OSPH09 14 C 30/2024-80

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Rabasovou, LL.M., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 416 822 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 416 822 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 416 822 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 50 118,20 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované Jméno advokáta B, advokáta.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhal po žalované zaplacení částky 416 822 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žil s žalovanou od konce roku datumAnonymizovánodo konce roku datum v partnerském svazku, z toho od datum do datum ve svazku manželském, přičemž od datum do datum jezdili na společné dovolené, které hradil vzhledem k diametrálně odlišné majetkové a finanční situaci účastníků převážně žalobce. Před vstupem do manželství uzavřeli účastníci smlouvu o manželském majetkovém režimu oddělených jmění, v důsledku čehož manželům nevzniklo společné jmění a po dobu trvání manželství hospodařili odděleně. Dále uvedl, že od počátku partnerského vztahu hradil nejen veškeré náklady na společné dovolené, ale také na sportovní a kulturní aktivity, jakož i na běžný život, a to zejména v době, kdy u něj žalovaná bydlela, aniž by mu jakkoli přispívala na vzniklé náklady. Žalovaná mu pak měla tyto vynaložené náklady nahradit, až se její finanční situace zlepší. V roce datum došlo mezi účastníky k vážným rozporům, přičemž jedním z témat byl i požadavek žalobce na alespoň částečnou kompenzaci finančních prostředků, které za žalovanou vynaložil. Na základě naléhání žalobce žalovaná v období od datum do datum zaslala žalobci celkem 698 000 Kč z titulu alespoň části svých závazků, a uhradila tak dle žalobce své náklady na tyto dovolené: a) Anonymizováno až datum Thajsko; b) datum Rakousko; c) Anonymizováno až datum Itálie; d) Anonymizováno. až datum Francie; e) datum Rakousko; f) datum Rakousko; g) Anonymizováno. až datum Rakousko; h) Anonymizováno. až datum Rakousko, Itálie; i) datum až datum Indonésie; j) Anonymizováno. až datum Itálie; k) Anonymizováno až datum Rakousko; l) Anonymizováno až datum Belgie, Německo; m) Anonymizováno až datum Řecko; n) Anonymizováno až datum Rakousko; o) datum až datum adresa; p) Anonymizováno až datum Dubaj; q) datum Rakousko; r) Anonymizováno. až datum Itálie; s) Anonymizováno. až datum Portugalsko; t) Anonymizováno až datum Itálie, Rakousko; u) Anonymizováno. až datum Itálie; v) Anonymizováno až datum Rakousko; w) datum až datum Gruzie; x) Anonymizováno. až datum Maledivy; y) Anonymizováno až Anonymizováno. Řecko; z) datum adresa; aa) Anonymizováno. až datum Rakousko, Slovinsko, Itálie. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro adresa pod sp.zn. spisová značka však žalovaná tvrdí, že se nejednalo o kompenzaci nákladů na dovolené, nýbrž o zápůjčku. S ohledem na možné promlčení nároku z titulu bezdůvodného obohacení žalobce podal tuto žalobu, prostřednictvím které uplatňuje své pohledávky za žalovanou vyplývající z úhrad, které za ni provedl, a to za letenky či pohonné hmoty a ubytování na společných (shora specifikovaných) dovolených, u nichž je zjevné, že byly vynaloženy rovným dílem za žalobce a žalovanou. Celková výše nákladů, blíže rozepsaných a dokládaných jednotlivými výpisy z účtu (č.l. 3 p.v. – č.l. 9), měla činit částku 833 644 Kč, tj. za žalovanou částku 416 822 Kč. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána výzvou ze dne datum a následně též předžalobní upomínkou ze dne datum.

2. Žalovaná ve svém vyjádření potvrdila, že s žalobcem v době jejich vztahu absolvovala žalobcem specifikované dovolené a nepopřela, že mu s její účastí na dovolených mohly vzniknout nějaké náklady. Žalobu však označila za zcela bezdůvodnou a zdůraznila, že žalobce netvrdí žádný právní důvod, na základě něhož by měla být povinna kompenzovat tyto náklady, natož pak aby uvedl, proč se na nákladech měla podílet právě jednou polovinou. Jak uvedl sám žalobce, majetková situace účastníků byla diametrálně odlišná, nadto byly příjmy žalované z velké části závislé na žalobci, u něhož byla zaměstnána. Žalovaná v této souvislosti odkázala na ust. § 690 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle něhož mají manželé přispívat na potřeby života rodiny a chod domácnosti pole svých možností a životní úroveň členů rodiny má být zásadně srovnatelná. Pod potřeby rodiny pak lze nepochybně zařadit také společné dovolené, zejména pokud manžel disponuje dostatkem finančních prostředků na konání dovolených a má v úmyslu na ně jezdit, měl by tuto životní úroveň umožnit i ostatním členům rodiny. Žalobce se proto tímto způsobem nemůže domáhat žalobou uplatněného nároku, a už vůbec ne do výše jedné poloviny vynaložených nákladů. Opačný výklad by pak byl popřením smyslu a účelu takové zákonné úpravy. Je přitom irelevantní, že manželé měli režim oddělených jmění, neboť § 690 o. z. se týká každého manželství, bez ohledu majetkové uspořádání poměrů. Pokud pak žalobce argumentuje jakousi dohodou, dle níž mu měla žalovaná kompenzovat vynaložené náklady poté, co se její situace zlepší, je na žalobci, aby dostatečně konkrétně tvrdil a prokazoval uzavření této dohody. Žalovaná přitom existenci jakékoli konkrétní dohody s žalobcem popřela. To, že v rámci plateb v roce datum žalobci nebyly hrazeny nároky požadované v této žalobě, je zjevné mj. z toho, že částka požadovaná touto žalobou je odlišná od částky zaplacené žalovanou v průběhu roku datum. Žalovaná dále uvedla, že totožný nárok žalobce uplatnil v rámci tzv. kompenzační námitky v řízení vedeném Obvodním soudem pro adresa pod sp.zn. spisová značka, což však není na překážku vedení řízení o žalobě. Nad rámec uvedeného doplnila, že seznam provedených plateb předložený žalobcem, je zcela nekonkrétní a není z něj seznatelné, které platby a v jaké výši byly vynaloženy za služby čerpané žalovanou. Jestliže žalobce požaduje náhrady za pohonné hmoty a předkládá k tomu doklady o jejich úhradě, není zřejmé, zda tyto pohonné hmoty byly vynaloženy pouze na společnou dovolenou, nebo zda byly využity i na předchozí/následné soukromé cesty žalobce atp. Na závěr pak uvedla, že pokud by měl být nárok žalobce důvodný, mohlo by se tak stát výhradně z důvodu dobrovolného plnění žalované na tento nárok v rámci žalobou specifikovaných plateb, avšak tato otázka bude závazně řešena v rámci řízení u Obvodního soudu pro adresa. Z uvedených důvodů tak navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

3. Soud ve věci nařídil dvě jednání, při nichž účastníci setrvali na svých stanoviscích. Při jednání dne datum byl žalobce poučen dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), nechť doplní svá tvrzení tak, že uvede, z čeho dovozuje povinnost žalované hradit mu z té které žalované částky právě jednu polovinu, a tyto podpoří důkazy. V reakci na poučení soudu žalobce doplnil, že po celou dobu soužití účastníků platila ústní dohoda, že se budou na nákladech (včetně dovolených) podílet rovným dílem. Byla to mezi nimi zažitá praxe, přičemž v době soužití žalovaná zasílala žalobci pravidelně určité platby s poznámkami jako „hory“, „výlet“ či „dovolená“, čímž naplňovala tuto dohodu. Vzhledem k tomu, že žalovaná na počátku vztahu neměla dostatečně vysoké příjmy, dohodli se účastníci tak, že uhradí svou polovinu nákladů poté, co se její příjem zvýší. Její situace se nakonec zlepšila natolik, že žalobci zaslala částku, která je předmětem řízení u Obvodního soudu pro adresa. Podotkl také, že žalovaná má vysokoškolské vzdělání, manželství bylo bezdětné, žalovaná také pronajímala svůj byt, a mohla se tak na nákladech podílet ve větší míře. Žalobce také financoval veškeré náklady na bydlení, a vzhledem k tomu, že je majitelem úklidové firmy, zabezpečil i údržbu domácnosti. Dále žalobce doplnil, že pokud by neměl právo na zaplacení žalované částky z titulu uzavřené dohody, jednalo by se o nárok z titulu bezdůvodného obohacení.

4. Žalovaná nato zopakovala, že žádná obecná dohoda o úhradě nákladů ohledně společného soužití, včetně nákladů na dovolené, uzavřena nebyla, a dále doplnila, že po některých dovolených zaslala žalobci určité částky související s dovolenými, nejednalo se však vždy o celou polovinu nákladů. Konkrétní náklady byly vždy hrazeny individuálně podle vzájemné domluvy v konkrétní situaci. K možnosti žalované dosahovat vyšších příjmů uvedla, že v letech datum-datum byla zaměstnána u žalobce, což odpovídalo jejich vzájemné dohodě. Dále uvedla, že je toho názoru, že jde-li o platby za dovolené, nemůže mezi manžely vznikat bezdůvodné obohacení, a to ani v režimu oddělených jmění.

5. Účastníci učinili nesporným, že jejich manželství trvalo od datum do datum a v době trvání manželství zvolili majetkový režim oddělených jmění. Od roku datum žili společně jako partneři, v období od roku datum do roku datum absolvovali zahraniční dovolené, které žalobce vyjmenoval v žalobě. Náklady na tyto dovolené hradil převážně žalobce. Dále byla tvrzení účastníků shodná ohledně realizace plateb ze strany žalované v průběhu roku datum, tedy že poslala žalobci celkem 698 000 Kč. Mezi účastníky také nebylo sporu o tom, že žalovaná zasílala žalobci v průběhu jejich vztahu různé platby, a to i v souvislosti se společnými dovolenými. Tato shodná tvrzení účastníků vzal soud ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. za svá skutková zjištění.

6. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

7. V období od datum do datum zasílala žalovaná téměř každý měsíc žalobci platby, jejichž výše byla různá; v letech datum-datum se jednalo o částky kolem 8 000 Kč, v průběhu roku datum se pak jednalo o vyšší částky v řádech desítek tisíc korun. U žádné z plateb nebyla uvedena poznámka, že by se jednalo o platbu z titulu předchozí dohody o úhradě společných nákladů na dovolené (zjištěno z výpisů z účtu vedeného na jméno žalobce za období datum.

8. V době společného soužití byla mezi účastníky častým tématem otázka financí a hrazení společných nákladů na život, mj. na společné dovolené. Ohledně společných rekreací žalobce žalované ve zprávě ze dne datum sdělil, že se snažil, aby byla šťastná, přičemž odkázal na společné dovolené, o něž projevil zájem. Ve zprávě ze dne datum žalovanou informoval, že od datum. Anonymizováno. do datum někam společně poletí, ale kam přesně sdělí žalované až na letišti, neboť je to překvapení. Ve zprávě ze dne datum žalovaná psala žalobci, že není bohatá, a co měla našetřeno, „padlo“ na Thajsko a hory; dále mu sdělila, že si nebude brát žádný úvěr. Dne datum žalobce žalované napsal, že jí chce přispívat na jídlo 3 000 Kč, tudíž mu má platit (na nájem - pozn.) 4 000 Kč; přál si, aby to měli více jako manželé. Dne datum proběhla mezi účastníky komunikace stran wellness pobytu, kdy žalobce žalované sdělil, nechť wellness vymyslí a on ho zaplatí. Po dovolené ve adresa došlo mezi účastníky k neshodě ohledně nákladů spojených s dovolenou, kdy na otázku žalované, zda má platit vše napůl, žalobce odpověděl, že ne; poté, co mu žalovaná poslala 1 400 Kč, žalobce odpověděl, ať si je nechá, že mu jde o princip. Ve zprávě ze dne datum žalobce snížil žalované platbu za nájem z 10 000 Kč na 9 000 Kč. Dne datum žalobce navrhoval žalované, že by mohli jet od datum cca na 10 dní na Mauricius, dne datum pak navrhoval dovolenou v Antalyi. Ze zprávy z datum vyplývá, že žalobce žalované zaplatil dovolenou v Emirátech. Dne datum žalované přislíbil, že jí zaplatí další dovolenou. Dne datum účastníci řešili otázku financí, načež žalovaná sdělila žalobci, že na dovolenou nikam nechce a ať si „strčí svý peníze někam“. Dne datum žalovaná odmítla jet s žalobcem do Gruzie s odůvodněním, že pak nechce poslouchat, jak za ni vše platí (zjištěno z whatsappové komunikace účastníků za období od roku datum do roku datum).

9. Mezi účastníky nikdy nebyla uzavřena dohoda o tom, že by měla žalovaná žalobci hradit polovinu nákladů na společné dovolené, a to ani před uzavřením manželství, ani poté. Iniciátorem dovolených byl převážně žalobce, přičemž žalovaná odešla ze svého původního zaměstnání a začala pracovat u žalobce, aby měli více času na dovolené. Náklady spojené s dovolenými vyrovnávali vždy ad hoc, žalobce nikdy neřekl, že by mu měla žalovaná dovolené splácet. Někdy přispěla žalobci již na dovolené, kde si platila některé svoje věci. Jde-li o další náklady, hradila žalovaná zejména nákupy potravin a drogerie, a dále úklid. V roce datum dosahovala žalovaná příjmu kolem 35 000 - 40 000 Kč hrubého, v roce datum začala pracovat ve společnosti Anonymizováno s příjmem cca 50 000 Kč hrubého, kde ale pracovala jen dva měsíce, neboť na nátlak žalobce odešla a pomohla mu rozjet úklidovou firmu. Zde dostávala minimální mzdu cca 16 000 Kč měsíčně + bonus cca 15 000 - 20 000 Kč měsíčně. Za covidu bonus nedostávala, ale byl jí žalobcem odpuštěn nájem. Od roku datum je také držitelkou živnostenského oprávnění, přičemž z podnikatelské činnosti si vydělávala kolem 50 000 Kč. Vlastní byt, který byl v rozhodné době (r. datum-datum) pronajímán a z nájmu byla hrazena hypotéka. Žalobce dosahoval podstatně vyšších příjmů, dle žalované v řádech statisíců korun; vlastnil byt v Gruzii a Rakousku, automobil zn. Audi za cca 2,5 mil., motorku, Mustanga, skútr. Žalovaná si nehledala práci odpovídající své kvalifikaci z toho důvodu, že ji chtěl mít žalobce více doma a jezdit s ní na dovolené. Vyšší částky posílala žalovaná v roce datum žalobci převážně z dědictví po své babičce, které měla v úschově u svého otce z toho důvodu, aby je všechny neutratila, když život s žalobcem byl nákladný (zjištěno z výslechu žalované).

10. Dne datum odeslal žalobce žalované předžalobní výzvu, v níž žalovanou vyzval k zaplacení částky 416 822 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, jež mělo žalobci vzniknout tím, že za žalovanou hradil dovolené v období od datum do roku datum (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne datum včetně potvrzení o odeslání).

11. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl i tvrzením uvedeným účastníky v průběhu řízení. Pokud jde o výpisy z účtu žalobce a whatsappovou komunikaci mezi účastníky, žádná ze stran nenamítla ničeho proti pravosti či správnosti těchto důkazních prostředků, a proto soud z údajů zde uvedených vycházel při utváření závěru o skutkovém stavu věci. Jde-li o výslechy účastníků, žalovaná vypovídala hodnověrně, přičemž jí uváděné skutečnosti povětšinou korespondovaly s tvrzenými skutečnostmi v průběhu řízení a také s ostatními provedenými důkazy, tj. zejména s komunikací mezi účastníky prostřednictvím aplikace Whatsapp. Žalobce se pak k jednání, na němž měl být vyslechnut, bez předchozí omluvy nedostavil, a ani nepožádal o odročení jednání za účelem jím navrženého výslechu.

12. Další důkazy soud již neprováděl a návrh na jejich provedení zamítl pro nadbytečnost, neboť na základě shora uvedených důkazů a shodných tvrzení účastníků dospěl k následujícímu závěru o skutkovému stavu, jenž mu poskytl dostatečný podklad pro rozhodnutí věci:

13. Od roku datum do roku datum žili účastníci společně jako partneři, přičemž od datum do datum trvalo jejich manželství, pro které zvolili režim oddělených jmění. Od roku datum do roku datum absolvovali společné dovolené, které hradil převážně žalobce disponující podstatně vyššími příjmy nežli žalovaná. Žalovaná žalobci v průběhu jejich soužití hradila nájemné a podílela se i na úhradě dalších nákladů, jako jsou potraviny, drogerie atp. Žalobci přispívala také na společné dovolené, a to vždy ad hoc dle konkrétní domluvy, některé náklady spojené s dovolenými si hradila sama již na dovolených. Účastníci se nikdy nedohodli na tom, že by měla žalovaná hradit z titulu společných dovolených právě jednu polovinu, avšak otázku financí (nejen) ohledně dovolených spolu často řešili a byla to také příčina vzájemných neshod.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

15. Dle § 690 o. z. každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy.

16. Dle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2 odst. 3 o. z. nesmí být výklad a použití právního předpisu v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 3 odst. 2 písm. b) o. z. spočívá soukromé právo zejména na zásadách, že rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany. Podle § 3 odst. 3 o. z. soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva.

19. Na základě shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobce nemá nárok na zaplacení žalované částky ani z titulu uzavřené smlouvy o úhradě nákladů na společné dovolené v rozsahu ½, ani z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

20. Pokud jde o existenci žalobcem tvrzené dohody, dle níž mu měla žalovaná zaplatit svůj podíl na dovolených poté, co se její finanční situace zlepší, tato nebyla v řízení prokázána. Žalobce navrhl k prokázání svého tvrzení ohledně uzavření ústní smlouvy výpisy z účtu a výslechy obou účastníků. K jednání, na němž měl být vyslechnut, se však nedostavil, přičemž z výpovědi žalované vzal soud za prokázané, že k žádné univerzální dohodě o úhradách společných dovolených nedošlo. Na tomto závěru nemohly ničeho změnit ani výpisy z účtu, resp. zde označené platby, z nichž soud zjistil pouze to, že žalovaná žalobci v době jejich společného soužití nepravidelně posílala platby v různé výši. U žádné z provedených plateb však nebyla poznámka o tom, že by se jednalo o plnění vyplývající z uzavřené smlouvy o úhradě společných dovolených. Ostatně pokud jde o příspěvky žalované, žalobce při jednání potvrdil, že žalovaná na společné dovolené dle svých možností rovněž přispívala (v žalobě nejprve tvrdil, že hradil veškeré náklady – pozn.). Z pouhé skutečnosti, že žalovaná žalobci v souvislosti s některými dovolenými zaslala určitou částku, však nelze v žádném případě dovodit, že k tomu byla smluvně zavázána, natož pak v rozsahu právě jedné poloviny vynaložených nákladů. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalovaná prováděla platby spojené s každodenním životem účastníků a trávením jejich volného času vždy ad hoc, na základě individuální domluvy, jak už to ostatně v partnerském svazku povětšinou bývá. Kromě toho žalobce nikterak nespecifikoval, jakým způsobem, resp. do jaké míry, se měla finanční situace žalované zlepšit, aby jí vznikla povinnost dovolené „doplatit“, tj. jakých měla dosahovat příjmů a kdy k tomuto tvrzenému zlepšení přesně došlo. Soud proto uzavřel, že z titulu smluvního závazku žalované povinnost k zaplacení žalované částky nevznikla.

21. Pokud jde o alternativní argumentaci žalobce spočívající v nároku na vydání bezdůvodného obohacení, je třeba předně zdůraznit, že podmínkou kondikce je dle § 2991 odst. 1 o. z. obohacení jednoho na úkor druhého bez spravedlivého důvodu. Na to, zda je obohacení ospravedlnitelné či neospravedlnitelné, nelze usuzovat jen z (ne)existence právního důvodu, ale je třeba zohlednit i zásady slušnosti a zvyklosti soukromého života. Tzn. že i pokud není dán právní důvod obohacení, nemusí zde být povinnost jej vydat, jestliže jeho vznik bude vyplývat ze zásad slušnosti či zvyklostí soukromého života (shodně např. Petrov Jan, Výtisk Michal a kol. Občanský zákoník, 2.vydání (3.aktualizace), 2024, C. H. Beck, komentář k § 2991 o.z.). Vezme-li soud v potaz shora uvedené zásady občanského práva zakotvené v úvodních ustanoveních o. z., nelze v daném případě dospět k jinému závěru, než že žalovaná se účastí na dovolených se svým tehdejším partnerem/manželem nemohla bezdůvodně obohatit. Pokud jde o dovolené v době trvání manželství, považuje soud za nepochybné, že manželé nejsou povinni podílet se na výdajích spojených s trávením volného času stejnou měrou. Institut manželství je založen mj. na sdílení, pomoci a přispívání na život rodiny podle možností a schopností manželů tak, aby jejich životní úroveň byla v zásadě srovnatelná. V souzené věci nebylo sporu, že finanční situace žalobce byla diametrálně odlišná od situace žalované, a tudíž bylo zcela v souladu s § 690 o. z., přispíval-li na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti po finanční stránce více nežli žalovaná. Pod pojem „potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti“ pak lze zařadit vše, co rodina a její členové ke svému hmotnému i kulturnímu životu potřebují, tj. jistě i trávení volného času na rodinných dovolených. V řízení pak bylo prokázáno, že se na úhradě potřeb rodiny podílela také žalovaná, která žalobci hradila nájemné, platila nákupy potravin, drogerie atp. Rozhodně to tedy dle zjištěného skutkového stavu nebylo tak, že by se žalovaná na chodu rodiny nikterak nepodílela. S námitkou žalobce, že žalovaná měla s ohledem na svou kvalifikaci vydělávat více, a více tak přispívat na společné dovolené, se soud neztotožnil, neboť žalovaná pracovala pro žalobce, což si sám žalobce přál. Pro úplnost soud podotýká, že uvedený závěr platí rovněž pro případ oddělených jmění manželů za trvání manželství, neboť smluvně upravený majetkový režim má vliv pouze na (ne)existenci společného jmění manželů, a nikterak nevylučuje obecná ustanovení o manželství a příspěvcích na uspokojování potřeb rodiny.

22. Ke stejnému závěru soud dospěl také pro dobu nesezdaného soužití účastníků, a to s ohledem na obecně přijímané morální pojetí soužití nesezdaných partnerů. Také v době partnerského soužití účastníků bylo ospravedlnitelné, že žalobce hradil převážnou část dovolených za situace, kdy jeho příjmy byly podstatně vyšší. Žalobce nemohl ani v tuto dobu legitimně očekávat, že mu bude žalovaná náklady na dovolené kompenzovat, a bylo čistě jeho rozhodnutím, že na společné dovolené vynakládal své prostředky. Případné obohacení žalované pak bezpochyby vyplývá ze zvyklostí soukromého života, a nelze jej tak hodnotit jako obohacení bezdůvodné ve smyslu § 2991 o. z. Pokud žalovaná z titulu společných dovolených později něčeho hradila, bylo to dle názoru soudu zcela na bázi dobrovolnosti.

23. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobu v plném rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 50 118,20 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 416 822 Kč sestávající z částky 9 980 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne datum, z částky 9 980 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne datum, z částky 9 980 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum a z částky 9 980 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od datum a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do datum a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 41 420 Kč ve výši 8 698,20 Kč.

25. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit žalované dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejího advokáta, a to v obecné pariční lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobce povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či exekuce.