OSPH09 95 C 137/2025-30

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Rabasovou, LL.M., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 11 380,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 029 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 029 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 6 351,60 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1185,99 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 239,90 Kč, úroku 15 % ročně z částky 6 214,78 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 5 029 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 214,78 Kč od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 185,78 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem podaným dne datum, ve spojení s doplněním návrhu ze dne datum, domáhala po žalované zaplacení částky 11 380,60 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO IČO,,(dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit úroky spolu s poplatky formou týdenních splátek po 321 Kč nejpozději do datum. Smluvní úrok byl za dobu od uzavření smlouvy do datum sjednán na 2 971 Kč, a to za předpokladu, že splátkový kalendář bude ze strany žalované splácen řádně a včas. Ve vztahu k výši poskytnuté jistiny a sjednané délce splácení zápůjčky pak smluvní úrok činil 50,10 % ročně. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, a to na základě informací od žalované o majetkových poměrech, jejich ověření ze složenek či lustrací v insolvenčním rejstříku. Na základě těchto informací zjistila, že příjem žalované činil 87 600 Kč měsíčně a že žalovaná nehradila žádný úvěr z kreditní karty či zápůjčku. Vzhledem k příjmu žalované a výši poskytovaného úvěru tak právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je schopna daný úvěr řádně splácet. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, kdy poslední splátku uhradila dne datum. Pohledávka za žalovanou byla od právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Celkem žalovaná uhradila 1 971 Kč, žalobkyně tudíž požadovala nesplacenou jistinu ve výši 6 214,78 Kč, dlužný poplatek ve výši 5 165,82 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 239,90 Kč za období od datum do datum, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 185,99 Kč za období od datum do datum, smluvní úroky ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 214,78 Kč od datum do zaplacení a zákonné úroky z prodlení.

2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila.

3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“), neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v rámci podaného návrhu, a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Žalovaná dne datum požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 80 000 Kč, kdy zároveň uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 7 600 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 80 000 Kč, přičemž své měsíční výdaje odhaduje na 4 500 Kč. Dále žalovaná uvedla, že žije v nájemním bydlení, má základní vzdělání, je vdaná a momentálně je na rodičovské dovolené. Současně uvedla, že nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti a není proti ní vedeno exekuční řízení (zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne datum).

6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úrok z úvěru ve výši 2 971 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 305 Kč a pojistné ve výši 1 665 Kč, formou 45 týdenních splátek po 321 Kč s tím, že poslední splátka činí 317 Kč. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 86 % ročně, RPSN činilo 239,13 % (smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum, zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne datum).

7. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne datum, který jí byl doručen dne datum. Ke dni postoupení činila dlužná částka 17 621,93 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně tak týmž dopisem žalovanou vyzvala k jejímu uhrazení do 10 dnů od jeho doručení (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum vč. přílohy č. hodnota, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, sledování zásilky, podací lístek).

8. Dopisem ze dne datum žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky v celkové výši 14 215,63 Kč (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum, podací lístek).

9. Celkem žalovaná na dluh uhradila částku ve výši 1 971 Kč (tabulka umoření ze dne datum).

10. Z výpisu systému ARAD, dostupném na webu České národní banky, soud zjistil, že v datum činila úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu 9,66 %. RPSN pro veškeré úvěry na spotřebu činila 10,11 %.

11. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z předložených listinných důkazů, které soud hodnotil jako věrohodné, když v řízení nevyšly najevo žádné okolnosti zpochybňující jejich pravost či správnost, soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

12. Žalovaná se na základě úvěrové smlouvy zavázala právní předchůdkyní žalobkyně vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a zaplatit sjednané úroky a poplatky formou pravidelných týdenních splátek. Smluvní úrok byl sjednán pevně ve výši 2 971 Kč, s tím, že úroková sazba činila dle smlouvy 86 % ročně. RPSN činilo 239,13 %. Podle systému ARAD v době uzavření smlouvy činila úroková sazba u podobně poskytovaných úvěrů 9,66 % a RPSN pro veškeré úvěry na spotřebu činila 10,11 %. Při uzavírání smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně vzala v potaz tvrzení žalované, že její čistý měsíční příjem činí 7 600 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 80 000 Kč a výdaje 4 500 Kč, a dále i to, že žalovaná nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti ani proti ní není vedeno exekuční řízení. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, kdy dlužná částka ke dni postoupení činila 17 621,93 Kč. Dopisem ze dne datum, který byl žalované doručen dne datum, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od jeho doručení. Celkem žalovaná na dluh uhradila částku ve výši 1 971 Kč.

13. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Shora popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o.z., na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve prospěch žalované peněžní prostředky, žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky. Zároveň však soud nemohl přehlédnout, že žalovaná byla povinna k úhradě úroku z úvěru ve výši 2 971 Kč, kdy mezi účastníky byla v rámci smlouvy sjednána úroková sazba ve výši 86 % ročně (po přepočtu žalobkyně se mělo jednat o sazbu ve výši 50,10 % ročně). Z přehledu ČNB bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy, tj. v datum, byl úrok u spotřebitelských úvěrů poskytovaných pro domácnosti na spotřebu 9,66 % ročně. Úroková sazba uvedená ve smlouvě byla téměř devětkrát vyšší nežli zjištěná obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami v době uzavření předmětné smlouvy. I po přepočtu úrokové sazby ze strany žalobkyně dosahuje úrok více než 5 násobku úroku obvyklého u bankovních subjektů. Soud tak dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků z prodlení je v rozporu s dobrými mravy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), a proto je dle § 580 o.z. absolutně neplatné. Jelikož se však jedná o podstatnou náležitost smlouvy o úvěru, nelze takové ujednání od smlouvy oddělit, a tedy celou smlouvu je třeba hodnotit jako absolutně neplatnou. Soud tedy posuzoval smlouvu jako neplatnou, vč. ujednání o smluvní pokutě či jiných poplatcích (k tomu srov. konstantně zastávaný názor Městského soudu v Praze v obdobných věcech, např. rozsudek ze dne 26. 4. 2022, č. j. 22 Co 61/2022-40, a rozsudek ze dne 27. 4 2022, č. j. 19 Co 102/2022-61).

17. Vzhledem k uvedeným závěrům pak byla žalovaná povinna žalobkyni vrátit pouze to, co si půjčila (§ 2993 o.z.), tedy částku 7 000 Kč. K vrácení poskytnutých finančních prostředků byla žalovaná vyzvána dopisem ze dne datum, který jí byl doručen dne datum, přičemž jí byla stanovena lhůta k plnění v délce 10 dnů od doručení. Žalovaná celkem uhradila 1 971 Kč. Soud tak žalované uložil, aby žalobkyni zaplatila částku 5 029 Kč. Zároveň jí soud uložil povinnost zaplatit z této částky zákonný úrok z prodlení s tím, že za počátek prodlení s plněním uvedeného peněžitého dluhu soud považoval datum datum, tedy den následující po uplynutí desetidenní lhůty, která byla žalované poskytnuta. Výše úroku je pak stanovena dle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

18. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v tvrzené dlužné částce ve výši 6 351,60 Kč s příslušenstvím, soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na absolutní neplatnost uzavřené smlouvy není uplatněný nárok po právu (výrok II.).

19. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy jejich náhrada by příslušela převážně úspěšné žalované. Té však žádné náklady v řízení nevznikly, soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozsudkem, lze se jejího splnění domáhat návrhem na provedení exekuce nebo soudního výkonu rozhodnutí.