OSPH10 21 C 55/2020

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jolanou Stonawskou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka coby náklady spojené s uplatněním pohledávky, částku částka a částku částka, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku částka (jistinu úvěru), náklady spojené s uplatněním této pohledávky ve výši částka, dále částku částka (2x smluvní pokuta) a částku částka (poplatek za poskytnutí úvěru), to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne datum mezi žalobkyní a žalovanou pomocí dálkových komunikačních prostředků. Úvěr měl být žalované poskytnut dne datum a splacen do datum.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalované. Obě byly k prvnímu jednání konanému dne datum řádně předvolány, žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny.

4. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně ve své omluvě z jednání požádala, aby v případě, že se žalovaná k jednání bez omluvy nedostaví, soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Žalobkyně však přehlíží, že základní podmínkou pro vydání rozsudku pro zmeškání je, že se žalobce k prvnímu jednání dostaví, osobně či v zastoupení. Nadto, k podmíněnému podání se podle § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží.

5. K procesu uzavření smlouvy žalobkyně tvrdila, že ji žalovaná dne datum požádala o spotřebitelský úvěr ve výši částka. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Za tímto účelem provedla žalobkyně mimo jiné lustraci exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku a registru INTRUM JUSTITIA - to vše s negativním výsledkem. Dále byl proveden propočet volných prostředků žalované ve vztahu k její schopnosti úvěr splácet, a to s kladným výsledkem. Totožnost žalované byla následně ověřena pomocí ověřovací platby ve výši částka, kterou žalovaná zaslala žalobkyni ze svého bankovního účtu, a z kopie jejího občanského průkazu. Až poté byl úvěr žalované poskytnut.

6. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaná fakticky činila kroky popsané žalobkyní výše, tj. že si podala žádost o poskytnutí úvěru, poskytla žalobkyni kopii svého občanského průkazu, zaslala žalované ověřovací platbu částka ze svého bankovního účtu (uvedené prokázáno zejména z přílohy C – sken OP klienta a přílohy D – potvrzení od právnická osoba, o tom, že z účtu vedeného na jméno celé jméno žalované byl dne datum zaslána platba ve výši částka na účet žalobkyně). Rovněž bylo prokázáno, že žalobkyně na účet celé jméno žalované, z něhož přišla ověřovací platba, dne datum zaslala částku částka (prokázáno přílohou E – potvrzením o provedení tuzemské platby vystavením právnická osoba).

7. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k závěru, že žalovaná uzavřela s žalobkyní tvrzenou smlouvu o spotřebitelském úvěru, nikoli však v písemné formě, kterou vyžaduje § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“). Předložená listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru (příloha B) není stranami podepsána vlastnoručně, ani zaručeným elektronickým podpisem. V její spodní části na místě pro podpis úvěrovaného (dlužníka) je uvedeno toliko„ DIGITÁLNĚ PODEPSÁNO v obec dne:“ a následně strojově„ celé jméno žalované, rč: číslo datum: datum 8:43:54 IP adresa: 2001“. Smlouvu nelze„ podepsat“ toliko uvedením IP adresy, neboť ta nijak nezaručuje totožnost jednající osoby, takovýto způsob podpisu nenaplňuje znaky elektronického podpisu vyžadovaného právními předpisy České republiky ani Evropské unie, konkrétně § 561 odst. 1 a § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), čl. 3 bodu 10, čl. 25, čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo ze dne datum, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (nařízení„ eIDAS“), a § 5 až 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce. Jelikož smlouva nebyla podepsána (uzavření dohody mezi účastníky plyne z jiných skutkových okolností), není splněna písemná forma smlouvy, což má podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek, že krom vrácení jistiny může žalobkyně požadovat pouze úrok ve výši repo sazby uveřejněné Českou národní bankou, platné v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

8. Další povinností žalobkyně bylo zkoumat úvěruschopnost žalované před tím, než jí byl spotřebitelský úvěr poskytnut (§ 86 a následující zákona o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně splnění této povinnosti tvrdila, soudu k tomu však ničeho nedoložila.

9. Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud poskytuje pouze u jednání. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, o možnost být soudem řádně poučena o neunesení důkazního břemene ohledně tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované se sama připravila. Soud není povinen poskytovat poučení písemně.

10. Soud tak nemá za prokázané, že žalobkyně tuto zákonnou povinnost splnila, což má v souladu se závěry judikatury, zejména nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum, věc C číslo, za následek absolutní neplatnost předmětné smlouvy podle § 588 o. z. pro zjevné porušení veřejného pořádku.

11. Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení klíčových otázek vymezených výše.

12. Žalobkyně tak prokázala ve smyslu § 2991 a násl. o. z. toliko nárok na vrácení jistiny ve výši částka z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované, jež byla v řízení zcela pasivní, tvrzení o obdržení této částky od žalobkyně nepopírala, ani netvrdila její vrácení. Žalobkyně naopak doložila potvrzení od banky, z něhož plyne zaslání částky částka na účet žalované. Proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalované zaplatit žalobkyni částku částka (žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě dluhu dne datum, dle domněnky doby dojití zakotvené v § 573 o. z. tato došla do sféry dispozice žalované dne datum, pročež tohoto dne nastala splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení) a ve zbytku její žalobu výrokem II. rozsudku zamítl.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Žalobkyně byla úspěšná pouze z části, ohledně částky částka (cca 1/3 předmětu sporu). Ve zbytku, tj. celkem ohledně částka (cca z 2/3 předmětu sporu), byla neúspěšná, resp. v tomto rozsahu byla úspěšná žalovaná. Odečteme-li od úspěchu žalované úspěch žalobkyně, vyjde nám nárok žalované na náhradu nákladů řízení v rozsahu mírně převyšujícím jejich jednu třetinu. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly.

14. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí (exekuce).