OSPH09 34 C 149/2026-25

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní JUDr. Petrou Kruliš Hejdovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 12 304 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do datum a ve výši 0,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Jméno advokátky, advokátky.

1. Žalobkyně se po žalované v žalobě ze dne datum domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím a též uhrazení nákladů nalézacího řízení. K odůvodnění žaloby uvedla, že uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě bylo žalované poskytnuto na bankovní účet č. č. účtu celkem částka a žalovaná se zavázala tuto částku v ujednané době vrátit společně s poplatkem ve výši částka, přičemž splatnost byla ujednána dne datum. Žalovaná však na svůj dluh doposud neuhradila ničeho. Žalobkyně dále po žalované žádala v souladu s čl. 2.3 smlouvy částku částka, jakožto náklady vynaložené při vymáhání pohledávky v podobě písemných výzev k úhradě, a částku částka z titulu smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z částky částka ode dne datum do sepisu žaloby dne datum. Žalované byla zaslána právní zástupkyní žalobkyně předžalobní upomínka.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) neboť žalobkyně s tímto postupem vyslovila svůj souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná se k výzvě v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne datum, č. j. č. účtu, s doložkou dle § 101 odst. 4 o. s. ř. v soudem určené lhůtě nevyjádřila, přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů.

4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Z Exportů ze systému České národní banky ARAD ze dne datum byla soudem zjištěna průměrná úroková sazba spotřebitelského úvěru v květnu 2025 ve výši 8,16 % ročně a RPSN ve výši 8,47 %.

6. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne datum soud zjistil, že předmětem této smlouvy bylo poskytnutí „zápůjčky“ žalované ve výši částka, přičemž žalovaná se tuto částku zavázala vrátit nejpozději do datum společně s poplatkem částka. RPSN ve smlouvě činila 5 986 %. Finanční prostředky měly být vyplaceny na bankovní účet označený žalovanou č. č. účtu.

7. Z vyjádření právnická osoba, ze dne datum soud zjistil, že majitelem účtu č. č. účtu je žalovaná a že na tento účet byla připsána dne datum platba v částce částka.

8. Z Předžalobní výzvy ze dne datum a podacího lístku ze dne datum soud zjistil, že žalovaná byla zástupkyní žalobkyně vyzvána k úhradě částky částka „do tří dnů“.

9. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých písemných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla dne datum na její žádost a v její prospěch peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaná se pak zavázala žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky do datum vrátit, a to společně s poplatkem ve výši částka a RPSN ve výši 5 986 %. V období, kdy byla uzavřena smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou, tj. květen 2025, činila průměrná úroková sazba u úvěru pro spotřebu 8,16 % ročně a RPSN ve výši 8,47 %.

10. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Shora popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu citovaného speciálního zákonného ustanovení, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované na její žádost a v její prospěch peněžní prostředky a v níž se žalovaná zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem a poplatky vrátit. Zároveň však soud nemohl přehlédnout, že RPSN tohoto úvěru činila 5 986 %. Z přehledu ČNB přitom bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy, tj. v květnu 2025, byl běžný úrok u bankovních institucí pro spotřebitelské úvěry 8,16 % ročně a RPSN 8,47 %. Sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru tak tuto úroveň mnohonásobně převyšuje. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o výši poplatků je zjevně v rozporu s dobrými mravy (k tomu analogicky srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), a proto je dle § 580 odst. 1 o. z. absolutně neplatné. Jelikož však poplatek za poskytnutí úvěru (tj. de facto smluvní úrok) představuje podstatnou náležitost smlouvy o úvěru, nelze takové ujednání od smlouvy oddělit, a tedy celou smlouvu je třeba hodnotit jako absolutně neplatnou (analogicky srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2021, č. j. 24 Cdo 1611/2021-598, proti němuž byla ústavní stížnost usnesením Ústavního soudu ze dne 4. 1. 2022, sp. zn. III. ÚS 3142/21, odmítnuta). Z tohoto důvodu pak pozbylo smyslu zabývat se také žalobou vzneseným nárokem na smluvní pokutu a na ujednanou náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávek.

15. Vzhledem k výše uvedenému závěru tak byla žalovaná povinna žalobkyni vrátit pouze to, co od ní získala (§ 2993 o. z.), tj. částka, což jí také soud výrokem I. rozsudku uložil. Zároveň soud žalované uložil zaplatit z této částky též zákonný úrok z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.) s tím, že za počátek prodlení s plněním uvedeného peněžitého dluhu soud považoval den datum. Dne datum byla poštovnímu doručovateli předána předžalobní výzva, jež byla dle fikce v § 573 o. z. doručena žalované dne datum, a splatnost dle třídenní lhůty k plnění ve výzvě stanovené tak nastala datum. Výše úroku z prodlení je pak stanovena dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

16. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na absolutní neplatnost uzavřené smlouvy není uplatněný nárok po právu (výrok II.). Částečné zamítnutí pak soud mohl učinit bez nařízení jednání v souladu s § 115a o. s. ř., neboť nedospěl k závěru o nesplnění povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene kterékoli ze stran řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005, či nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. I ÚS 3271/09).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 23,54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,77 % a úspěchu žalované v rozsahu 38,23 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky částka za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky částka za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalobkyně.

18. O lhůtách k plnění rozhodl soud v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř. a neshledal důvod k jejich prodloužení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.