OSPH09 80 C 150/2026-21

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Primusovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 12 080,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 999,50 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 999,50 Kč od 11. 11. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V té části, kde se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 763,97 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 388,60 Kč od 5. 7. 2025 do 10. 11. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 389,10 Kč od 11. 11. 2025 do zaplacení a částku 317,27 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 17. 12. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 12 080,74 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne 5. 3. 2025 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena distančním způsobem smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše 13 700 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky, a to formou denních splátek, se splatností první splátky dne 4. 4. 2025. Na základě úvěrové smlouvy v den jejího uzavření byla z bankovního účtu žalobkyně prostřednictvím bezhotovostní platby poskytnuta na bankovní účet žalovaného částka ve výši 5 000 Kč a ve výši 4 735 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to dotazy příslušným registrům či z předložených výpisů z účtu žalovaného. Jelikož žalovaný splátky včas nehradil, žalobkyně smlouvu vypověděla, o čemž žalovaného informovala prostřednictvím emailu dne 4. 7. 2025. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 18. 11. 2025 k uhrazení dlužné částky, nicméně do podání žaloby svůj dluh neuhradil. Žalobkyně se v řízení domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 5 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 94,24 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč, poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 26,88 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 102,48 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného v částce 6 374,87 Kč a dalšího příslušenství specifikovaného ve výroku II. tohoto rozsudku, jakož i smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru za období 5. 3. 2025 do 4. 7. 2025 v částce 317,257 Kč. Jestliže by soud neměl nárok žalobkyně z titulu uzavřené smlouvy za prokázaný, žalobkyně současně navrhla, aby soud rozhodl o jejím nároku na vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalovaného.

2. K jednání dne 1. 7. 2026 se právní zástupkyně žalobkyně, která omluvila svou neúčast, a žalovaný, který svou neúčast neomluvil, nedostavili, soud proto věc projednal v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Soud ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Flexi půjčka“ č. hodnota ze dne 5. 3. 2025 zjistil, že žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému jako úvěrovanému revolvingový úvěr s kreditním rámcem 13 700 Kč. Strany si sjednaly úrokovou sazbu ve výši 1,066 % denně, roční procentuální sazba nákladů činila 2 564,15 % (citovaná smlouva). Vzhledem k výši sjednaného úroku se soud nejdříve zabýval platností úvěrové smlouvy, resp. jejího souladu s dobrými mravy.

4. Úroky z úvěru byly sjednány ve výši 1,066 % denně, tedy 389,09 % ročně, a RPSN zohledňující veškeré náklady na poskytnutý úvěr činila dokonce 2 564,15 % ročně. Ze statistických údajů ČNB (ARAD) bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy, tj. v březnu 2025, činil úrok u kontokorentních úvěrů poskytovanými bankami, které soud považuje jako typ úvěrů, u který je statistika zveřejňována ČNB, jako nejbližší pro porovnání s revolvingovými úvěry, průměrně 19,48 % ročně a úroková sazba pro spotřebitelské úvěry vyjma kontokorentních úvěrů a kreditních karet 8,16 % ročně. Sjednaný úrok tedy dosahuje 20násobku úroku obvyklého u bankovních subjektů v poměru ke kontokorentním úvěrům, 47násobku v poměru k úvěrům na spotřebu obecně (bez kontokorentních úvěrů a kreditních karet). Soud tak dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je v rozporu s dobrými mravy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle nějž je v rozporu s dobrými mravy sjednaná úroková sazba téměř překračující čtyřnásobně horní hranici obvyklé úrokové sazby u úvěrů poskytovanými bankami), a proto je dle § 580 o. z. absolutně neplatné. Jelikož se jedná o podstatnou náležitost smlouvy o úvěru, nelze takové ujednání od smlouvy oddělit, a tedy celou smlouvu je třeba hodnotit jako absolutně neplatnou (k tomu srov. konstantně zastávaný názor Městského soudu v Praze v obdobných věcech, např. rozsudek ze dne 26. 4. 2022, č. j. 22 Co 61/2022-40, nebo rozsudek ze dne 27. 4 2022, č. j. 19 Co 102/2022-61). S ohledem na neplatnost smlouvy soud omezil další dokazování pouze pro účely zjištění výše bezdůvodného obohacení.

5. Z přehledu bankovních transakcí má soud za prokázané, že žalobkyně poukázala pod variabilním symbolem čísla úvěrové smlouvy ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalovaného dne 5. 3. 2025 dvě platby: ve výši 5 000 Kč a ve výši 4 923 Kč (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).

6. Dopisem ze dne 2. 11. 2025 vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 13 273,02 Kč z titulu úvěrové smlouvy ze dne 5. 3. 2025 (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 11. 2025, potvrzení o podání doporučené zásilky).

7. Další listinné důkazy předložené žalobkyní soud pro nadbytečnost neprovedl.

8. V žalobě žalobkyně sdělila, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 4 735,5 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil, natož prokázal, že by žalobkyni na poskytnutý úvěr uhradil více, než kolik tvrdila žalobkyně, soud žalobě vyhověl co do částky ve výši 4 999,5 Kč (9 735 Kč – 4 735,5 Kč), neboť s ohledem na absolutní neplatnost uzavřené smlouvy má žalobkyně dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nárok na vydání toho, co plnila, aniž tu byl platný závazek. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost z dlužné částky zaplatit úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud vztáhl k dopisu ze dne 8. 10. 2025 (§ 573 o. z.).

9. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyslovil, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci byl úspěšnější žalovaný, avšak ten zůstal po celou dobu řízení pasivní, a tudíž mu žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrhu na nařízení soudního výkonu rozhodnutí.