OSPH09 15 C 187/2026-17

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Martinou Lhotákovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 15 222 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 222 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 222 Kč ve výši 12 % ročně od 29. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 11. 3. 2026 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 222 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným dne 8. 11. 2023 uzavřela smlouvu o dodávce energií. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala žalovanému dodávat elektřinu, žalovaný se zavázal za odběr elektřiny platit, a to na základě faktur za jednotlivá období. Žalovaný však ze smlouvy řádně a včas neplnil a s placením za odebranou energii se dostal do prodlení. Žalovaná proto požaduje zaplacení částky 15 222 Kč, která sestává z fakturovaných částek za odběr energií, spolu s příslušenstvím, které sestává ze zákonného úroku z prodlení. Ten je žalobkyní požadován ode dne následujícího po splatnosti jedné z vystavených faktur za odebranou energii.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Pro úplnost soud dodává, že k uvedenému rozhodnutí přistoupil v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn.: 21 Cdo 1696/2005, tj. za situace, kdy dospěl k závěru, že skutkový stav věci byl na základě účastníky předložených listin náležitě zjištěn a všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci, byly v daném případě dostatečně prokázány. Soud nedospěl k závěru o nesplnění povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene a mohl tak postupovat dle § 115a o. s. ř.

Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny (dále jen „smlouva“) vyplývá, že dne 8. 11. 2023 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o dodávce elektrické energie do odběrného místa na adrese adresa. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala žalovanému dodávat energie, žalovaný se zavázal za odběr energií platit, a to na základě vystavených faktur. Žalovaný však na vystavené faktury ničeho neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně v této věci zaslala dne 22. 12. 2025. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužné částky spolu se zákonným úrokem z prodlení, který požaduje ode dne následujícího po dni splatnosti jedné, později vystavené, z neuhrazených faktur.

Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

Žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o dodávce elektřiny, která se řídí především zákonem č. 458/2000 Sb., energetickým zákonem. Dle § 50 energetického zákona se žalobkyně, jako dodavatelka, smlouvou zavázala k dodávce elektřiny a žalovaný se, jako odběratel, smlouvou zavázal k placení za dodanou elektřinu a dalších souvisejících služeb v elektroenergetice. Protože žalovaný cenu za dodávku elektřiny přes řádně poskytnuté plnění žalobkyně neuhradil, porušil svou smluvní povinnost a dostal se do prodlení se splněním peněžitého dluhu. Žalobkyni tak vzniklo právo domáhat se po žalovaném zaplacení dlužné částky, a v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, též úroku z prodlení, jejichž procentní výši soud určil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., o výši úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

S ohledem na výše uvedené shledal soud návrh žalobkyně důvodným, a proto mu v celém rozsahu vyhověl (výrok ad I).

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč (výrok ad II).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím zdejšího soudu.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.