OSPH09 15 C 276/2025-30

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Martinou Lhotákovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Mgr. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ o vyloučení věcí z exekuce dle § 267 občanského soudního řádu

I. Z exekuce vedené soudním exekutorem tituly před jménem jméno FO, sídlem adresa, sp. zn.: spisová značka, proti povinnému jméno FO, bytem adresa, ve prospěch žalované, se vylučují tyto v soupisu movitých věcí ze dne datum uvedené položky: ⟪LB:lb_001⟫ – položka č. 8: obývací stěna hnědá, 1 ks; ⟪LB:lb_002⟫ – položka č. 12: sedačka rohová béžová, 1ks; ⟪LB:lb_003⟫ – položka č. 21: komoda hnědá, 1 ks.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 11. 9. 2025 se žalobkyně domáhala vyloučení věcí uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí z exekuce vedené tituly před jménem jméno FO, sídlem adresa, sp. zn.: spisová značka, proti povinnému jméno FO, bytem adresa, k uspokojení pohledávky žalované. V žalobě žalobkyně uvedla, že věci uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí byly do soupisu movitých věcí ze dne 19. 6. 2025 zařazeny neprávem, neboť nejsou ve vlastnictví povinného jméno FO, ale žalobkyně. Žalobkyně se proto podle § 68 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, obrátila na pověřeného soudního exekutora s návrhem na vyškrtnutí těchto movitých věcí z exekuce. Návrh žalobkyně byl usnesením ze dne 4. 8. 2025, č. j.: spisová značka, zamítnut. Žalobkyně se proto domáhá vyloučení věcí uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí z exekuce dle § 267 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Pro úplnost soud dodává, že k uvedenému rozhodnutí přistoupil v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn.: 21 Cdo 1696/2005, tj. za situace, kdy dospěl k závěru, že skutkový stav věci byl na základě účastníky předložených listin náležitě zjištěn a všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci, byly v daném případě dostatečně prokázány. Soud nedospěl k závěru o nesplnění povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene a mohl tak postupovat dle § 115a o. s. ř.

Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

Dne 19. 6. 2025 byl na základě exekučního příkazu proveden na adrese adresa soupis movitých věcí, do kterého byly mj. zařazeny tyto movité věci: položka č. 8: obývací stěna hnědá, 1 ks; položka č. 12: sedačka rohová béžová, 1ks; položka č. 21: komoda hnědá, 1 ks. Jak z listinných důkazů, tj. z čestného prohlášení jednatele žalobkyně, povinného jméno FO, a z faktury o koupi kancelářského nábytku č. Anonymizováno ze dne 30. 11. 2016, vyplývá, vlastnické právo k movitým věcem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí svědčí žalobkyni, nikoli povinnému.

Soud na základě závěru o skutkovém stavu věc právně posoudil takto:

Podle § 267 o. s. ř. lze právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

Cit. ustanovení představuje ochranu práv třetích osob při výkonu rozhodnutí: platí totiž, že výkonem rozhodnutí je možno postihnout pouze ty věci, které náležejí povinnému (ŠTEVČEK, M. Komentář k § 267. In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád: Praktický komentář. ASPI: Wolters Kluwer). Je-li porušeno právo třetí osoby tím, že neprávem dojde k postižení jejího majetku, může se bránit tzv. excindační žalobou dle § 267 o. s. ř. Aktivní legitimace náleží tomu, kdo tvrdí, že jeho právo bylo výkonem rozhodnutí porušeno (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 20 Cdo 1977/2009; 20 Cdo 339/2012; 30 Cdo 3104/2013).

Soud má za to, že žaloba byla žalobkyní podána po právu. Žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že věci uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí jsou v jejím vlastnictví, a to již od roku 2016. Výkonem rozhodnutí tak byl postižen i ten majetek, který se neměl stát zdrojem pro uspokojení oprávněného. Soud proto žalobě vyhověl a žalobkyní navržené movité věci z exekuce vyloučil (výrok ad I).

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o. s. ř. Přestože byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, žalovaná, která v původním exekučním řízení vystupuje v pozici oprávněné, vznik sporu nezavinila, neboť věci uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí byly do soupisu movitých věcí zařazeny exekutorem. V souladu s judikaturou Ústavního soudu ČR, podle které v takové situaci nelze odpovědnost za vznik sporu přičítat oprávněnému z exekuce (srov. např. nález ÚS ze dne 9. 6. 2009, III. ÚS 292/07), proto soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal (výrok ad II).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.