OSPH10 15 C 92/2020-76

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Zimou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 10 soudní poplatek ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku v kolcích na připojeném tiskopise nebo na bankovní účet číslo variabilní symbol.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení a smluvním úrokem. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba, IČO) uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dle které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši částka, které převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. Za poskytnutí půjčky si strany sjednaly poplatek ve výši částka. Žalovaná se zavázala svůj dluh uhradit v 60týdenních splátkách po částka, své povinnosti však nedostála. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávky na žalobkyni. Žalovaná ode dne postoupení pohledávky neuhradila na svůj dluh ničeho, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů soud učinil následující skutkový závěr.

5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla dne datum sjednána smlouva, na jejímž základě byla žalované hotovostně poskytnuta částka částka, žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částka (tj. včetně částky částka, jenž představuje úrok, odměnu za zpracování zápůjčky a poplatek za hotovostní inkaso splátek) a to formou 59týdenních splátek ve výši částka a poslední splátce po částka. Úrok byl sjednán ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny. Poslední splátka byla stanovena na den datum Poslední splátka ze strany žalované byla uhrazena dne datum. Marným uplynutím 7 denní lhůty se žalovaná dostala do prodlení se všemi neuhrazenými pohledávkami (smlouvou o zápůjčce ze dne datum). Právní předchůdkyně žalované řádně zkoumala úvěryschopnost žalované, tj. její příjmy i výdaje (zákaznickou kartou). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek přešly pohledávky včetně příslušenství z právnická osoba na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, seznamem postupovaných pohledávek, podacím lístkem). Žalovaná dlužnou částku neuhradila, a to ani přes předžalobní upomínku žalobkyně (předžalobní upomínkou vč. podacího lístku).

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2399 odst. 1 o.z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

9. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru, přičemž před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěryschopnost žalované. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši částka, žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částka (tj. včetně částky částka, jenž představuje úrok, odměnu za zpracování zápůjčky a poplatek za hotovostní inkaso splátek) a to formou 59týdenních splátek ve výši částka a poslední splátce po částka. Úrok byl sjednán ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny. Žalovaná však své povinnosti nedostála. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 o.z.

13. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

14. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval dále na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

15. Dle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou Soudní Dvora Evropské unie a Ústavního soudu a dále jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v. jméno příjmení a další) čl. 8 směrnice 2008 číslo, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo (dále jen„ směrnice“) a bod 26 - poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudní dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne datum vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.

16. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp. zn. C číslo ze dne datum konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie.

17. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to v zákaznické kartě, která obsahuje jak seznam příjmů žalované, tak i jejích výdajů.

18. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

19. Soud proto rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé) právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

21. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání paušální náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal paušální náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.

22. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1, věta prvá o.s.ř. a dle § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.

23. O povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek ve výši částka soud ve výroku III. rozhodl dle položky 1, odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, když na soudním poplatku bylo zaplaceno částka dle položky 2 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků, neboť žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu. Vzhledem ke skutečnosti, že elektronický platební rozkaz nebyl vydán a soud pokračoval v řízení, je třeba částku ve výši částka doplatit, když soudní poplatek dle položky 1, odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků činí celkem 5 % z dlužné částky, tj. částka.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.