OSPH09 40 C 266/2019-371

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Jablonskou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného Anonymizováno, IČO IČO žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_010⟫ vedlejší účastník na straně žalovaného: Anonymizováno ⟪LB:lb_011⟫ sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_012⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_013⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_014⟫ o zaplacení 246 004 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částka s 10 % úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s návrhem se v té části, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částka s 10 % úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení částka, k rukám zástupce žalobce, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku

IV. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni zaplatit státu společně a nerozdílně na účet zdejšího soudu na náhradu nákladů řízení částka, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení částka s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení, kterého se dostalo žalovanému na úkor žalobce, tím, že v období od datum do datum (dále jen rozhodné období) užíval pozemky parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno a parc.č. Anonymizováno/Anonymizováno v k.ú. adresa (dále jen předmětné pozemky). Žalobce svůj žalobní nárok postavil na tvrzení, že byl v rozhodném období, a je i k dnešnímu dni, vlastníkem předmětných pozemků s výší podílu id. 1/6, dalším spoluvlastníkem je mimo jiné vedlejší účastník na straně žalované ve výši id. 1/2. Svůj nárok žalobce odůvodnil tak, že předmětné pozemky užíval žalovaný v rozhodném období jako součást areálu školy, kdy předmětné pozemky jsou oplocené a žalovaný je tak učinil přístupnými pouze pro sebe a svou potřebu. Žalobce tvrdil, že se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, když předmětné pozemky užívá nad rámec spoluvlastnického podílu vedlejšího účastníka.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že na straně žalovaného k žádnému bezdůvodnému obohacení nedošlo, v souladu s § 1107 o.z. má každý spoluvlastník věci právo k celé věci.

3. Vedlejší účastník na straně žalovaného navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že na straně žalovaného k žádnému bezdůvodnému obohacení nedošlo. Vedlejší účastník uvedl, že žalovaný je oprávněn v rozsahu spoluvlastnického podílu předmětné pozemky užívat, a žalobce neprokázal a ani řádně netvrdil, že by žalovaný pozemky užíval na rámec spoluvlastnického podílu.

4. Soud ve věci rozhodl mezitímním rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka, kterým rozhodl, že návrh žalobce je po právu, a že o výši žalobcova návrhu a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto samostatným rozsudkem. Citovaný rozsudkem pak byl potvrzen rozsudkem odvolacího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka. Žalovaný a vedlejšího účastník na straně žalované podali dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, které Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka.

5. Důkazy v řízení provedenými soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. Znalecký posudek tituly před jménem jméno FO č. č. účtu ze dne datum stanovil obvyklé nájemné za užívání předmětných pozemků v rozhodnému období ve výši částka. Podklady pro tento znalecký posudek byl mj. soudní spis sp. zn. spisová značka, místní šetření, informace získané z katastru nemovitostí, z databáze znalce a z internetu. Znalec hodnotil předmětné pozemky jako velmi specifické pozemky, nepravidelného tvaru, nezastavěné a aktuálně nevhodné pro výstavbu, nacházející se v širším centru Prahy. V daném případě se jedná o omezeně srovnatelné pozemky, u kterých se zpravidla najde jen velmi málo srovnatelných prodejů pozemků a u těchto prodejů je navíc velký rozptyl kupních cen. Znalec stanovil cenu předmětných pozemků za použití porovnávací metody (porovnání realizovaných prodejů obdobných pozemků v dané lokalitě v daném časovém období), výše obvyklého nájemného byla stanovena v rámci intervalu 1-5% z obvyklé ceny pozemků za rok na základě odborné úvahy znalce ve výši 3 % z ceny předmětných pozemků za rok. Jako srovnatelné pozemky znalec nevolil primárně pozemky stavební. Pokud se týče prvního použitého srovnatelného pozemku, jedná se o malý pozemek zařazený do plochy OV-všeobecně obytné, který je reálně nevyužitelný pro výstavbu, proto byl do srovnání zařazen. Pokud se týče druhého použitého srovnatelného pozemku, jedná se o funkčně izolační zeleň se sběrnou komunikací městského významu. Pokud se týče třetího použitého srovnatelného pozemku, tento je funkčně zařazen do PS-sady, zahrady, vinice. Znalec prováděl šetření ohledně srovnatelných pozemků v katastru, když našel pouze 3 shora zmiňované srovnatelné pozemky, prodeje funkčně nestavebních pozemků v rozhodném období byly velmi omezené. Interval 1-5% z obvyklé ceny pozemku za rok nikde v relevantním právním předpise uveden není. Pouze prováděcí vyhlášky k oceňovacímu zákonu tento interval uvádí, avšak v daném případě nebylo úkolem znalce oceňovat podle oceňovacího zákona (stanovení zjištěné ceny). Interval 1-5% je poměrně široce popsán v oceňovací literatuře, např. Prof. Bradáčem (Teorie oceňování nemovitostí) a konkrétní procento by vždy mělo být založeno na poměru nájmu vůči reálné hodnotě pozemku. Historicky byl tento interval širší, byl až do výše 10% z ceny pozemku a s tímto procentem v řadě případů pracovalo i hlavní město adresa. Tak jak se plynutím času zvyšovala hodnota pozemku, docházelo i k pohybu tohoto intervalu. V současné době se výší 5% oceňuje obvyklé nájemné u stavebních pozemků, spodní procentní hranice je dána pro pozemky omezeně využitelné až nevyužitelné, většinou v méně atraktivních lokalitách. I v současné době u velmi hodnotných pozemků generujících vysoký výnos lze stanovit obvyklé nájemné procentem vyšším než 5%. Znalec zvolil princip simulovaného nájemného proto, že nebyl schopen nalézt srovnatelné platné historické nájemní smlouvy. Metoda simulovaného nájemného je standardizovanou metodou, kterou znalci používají. Znalec musí postupovat nezávisle, nemůže převzít nějaký postup při oceňování, který si vydal nějaký subjekt (např. úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových). Interval 1-5%, ze kterého znalec vycházel, je zcela obvyklý a v současné době na trhu používaný interval. Protože hodnoty a stavy nemovitostí nejsou stejné, je používán interval 1-5%, jedná se o interval obecně používaný znalci. V daném případě znalec použil koeficient 3% proto, že se jedná o pozemky na území Prahy, v širším centru Prahy s využitím dle územního plánu. Pro zvolení konkrétního koeficientu neexistuje žádná exaktní matematická metoda, je to věcí odborné úvahy znalce (znalecký posudek č. č. účtu ze dne datum, vyjádření znalce z datum a z datum, výpověď znalce ing. jméno FO).

Z ostatních důkazů provedených v tomto řízení soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

6. Lze učinit následující závěr o skutkovém stavu. Zdejší soud v mezitímním rozsudku uvedeném v bodu 3. odůvodnění uzavřel, že žalovanému v rozhodném období vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobci dle § 2991 odst. 1 a § 2999 o.z. vydat, resp. poskytnout peněžitou náhradu. Vzhledem k tomu, že užívání předmětných pozemků nad rámec spoluvlastnického podílu ze strany žalovaného nelze vrátit, je žalovaný povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou. Judikatura Nejvyššího soudu (která je použitelná i za účinnosti zák. č. 89/2012 Sb.) je jednotná v závěrech, že majetkovým vyjádřením prospěchu získaného subjektem, je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase za užívání obdobné věci, kdy výše náhrady se poměřuje s obvyklou hladinou nájemného, kterou by byl nájemce za obvyklých okolností povinen plnit, užíval-li by věc na základě platné nájemní smlouvy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2323/2017, 26 Cdo 2534/2018, 26 Cdo 5577/2016, 33 Odo 1785/2006, sp. zn. 30 Cdo 933/2007, sp. zn. 26 Cdo 3663/2007, sp. zn. 28 Cdo 1959/2008).

Institut bezdůvodného obohacení vyjadřuje zásadu občanského práva, že nikdo se nesmí bezdůvodně obohatit na úkor jiného, a pokud k tomu dojde, je povinen takto získaný prospěch vrátit. Předpokladem vzniku bezdůvodného obohacení je, že jednomu z účastníků se dostalo majetkové hodnoty (došlo ke zvýšení aktiv jeho majetkového stavu), a to na úkor toho, jehož majetkový vztah se tímto snížil, případně nedošlo k jeho očekávanému rozmnožení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 434/2007). Aktivní věcná legitimace k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení tak svědčí subjektu, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno a v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení hodnot; pasivně legitimován je pak ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, tj. ten, jehož majetek se na úkor jiného neoprávněně zvětšil, případně, u něhož nedošlo ke zmenšení majetku, které mělo po právu nastat (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 318/2019, 28 Cdo 1532/19, 28 Cdo 154/2020). Vznik bezdůvodného obohacení je spojován se současným vznikem závazku, na jehož základě je povinen ten, kdo se obohatil, vydat předmět obohacení, a zároveň ten, na jehož úkor se tak obohatil, je oprávněn požadovat vydání všeho, oč se povinný obohatil. Pod jednu ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení, a to plnění bez právního důvodu, lze subsumovat i stav, kdy je cizí pozemek užíván subjektem odlišným od jeho vlastníka, bez nájemní smlouvy či jiného obdobného titulu. V takovém případě prospěch vzniká tomu, kdo uživatelská oprávnění realizuje, aniž by za to čehokoliv hradil a jehož majetkový prospěch se tudíž nezmenšil, ačkoliv by se tak za obvyklých okolností stalo (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4250/2014, 28 Cdo 4558/2014, 28 Cdo 2509/2012, nález Ústavního soudu III. ÚS 3822/2015).

Vzhledem k tomu, že soud již pravomocně uzavřel, že žalobci vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení, když žalovaný neoprávněně užíval předmětné pozemky v rozhodném období, zabýval se soud nyní pouze otázkou výše bezdůvodného obohacení. Na straně žalovaného je dán majetkový prospěch získaný užíváním cizí věci bez právního důvodu, přičemž není rozhodující, na kolik intenzivně jsou skutečně pozemky užívány, jak často a zda držba těchto pozemků přinesla žalovanému nějaký zisk (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 49/2006, 33 Odo 924/2003, 33 Odo 1175/2004, 30 Cdo 1789/2000). Vzhledem k tomu, že spotřebované plnění v podobě výkonu práva užívání předmětných pozemků nad rámec spoluvlastnického podílu vedlejšího účastníka nelze vrátit, že žalovaný povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou. Judikatura Nejvyššího soudu (která je použitelná i za účinnosti zák. č. 89/2012 Sb.) je jednotná v závěrech, že majetkovým vyjádřením prospěchu získaného subjektem, který užíval cizí věc, aniž ho k tomu opravňoval platný právní titul, je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase za užívání obdobné věci, kdy výše náhrady se poměřuje s obvyklou hladinou nájemného, kterou by byl nájemce za obvyklých okolností povinen plnit, užíval-li by věc na základě platné nájemní smlouvy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2323/2017, 26 Cdo 2534/2018, 26 Cdo 5577/2016, 33 Odo 1785/2006, sp. zn. 30 Cdo 933/2007, sp. zn. 26 Cdo 3663/2007, sp. zn. 28 Cdo 1959/2008). Za účelem určení výše obvyklého nájemného za užívání předmětných pozemků v rozhodném období byl vypracován znalecký posudek tituly před jménem jméno FO, který určil obvyklé nájemné za užívání předmětných pozemků v rozhodném období ve výši částka. Zpracovatel znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO byl ve věci slyšen při jednání dne datum s tím, že setrval na svých znaleckých závěrech a znalecký posudek obhájil. Znalec se náležitě a dostatečným způsobem v rámci svého výslechu vypořádal se všemi námitkami účastníků, soud nemá pochybnosti o správnosti jeho závěrů. Majetkovým vyjádřením prospěchu obohaceného, který vznikl užíváním věci bez právního důvodu, je částka vynakládaná obvykle v daném místě a čase za užívání věci, s přihlédnutím k druhu právního titulu, kterým se zpravidla právo užívání věci vzhledem k jeho rozsahu a způsobu zakládá, kdy nejčastěji jde o nájemní smlouvu. Výše náhrady se tak poměřuje s obvyklou hladinou nájemného, kterou by byl nájemce za obvyklých okolností povinen plnit, užíval-li by věci na základě nájemní smlouvy (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4184/2018, 30 Cdo 2194/2009, 28 Cdo 4162/2014). Znalec při určení obvyklé výše nájemného nejprve určil obvyklou cenu předmětných pozemků, a to tak, že předmětné pozemky porovnal se srovnatelnými pozemky s ohledem na jejich druh, lokalitu, stav, výměru a dané užití. Znalec z výsledné obvyklé ceny předmětných pozemků vypočítal obvyklé nájemné v intervalu 1 % až 5% z obvyklé ceny pozemků za rok ve výši 3 % z obvyklé ceny předmětných pozemků, kdy uvedl, že výše procentního nájemného zohledňuje ovlivňující faktory jako je využití, charakter, sklon, tvar, velikost a ostatní ovlivňující parametry. Soud hodnotí znalecký posudek jako každý jiný důkaz podle § 132 o.s.ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení podle tohoto ustanovení nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Z tohoto pohledu znalecký posudek ve spojení s výpovědí znalce plně obstál.

Znalec není vázán postupy při oceňování majetku státu používanými úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, jedná se o interní předpis daného úřadu. Soudu je z úřední činnosti známo, že interval 1-5%, ze kterého znalec vycházel, je zcela obvyklý a v současné době znalci používaný interval. Soud neměl žádný důvod odchýlit se od koeficientu 3% použitého znalcem, když znalec jasně vysvětlil, jak došel k jeho výši a když se jedná o věc odborné úvahy znalce.

V daném řízení žalobce požadoval po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných pozemků v rozhodném období ve výši částka. Znaleckým posudkem byla určena peněžitá náhrada za užívání předmětných pozemků v rozhodném období ve výši částka. Žalobce je vlastníkem podílu na předmětných pozemcích ve výši id. 1/6, z částky částka mu tedy náleží 1/6, což činí částka. Žalobce však požadoval částku vyšší, konkrétně částka. Vzhledem k tomu soud uzavřel, že žalobcův nárok je po právu ve výši částka, kdy se jedná o bezdůvodné obohacení vzniklé užíváním předmětných pozemků v rozhodném období, a to bez právního důvodu ve smyslu § 2991 o.z. (výrok I. rozsudku) a ve zbývající části, tj. ve výši částka soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost k zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není v zák. č. 89/2012 Sb. splatnost stanovena, je třeba vycházet z § 1958 odst. 1 o.z., tj. splatnost nastává na základě výzvy věřitele a dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. Žalobce požadoval úroky z prodlení ode dne podání žaloby, která byla podána dne datum, a proto soud vycházel z tohoto data. Výše úroků z prodlení se opírá o § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.

7. Na daný případ aplikoval soud zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

Dle § 1116 o.z. vzhledem k věci jako celku, se spoluvlastníci považují za jedinou osobu a nakládají s věcí jako jediná osoba.

Dle § 1117 o.z. každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.

Dle § 1120 odst. 1 o.z. plody a užitky ze společné věci se dělí podle poměru podílů.

Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

Dle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., i když měl žalobce ve věci úspěch jen částečný, soud mu přiznal plnou náhradu nákladů řízení, protože, rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku. V dané věci nelze odhlédnout ani od postoje žalovaného, který i po vydání mezitímního rozsudku odmítl žalobci čehokoli zaplatit na žalovanou částku. Záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu, rozhodující pro určení výše odměny advokáta není výše skutečně přisouzeného nároku. Soud zde vychází ze žalobcem původně požadované částky (srov. sp. zn. II. ÚS 2388/10). Soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši částka, zaplaceným soudním poplatkem za odvolání ve výši částka a náklady zastoupení žalobce advokátem ve výši částka včetně DPH (odměna advokáta za 20 úkonů právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši částka a 20 paušálních částek po částka dle § 13 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb.) a dále žalobcem zaplacená záloha na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši částka.

8. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 148 odst. 1 o.s.ř., stát má podle výsledku řízení proti žalovanému a vedlejšímu účastníku na straně žalovaného právo na náhradu nákladů řízení, které platil a které spočívají v odměně a náhradě nákladů znalce ve výši částka (odměna za podaný znalecký posudek ve výši částka podle usnesení z datum čj. spisová značka a odměna za účast znalce při jednání dne datum a za písemná vyjádření znalce ve výši částka podle usnesení z datum čj. spisová značka, ponížené o žalobcem zaplacenou zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši částka).

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.