OSPH10 23 C 50/2020-164

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Vávrovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. celé jméno žalované, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa žalované ⟪LB:lb_005⟫ 2. celé jméno žalovaného, datum narození ⟪LB:lb_006⟫ bytem adresa žalované ⟪LB:lb_007⟫ oba zastoupeni advokátkou Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa žalované ⟪LB:lb_009⟫ pro určení vlastnického práva

I. Žaloba s tím, aby soud určil, že žalobce je vlastníkem stavby adresa, jež je součástí pozemku parc. číslo v katastrální uzemí, zapsaném na listu vlastnictví číslo pro katastrální uzemí, obec Praha, u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 63 646 Kč, k rukám právního zástupce žalovaných, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce podal u zdejšího soudu žalobu o určení vlastnického práva ke stavbě adresa, která je součástí pozemku parcelní číslo v katastrální uzemí, zapsaném na listu vlastnictví číslo pro katastrální uzemí, obec Praha, u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (dále jen„ Stavba“). Žalobu odůvodnil tak, že dnem datum uplynula lhůta 80 let trvání práva stavby zřízeného na základě Smlouvy o stavebním právu ze dne datum, uzavřené mezi příjmení správním výborem pro obec v obec a anonymizována čtyři slova a anonymizována dvě slova (dále jen„ anonymizováno“). Předmětem Smlouvy o stavebním právu bylo zřízení práva stavby na části pozemku tehdejšího zemského statku č. k. číslo v část obce za účelem stavby budov s byty pro bytové potřeby anonymizována dvě slova. Žalobce je vlastníkem pozemků parcelní číslo a parcelní číslo (původně č. k. číslo), k. ú. část obce (dále jen„ předmětné pozemky“), a to na základě zákona č. 172/1991 Sb. Stavba se stala dnem 1. 1. 2014 součástí předmětného pozemku parcelní číslo. Jako vlastníci jsou však dosud zapsáni žalovaní, neboť jim a jejich právním předchůdcům svědčilo právo stavby. Žalovaní jsou tak v rozporu se skutečným stavem v katastru nemovitostí evidováni jako vlastníci a Stavbu od datum užívají bez právního důvodu. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva žalobce vidí v tom, že bez rozhodnutí soudu katastrální úřad nezapíše žalobce jako vlastníka Stavby.

2. Žalovaní se k podané žalobě vyjádřili tak, že s ní nesouhlasí a navrhli její zamítnutí. Žalovaní namítají absenci aktivní legitimace žalobce k uplatnění nároku na určení vlastnického práva ke stavbě adresa. Žalovaní mají za to, že žalobce nesplnil zákonné podmínky pro přechod pozemků z vlastnictví státu do vlastnictví žalobce dle zákona č. 172/1991 Sb., nejen podmínku, že šlo o majetek ve vlastnictví Českého státu, ale především podmínku hospodaření, jelikož žalobce s předmětnými pozemky fakticky nenakládal. Žalobce nevyžadoval po žalovaných hrazení stavebního platu, o pozemky se nikterak nestaral, k rozhodnému datu ve vztahu k pozemkům nevyvíjel žádnou právní či faktickou aktivitu. Žalovaní dále namítali vydržení předmětných nemovitostí, neboť po celou dobu měli předmětné pozemky i Stavbu v oprávněné držbě. Nepochybovali o tom, že jsou vlastníky nemovitostí. Žalovaní z opatrnosti též navrhli, že by pozemky odkoupili za stanovených podmínek. Žalovaní dále vznesli námitku promlčení, s tím, že právo na určení vlastnictví a právo na převod stavby je promlčeno. Žalovaní dále namítli vydržení práva stavby.

3. Žalobce k aktivní legitimaci doplnil, že je právním nástupcem příjmení správního výboru. Z listu vlastnictví číslo plyne, že vlastníkem předmětných pozemků byl před žalobcem„ anonymizována dvě slova – anonymizována dvě slova anonymizováno obec“. Právo hospodaření ke dni datum náleželo anonymizována dvě slova anonymizováno v obec a číslo, jenž byl podřízen anonymizována dvě slova anonymizováno obec. anonymizována dvě slova anonymizováno v obec právo hospodaření vykonával. K datu účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., tj. k datum právo hospodaření vykonával žalobce. Právo hospodaření bylo po celou dobu vykonáváno v rozsahu zřízeného stavebního práva. Bylo vykonáváno tak, že nebylo rušeno užívání předmětných pozemků žalovanými, resp. jejich předchůdci.. Žalobce tudíž nakládal s předmětnými pozemky způsobem naplňujícím právo hospodaření, když se jednalo o hospodaření především ve smyslu právním, zahrnujícím byť jen možnost žádat pachtovné. Možnost žádat pachtovné nebyla pro žalobce vázána jen k datu účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., ale tento svůj nárok mohl uplatnit i později. Právo stavby zaniklo uplynutím 80 leté lhůty, neboť ke smlouvě nebyla uzavřena žádná jiná smlouva, která by právo stavby ukončila dříve. Z toho důvodu žalobce mohl začít předmětné pozemky fakticky užívat až od datum. K tomu odkázal na rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. 26 C 154/2020 a 26 C 162/2020, ve kterých bylo obdobným žalobám žalobce vyhověno. Žalobce dále namítl vydržení vlastnického práva k předmětným pozemkům. Žalobce dále uvedl, že právo stavby nemůže být vydrženo, když po jeho zániku se stavba převádí za náhradu vlastníkovi pozemku. Žalovaní též nevydrželi vlastnické právo. Žalovaní postrádali dobrou víru, neboť o právu stavby věděli. Nečinnost žalobce nemůže sama o sobě založit poctivou držbu žalovaných. Námitka promlčení je též nedůvodná, vlastnické právo je totiž právo nepromlčitelné.

4. Mezi stranami není sporné uzavření smlouvy o stavebním právu ze dne datum, uzavřené mezi příjmení správním výborem pro obec v obec a anonymizováno pro anonymizována dvě slova a anonymizována dvě slova, avšak je sporné, zda je žalobce vůbec aktivně legitimován k podání předmětné žaloby, konkrétně zda tedy došlo k naplnění všech tří podmínek dle zákona č. 172/1991 Sb., pro přechod předmětných pozemků z vlastnictví České republiky do vlastnictví žalobce a žalobce se tak v důsledku toho stal vlastníkem stavby, která se na jednom z pozemků nachází.

5. Soud v řízení provedl následující listinné důkazy: Ze Smlouvy o stavebním právu uzavřené podle zákona ze dne datum čís. anonymizováno ř. z. se podává že smlouva byla uzavřena dne anonymizováno datum mezi příjmení správním výborem v obec jménem fondu českých zemských statků jako majitele zemského státu v část obce, zapsaného ve vložce čís. číslo desk zemských o statcích úřadu nejvyššího purkrabství (dále již jen jako„ příjmení anonymizována dvě slova“), s anonymizováno. příjmení správní výbor zřídil anonymizováno stavební právo stavby na části pozemku zemského statku č.k. číslo v část obce, zapsaného ve vložce čís. číslo desk zemských, za účelem zastavení nemovitosti domky s malými byty dle podmínek Smlouvy ulice právo bylo zřízeno na 80 let, kdy tato doba počíná dnem, kdy dojde příslušnému soudu žádost za vklad stavebního práva. V katastru nemovitostí je zaznamenáno právo stavbu na dobu od datum do datum. anonymizováno se zavázalo platit počínaje dnem datum pachtovné (činži stavební) v částce částka, a to čtvrtletně. příjmení správní výbor si vyhradil právo počínaje 1. únorem rok zvyšovat stavební činži o 10 % každých 10 let. Strany si dále sjednaly, že po ukončení stavebního práva uplynutím doby spadají veškeré stavby na něm do vlastnictví zemského fondu. příjmení fond pak měl zaplatit odškodné ve výši plné jich hodnoty v době přechodu s tím, že odškodnění nesmí být větší, než činí skutečně vynaložené náklady za provedení staveb, schválených dle této Smlouvy anonymizováno správním výborem.

6. Ze smlouvy kupní ze dne datum se podává, že anonymizováno, jakožto vlastník stavebního práva k pozemku č. kat. číslo role v část obce s nově na něm postaveným rodinným domkem ve vložce číslo stavebního práva poz. knihy kat. územní celek prodává a odevzdává panu jméno jméno stavební právo k pozemku č. kat. číslo role v část obce se vším příslušenstvím na něm se nalézajícím, zejména s nově postaveným rodinným domkem, a to za ujednanou kupní cenu částka.

7. Z usnesení anonymizováno správního výboru ze dne datum se podává, že zemský správní výbor udělil souhlas k převodu stavebního práva k pozemku č. kat. číslo, role část obce, zapsaném ve vložce stavebního práva číslo kat. územní celek z manželů jméno a jméno příjmení resp. anonymizováno pro postavení anonymizováno a anonymizována dvě slova na jméno jméno.

8. Z usnesení příjmení správního výboru ze dne datum, I. dodatek se podává, že příjmení anonymizováno výbor vyslovil ochotu zrušit stavební právo vložené na části pozemku č. k. číslo v část obce (rozděleného na parcely číslo – zahrady) a odprodat jednotlivé parcely přímo členům anebo anonymizováno za cenu částka za anonymizováno čtv. sáh., a to za souhlasu vlády, což bylo sděleno anonymizováno dopisem ze dne datum, jak se podává z dopisu příjmení správního výboru adresovanému anonymizováno.

9. Z list vlastnictví územní celek, okres obec a číslo, se podává, že se jedná o ručně vedený list vlastnictví anonymizováno státu – anonymizována tři slova obec, územní celek, okres obec a číslo. Na straně číslo jsou zapsány předmětné pozemky v oddíle s nadpisem„ PRÁVO STAVBY“.

10. Z rozhodnutí stát. instituce (včetně polohopisného plánu) se podává, že pan jméno jméno na základě žádosti obdržel od úřadu číslo popisné anonymizováno k nově vystavěnému domu na poz. parc. číslo v obec v část obce.

11. Z knihovní vložky číslo písmeno anonymizováno se podává, že stavební právo je na dobu do datum ve vložce číslo pozemkové knihy a v písmeně anonymizováno se podává, že dle smlouvy o stavebním právu ze dne anonymizováno datum se vkládá stavební právo ve prospěch anonymizováno. Ze zápisu ze dne datum se podává, že dle kupní smlouvy se vkládá právo stavebního práva na jméno jméno. Z knihovní vložky číslo písmeno anonymizováno se podává, že k číslu katastrálnímu číslo, stavební parcela dům adresa, a k číslu katastrálnímu číslo, role zahrada, je vedeno stavební právo pod číslo.

12. Z kupní smlouvy ze dne datum se podává, že pan jméno jméno prodává manželům příjmení stavební právo k pozemku č. kat. anonymizováno označenému novým číslem č. kat. číslo a rodinného domku adresa s přilehlou zahradou č. kat. číslo označenou novým číslem č. kat. číslo v část obce, a to za částku částka. Účastníci ve smlouvě žádají o zapsání do evidence nemovitostí u anonymizována dvě slova a anonymizováno pro anonymizována dvě slova a anonymizována dvě slova. anonymizováno o zapsání bezpodílového spoluvlastnictví domu adresa v část obce a stavebního práva na dobu do datum na parcelách číslo a číslo pro jméno a jméno příjmení.

13. Z rozhodnutí finančního odboru anonymizováno výboru anonymizováno územní celek ze dne datum se podává, že finanční odbor dal do správy národní majetek, a to pozemek číslo zapsaný ve vl. číslo p.k., k.ú. část obce, stavebně správnímu odboru anonymizováno. Z návrhu ze dne datum se podává, že odbor stavebně správní národního výboru hl. m. obec, převzal do správy nemovitost číslo kat. úz. část obce, které jsou dle písmena anonymizováno LV ve vlastnictví anonymizována dvě slova – anonymizována dvě slova anonymizováno obec a žádá o provedení zápisu v evidenci nemovitostí. Z dopisů v období anonymizováno až anonymizováno roku rok mezi anonymizována dvě slova anonymizováno a anonymizována dvě slova a anonymizováno se podává, že úřady mezi sebou řešily zápis do evidence nemovitostí. Odbor stavebně správní dopisem ze dne datum sděloval anonymizována dvě slova a kartografie, že se obrátil na Státní notářství pro část Prahy sdělení adresy manželů příjmení, aby s nimi mohl projednat majetkoprávní vztahy k užívání pozemků č. kat. číslo a číslo v část obce, jak se podává z dopisu.

14. Z darovací smlouvy ze dne datum se podává, že manželé příjmení coby bezpodíloví spoluvlastníci domu adresa stavební parcely číslo zahrady č. parc. číslo, darují svým vnoučatům celé jméno žalovaného, datum narození, jméno celé jméno žalovaného, datum narození a jméno příjmení, datum narození, každému po anonymizováno nemovitostí se všemi součástmi a příslušenstvím. příjmení jméno příjmení a jméno příjmení manželé příjmení opravňují z věcného břemene. Z návrhu na povolení vkladu do katastru nemovitostí ze dne datum se podává, že manželé příjmení žádali o zahájení řízení o povolení vkladu do katastru, toho, co bylo v darovací smlouvě ujednáno.

15. Z darovací smlouvy bez čitelného data uzavření (včetně návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí bez čitelného data s datem podání na KN dne datum) uzavřené mezi jméno celé jméno žalovaného a celé jméno žalované se podává, že jméno celé jméno žalovaného coby vlastník anonymizováno domu adresa stojící na pozemku p. číslo převádí toto vlastnické právo na celé jméno žalované. Z darovací smlouvy ze dne datum (včetně návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí z téhož dne) se podává, že jméno příjmení coby vlastník anonymizováno domu adresa stojící na pozemku p. číslo převádí toto vlastnické právo na celé jméno žalované.

16. Z výpisu z katastru nemovitostí k list vlastnictví, provedenému k datu datum se podává, že žalovaní jsou zapsáni jako spoluvlastníci domu adresa, stojícím na pozemku parcelní číslo k. ú. část obce („ Stavby“) s tím, že celé jméno žalované vlastní podíl i velikosti anonymizováno a celé jméno žalovaného vlastní anonymizováno budovy. V části anonymizováno je zapsáno právo stavby na dobu od datum do datum k pozemkům parcelní číslo a parcelní číslo k. ú. část obce.

17. Z výpisu z katastru nemovitostí k list vlastnictví k datu datum se podává, že žalobce je zapsán jako vlastník předmětných pozemků s tím, že jako nabývací titul je uveden vznik vlastnického práva ze zákona č. 172/1991 Sb. V části anonymizováno je zapsáno právo stavby na období datum do datum k předmětným pozemkům.

18. Z prohlášení ze dne datum se podává, že anonymizováno územní celek prohlašuje, že nabylo vlastnické právo k pozemku mimo jiné parc. číslo číslo to dle zákona č. 172/1991 Sb., nemovitosti byly ve vlastnictví České republiky a ke dni datum k nim příslušeno právo hospodaření anonymizována čtyři slova. obec, jehož práva a závazky přešly na anonymizována tři slova a o vlastnické právo k uvedenému pozemku není v ČR veden spor. Ke dni datum s nimi žalobce hospodařil. Z dopisu Hlavního města Prahy – odbor správy majetku ze dne 7. 11. 2001 adresovaného Katastrálnímu úřadu Praha – město se podává, že odbor ohlašuje, že na základě ust. § 1 zákona č. 172/1991 Sb., přešla nemovitost nacházející se na pozemku parc. číslo do vlastnictví hlavního města Prahy a žádá na základě prohlášení ze dne 7. 11. 2001 o převedení vlastnického práva ve prospěch města. Návrh byl u Katastrálního úřadu podán až dne datum jak vyplývá z otisku razítka na listině ze dne datum.

19. Z dopisu ze dne datum se podává, že žalobce vyzýval žalované k vypořádání nároků ze zaniklého práva stavby.

20. Z předpisu náhrady za faktické užívání pozemku parc. číslo parc. číslo ze dne datum se podává, že žalobce, resp. odbor hospodaření s majetkem vyzval žalované k úhradě bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí období od datum do datum v celkové částce částka.

21. Z dopisu žalovaných ze dne datum jakožto i ze dne datum a dne datum se podává, že žalovaní reagovali na dopis žalobce s tím, že nesouhlasí s žalobcem, že on je vlastníkem jejich nemovitostí a současně žalovaní nesouhlasili, že žalobce je aktivně legitimován a žalovaní předmětné pozemky vydrželi.

22. Z dopisu Katastrálního úřadu pro anonymizována tři slova adresovanému žalobci ze dne datum, odpovědi žalobce ze dne datum a rozhodnutí Katastrálního úřadu pro anonymizována tři slova ze dne datum rozhodnutí číslo jednací se podává, že Katastrální úřad anonymizována dvě slova. obec vyzval žalobce k seznámení se s podklady pro rozhodnutí s tím, že uvedl, uspořádání vzájemných vztahů a zánik práva stavby lze osvědčit pouze dvoustranným právním jednáním, příp. rozhodnutím soudu. Z dopisu plyne, že návrh na vklad vlastnického práva ke Stavbě byl žalobcem podán dne datum. Žalobce s názorem Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu nesouhlasil. Katastrální úřad pro anonymizována dvě slova. obec návrh žalobce na vklad zamítl dne datum rozhodnutí, číslo jednací. Žalobce podal u název soudu žalobu ze dne datum proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro anonymizována tři slova. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2021, č. j. 92 C 16/2020 – 77, bylo řízení zastaveno.

23. Z dopisu ze dne datum odboru výstavby anonymizováno, ze žádosti o stanovisko manželů příjmení a z dopisu ze dne datum adresovanému jméno a příjmení příjmení, notářského zápisu ze dne datum, výměru anonymizováno v obec a číslo ze dne datum pro manžele příjmení, kupní smlouvy ze dne datum a dodatku ze dne datum, výměru anonymizováno v obec a číslo ze dne datum pro pana příjmení a paní jméno příjmení, rozhodnutí ze dne datum, žádosti o zaslání údajů z KN ze dne datum soud nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí v této konkrétní věci.

24. Další účastníky navržené důkazy soud neprováděl, neboť z dosud provedených důkazů měl skutkový stav za dostatečně zjištěný.

25. Z provedených důkazů, které soud hodnotil dle § 132 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, soud zjistil tento skutkový stav: příjmení příjmení správním výborem v obec jménem fondu anonymizována tři slova jako majitelem anonymizováno statku v část obce a anonymizováno pro postavení anonymizováno a anonymizována dvě slova byla dne datum uzavřena smlouva o stavebním právu na základě, které bylo anonymizováno zřízeno stavební právo stavby na části pozemku zemského statku č.k. číslo v část obce, zapsaného ve vložce čís. číslo desek anonymizováno za účelem zastavení nemovitosti domky s malými byty dle podmínek smlouvy. ulice právo bylo zřízeno na dobu 80 let. anonymizováno se zavázalo platit počínaje dnem datum pachtovné (činži stavební) v částce částka, a to čtvrtletně. Dále bylo ujednáno, že po ukončení stavebního práva uplynutím doby spadají veškeré stavby na něm do vlastnictví zemského fondu, který měl zaplatit odškodné. anonymizováno dne datum uzavřelo kupní smlouvu s panem jméno jméno, kterému odevzdalo stavební právo k pozemku č. kat. číslo role v část obce. Na listu vlastnictví číslo územní celek, okres obec a číslo jsou vedeny předmětné pozemky ve vlastnictví anonymizována dvě slova – anonymizována tři slova anonymizováno. obec Pan příjmení jméno převedl kupní smlouvou ze dne datum stavební právo k pozemku č. kat. anonymizováno označenému novým číslem č. kat. číslo a rodinného domku adresa s přilehlou zahradou č. kat. číslo označenou novým číslem č. kat. číslo v část obce, na manžele příjmení, kteří vlastnictví k nemovitosti následně dne 27. 8. 1996 darovali svým vnoučatům, každému po 1/3 nemovitosti a svým dvěma dcerám zřídili věcné břemeno. Dvě z vnoučat manželů příjmení darovali svůj podíl na nemovitostech žalované, celé jméno žalované, která je k dnešnímu datu vedena jako spoluvlastnice domu adresa, stojícím na pozemku parcelní číslo k. ú. část obce, kdy žalovaná má podíl o velikosti anonymizováno a žalovaný celé jméno žalovaného podíl o velikosti anonymizováno na nemovitostech. Žalobce je zapsán jako vlastník předmětných pozemků s tím, že jako nabývací titul je uveden vznik práva ze zákona č. 172/1991 Sb. Ohlášení přechodu vlastnického práva k nemovitostem podal žalobce u katastrálního úřadu okres dne datum, listinou ze dne datum. V části anonymizováno je zapsáno právo stavby na období datum do datum k předmětným pozemkům. Do spisu byly založena výzva odeslaná faxem ze právnická osoba s.r.o. uživatelům zahrady na pozemku parc. číslo vlastníkům stavby adresa na pozemku parc. číslo v k.ú. část obce ve věci oprávněnosti užívání uvedených pozemků a ohlední spalování odpadů. není však zřejmé zda a komu a kdy byly výzva doručena, podpis je za stát. instituce, odbor obchodních aktivit, podpis je nečitelný. Dopisem ze dne datum žalobce vyzýval žalované k vypořádání nároků ze zaniklého práva stavby, se kterým žalovaní nesouhlasili, jak uvedli v dopise ze dne datum. Žalobce dne datum podal návrh na vklad vlastnického práva ke stavbě, který mu byl Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu zamítnut dne datum.

26. Na vztah účastníků soud aplikoval zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (dále jen„ o přechodu do vlastnictví obcí“), neboť pro posouzení žaloby je podstatné, zda se žalobce vlastníkem pozemků (přešlo na něj vlastnické právo zákonem stanoveným způsobem) a s účinností od 1. 1. 2014 se stal i vlastníkem stavby, která se na pozemku nachází.

27. Dle § 1 odst. 1 o přechodu do vlastnictví obcí:„ Do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni 23. listopadu 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce a v hlavním městě obec též na městské části, pokud obce a v hlavním městě obec též městské části s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily.“ Zvýrazněno soudem I. stupně.

28. Dle § 8 o přechodu do vlastnictví obcí:„ Pokud vlastnické právo, které na obec přešlo podle § 1, 2, 2a nebo § 2b tohoto zákona, není dosud zapsáno v katastru nemovitostí, je obec povinna nejpozději do 31. března 2013 uplatnit návrh vůči katastrálnímu úřadu, nebo podat žalobu na určení vlastnického práva u soudu. Nesplní-li obec tuto svou povinnost, považuje se den 1. dubna 2013 za den přechodu vlastnického práva na stát“.

29. Základním předpokladem úspěchu žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, podle § 80 o. s. ř. je naléhavý právní zájem na tomto určení. Žalobcův návrh na určení vlastnického práva, které se zapisuje do katastru nemovitostí, je nepochybně naléhavý, neboť bez součinnosti žalovaných není možné dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí.

30. Soud se nejprve zabýval otázkou aktivní legitimace žalobce, resp. tím, zda žalobce (jeho právní předchůdce) stal vlastníkem pozemku, na kterém se nachází stavba, jejíž vlastnické právo touto žalobou žádá určit. Pro přechod některých věcí z majetku státu do vlastnictví obcí musely být splněny kumulativně všechny 3 podmínky uvedené v ust. § 1 odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb., viz nález Ústavního soudu ze dne 29. 11. 1996 ve věci sp. zn. IV. 185/96 konkrétně: 1) musí jít o majetek, který ve stanovené době náležel České republice 2) ke dni 23. 11. 1990 měl k tomuto majetku právo hospodaření právní předchůdce obce - národní výbor a za 3) s tímto majetkem obce ke dni 24. 5. 1991 hospodařily.

31. Vlastnické právo k předmětnému pozemku a kontinuita jeho přechodu ze Země české na právní nástupce vyplývá z ust. § 9 odst. 2 zákona č. 126/1920 Sb., o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé dle kterého jmění, fondy i závazky Země české přešly do vlastnictví státu a do správy státní; dle ust. § 149 ústavního zákona č. 150/1948 Sb., dle kterého byl vymezen národní majetek, který je zásadně v rukou státu s tím, že části národního majetku, které nejsou celostátního významu a slouží veskrze nebo převážně obyvatelstvu některého správního celku (obce, okresu, kraje), mohou být v rukou svazků lidové správy (komunální vlastnictví); dle ust. § 29 a § 31 zákona č. 279/1949 Sb., o finančním hospodaření národních výborů dle kterého správu národního majetku i majetku lidové správy převzaly národní výbory; byly povolány, aby udržovaly a zvelebovaly národní majetek svěřený do správy. Národní výbor mohl nemovitý národní majetek jemu svěřený i zcizit, zatížit nebo pronajmout/propachtovat. Dle ust. čl. 4 odst. 4 a čl. 7 úst. zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci byl vlastnictvím České a Slovenské Federativní Republiky majetek ve státním vlastnictví, který sloužil k zabezpečování jejích úkolů v oblastech svěřených do její působnosti a vlastnictvím České republiky a vlastnictvím Slovenské republiky byl ostatní majetek ve státním vlastnictví. Do působnosti České a Slovenské Federativní Republiky patřila zahraniční politika, uzavírání mezinárodních smluv s výjimkou těch, jejichž uzavírání patří do působnosti České republiky a Slovenské republiky, zastupování České a Slovenské Federativní Republiky v mezinárodních vztazích a rozhodování o otázkách války a míru, obrana a ekonomické zabezpečení obranyschopnosti České a Slovenské Federativní Republiky s výjimkou civilní ochrany obyvatelstva, měna, federální státní hmotné rezervy, federální zákonodárství a správa v rozsahu působnosti federace a kontrola činnosti federálních orgánů.).

32. Na základě výše uvedených zákonných ustanovení má soud za to, že bez ohledu na to, kdy byl založen list vlastnictví číslo na kterém je jako vlastník předmětných pozemků uveden Československý stát – Národní výbor hl. m Prahy, se předmětný pozemek nestal vlastnictvím České a Slovenské Federativní Republiky, jak namítala žalovaná, neboť nijak nesouvisel s úkoly svěřenými do působnosti České a Slovenské Federativní Republiky (do které patřila zahraniční politika a uzavírání mezinárodních smluv) a byl tak ve vlastnictví České republiky.

33. Soud má za prokázané, že první dvě podmínky pro přechod vlastnického práva ze státu na obec byly splněny, neboť předmětné pozemky byly ve vlastnictví České republiky a (jak uvedeno výše) a právo hospodaření příslušelo Národnímu výboru hl. m. Prahy, jak bylo zjištěno z listu vlastnictví číslo rozhodnutí finančního odboru Národního výboru hl. města Prahy ze dne datum o svěření pozemků parc. číslo parc. číslo na list vlastnictví v k.ú. část obce jako národního majetku zapsaného doposud ve prospěch Země české a svěřeného do správy stavebně správnímu odboru anonymizováno ulice, anonymizováno, obec a číslo a jak vyplývá z kontinuity přechodu vlastnického práva popsaného v předchozích odstavcích.

34. Ohledně splnění třetí a poslední podmínky pro přechod vlastnického práva na žalobce bylo nutné se zabývat výkladem pojmu hospodaření. V tomto směru soud odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2000, sp. zn. 29 Cdo 962/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 896/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1768/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4227/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3042/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1263/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3118/2018, kde je ustáleně interpretováno, že k přechodu věcí z vlastnictví státu do vlastnictví obcí je třeba nejen existence vlastnického práva státu a formální existence práva hospodaření svědčící národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce (k tomu srov. § 68 odst. 1 zákona o obcích), ale též moment faktický, totiž aby obce s danými věcmi ke dni účinnosti zákona také reálně hospodařily. Požadavek, aby obce s věcmi uvedenými v § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. hospodařily, je třeba chápat tak, že obec realizuje práva a povinnosti, které na ni přešly z národního výboru, tedy nakládá s věcmi, k nimž dříve náleželo právo hospodaření národnímu výboru, způsobem naplňujícím toto právo hospodaření. Jistě přitom nemusí jít vždy jen o hospodaření ve smyslu užívání věci, tj. např. výkon zemědělské činnosti, ale i v ostatním právním smyslu, zahrnujícím držbu věci a nakládání s věcí v souladu s právními předpisy upravujícími právo hospodaření, či možnost uvedené věci pronajmout.

35. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 600/11 ze dne 9. 7. 2013, nálezu ze dne 29. 11. 1996, sp. zn. IV. ÚS 185/96, usnesení ze dne 30. 6. 2011, sp. zn. III. ÚS 1399/11 nebo usnesení ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2566/14 dovodil, že„ právo hospodaření“ je pojmem, jenž byl v zákoně č. 109/1964 Sb., hospodářském zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále„ zákon č. 109/1964 Sb.“), a ve vyhlášce č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem (ve znění vyhlášek č. 139/1988 Sb. a č. 103/1990 Sb.), použit v obdobném významu, jako původní pojem„ správa“. Proto i pojem„ hospodaření“, který sice není právem definován, je třeba odvodit z citovaných předpisů, kde se organizacím ukládá hospodařit s národním majetkem s péčí řádného hospodáře, nejen tedy tento majetek evidovat, ale také pečovat o jeho údržbu, chránit ho a využívat. Pokud organizace majetek k plnění svých úkolů nepotřebovala a neužívala jej, tendovala právní úprava k tomu, aby byl neprodleně nařízen převod práva hospodaření, přičemž umožňovala též dočasné užívání jinou organizací nebo i občany. Pojem„ hospodaření“ ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. lze chápat jako opozici k pojmu„ právo hospodaření“, a to v tom smyslu, že„ právo hospodaření“ představuje určitou formální podmínku, zatímco„ hospodaření“ podmínku materiální, coby faktické užívání majetku. Zákonodárce vyjádřil vůli převést do vlastnictví obce podle § 1 zákona č. 172/1991 Sb. toliko ten majetek, který právní předchůdci obcí fakticky využívali k plnění svých úkolů, k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1263/2014. Dle ust. § 73 odst. 1 zák. č. 109/1964 Sb.:„ Organizace, která vykonává právo hospodaření s pohledávkou státu, je povinna pečovat o to, aby všechny povinnosti dlužníka byly včas a řádně splněny, popřípadě, aby pohledávka státu byla včas uplatněna u příslušných orgánů a aby rozhodnutí těchto orgánů byla včas vykonána.“

36. příjmení žalobce mohl být ve věci úspěšný, bylo třeba, aby v řízení tvrdil a prokázal též skutečnost, že k rozhodnému datu s předmětným pozemkem také reálně hospodařil, o čemž byl žalobce poučen před jednáním ve věci samé písemnou formou a následně i při jednání soudu dne datum.

37. Předmětný pozemek byl v rozhodné době fakticky užíván žalovanými a jejich právními předchůdci v rámci práva stavby. Žalobce tedy hospodaření ve smyslu užívání věci vykonávat nemohl, avšak hospodaření v právním smyslu spočívající ve vybírání pachtovného a jeho navyšování dle smlouvy o stavebním právu realizovat mohl a měl, k tomu však nedošlo. Pouhá možnost výběru pachtovného, kterou žalobce v řízení argumentoval, k prokázání faktického hospodaření nepostačuje. Doloženými listinami žalobce bylo prokázáno, že právo hospodaření náleženo Národnímu výboru v obec (viz rozhodnutí finančního odboru Národního výboru hl. města Prahy ze dne datum). Avšak nebylo prokázáno, že právo hospodaření žalobce vykonával k rozhodnému dni, tj. datum. Ze smlouvy o stavebním právu ze dne datum vyplývá, že smlouva byla sjednána jako úplatná ve smyslu ust. § 3 odst. 2 zákona č. 86/1912 ř. z., o stavebním právu a jednalo se tedy o synallagmatický vztah. Pachtovné navíc bylo možno zvýšit každých 10 let o 10%. Význam povinnosti k úhradě ročního pachtovného je pak zřejmý ze skutečnosti, že pro nesplnění této povinnosti po dobu dvou let mělo stavební právo zaniknout. Povinnost platit pachtovné včetně 5 % úroku z prodlení byla navíc sjednána jako věcné břemeno stavebního práva. Soud má za to, že řádný hospodář by měl zájem na tom, aby pobíral příjem z majetku, který spravuje. Dočasné užívání či ponechání věci do nájmu nemůže být chápáno jako faktické hospodaření, když proti němu nestojí odpovídající protiplnění ani jiná aktivita směřující k vymožení tohoto protiplnění. Vydávání správních aktů podle předpisů správního práva – konkrétně práva stavebního, na které odkazoval žalobce za hospodaření s věcí ve výše popsaném smyslu považovat též nelze. Jedná se o projev výkonné moci státu realizovaný konkrétním orgánem státní správy v rámci jeho působnosti a pravomoci, tedy o správu veřejnou. Oproti tomu hospodaření s věcí představuje nepochybně správu soukromou, jejímž cílem je v tomto případě péče o majetek státu, která by měla být vykonávána s péčí řádného hospodáře. Pro závěr o hospodaření pak není ani dostačující to, že byl žalobce zapsán v evidenci nemovitostí jako vlastník, viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1573/2010, kde se uvádí, že výpis z inventární knihy není důkazem o faktickém hospodaření.

38. Žalobce faktické hospodaření ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. neprokázal, a proto k naplnění třetí podmínky uvedené v ust. § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. nedošlo. Jelikož musí být všechny podmínky splněny kumulativně, soud shrnul, že k přechodu vlastnického práva na žalobce nedošlo, neboť fakticky s nemovitostmi nehospodařil.

39. Námitku promlčení práva žalobce na určení vlastnického práva, kterou vznesli žalovaní, soud posoudil jako nedůvodnou, neboť právo vlastnické se podle § 614 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nepromlčuje. Nepromlčitelnost vlastnického práva znamená, že vlastník věci se může domáhat ochrany svého vlastnického práva u soudu kdykoliv bez ohledu na promlčecí lhůtu. Podmínkou je, aby vlastnické právo vlastníka k věci trvalo.

40. K otázce vydržení a mimořádného vydržení vlastnického práva, které namítal žalobce, soud podává, že je třeba postupovat dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 a pro období od 1. 1. 2014 se aplikuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 3028 (nového) občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 29. 10. 2020 sp. zn. 28 Cdo 2262/2020 uvádí, že obec může být v dobré víře, že na ni přešlo vlastnické právo k nemovitostem podle zákona č. 172/1991 Sb., i tehdy, ukáže-li se později, že nebyly naplněny veškeré podmínky citovaným zákonem vyžadované. Při zkoumání, zda obec (jež se ujala držby nemovitosti v přesvědčení, že ji nabyla do vlastnictví podle zákona č. 172/1991 Sb.) byla„ se zřetelem ke všem okolnostem“ v dobré víře, že se stala vlastnicí na základě tohoto zákona (který současně představuje titul, o který se držba opírala), je třeba zvážit, zda obec byla v dobré víře ohledně vlastnictví státu (tedy že její omyl o tom, že stát je vlastníkem, byl omluvitelný) a zda byla v dobré víře, že byly splněny podmínky stanovené zákonem č. 172/1991 Sb. pro přechod věci do jejího vlastnictví, a tedy zkoumat, zda případný omyl obce byl v těchto směrech omluvitelný či nikoliv. Držitelem věci je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní. Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost (§ 134 odst. 1 obč. zák.) Nejvyšší soud též opakovaně uvedl, že„ pro vznik držby je nezbytné naplnění dvou předpokladů: vůle s věcí nakládat jako s vlastní (animus possidendi - prvek subjektivní) a faktické ovládání věci - panství nad věcí (corpus possessionis - prvek objektivní). Faktickým ovládáním se nerozumí jen fyzické ovládání věci. Fakticky věc ovládá ten, kdo podle obecných názorů a zkušeností vykonává tzv. právní panství nad věcí (resp. vykonává obsah práva vlastnického, které bývá pojímáno jako právní panství nad věcí). Jinak řečeno, držitelem je jen ten, kdo fakticky ovládá věc a chová se k ní jako vlastník. To předpokládá zpravidla akt uchopení držby; jestliže pak držitel pozemek neužívá, ale užívá jej někdo jiný, je třeba, aby uživatel - detentor - tak činil na základě svolení držitele (zpravidla založeného právním jednáním, např. smlouvou nájemní) a pro něj (tzv. držba vykonávaná zástupcem). Je třeba, aby se detentor choval k držiteli jako k vlastníkovi, např. platil mu sjednané nájemné apod.

41. Ústavní soud v nálezu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. II. ÚS 2599/16, v němž řešil otázku, zda byly splněny podmínky pro přechod pozemků podle § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. na obec, a pokud tomu tak nebylo, zda tato okolnost mohla mít vliv na jeho dobrou víru a tím i na (ne) možnost nabytí těchto pozemků vydržením z jeho strany, poukázal na to, že i z jeho nálezu ze dne 29. 11. 1996, sp. zn. IV. ÚS 185/96, je zřejmé, že podmínka faktického hospodaření nebyla interpretačně ustálená (oscilovala od toho, že postačuje prostá evidence majetku, až po kritérium fakticity užívání, k němuž se následně přiklonil i Ústavní soud). V rozsudku ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2922/2008 pak Nejvyšší soud konstatoval, že pokud byl za splnění dalších podmínek podán návrh na zápis vlastnického práva k pozemku do katastru nemovitostí před tím, než byl vydán citovaný nález Ústavního soudu ze dne 29. 11. 1996, sp. zn. IV. ÚS 185/96, není zjevně nepřiměřená úvaha, že je právní omyl ohledně splnění podmínky hospodaření dle § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. omluvitelný. V projednávané věci žalobce katastrálnímu úřadu ohlásil, že se ve smyslu zákona č. 172/1991 Sb. stal vlastníkem předmětných pozemků až dne 10. 1. 2002, tedy několik let po výše uvedeném stěžejním rozhodnutí Ústavního soudu. Žalobce nemohl být objektivně v dobré víře o tom, že je vlastníkem předmětných pozemků, neboť žalobce zjevně od roku 1991 až do doby podání tohoto návrhu na katastr nemovitostí (2002) nečinil cokoliv, z čeho by bylo možné dovodit hospodaření s pozemky (byť v omezené míře např. v podobě výběru pachtovného) či uchopení se držby. Žádný důkaz o tom, že by si v rozhodné době (v roce 1991) byl žalobce alespoň vědom toho, že jsou zde pozemky, které měly přejít z vlastnictví státu na obec, nebyl předložen.

42. Soud se zabýval otázkou, zda a kdy se žalobce uchopil držby (řádné, poctivé a pravé držby). Žalobce byl proto vyzván dle § 118 a o.s.ř., aby dotvrdil rozhodné skutečnosti, pokud se vydržení dovolává. Žalobce uváděl, že se držby chopil ke dni datum, kdy zasílal prostřednictvím spol. právnická osoba, jak sám tvrdí, výzvu žalovaným k dostavení se k jednání ve věci oprávněnosti užívání pozemků. Není však zřejmé, komu byla výzva adresována a komu byla doručena. I kdyby se však ke dni datum žalobce chopil držby a počala běžet 10 letá vydržecí lhůta, kdy byl žalobce v dobré víře, že jedná jako vlastník, jeho dobrá víra a držba byla narušena dopisem žalovaných z datum, kteří vyjádřili nesouhlas, s tím, že by měl být žalobce vlastníkem nemovitostí. Žalobce dále také tvrdil, že se držby chopil ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., tj. k 24. 5. 1991, k tomuto datu však žalobce nesplnil všechny 3 kumulativní podmínky stanovené § 1 odst. 1 zákona, když nevykonával faktické hospodaření s pozemky, jak bylo dovozeno výše. V případě otázky mimořádného vydržení žalobcem dle § 1095 o.z., uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Institut mimořádné držby promíjí prokázání právního důvodu. I při mimořádném vydržení je základním předpokladem držba, která žalobci, jak bylo výše popsáno, nesvědčí, rovněž potřebná 20 letá lhůta neuplynula, i kdyby soud vycházel z uchopení držby ke dni datum, a proto nemohlo v daném případě k mimořádnému vydržení předmětných nemovitostí žalobcem dojít.

43. Soud uzavírá, že žalobce neprokázal splnění třetí podmínky stanovené v ust. § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., konkrétně faktické hospodaření s pozemkem. Nevybíral pachtovné, ani jinak neprojevil ve vztahu k pozemku svou vůli, jako subjekt, na který mělo přejít vlastnické právo. O předmětné pozemky se žalobce začal prokazatelně zajímat nejdříve v roce 2002, kdy podal oznámení o přechodu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Žalobce současně majetek nedržel, jelikož nebylo prokázáno, zda a kdy mělo dojít k uchopení držby žalobcem. Pouhé oznámení přechodu vlastnického práva do KN není uchopením držby, stejně tak pouhé nabytí účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. nezakládá držbu pozemků, na které se jeho ustanovení mohou vztahovat. Přechod vlastnického práva dle zákona č. 172/1991 Sb., vydržení ani mimořádné vydržení vlastnického práva k pozemku parc. číslo tak žalobce neprokázal, jeho aktivní legitimace v řízení tak není dána a její nedostatek vedl k zamítnutí žaloby.

44. Žalovaní ve své argumentaci rovněž namítali vydržení vlastnického práva k předmětné nemovitosti, touto otázkou se však soud z důvodu hospodárnosti nezabýval, jelikož žalobu zamítl pro nedostatek aktivní legitimace žalobce.

45. Soudu je známo, že ve věcech vedených u zdejšího soudu ohledně obdobných žalob je rozhodováno nejednotně, kdy ve věcech sp. zn. 26 C 154/2020 a sp. zn. 26 C 162/2020 bylo rozhodnuto, tak že žalobám o určení vlastnického práva ke stavbě bylo vyhověno, avšak ve věcech sp. zn. 34 C 41/2020 a sp. zn. 18 C 49/2020 byly naopak žaloby zamítnuty. Všechna rozhodnutí jsou dosud nepravomocná a těmito rozhodnutími není soud při svém rozhodování vázán. V návaznosti na určovací žaloby byly podány i žaloby na zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí bez právního důvodu, tato řízení jsou vesměs přerušena do skončení řízení o určení vlastnického práva k nemovitosti.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalovaným, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 63 646 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) a. t. neboť jde o určení vlastnického práva k nemovité věci, sestávající z částky 3 100 Kč za každý z deseti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., která je snížena dle § 12 odst. 4 a. t., o 20 %, na částku 2 480 Kč, s tím, že částka 2 480 Kč je za jednu osobu, vzhledem k tomu, že zástupce zastupoval v tomto řízení dvě osoby, přiznal soud za jeden úkon celkem částku 4 960 Kč (2 x 2 480 Kč), (převzetí a příprava právního zastoupení, vyjádření ze dne 26. 5. 2020, vyjádření ze dne 11. 9. 2020 a ze dne 17. 10. 2020, účast při ústním jednání dne 24. 3. 2021, vyjádření ze dne 26. 3. 2021 a ze dne 24. 4. 2021, účast na ústním jednání dne 5. 5. 2021, vyjádření ze dne 31. 5. 2021 a účast na ústním jednání dne 9. 6. 2021) včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 52 600 Kč ve výši 11 046 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobce povinnost uloženou jemu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, můžou se žalovaní domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.