. Žalovaný je vlastník a provozovatel vozidla tov. zn. Anonymizováno, RZ: SPZ. Dne datum žalovaný během jízdy couval, s vozidlem se chtěl otočit, aby mohl pokračovat na normální komunikaci a při otáčení vozidla došlo k najetí pravého zadního okraje vozidla žalovaného do pravé zadní boční části odstaveného vozidla žalobce. Dle znaleckého zkoumání pak při uvedeném střetu mohlo dojít k mechanickému poškození pravé zadní boční části vozidla žalobce v prostoru nad pravým zadním kolem. Mohlo dojít k deformaci pravého zadního boku a podběhu kola s plastovým nadkolím. To, že došlo ke střetu mezi vozidlem žalovaného a vozidlem žalobce, žalovaný potvrdil při svém výslechu dne datum (č.l. 121 spisu). Žalobce tuto událost nahlásil u vedlejšího účastníka na straně žalovaného, který škodní událost vyhodnotil tak, že se jedná o totální škodu na vozidle, kdy bylo zjištěno, že rozsah poškození a vypočet nákladů na opravu vozidla převyšují obvyklou cenu vozidla. Vedlejší účastník prostřednictvím společnosti právnická osoba. určil cenu vozidla žalobce po nehodě prostřednictvím aukce na částku ve výši částka. Dne datum vedlejší účastník sdělil žalobci, že pojistné plnění stanovil ve výši částka, kdy tato částka odpovídá poškození vozidla, a tato částka byla žalobci vyplacena, ačkoliv ji žalobce sporoval.

Dle § 2927 odst. 1 o.z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

Dle § 2927 odst. 2 o.z. povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

Předpoklady vzniku povinnosti nahradit újmu tu jsou (1) událost vyvolaná provozem dopravního prostředku, (2) vznik újmy a (3) příčinná souvislost mezi nimi. Splnění všech uvedených předpokladů prokazuje poškozený (žalobce). Nemusí však prokazovat porušení konkrétní právní povinnosti na straně provozovatele, ale jen to, že újma byla vyvolána zvláštní povahou provozu dopravního prostředku. Břemeno tvrzení a důkazní ohledně naplnění liberačního důvodu leží na straně škůdce (žalovaného). Událost vyvolaná provozem dopravního prostředku je v daném případě představovaná jednáním žalovaného, který při své jízdě nepostupoval dostatečně obezřetně tak, aby se vyvaroval vzniku škody. Tímto svým jednáním způsobil škodu na majetku žalobce, když poškodil vozidlo v jeho vlastnictví. Kauzální nexus v tomto případě není mezi jednáním škůdce a vzniklou újmou, nýbrž mezi škodní událostí, k níž došlo při provozu dopravy nebo dopravního prostředku, a vzniklou újmou. Tato událost přitom musí být vyvolána zvláštní povahou tohoto provozu, tj. musí mu být přičitatelná. Žalovaný, jak uvedeno výše, vyvolal škodní událost při provozu dopravního prostředku, při které došlo na straně žalobce ke vzniku újmu. Zvláštní povaha provozu je pak na straně žalovaného dána v tom, že při couvání s největší pravděpodobností sledoval pouze pravé vnější zrcátko, a nepoužíval vozidlovou kameru a vnitřní a levé vnější zrcátko, a proto uviděl vozidlo žalobce až těsně před střetem. Ust. § 2927 o.z. umožnuje škůdci se liberovat, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Žalovaný ale žádný takový důvod netvrdil. Vzhledem k tomu, že je dána příčinná souvislost mezi škodní událostí vyvolanou žalovaným a vznikem újmy na straně žalobce, je žalovaný povinen tuto újmu žalobci nahradit.

Dle § 2951 odst. o.z. se škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

Dle § 2969 odst. o.z. se při určení výše škody na věci vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

Zákon upřednostňuje restituci naturální, při níž se má vše vrátit do takového stavu, jako by ke škodní události nedošlo. V daném případě ale žalobce požaduje peněžitou náhradu, a to ve výši nákladů nutných na opravu předmětného vozidla. Není-li uvedení věci do původního stavu dobře možné (nebo o to požádá poškozený), nastupuje peněžitá náhrada. Primárním vodítkem pro stanovení výše peněžité náhrady škody je výše nákladů, které jsou nutné k tomu, aby odškodnění bylo provedeno uvedením věci v předešlý stav (např. náklady na opravu, náklady na obstarání stejné nebo obdobné věci). Zásadně přicházejí v úvahu dva způsoby určení výše peněžní náhrady za škodu způsobenou na věci, a to rozdílem obvyklé ceny, jakou věc měla před poškozením, a obvyklé ceny po poškození, nebo výší nákladů potřebných k tomu, aby poškozený uvedl věc do stavu před poškozením, to však jen v případě, že takové náklady nejsou zjevně nepřiměřené obvyklé ceně věci před poškozením (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2062/2016). Při určení výše náhrady není soud vázán způsobem, jaký poškozený navrhuje ke stanovení její výše (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3648/2011). Výše náhrady může být snížena či omezena zákonem (např. § 2939 odst. 3 o.z., § 2948 odst. 1 o.z.), ale také moderována soudem (§ 2953 o.z.).

Pokud by soud přistoupil na první variantu, použil by cenu obvyklou dle znaleckého posudku č. hodnota-Anonymizováno ze dne datum, který cenu obvyklou vozidla žalobce před poškozeným stanovil ve výši částka a odečetl by od této cenu částku ve výši částka, což je částka, kterou určil vedlejší účastník na straně žalovaného, a která představuje hodnotu vozidla žalobce po poškození, dostali bychom se k částce částka (částka – částka). Od té by pak bylo nutné odečíst ještě již poskytnuté pojistné plnění ze strany vedlejšího účastníky ve výši částka, čímž bychom dostali výslednou částku ve výši částka. Tento postup by byl ale správný pouze v případě, že by žalobce neprojevil zájem o opravu věci a nepožadoval by nahradit náklady na opravu věci, což ale není případ tohoto řízení, kdy žalobce jasně uvedl, že žalovanou částku hodlá užít na opravu vozidla, k čemuž předložil již k žalobě rozpočet na jeho opravu.

Soud tak přistoupil k určení výše nákladů, které lze účelně vynaložit na navrácení vozidla žalobce do původního stavu před poškozením. Je-li poškozena starší použitá věc, která není předmětem bazarového obchodu, nestačí, že poškozenému bude v penězích nahrazena její hodnota s ohledem na opotřebení. Pak totiž nemůžeme uvažovat o tom, že náhrada škody splnila svůj účel, neboť poškozený si za poskytnuté peníze těžko pořídí novou věc – může sice ze svého ostatního majetku prostředky doplnit a novou věc koupit, tím však bude zasaženo do struktury majetku tak, jak by nebylo, nebýt vzniku škody (navíc v případě, že poškozený volné finanční prostředky nemá, nemůže obnovit předešlý stav vůbec). Ústavní soud k této věci pak uvedl, že je třeba brát v potaz hledisko účelnosti a též to, že případné „zhodnocení“ věci bylo poškozenému protiprávním jednáním v podstatě vnuceno. Konkrétně šlo o opravu poškozeného použitého vozidla za pomoci nových náhradních dílů. Ústavní soud rozhodl, že pokud obnovení původního majetkového stavu není možné jinak než za použití nových náhradních dílů, oprava byla provedena účelně a směřovala jen k odstranění následků škodné události, nelze přenášet povinnost k úhradě nákladů na uvedení věci do původního stavu na poškozeného a neodůvodněně jej znevýhodňovat oproti škůdci (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2221/07). Je třeba zohlednit to, že poškozený měl až do škodní události funkční věc a že k obnovení její funkčnosti musí vynaložit náklady, které by jinak vynaložit nemusel. Náhrada tak může převýšit samu obvyklou cenu poškozené věci, přičemž, se zřetelem k judikatorní praxi, může jít o převýšení až třetinové (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2651/2021). Vzhledem k právě uvedenému je tak lichá námitka vedlejšího účastníky na straně žalovaného, že oprava vozidla je neúčelná. S ohledem na shora uvedené tak soud určil, že je namístě žalobci přiznal účelně vynaložené náklady na navrácení vozidla do stavu před nehodou.

Znalec jméno FO ve svém znaleckém posudku č. hodnota-Anonymizováno ze dne datum určil, že náklady na opravu vozidla žalobce po poškození vozidlem žalovaného dne datum lze stanovit za předpokladu použití koeficientu náhrady originálních nových dílů a ponížení lakování pro předešlé poškození, na částku 44 615,10 bez DPH, tedy na částku částka včetně DPH 21 %. K právě uvedenému soud uvádí, že se ztotožňuje s těmito závěry znalce, i s tím, jakým způsobem zohlednil možné zhodnocení vozidla jeho opravou, kvůli čemu znalec aplikoval koeficient náhrady dílů ve výši 50 %. Právě použitím koeficientu nenastane situace, kdy by došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalobce tím, že díky opravě dostane opravě vyšší hodnotu. K provedenému znaleckému posudku pak soud uvádí následující. Zpracovatel znaleckého posudku jméno FO byl ve věci slyšen při jednání dne 11. 11. s tím, že setrval na svých znaleckých závěrech a znalecký posudek obhájil. Znalec se náležitě a dostatečným způsobem v rámci svého výslechu vypořádal se všemi námitkami účastníků, soud nemá pochybnosti o správnosti jeho závěrů. Znalec dostatečným způsobem odpověděl na zadané otázky a své závěry přesvědčivě odůvodnil. Soud hodnotí znalecký posudek jako každý jiný důkaz podle § 132 o.s.ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení podle tohoto ustanovení nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Z tohoto pohledu znalecký posudek ve spojení s výpovědí znalce plně obstál.

S ohledem na shora uvedené tak soud dospěl k závěru, že je namístě přiznat žalobci částku ve výši částka včetně DPH ve výši 21 %, která představuje účelně vynaložené náklady na opravu vozidla žalobce, a tím bude žalobci dostatečně nahrazena škoda mu způsobená škodnou událostí vyvolanou žalovaným. K tomu soud uvádí, že vycházel z částky včetně daně z přidané hodnoty, při účtování ceny opravy je DPH běžnou součástí ceny díla, takže pro objednatele představuje část nákladů, které musel vynaložit na uvedení poškozené věci do původního stavu. DPH proto tvoří součást skutečné škody, jejíž náhrada náleží poškozenému. Přiznaná částka dává možnost žalobci navrátit stav vozidla do stavu před poškozením, což byla žalobce preferovaná varianta. S ohledem na skutečnost, že žalobce již od vedlejšího účastníka na straně žalovaného přijal pojistné plnění v souvislosti se škodní události ve výši částka, je nutné o tuto částka ponížit částku ve výši částka určenou znaleckým posudkem. S ohledem na právě uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a přiznal žalobci částku ve výši částka.

Žalobce požadoval po žalovaném uhrazení částky ve výši částka, s ohledem na shora uvedené, kdy soud žalobci přiznal z této částky pouze částku ve výši částka, ve zbývající části v tomto rozsahu (včetně příslušenství z této částky) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když v daném rozsahu nebyla částka částka shledána důvodnou (výrok II. rozsudku).

Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost k zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

5. Na daný případ aplikoval soud zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Dle § 2927 odst. 1 o.z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

Dle § 2927 odst. 2 o.z. povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

Dle § 2951 odst. o.z. se škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

Dle § 2969 odst. o.z. se při určení výše škody na věci vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

6. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., i když měl žalobce ve věci úspěch jen částečný, soud mu přiznal plnou náhradu nákladů řízení proti žalovanému a vedlejšímu účastníku na straně žalovaného, protože, rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku. Záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu, rozhodující pro určení výše odměny advokáta není výše skutečně přisouzeného nároku. Soud zde vychází ze žalobcem původně požadované částky (srov. sp. zn. II. ÚS 2388/10). Soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši částka a náklady zastoupení žalobce advokátem ve výši částka bez DPH (odměna advokáta za 16 úkonů právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši částka a 16 paušálních částek po částka dle § 13 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb.).

7. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 148 odst. 1 o.s.ř., stát má podle výsledku řízení proti žalovanému a vedlejšímu účastníku na straně žalovaného právo na náhradu nákladů řízení, které platil a které spočívají v odměně a náhradě nákladů znalce ve výši částka včetně DPH (odměna za podaný znalecký posudek ve výši částka podle usnesení z datum čj. spisová značka a odměna za účast znalce při jednání dne datum ve výši částka podle usnesení z datum čj. spisová značka).

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li účastník dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.