OSPH09 15 C 229/2026-16

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Martinou Lhotákovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Anonymizováno Anonymizováno-Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 73 966,45 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 34 000 Kč ve výši 11,50 % ročně od 3. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V té části, kde se žalobkyně domáhala, aby byla žalované dále uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 39 966,45 Kč s příslušenstvím, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 25. 2. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 73 966,45 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 26. 5. 2025 s žalovanou distančním způsobem uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout revolvingový úvěr až do výše 44 700 Kč. Žalovaná se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem za poskytnutí úvěru splácet v pravidelných denních splátkách. Žalovaná však ze smlouvy řádně a včas neplnila a dostala se do prodlení, přičemž na pohledávku ze smlouvy nezaplatila ničeho. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení částky v celkové výši 73 966,45, která sestává z nesplacené části úvěru, smluvního úroku, poplatku a smluvní pokuty, jako i příslušenství, které sestává ze zákonného úroku z prodlení požadovaného ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru.

Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Pro úplnost soud dodává, že k uvedenému rozhodnutí přistoupil v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn.: 21 Cdo 1696/2005, tj. za situace, kdy dospěl k závěru, že skutkový stav věci byl na základě účastníky předložených listin náležitě zjištěn a všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci, byly v daném případě dostatečně prokázány. Soud nedospěl k závěru o nesplnění povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene a mohl tak postupovat dle § 115a o. s. ř., a to i v případě posouzení věci toliko jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tj. případného neúspěchu ve věci (srov. také nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. I ÚS 3271/09).

Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

Dne 26. 5. 2025 žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota se schváleným kreditním rámcem ve výši 44 700Kč, na jejímž základě žalované poskytla jistinu ve výši 34 000 Kč, jak vyplývá z výpisu bankovních transakcí. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnutou jistinu spolu s úrokem za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši úrokové sazby 0,933 % denně a RPSN ve výši 1 422,87 % splácet. Žalovaná však neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data podání žaloby žalovaná na pohledávku ze smlouvy neuhradila ničeho.

Žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 28. 1. 2026.

Žalobkyně proto nárokuje nesplacenou jistinu úvěru, spolu se smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení.

Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

Žaloba na zaplacení částky v celkové výši 73 966,45 Kč s příslušenstvím byla podána po právu jen zčásti. Soud nemohl přehlédnout, že úroky z úvěru byly sjednány ve výši 0, 933 % denně, tj. 340,5 % ročně, a RPSN ve výši 1422,87 %. Z výpisu systému ARAD dostupném na webu ČNB bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy, tj. v květnu 2025, činil úrok u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami průměrně 8,16 % ročně. Tedy je vidno, že sjednaný úrok dosahuje téměř 42násobku úroku obvyklého u bankovních subjektů v poměru ke spotřebitelským úvěrům. Soud tak dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku z úvěru je v rozporu s dobrými mravy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp.zn.: 21 Cdo 1484/2004, dle nějž je v rozporu s dobrými mravy sjednaná úroková sazba téměř překračující čtyřnásobně horní hranici obvyklé úrokové sazby u úvěrů poskytovanými bankami), a proto je dle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), absolutně neplatné. Absolutně neplatné je rovněž ujednání o výši RPSN, která dle smlouvy činí 1 422,87 %. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 33 ICmo 91/2010, podle kterého hranice maximální přípustné výše RPSN pro nebankovní instituce činí 100 % ročně. Jelikož jsou ujednání o výši úroku z úvěru a o výši RPSN podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, nelze taková ujednání od smlouvy oddělit, a tedy celou smlouvu je třeba hodnotit jako absolutně neplatnou. Soud tedy posuzoval smlouvu jako neplatnou, vč. ujednání o smluvní pokutě či jiných poplatcích (k tomu srov. konstantně zastávaný názor Městského soudu v Praze v obdobných věcech, např. rozsudek ze dne 26. 4. 2022, č. j.: 22 Co 61/2022-40, a rozsudek ze dne 27. 4 2022, č. j.: 19 Co 102/2022-61). S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a žalované byla uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 34 000 Kč, tj. ve výši nesplacené části jistiny úvěru, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) byla žalované rovněž uložena povinnost z dlužné částky zaplatit úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud vztáhl ke dni následujícím po posledním dni lhůty vymezené předžalobní výzvou (výrok ad I). Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok ad II).

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu, neboť žalobkyně byla v věci převážně procesně neúspěšná a žalované žádné s tímto řízením související náklady nevznikly (výrok ad III).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím zdejšího soudu.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.